http://ladiesofbodom.blog.cz/ cs <div>Po dlouhém, předlouhém rozhodování a radění jsme se blahosklonně rozhodly, že vás již více nebudeme mučit nedostatkem kvalitní (hehe) duševní stravy a vystrčíme na světlo světa pokračování veleslavné Studny, jež nese skvostný název Průser.</div><div>VAROVÁNÍ: Průser je o několik tříd morbidnější, příšernější, strašlivější a vatovitější než Studna.</div><div>Průser obsahuje velmi mnoho postav. Velmi, velmi, velmi mnoho. </div><div>Průser obsahuje postavy, které byste nechtěli potkat v noci v parku. Ani ve dne. Ani nikdy jindy a už vůbec ne v parku.</div><div>Průser zapříčiňuje silnou netoleranci a nenávist k nejmenovaným růžovým individuím.</div><div>Po přečtení Průseru již nikdy nic nebude takové, jaké to bylo dřív.</div><div>Průser je... průser.</div><div><br /></div><div>Hned v první kapitole zjistíte, proč se Průser jmenuje Průser, proč se nevyplácí chodit na úřad a proč byste nikdy neměli věřit mile vypadajícím bezbranným stařenkám.</div><div>Takže pokud máte dost odvahy, čtěte dál, jinak se na vás všemocná Lopata zle podívá. A to byste nechtěli, že ne?</div><hr /><div><br /></div><div>Kráčel jsem po ulici se síťovkou v ruce a cejtil se jak naprostej idiot. Nejenže jsem měl pocit, že po mojí hlavě neustále dokola přebíhá parta zápasníků sumo, ale hlavně jsem měl chuť se sprovodit ze světa nějakym pokud možno rychlym způsobem.</div><div>Abyste mi rozuměli, nejsem žádný emo. Jsem basák světoznámý metalový skupiny, ale i takovýmu můžou jednoduše rupnout nervy. A jak že konkrétně se to stalo mně?</div><div>No, já s několika kámošema jsme byli unešený partou podivně se hihňajících bytostí, buďto holek nebo kastrátů, s argentinskym přízvukem. Tyto bytosti nás vhodily do odporný, bohapustý studny, kde jsme trávili čas tim, že jsme nadávali a umírali. Nakonec to teda nikdo nedotáhnul tak daleko, že by fakt skapal, ale třeba já jsem k tomu měl fakt blízko.</div><div>Asi teda chápete, že když jsme se konečně dostali pryč, byli jsme dost šťastný. Taky kdo by nebyl štastnej, když mu přestalo hrozit</div><div>a) chcípnutí na skvrnitej tyfus (ze kterýho se nakonec vyklubala viróza)</div><div>b) chcípnutí v důsledku příliš silnýho objetí od střízlivýho Alexiho</div><div>c) chcípnutí v důsledku uškrcení Marcovou bradkou</div><div>d) chcípnutí v důsledku násilnýho narvání Anettinejch sluchátek vyřvávajících nejnovější songy z hitparád do vašich citlivejch oušek</div><div>e) chcípnutí v důsledku depresí z toho všeho?</div><div><br /></div><div>Já a Alexi jsme si nechali zasádrovat svý rozdrcený končetiny a hned potom jsme se i s ostatníma vydali do hospody. Teda, ne se všema ostatníma. Anette na tohle moc neni a Tuomas s Jaskou chtěli bejt sami, ale to nebylo nic nečekanýho. </div><div>Ožrali jsme se jak celý osazenstvo průměrný diskotéky dohromady, takže je pochopitelný, že jsme vyváděli všelijaký ptákoviny.</div><div>Abych byl konkrétní - Alexi se z jakýhosi mně skrytýho důvodu domníval, že pracuje jako krotitel medvědů a furt vyřvával, že Méďa Béďa je svině, Jukka přivázal nějakou poblíž sedící ženskou svym šátkem k židli a křičel na ní, že je moc zlá paprika, Emppu si zdeprimovaně kecnul do rohu a ječel, že ho nikdy nikdo doopravdy nemiloval, Roope si udělal pampeliškovej věnec, posadil si ho na hlavu, tančil na stole a tvrdil, že je víla, Janne usnul Aleximu na klíně a já debil jsem se vsadil s Marcem, kdo z nás vypije rychlejš flašku vodky s tim, že ten, kdo prohraje, bude tomu druhýmu další den sloužit.</div><div>Asi nemusim ani řikat, že jsem prohrál, jinak bych se tu jak blb netrmácel k nejbližšímu Alku jen proto, že si Marco usmyslel, že má žízeň. Janne se mě zastával, že půjde místo mě, ale jednou jsem se vsadil, tak tu sázku taky dodržim. Když už jsem byl nucenej Marcovi zalátat ponožky, tak mě jedna cesta k obchodu s chlastem zabít nemůže.</div><div>Podezíravě jsem se zadíval na cedulku na dveřích. Jak, zavřeno, perkele?! Nemůže bejt zavřeno, v úterý odpoledne nikdy neni zavřeno!</div><div>Zabušil jsem na dveře. Když se nic nedělo, zkusil jsem to znova. Dveře se otevřely a v nich stála vedoucí prodejny, tvářící se znuděně jak kuchař na matematický přednášce.</div><div>"Eh... Zdravim," vydal jsem ze sebe.</div><div>"Dobrej," zavrčela. Napadlo mě, že to třeba je nějaká Marcova vzdálená příbuzná, protože ten vrčák byl stejnej.</div><div>"Vážně je zavřeno? Nikdy touhle dobou nebejvá."</div><div>"Je."</div><div>"A kdy zas otevřete?"</div><div>Baba si povzdechla, vytáhla z hlubin kapsy cigáro a zapalovač se vzorem mrkví a zapálila si. "Neotevřem, mladej. Vláda schválila prohibici, tim pádem jsou všechny Alka až do odvolání zavřený."</div><div>"COŽE?!" vyvalil jsem na ni oči, neschopnej tomu uvěřit.</div><div>"Jestli se myslíš, že ti kecam, přečti si to v novinách," odsekla ta ženská, "a vůbec, už mě nevyrušuj, nemam na tebe celej den."</div><div>A zabouchla přede mnou dveře.</div><div>No výborný. Vláda zakázala chlast? Proč to, kurva?! Jakýho debila to vůbec mohlo napadnout?! I kdyby to byl nějakej zakomplexovanej abstinent, muselo mu dojít, že po tomhle na něj s největší pravděpodobností někdo spáchá atentát a navíc tim pošle celou ekonomickou sitauci Finska do řitě. Skvělý, fakt skvělý.</div><div>Vylovil jsem z kapsy mobil a přemejšlel jsem, komu zavolat. Kdybych zavolal rovnou Marcovi, tak by ke mně asi skrz ten telefon vyslal nějaký vraždící vlny, protože by byl přesvědčenej, že ten zákaz jsem nějak zařídil já, abych mu nemusel chodit pro vodku. Kdybych zavolal Alexiho, tak by mi to buď za á odmítal uvěřit nebo by se za bé rovnou skácel a vůbec s ničim by mi nepomohl. Roope teď někde frčí po městě na kole a mobil s sebou bude mít asi těžko. Jaska by mohl bejt dobrá volba.