na Blog.cz

Po dlouhém, předlouhém rozhodování a radění jsme se blahosklonně rozhodly, že vás již více nebudeme mučit nedostatkem kvalitní (hehe) duševní stravy a vystrčíme na světlo světa pokračování veleslavné Studny, jež nese skvostný název Průser.

VAROVÁNÍ: Průser je o několik tříd morbidnější, příšernější, strašlivější a vatovitější než Studna.

Průser obsahuje velmi mnoho postav. Velmi, velmi, velmi mnoho.

Průser obsahuje postavy, které byste nechtěli potkat v noci v parku. Ani ve dne. Ani nikdy jindy a už vůbec ne v parku.

Průser zapříčiňuje silnou netoleranci a nenávist k nejmenovaným růžovým individuím.

Po přečtení Průseru již nikdy nic nebude takové, jaké to bylo dřív.

Průser je... průser.

Hned v první kapitole zjistíte, proč se Průser jmenuje Průser, proč se nevyplácí chodit na úřad a proč byste nikdy neměli věřit mile vypadajícím bezbranným stařenkám.

Takže pokud máte dost odvahy, čtěte dál, jinak se na vás všemocná Lopata zle podívá. A to byste nechtěli, že ne?

Takže, blížíme se do fin(n)iše, což je samozřejmě děsivě smutné a my doufáme, že budete pro Studnu plakat ještě dlouhé věky. My jsme taky plakaly, tak se čiňte, šmejdi. Děkujeme za vaši podporu, pokud nějaká byla, pokud ne, naposledy vás rituálně sejmeme lopatou. S těmito posledními slovy se s vámi loučí autorky a kompletní osazenstvo Studny - všechny ty zcela imaginární bytosti, jejichž podobnost (ehm... málem jsem napsala bodomnost) se všemi osobama, ať už žijícími či mrtvými, je samozřejmě čistě náhodná. No, tolik asi k závěru, ale teďuž si nachystejte kapesníky a čtěte.

Pochopitelně si tady všichni uvědomují, že Vánoce už delší dobu nejsou a taky delší dobu nebudou, nicméně tahle epizoda byla psaná o Vánocích a tudíž je to takovej vánoční speciál. Nicméně speciál nespeciál, lopata je tady stále a protože jste chytrá dítka, tak vám zajisté nemusím připomínat, co vám udělá, pokud si to nepřečtete, bídní červi.

(Jo, nějak se mi to úsloví zalíbilo...)

Muhahahá! Doufám, že nečumíte na telenovely, jinak by vás tahle kapitola mohla šeredně urazit. Stejně jako by vám lopata mohla šeredně urazit nějakou část těla, pokud si to nepřečtete. A je to napínavý jak fialový kšandy, takže bejt váma si to jdu okamžitě přečíst, bídní červi.

Tak. Všimla jsem si, že Studna tu naposled byla 27. března, což je význačné datum, protože zbýval přesně měsíc do... nevíte, co? To je váš problém.

Máte rádi metalový pohádky? To doufám, protože jinak vás lopata potrestá. Čtěte, bídní červi.

Takže, po několika dnech je tady další část, na kterou jste určitě všichni čekali! Ale dejte si bacha, v tomto díle půjde o zdravý rozum! Dobrá, asi vám to řikám brzo, že jo...

Nicméně co je příjemnější: přijít o něco, co tady stejně nikdo nikdy neměl a pokud kdy měl, tak už mu to dávno spadlo do Studny, nebo rána lopatou po palici? A víte co, radši neodpovídejte...

Tap ta dap, už jsme zase tady a s námi i další část jedné hrozivě afektované, cituplné, duchaplné a kudlaví čeho ještě plné fanfikce, která vás určitě hrozně zajímá a nemáte nic lepšího na práci, než netrpělivě čekat u monitoru, kdy se zjeví další část. No a pokud to tak není, tak si vás lopata najde. A to dokáže bolet, víte?

Tak, máme tady díl číslo sedumnáct, což je teda prvočíslo, ale to vás asi nezajímá. Protože na naše snažení zoufale kašlete s komentářema, tak si vás všechny lopata najde, jasný? Ale stejně si to přečtěte, jinak to bude bolet víc.

HA! Přichází zhruba šestnáctá kapitola naší neskutečně hluboké a empatické... Studny. Dnešní díl bude přímo ultrasupermegapříšernějakofaktmrtěmocwoe smutný, depresivní, temný, a tak vůbec! Láska! Slzy! Tisíc slonů!

...No dobře, tak láska teda ne. A moc nezírejte na ty slony, máte tady přece lopatu. Haha...

Patnáctá kapitola našeho velkého literárního veledíla, které jen čeká, až bude objeveno porotou Nobelovy ceny, je zde! A vy nyní dostáváte tu velkolepou možnost si ji přečíst, tak neváhejte a čtěte, jinak nesmíte být překvapeni, že na vás v noci zpod postele vyskočí zlovolná teroristická lopata.