</div><div>Zmáčknul jsem tlačítko a čekal.</div><div>Ahoj, tohle je moje hlasová schránka. Buď právě teď hraju na bicí a NEBO PROSTĚ JEN KURVA NECHCI, ABY MĚ NĚKDO FURT RUŠIL, TAK UŽ TO POCHOPTE! Hm, pardon, to jsem asi trochu přehnal. No nevadí. Po pípnutí mi můžete zanechat vzkaz. Píp.</div><div>Sakra, tak to je výborný. Jaska si zas někde tiše filozofuje a nemá na mě čas. Dobře, nevadí. Druhej v záloze byl Janne.</div><div>"Janne?" promluvil jsem do telefonu.</div><div>"Henkko?"</div><div>Protočil jsem oči. "Nazdar Alexi, kde je Janne?"</div><div>"Masíruje mi krk. Co mu chceš?"</div><div>"To je osobní."</div><div>"Janne řiká, že co můžeš říct jemu, můžeš říct i mně."</div><div>Ach bože, člověk by myslel, že když na telefonu zmáčkne Janne, tak mu to i Janne zvedne, ale to bych toho asi od světa žádal moc, nebo nevim.</div><div>"To teda nemůžu," odporoval jsem mu.</div><div>"Ahá!" zamračil se Alexi. Ne, že bych to viděl, ale člověk to po těch letech tak nějak vytuší. "Vy mě chcete pomlouvat, že jo?"</div><div>"Ne, nechcem," vzdechnul jsem.</div><div>"Tak proč to nesmim slyšet?!" Alexi už téměř řval.</div><div>"Víš," hledal jsem správný slova, "tohle je důležitá věc a myslim, že já nejsem ten, od koho bys to měl slyšet."</div><div>"Bezva, no," zabručel Alexi a předal telefon Jannemu.</div><div>"Zdar Henkko, o co jde?"</div><div>No konečně. "Ehm... Alexi nás neposlouchá, že ne?" začal jsem opatrně.</div><div>"Ne," zavrtěl hlavou Janne, "urazil se, dřepnul si do kouta, zacpal si uši a ječí, ať ho klidně pomlouváme a že stejně ví už dávno, že ho nemáme rádi."</div><div>Achjo. "Za to může ta kocovina," podotknul jsem. "No to je jedno, ty už ho nějak uklidníš, já ti věřim. Ale teď k věci... Vláda zakázala chlast."</div><div>"COŽE?!" reagoval Janne stejně jako já, když jsem to zjistil.</div><div>Nechal jsem mu chvíli na to, aby se uklidnil, vydejchal a napil.</div><div>"Hele vole," pronesl po chvíli poměrně klidně, "prvního sice už za pár dní bude, ale rozhodně ne dubna, tak by sis to mohl odpustit."</div><div>"Přísaham při svojí base, že to neni sranda."</div><div>Janne se opět odmlčel. A já to chápal, na strávení takovejch věcí neni lidskej žaludek stavěnej. Natož lidskej mozek.</div><div>"Kdo?" zachraptěl.</div><div>"Nevim," krčil jsem rameny.</div><div>"Pojď ke mně, pak to vyřešíme, zatim čau," ukončil Janne hovor.</div><div>Pochmurně jsem se vydal směrem Janneho barák, když tu jsem na silnici zahlídnul jakousi šmouhu, která se při bližšim prozkoumání zdála bejt Roopem na kole.</div><div>"Hej, Roope!" mával jsem na něj a připadal jsem si jak fanynka - stopařka. </div><div>Roope mě naštěstí spatřil a přijel ke mně. "Co je?"</div><div>Vyndal jsem mu z vlasů jednu zbloudilou pampelišku, co tam zbyla po včerejšku a dal jsem se do vysvětlování naší sitauce. Roope jen zadumaně přikyvoval.</div><div>"Nesvez bys mě k Jannemu?" nadhodil jsem.</div><div>"Obávam se, že kdyby na to kolo ještě někdo nasednul, tak se rozpadne," poznamenal Roope omluvně.</div><div>"Na to ser, kdyžtak ti koupim nový," řeknul jsem a s velkejma potížema se usadil za Roopeho na sedačku. Muselo to vypadat vtipně - ono aby se na kolo nacpali dva lidi, tak to neni žádná sranda; natož když jednim z těch lidí je Roope, kterej, přiznejme si, neni žádnej atlet a navíc sedí shrbeně jak Quasimodo. </div><div>"Drž se, jedem," oznámil Roope. Chytnul jsem se ho kolem pasu a bylo mi u prdele, jestli zejtra najdu naší fotku na úvodní straně nějakýho bulvárního plátku s titulkem typu Seppälä a Latvala se konečně přestali stydět za svou orientaci. Jako nezlobte se na mě, ale to ať si o mně radši babky ze sousedství myslí, že jsem teplej (což fakt nejsem, sorry, jestli ničim vaše iluze), než abych skončil rozmáznutej o kapotu nějakýho rudýho Volkswagenu.</div><div>Když jsme dojeli na místo, s úlevou jsem seskočil ze sedačky a spolu s Roopem jsme se dotrmáceli ke vstupním dveřím. Zazvonil jsem.</div><div>Dveře otevřel Alexi.</div><div>"Ty seš teď Janneho hospodyně, jo?" zaculil jsem se.</div><div>Alexi se na mě taky na oplátku zaculil. Zdálo se, že ho Janne uklidnil. Prozatim. Až se dozví to s tim chlastem, neuklidní ho ani celý plato antidepresiv a budem před nim muset schovávat žiletky a vůbec všechny ostrý předměty, je mi to úplně jasný.</div><div>"No jasně," odpověděl Alexi. "Pojďte dál."</div><div>Vevnitř už na nás čekala Alexiho manželka Janne a nějak se jim podařilo sehnat i Jasku. Tvářil se celkem nevesele, asi že se ho někdo vůbec opovažoval tahat z baráku.</div><div>Janne povstal. "Takže, lidi, pro ty z vás, co to ještě neví - v naší zemičce byl zakázanej alkohol."</div><div>"COŽE?!" zaječeli Alexi s Jaskou unisono. Jaska jen seděl a civěl a Alexi pevně objímal svojí Kosu a vypadalo to, že se každou chvíli rozbrečí. No, tohle bude fakt úžasnej den...</div><div>"Jo, taky jsem tomu nevěřil," poznamenal jsem znaveně a opět na mě začala dopadat taková ta studnovitá atmosféra typu "všechnojenahovnochcisezabít". </div><div>"To prostě nejde, to nemůžeš myslet vážně," zašeptal Alexi a složil se na postel, stále ještě vroucně objímajíc Kosu. Sakra. Když je v traumatizující situaci, vystřízliví ještě daleko dřív.</div><div>"Tak dobře, máme několik možností," rozhodl věcně Janne, co už se na ty naše ztrápený ksichty zřejmě odmítal koukat.</div><div>"Za prvý, stát se černejma překupníkama chlastu, hlídkovat na hranicích a čekat, až nás tam někdo odstřelí. Za druhý, chlastat nemrznoucí směs do aut a do dvou měsíců chcípnout na otravu. Za třetí, podlehnout globálnímu oteplování, začít nosit růžový hadry a lehce se přeorientovat, abychom byli imunní vůči Alexiho náhlejm výlevům citů. Teda," odkašlal si pak, "jako já už si zvyknul, ale chápete, co tim chci říct." Všichni poslušně kejvli. </div><div>"A nebo za čtvrtý, jít na povolaný místa a pokusit se je přemluvit, aby tenhle debilní zákon zase stáhli. Tak co?"</div><div>"No," promluvil jsem jako první, "čtvrtá možnost mi připadá nejvýhodnější, ale nevim, jestli nám na ministerstvu jánevimčeho vezmou náš oblíbenej přístup typu smutně koukat a kňourat, že máme problém."</div><div>"Já nevim, zatim to zabralo všude, ne?" zamyslel se Janne. </div><div>"Omyl," zavrtěl jsem hlavou, "to zabralo jenom na jediným úředním místě a to tenkrát v tý bance, když jsme tam se smutnejma kukučema tenkrát nakráčeli a začali fňukat, že nám ukradli aparaturu, vzpomínáš?" </div><div>"Jo," ozval se Jaska (fakt bych málem zapomněl, že tady taky je) "jenže to bylo taky jediný úřední místo, na který jsme za posledních devět let zašli, víš?"</div><div>"Jo, tak bezva," vzdal jsem to. Hádat se s devítkofilem by stejně nemělo smysl - i když jak o tom tak přemejšlim, co tady vlastně ještě má smysl?!</div><div>V tu chvíli sebou zacukal Alexi a posadil se na posteli, v očích prázdnej výraz. Vyčítavě a bezmocně (jo, za to by ho člověk ubil) se na mě podíval a zoufale řekl: "Prosím, řekni, že to neni pravda."</div><div>Janne očividně vycítil, že je ho potřeba, a okamžitě ho začal uklidňovat. K naší smůle, nezdálo se, že by to nějak extra zabralo.</div><div>"No," řekl jsem po chvíli, protože už mi fakt nebylo jasný, co dál, "myslim, že už radši půjdu, protože..." hledal jsem nějakej jinej věrohodnej důvod, než uniknutí z Alexiho spárů, "...myslim, že mi doma běží žehlička."</div><div>"Ne!" vyjeknul Alexi a upřel na mě svůj prosebnej pohled. "Neodcházej!"</div><div>Řikal jsem vám už někdy, jak dokáže bejt tenhle tvor otravnej? A co o to, kdyby byl sám, tak se na něj nejspíš vykašlu, jenže teď už tady na mě prosebně vejral celej pokoj. Jannemu šlo o Alexiho dobro a ten zbytek pochopitelně doufal, že si svoje vřelý city tradičně vyleje na mě. Ach jo. </div><div>"Ale má pravdu, měli bysme spíš zůstal pohromadě a vymyslet, jak z toho ven," řekl Janne. Mám takovej dojem, že chytil tu svoji nebezpečnou praktičnost od Emppua. </div><div>"Nó," řekl po chvíli pomalu a rozvážně Roope (on teda pravda asi ani jinak mluvit neumí) "podle mě by bylo dobrý, kdyby někdo zašel na ten úřad a podal tam žádost o stažení tohohle blbýho zákona, když už jsme se teda na tom shodli." </div><div>"Fajn," pokýval hlavou Janne, "teď je ale otázkou, kdo to teda bude."</div><div>Tim způsobil, že se ve vzduchu objevil doslova čitelnej myšlenkovej obláček "Já ne". Nebo možná "Janne", ale to by si pan Univerzální-manželka-pro-všechno samozřejmě nikdy nepřiznal. </div><div>Seděl jsem u zdi a celkem úspěšně jsem se snažil maskovat jako izolace. Už takhle stačilo, že moje hlava byla od včerejška jeden velkej střep, nemáme chlast a ještě navíc jsem musel dělat ochotnou služku Marcovi, kterýmu činilo nesmírný potěšení sledovat, jak se doslovně pářu s jeho ponožkama. </div><div>Náhle se všechny přítomný pohledy zastavily na mně. "Co je?" zavrčel jsem, přestože mi to bylo předem jasný. Dneska mam asi šťastnej den, fakt že jo. </div><div>"Myslíme, že bys tam měl jít ty," poznamenal Janne. "Alexi je mimo provoz a ty máš na lidi kolem nejlepší vliv."</div><div>"Jako že se jim nesnažim na každym rohu vtlouct do hlavy Devatero Finlandiovejch přikázání a sem tam se umim i mile zatvářit, když na to přijde?" zavrčel jsem, příjemnej jak kaktus ve spacáku. </div><div>"Jo, a nakonec seš taky pěknej hoch, že jo," zaculil se Alexi z kouta. A sakra, tak teď nevim, do jaký míry to bylo myšlený z prdele.</div><div>"Hele, tak na to zapomeňte - pošlete tam třeba sousedčina psa, ale já tam nejdu," odmítnul jsem a snažil se tvářit neoblomně. </div><div>"No," pronesl Jaska, "technicky vzato nemáme ani tu sousedku, takže ta sousedka, protože neexistuje, logicky nemůže mít psa, kterej..."</div><div>"Jo, dobře, už mlčim!" zaječel jsem. Perkele, to mi snad dělaj naschvál. Sednul jsem si zádama ke dveřím a dělal, že všechny kolem hluboce ignoruju. </div><div>Vedle mě si někdo sednul, nechtělo se mi zjišťovat, kdo to vlastně byl. "Hele, já mam teď jedno hrozný dilema," ozval se hlas vedle mě. Ááá sakra. </div><div>"Alexi, co chceš?!" zavrčel jsem zase. Vim, možná nejsem poslední dobou zrovna příjemnej, ale divte se mi, že jo. </div><div>"Hrozně bych si dal vodku, ale zase nechci, abys odešel," odpověděl vedleměsedící střízlivej pseudoalexi. </div><div>Vstal jsem a odevzdaně si svoje okolí změřil. Jestli jsem si měl vybrat mezi úřadem a Alexim, co mě bude s dojatym výrazem otlapkávat, úřad jednoznačně vyhrál.</div><div>Hodil jsem nekompromisně nasranym pohledem směrem k Aleximu a zabouchnul za sebou dveře.</div><div>Teď ovšem vyvstala další otázka, a sice jak se tam dostanu. Přece jenom, ono se to nezdá, ale je to tu celkem zapadákov, nejbližší úřad daleko, pěšky se mi jít nechtělo a kradení osla z vedlejší farmy za účelem využití zvířete jako dopravního prostředku by bylo přinejmenším zdlouhavý. Nehledě na to, že tu žádná farma, ať už vedlejší nebo jiná, nebyla. Rozhodně ne s oslama.</div><div>S odevzdanym povzdechem jsem si stoupnul na kraj silnice a doufal, že se mi podaří něco stopnout. Pak si člověk nemá připadat jak prodejná kurva.</div><div>Ovšem protože mam šťastnej den, tak se nikomu moc stavět nechtělo. A stejně, buď by to byla nějaká fanska, co bude vejrat tak usilovně, že to napálí do nejbližšího stromu, nebo nějakej důchodce, jenž o mojí existenci nemá ponětí. Nebo případně nějakej důchodce, co mě zná tak maximálně z bulváru. A nebo nějakej úchyl, co mě bude chtít zavraždit. Musim uznat, že druhá skupina se mi zamlouvá asi tak nejvíc. Ale takovýhle štěstí já nemam, protože mam prostě na tyhle věci až příliš těžkej život.</div><div>Po přibližně další půlhodině bezvýznamnýho šmajdání po krajnici u mě zabrzdilo jedno auto. No, auto... Taková postarší plečka, řek bych. Ale lepší pojízdná, silou vůle držící konzerva než osel. Nebo než nic.</div><div>Za volantem seděla jakási babka, docela nefanaticky vypadající, a otevřela dveře. Věnoval jsem jí jeden nepřesvědčivej úsměv a vlez si dovnitř. </div><div>"Mohla byste mě hodit k úřadu, prosím?" zeptal jsem se jak slušně vychovanej žáček. </div><div>Babi přikývla a závratnou rychlostí přibližně čtyřicet kilometrů v hodině plečku rozjela. </div><div>Dlouhou chvíli se nic nedělo, takže jsem se začal modlit za možnost dvě. Ale musim počítat s nejhorším, takže třeba je to jenom důchodkyně, co o mně něco četla v bulváru, stala se fanynkou, zbláznila se a teď jezdí po nocích se svojí věrnou plečkou a vraždí svoje oblíbený hudebníky... Babča Reaper, to zní dobře.</div><div>Když už jsem skoro začínal věřit, že je to řidička možnosti dvě, ženská se ke mně obrátila, oči za jogurtovkama vykulený: "Neviděla jsem vás už někdy?" Sakra.</div><div>"Ne, to si určitě s někym pletete," použil jsem svoji oblíbenou odpověď na toto téma. </div><div>Přikývla a já si oddechnul. Bohužel ne na dlouho.</div><div>"Ale já bych přísahala, že jo... No jistě, dneska v novinách!" Do prdele! </div><div>"Vážně?"</div><div>"No samozřejmě, byla tam ta fotka na kole s tím zfetovaně vypadajícím pánem... Já už vim, kdo jste!" zvolala vítězoslavně. "Vy jste ten pan S... No... Teď si nemůžu vzpomenout..."</div><div>"Eh - mam pocit, že ten úřad už je tady, děkuju vám mockrát," řekl jsem rychle, zatimco jsem využil toho, že na semaforu svítila červená a rychle jsem vystoupil. </div><div>Vejrala na mě ještě dlouho po tom, co se semafor změnil na zelenou, takže to málem opřela o nejbližší sloup. Čekal jsem, až bude z dohledu a pak si oddechnul. No, tak to bylo o chlup. Koukám, že noviny si docela mákly... Úplně vidim, co bude za chvíli vyprávět kámoškám na pravidelný čtvrteční sešlosti nad kafem, koblihama a pasiánsem. No víte, když jsem se dneska vracela domů, tak jsem vzala stopaře - to víte, mně, starý, milý ženský to nedá - a co čert nechtěl, to byl ten z těch novin! Povídá se, že není tak úplně... jak bych to jenom řekla... normální, víte? Ale já jsem nakonec ženská, tak se nemusim bát.</div><div>Eh. Fakt snad radši nechci vědět, čeho se dočkám na tom úřadě...</div><div>Už to byl jen kousek, tak jsem se tam rychlym krokem vydal. Když jsem prošel kolem jakýsi babky, která do telefonu udiveně pronášela "A vážně to byl ten, co se držel toho pána na kole?", trpce jsem si pomyslel, že ze mě a Roopeho asi bude pár měsíce.</div><div>Tak. Konečně jsem vcházel do dveří. Bylo to tam velký jak moje touha zdrhnout od střízlivýho Alexiho a já netušil, kam mam vlastně jít, protože úřad nepatřil mezi místa, který bych navštěvoval dvakrát do tejdne.</div><div>"Prosimvás," poklepal jsem na rameno nějaký blízký slečny, "chtěl bych se zeptat, kde tady..."</div><div>Slečna se otočila. "Ty seš Henkka!" pronesla nevěřícně.</div><div>Áá, no neřikej. "Jo," kejvnul jsem. "Kde tady najdu..."</div><div>"Ty vole, to mi holky neuvěří!" zapištěla. Panebože, člověk by doufal, že kolem dvacítky už by mohly mít ty ženský aspoň nějakej rozum, ale ne. Ještě, že jsem se narodil jak chlap a ne jako ženská (nebo jako Alexi)...</div><div>Pochopil jsem, že tudy cesta nevede a radši jsem zaplul do davu a pak rychle přeběhnul do vedlejší místnosti, protože na nějaký šáhlý fanynky teď fakt nemam čas ani náladu.</div><div>"Prosimvás," zaklepal jsem na nejbližší rameno, "kde je tu..."</div><div>Otočil se na mě klasickej prototyp babky - kudrnatý vlasy nabarvený na odporně nepřirozenou blonďatou jen aby nebyly vidět šediny, popelníkový brejle, prohnutá páteř, vrásčitej ksicht a pohled "já jsem jen stará babička, tak mě živte z vašich daní a pusťte mě dopředu ve frontě, děkuju".</div><div>"Nejste vy ten pan Seppälä, co měl fotku v Ilta-Sanomat?" zašilhala na mě. "No ano, jste to vy. Je to hrůza, jak je ten dnešní svět zkažený, dřív se lidi aspoň styděli za to, že jsou... že jsou jiní, ale jak to má pak dopadnout, když to takoví jako vy ještě dávají na odiv? Vždyť i ta mládež si vás vezme za vzor a jak to tu pak bude vypadat?! A navíc mi teď kamarádka volala, že prý jste obtěžoval nějakou starou paní v autě! Že vám není hanba!"</div><div>Znova jsem se vytratil. No skvělý, je tu vůbec někdo, kdo mě buď za á fanaticky nemiluje nebo si o mně za bé nemyslí, že jsem teplej, zvrhlej úchyl, kterej ve volnym čase osahává buď svoje kamarády anebo starý báby? Ani nevim, co z toho se mi hnusí víc. No dobře, to teda mnohem radši jedno vřelý objetí od mýho střízlivějícího spoluhráče, než aby na mě hmatala nějaká devadesátiletá baba... Bože, dneska mam fakt depresivní myšlenky...</div><div>"Prosimvás," otočil jsem se na nějakou ženskou středního věku (zdá se mi to, nebo jsou na úřadě jen samý ženský?), "nevíte, kde bych tu našel..."</div><div>"Vy jste tu kvůli tomu zákazu, že?" pozvedla obočí. Ah, konečně někdo, kdo necejtí potřebu mi s vědoucnym výrazem oznámit moje vlastní jméno a za to dodat, jaký pocity ke mně chová.</div><div>"Jo," kejvnul jsem.</div><div>"To už jste dneska asi devátej," informovala mě, "a všem řekli to samý - že nemá cenu, aby se tu něco snažili ukecat, protože tady s tím stejně nic neudělají a že vláda nemá v plánu ten zákon nijak měnit."</div><div>Perkele! "A jste si jistá, že vůbec nemá cenu s nima zkusit promluvit?" ptal jsem se zoufale.</div><div>"Naprosto," přikývla pevně. "Taky nechápu, jakej to má smysl, ale to je tak všechno, co s tím jako obyčejní občani můžeme dělat."</div><div>Dobře, netvrdim, že jsem nečekal, že to nějak takhle dopadne.</div><div>S povzdechem jsem si řeknul, že na to seru a vydal jsem se ke dveřím.</div><div>Po cestě jsem přišel k jednomu zajímavému poznatku - když budete procházet budovou plnou lidí a budete si přitom prohlížet vlastní boty, co nevidět do někoho vrazíte.</div><div>"Pardon, já jsem nechtěl," pronesl jsem omluvně.</div><div>Nasraně na mě civěla ona fanynka, co by mě ještě před chvílí nejradši sežrala samou láskou. "Martti!" zavřeštěla. "Ten člověk tady do mě hrubě strčil!"</div><div>"Mně je to fakt líto, v tom nebyl žádnej úmysl!" snažil jsem se to ještě nějak napravit. Nedařilo se mi.</div><div>Nakráčela ke mně jakási vzrostlá gorila, nejspíš to byl ten Martti. Perkele, to nevypadá dobře...</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1203/pruser-kapitola-prvni-a-je-to-tu-zas http://ladiesofbodom.blog.cz/1203/pruser-kapitola-prvni-a-je-to-tu-zas Studna Mon, 12 Mar 2012 18:27:56 +0100 <div>Takže, blížíme se do fin(n)iše, což je samozřejmě děsivě smutné a my doufáme, že budete pro Studnu plakat ještě dlouhé věky. My jsme taky plakaly, tak se čiňte, šmejdi. Děkujeme za vaši podporu, pokud nějaká byla, pokud ne, naposledy vás rituálně sejmeme lopatou. S těmito posledními slovy se s vámi loučí autorky a kompletní osazenstvo Studny - všechny ty zcela imaginární bytosti, jejichž podobnost (ehm... málem jsem napsala bodomnost) se všemi osobama, ať už žijícími či mrtvými, je samozřejmě čistě náhodná. No, tolik asi k závěru, ale teďuž si nachystejte kapesníky a čtěte.</div><hr /><div><br /></div><div style="margin-left:36pt">Chvíli jsem jen tupě civěl na černovlasou osobu přede mnou, jejíž nohy pokrývaly rozdrbaný disneyovský kalhoty zdobený spoustou kočičích chlupů. Nebylo žádnejch pochyb, kdo to je.</div><div style="margin-left:36pt">"Tuomasi?"</div><div style="margin-left:36pt">"Jukko?"</div><div style="margin-left:36pt">Kejvnul jsem na něj a rozhlídnul se okolo sebe.</div><div style="margin-left:36pt">"Marco, Emppu, Anette? A vy tři jste..." Musel jsem se chvíli rozpomínat, moje paměť na jména neni zrovna nejlepší, "...Alexi, Janne a Henkka. Rád vás zas vidim."</div><div style="margin-left:36pt">"Co ty tady děláš?" Tuomas zjevně nevěřil svejm bulvám.</div><div style="margin-left:36pt">"No co, stojim," komentoval jsem očividný. Aspoň jsem si teda myslel, že to očividný je, ale když se Tuomas musel ptát, tak asi zas tolik neni.</div><div style="margin-left:36pt">"To mi došlo," protočil oči. "Tak jak ses tu vzal?"</div><div style="margin-left:36pt">"Přišel jsem sem," odvětil jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"Proč?"</div><div style="margin-left:36pt">"Protože jsem chtěl."</div><div style="margin-left:36pt">"Sakra Jukko, ty víš moc dobře, na co se ptam, tak nedělej blbýho," zamračil se na mě Tuomas. "Asi chápeš, že po čase strávenym v temný studě na to nemam moc náladu."</div><div style="margin-left:36pt">"Proč ne?"</div><div style="margin-left:36pt">"Protože už mi tu z toho hráblo!"</div><div style="margin-left:36pt">"Jakto?"</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas mávnul rukou. "Mluvte s nim prosimvás někdo jinej. Nebejt tak rád, že jsme se konečně dostali ven, asi bych ho něčim přetáhnul."</div><div style="margin-left:36pt">"Ty bys nikoho nepřetáhnul," připomněl mu Marco, "na to seš moc mírumilovnej." Souhlasně jsem kejvnul. Tuomas nás oba radši ignoroval.</div><div style="margin-left:36pt">Štafetu v mluvení po něm převzal Janne. "Co tě přimělo k tomu, aby ses sem dobrovolně vydal?"</div><div style="margin-left:36pt">"No co, hledal jsem vás," odpověděl jsem. "Pamatujete si, jak jsem byl jednou nějakou dobu pryč a řeknul jsem vám, že jsem byl na dovolený v Itálii?"</div><div style="margin-left:36pt">Členové mojí kapely souhlasně kejvli jak jeden cvok.</div><div style="margin-left:36pt">"No, tak to jsem byl ve skutečnosti tady, protože kdybych vám řeknul, že mě kdosi hodil do studny a ven jsem se dostal za pomoci prdelózního kamene, asi těžko byste mi věřili," skončil jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"Furt je to míň neuvěřitelný jak některý Alexiho hospodský historky," ozval se Henkka a zašklebil se na Alexiho, kterej na něj na oplátku vypláznul jazyk.</div><div style="margin-left:36pt">"No tak kluci, nechte se," vynadala jim Anette a obrátila se na mě. "Mluv dál, Jukko."</div><div style="margin-left:36pt">Povzdechnul jsem si při pohledu na Alexiho a Henkku, kteří očividně soutěžili v tom, kdo z nich má delší jazyk a Anette si nijak nevšímali.</div><div style="margin-left:36pt">"Když zmizel Emppu, bylo to na hovno," dal jsem se znova do řeči, "ale když pak zmizel i Tuomas, začínalo mi to už bejt lehce podezřelý. Když zmizel Marco, bylo mi jasný, že v tom musí mít prsty ten samej hajzl, co sem hodil i mě, tak jsem se vás vydal hledat. Pak jsem venku objevil ten váš vánoční dopis a bylo mi všechno jasný jak neonovej nápis."</div><div style="margin-left:36pt">"A tos nemohl přijít dřív?" zavrčel Marco. Achjo, typický. Člověk se řítí přes sedmero hor a sedmero řek a jediný, čeho se tam dočká, je jeden velkej chodící nevděk zvanej Marco. To jsem mohl rovnou zůstat doma na prdeli, než tady poslouchat ty kecy.</div><div style="margin-left:36pt">Ale pravda, doma jsem se už bez nich poměrně nudil a navíc - kdykoli jsem si vzpomněl, jak odporně mi v tý studně bylo, prostě jsem <em>věděl,</em> že je musim zachránit. Sice to nakonec neni potřeba, protože se zachránili tak nějak sami, ale nevadí, to jsem nemohl vědět.</div><div style="margin-left:36pt">Chvíli jsme jen tak šli temnou podzemní chodbou a mlčeli, jako bysme drželi minutu ticha za každou oběť druhý světový.</div><div style="margin-left:36pt">"Áááh perkele, rozcestí," ozval se Alexi, protože, což vám asi došlo, se před náma nalejzalo rozcestí, konkrétně tvořený ze tří cest.</div><div style="margin-left:36pt">"Kudy teď?" otočil se na mě Marco. Ha, tak teď je mu starej bicák dobrej, že jo!</div><div style="margin-left:36pt">"Nó, já ti ani nevim," dělal jsem zamyšlenýho, "řeknul bych, že jednou z těch cest."</div><div style="margin-left:36pt">"To vim taky," zavrčel. "Kterou?"</div><div style="margin-left:36pt">"Pravou, levou, nebo prostřední."</div><div style="margin-left:36pt">"A která z nich je ta, co vede ven?" Marco začínal lehce rudnout.</div><div style="margin-left:36pt">"No buď ta první, ta druhá nebo ta třetí," culil jsem se. Asi jsem to trošku přehnal, protože dle rudosti jeho obličeje jsem ho právě dohnal na stupeň vzteku 7, což dobrý neni.</div><div style="margin-left:36pt">Abyste tomu rozuměli, vytvořil jsem si takovou tabulku, říkám jí Nevalainenova stupnice; člověk podle ní může poznat, co s nim nasranej Marco provede.</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 1) Jak ho docílit: špatně se na Marca podívat</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco se špatně podívá na vás (což neni zas taková pohodička, jak by se mohlo zdát, protože Marco by mohl zle čumět za vlast)</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 2) Jak ho docílit: Omylem do Marca šťouchnout</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco naprosto neomylně šťouchne do vás, obvykle to končí pádem na zem a naražením některé končetiny</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 3) Jak ho docílit: Cíleně do Marca šťouchnout</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco vás silně propleskne</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 4) Jak ho docílit: Mít alkohol a nenabídnout mu</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco vám vypije celou flašku a pak vás s ní flákne o hlavu</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 5) Jak ho docílit: Poznamenat něco, co by si Marco mohl vyložit jako nepřímou urážku vůči své osobě</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco vás kopne tam, kde je to všechno jen ne příjemný</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 6) Jak ho docílit: Přímo Marca urazit</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco vás do onoho místa kope opakovaně</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 7) Jak ho docílit: Déle se hádat se s Marcem</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco vám omlátí hlavu o zeď</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 8) Jak ho docílit: Ukrást Marcovi vodku / Urazit Marcovu bradku</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco si ji ukradne zpátky, vypije ji, zmlátí vás flaškou a omlátí vám hlavu o zeď</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 9) Jak ho docílit: Urazit Marcovu maminku</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco se na vás velice zle podívá, pak vás kopne a důkladně zmlátí nejbližším těžkým předmětem</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 10) Jak ho docílit: Škrábnout Marcovi basu</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Marco vás důkladněji zmlátí všemi přítomnými těžkými předměty a zamkne vás na nějakém zapomenutém odporném místě</div><div style="margin-left:36pt">Stupeň 11) Jak ho docílit: Zničit Marcovi basu</div><div style="margin-left:36pt">Důsledky: Zbyde z vás něco, co by se vešlo i do krabičky od sirek</div><div style="margin-left:36pt"><br /></div><div style="margin-left:36pt">Protože jsem nechtěl skončit brutálně nakopán, rozeběhnul jsem se levou cestou a ostatní běželi za mnou - teda kromě Alexiho, kterej se za bolestnýho úpění ploužil opřenej o Janneho - a Marco samozřejmě v jejich čele.</div><div style="margin-left:36pt">"A hele, světlo!" ozvala se radostně Anette.</div><div style="margin-left:36pt">Já narozdíl od ní takovou radost neměl a jen jsem běžel dál, abych se zachránil před fousatym kolosem...</div><div style="margin-left:36pt">"Marco! Nezapomeň, že nás zachránil, tak…" slyšel jsem někde za sebou Anette. Marco na to jenom cosi zavrčel, ale naštěstí zpomalil a vypadal, že by teoreticky moh vyblednout třeba do stupně 2.</div><div style="margin-left:36pt">Zastavil jsem a rozhlídnul jsem se kolem. Vzápětí do mě vrazil Marco, do něhož vrazil Tuomas, do něhož vrazil Henkka, do něhož vrazila Anette, do níž vrazil Emppu, za nímž se tlemili Janne s Alexim.</div><div style="margin-left:36pt">"Co to mělo znamenat?" zavrčel Marco a dle rudě zbarveného svištivého zvuku za mnou se mi chystal jednu natáhnout. Automaticky jsem se sehnul a prohlásil: "Schody."</div><div style="margin-left:36pt">Očekával jsem, že se někdo za mnou bude blbě ptát něco ve smyslu "jaký schody" - vždycky se někdo takovej najde - a tak jsem radši nic nevysvětloval a vydal se po zmíněných schodech nahoru.</div><div style="margin-left:36pt">Počkal jsem, až se za mnou vyškrábe i ten zbytek. Já věděl, proč jsem nikdy nechtěl dělat turistickýho průvodce - kdybychom pro chvíli zapomněli na můj odpor k vyslovení více slov, než je nezbytně nutné, mohli bychom vzít v úvahu to, že rychlost vaší výpravy se konstantně zpomaluje vzhledem k počtu psychopatů, co se za váma táhnou. Abych to zkrátil, táhli se za mnou žalostně pomalu.</div><div style="margin-left:36pt">"Čerstvej vzduch," nadechla se šťastně Anette a kecla si na trávu.</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, vůně svobody," řekl Tuomas takovym tim tónem, kterej značil, že už mu v hlavě šrotuje zbrusu novej hluboce zdeprimovanej song. "Jenom škoda, že jsme tam museli nechat Chlebasádlem," dodal potom lítostivě. V tý chvíli jsem se rozhodnul, že je bezpečnější se na nic neptat.</div><div style="margin-left:36pt">"Neboj, až se to tady vyřeší, tak ho vytáhnem ven," řekl konejšivě Emppu. Tuomas schlíple přikývnul a dál se věnoval svejm muzikálním představám.</div><div style="margin-left:36pt">Mezitim si Marco vzpomněl a podal Aleximu kytaru, jenž po ní okamžitě chňapnul a láskyplně ji obejmul. Vypadal sice, jak kdyby ho přejeli parním válcem a ten zbytek hodili někam pod kombajn, ale jeho hluboká láska k milovanému nástroji mu zřejmě zůstala.</div><div style="margin-left:36pt">"No," řekl po chvíli Janne po tom, co ze sebe sklepal Alexiho, protáhnul se a sednul si vedle Anette, "je skvělý, že jsme se dostali ven, ale co teď? Média se z nás poserou."</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, mně je u prdele, co si myslej média, já chci zpátky svoji nohu," prohlásil Alexi rozhodně.</div><div style="margin-left:36pt">"Takže asi směr špitál, co?" povzdechla si Anette. "Ale myslim, že to víc nebo míň možná budem potřebovat všichni."</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, já se přidám," promluvil Henkka a zlomyslně se na Alexiho zadíval. "Ale jestli mě s nim šoupnou na jeden pokoj, tak se radši zabiju sám."</div><div style="margin-left:36pt">"Na tvý sebevražedný sklony tady nikdo není zvědavej," vypláznul na něj jazyk Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"Ne? No ty možná jo, s těma pěknejma věcma, cos posledně vykládal, akorát seš moc velká sralfuska na to, abys to přiznal," ušklíbnul se Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">Ach jo, já tyhle magory nechápu, ale už jsem nakonec zvyklej, že se ke mně vždycky všichni chovaj, jak kdybych byl vzduch. Nebo ne, to je blbě řečeno, vzduch totiž aspoň potřebujou. Tak jako kdybych byl dámská vložka v gayklubu. Ale stejně, sem tam nějaký "díky" by neuškodilo.</div><div style="margin-left:36pt">"Já myslim, že už jsme si toho hádání užili dost," řekla přísně Anette. "Buďte aspoň chvíli trochu ohleduplný."</div><div style="margin-left:36pt">"Sorry, ale to nejde, poněvadž on je takovej magor," řekl Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Ale vždyť ty seš taky magor," vrátil mu to Alexi, ale už se netvářil, jak kdyby si právě sednul na pletací jehlici. Spíš se tak poťouchle usmíval. Po chvíli se Henkka začal culit taky. Tak moment, něco mi tady uniklo?</div><div style="margin-left:36pt">Vzhledem k tomu, jak se tvářili všichni kolem (asi jako dobře odpálený puky) jsem usoudil, že to tu nikdo nechápe o moc víc než já a že se tady spíš děje něco divnýho.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele vy dva, stalo se vám něco?" zeptal se vykuleně Emppu a čuměl z jednoho na druhýho. "Nebo to je jenom další důmyslnej způsob, jak se povraždit navzájem a nás ostatní zatáhnout do nějakýho průseru?"</div><div style="margin-left:36pt">"Ani ne," řekl Henkka a kupodivu už to neznělo ani zlomyslně ani psychopaticky, "jenom si uvědomuju, že jsem hroznej debil."<br />Na to se Alexi začal tlemit. Tak teď už jsem nechápal fakt nic.</div><div style="margin-left:36pt">"Konečně ti to došlo," tlemil se dál a nevšímal si vyjevenejch pohledů okolo.</div><div style="margin-left:36pt">"Ty se moc netlem, nejseš na tom o moc líp."</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, jsme tady prostě všichni banda trotlů."</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, začínám tady z toho bejt nervózní, o co tady sakra jde?!" vypálil Tuomas s otázkou, která nás všechny už chvíli pěkně svědila na jazyku.</div><div style="margin-left:36pt">"Copak vám to tady nikomu nedochází?" obrátil se na něj Henkka se zorničkama jak špendlíkový hlavičky. Začínal jsem přemejšlet, jaký drogy asi tyhle magoři berou. "Byli jsme tam zavřený de facto jenom pár dní a koukejte, co jsme si za tu dobu udělali. Teď teprv mi to dochází," vítězoslavně se usmál jak Archimedes po objevení zákona o tělese v kapalině.</div><div style="margin-left:36pt">Všichni chvíli vejrali, jak se snažili zpracovat onen fakt, že už by bylo možná docela dobrý bejt znova normální. Ne, dobře, "normální".</div><div style="margin-left:36pt">Náhle Anette vzlykla. Emppu k ní okamžitě přistartoval. "Anette, co je ti?" ptal se dost vyplašeně.</div><div style="margin-left:36pt">"Já ani nevim," vzlykla naše zpěvačka. "Ale je to všechno tak hezký, až se mi tomu nechce věřit. Jsme venku ze studny, takže se můžu konečně vrátit ke svojí rodině, můžu se osprchovat, mám kde spát, Henkka s Alexim už se konečně nechtěj zabít… Ani tomu nemůžu uvěřit."</div><div style="margin-left:36pt">Podle pohledů kolem jsem usoudil, že tomu asi tady kolem ještě pořád moc nevěří nikdo.</div><div style="margin-left:36pt">Alexi se po chvíli postavil na svoji jednu funkční nohu a nejistě řekl: "Tak snad abychom už šli. Není mi zrovna nejlíp, asi víte proč." To mu všichni svorně odkejvali. I já.</div><div style="margin-left:36pt">"Počkejte," řekla Anette a zvedla se. "Víte…" řekla, jako kdyby si nebyla jistá.</div><div style="margin-left:36pt">"No?" zeptal se Janne po chvíli, když se k ničemu neměla.</div><div style="margin-left:36pt">"…já vás mám ráda," dořekla to Anette a způsobila hromadný skupinový objetí.</div><div style="margin-left:36pt">Ale to snad ne. Tak oni se tady budou klidně objímat, na mě se vykašlou a celý to tu vůbec působí jak v nějaký ulepený růžový romantický slátanině. Ten, kdo tohleto vymyslel, musel bejt padlej na hlavu, fakt že jo.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, Jukko," řekla po chvíli zrovna Anette, "pojď sem." Chvíli jsem váhal, protože by mi to mohlo špatně vyjít a moh by mě obejmout například takovej Marco, a to jsem opravdu nechtěl. Nakonec mi to nedalo - tahle ženská by vás jenom tim svým výrazem donutila klidně i skočit z okna, kdyby se jí zachtělo.</div><div style="margin-left:36pt">Takže jsme tam tak stáli, zírali na nechutně kýčovitou věc zvanou západ slunce a objímali se jak po nejlepším koncertě naší kariéry. Najednou se Alexi zaposlouchal.</div><div style="margin-left:36pt">"Slyšim sirény," poznamenal po chvíli soustředěného odposlechu a dodal: "To jim ta zpráva z toho rádia fakt dorazila brzo."</div><div style="margin-left:36pt">Asi nemusim dodávat, že vůbec netušim, o čem to vlastně mluvil.</div><div style="margin-left:36pt">Všichni tam stáli a sledovali přibližující se světla z majáčků pod kopcem. Až na mě, protože já jsem neuvěřitelně originální osoba a vždycky musim všechno dělat jinak než ostatní, abych vypadal záhadně, rozumíte.</div><div style="margin-left:36pt">Náhle za náma zašustilo křoví. Očividně si toho nikdo jinej nevšimnul, teda až na mě. Čekal jsem - po chvíli se keř zatřás znova a ozvalo se tiché "perkele".</div><div style="margin-left:36pt">Ale já bych na svoje paličky přísahal, že jsem v tom hlase slyšel silnej argentinskej přízvuk.</div><div style="margin-left:36pt"><br /></div><div style="margin-left:36pt"><strong>Epilog</strong></div><div style="margin-left:36pt">Po tom, co jsme se zas šťastně vrátili do našich domovů (po návštěvě špitálu, kde jsem schytal sádru a berle) nám sice bylo fajn, ale na každym rohu na nás číhaly nějaký připomínky toho, co se stalo, ať už šlo o skříně, pračky nebo podezřelý televize - vlastně i ty nepodezřelý, ale od toho bednopapírkovitýho incidentu je pro mě podezřelá každá. Já vždycky říkal, že technika je zlo.</div><div style="margin-left:36pt">Ah, koho z vás by to zajímalo, tak jistá ušklíbačně se culící bytost neslušně vejrající přes moje rameno právě poznamenala, že nebejt techniky drnkam na akustiku někde na ulici s miskou s drobnejma. Fajn, Henkko, TENHLE typ techniky jsem na mysli fakt neměl, ale ty si to stejně nenecháš vysvětlit a místo toho se na mě budeš významně usmívat, že jo?</div><div style="margin-left:36pt">Sedíme tu teď, všichni členové kapely, u mě doma. Ve Finsku. Sice jsem původně chtěl jet do Ameriky, ale přece jen mam po tom incidentu ve studně chuť na trochu klidu, kterej v USA najdu těžko.</div><div style="margin-left:36pt">No ale zpět k těm všudečíhajícím připomínkám - zezačátku jsme Roopemu s Jaskou odmítali říct, co přesně se dělo, protože jsme o tom nechtěli mluvit; po pár dnech plnejch podezřelejch televizí a nočních můr jsme si ale řekli, že by bylo možná lepší se o tom rozkecat, ať už proto, že jsme doufali, že se nám nějakym způsobem uleví nebo proto, že by si jinak Roope s Jaskou mohli při pohledu na nás s Henkkou, jak ječíme při spatření bábovky, myslet, že nám silně hráblo. Což vlastně hráblo, ale to přece nemusej vědět.</div><div style="margin-left:36pt">No každopádně, společně s klukama (a dámou) od Nightwish jsme to těm dvěma převyprávěli a nadiktovali a oni se střídali u Janneho notebooku a zapisovali to. Pak jsme si to znova přečetli, upravili, přepsali a dopadlo to takhle.</div><div style="margin-left:36pt">Teď všechny ty vytištěný papíry plný teroru uložíme do hloubi nějaký extrémně velký skří...extrémně velkýho šuplíku a MOŽNÁ, až se sami trochu vzpamatujem, to jednou ukážem veřejnosti. Možná. Nejsme si jistý, jestli by se vůbec našel někdo, kdo by si myslel, že nepatříme do léčebny, ale netušim, jak dlouho a nakolik budou lidi věřit Jannemu prohlášení na Fuckbooku, nebo jak se ta sračka jmenuje, že jsme se opalovali na Sibiři...</div><div style="margin-left:36pt">Jinak, bejt zas v rodný krajině je nádhernej pocit. Ani už si nepamatuju, v jakýže tramtárii ta studna byla a nehodlam nad tim dumat. Co bylo, bylo. Teď už neni žádná studna, ale jen moje krásná postel a v ní rozvalená moje milovaná, nejdražší Kosa.</div><div style="margin-left:36pt">Ta noha mě furt bolí, ale je to už o něco lepší. I Henkkova ruka se má líp. A ostatní se taky maj dobře. Já jsem šťastnej, že jsem zas tady, Anette je šťastná, že se zas shledala s rodinou, Marco je rád, že může bejt škrábanej Tuomasovejma kočkama a vůbec.</div><div style="margin-left:36pt">Nepodařilo se nám zjistit, kdo nás do tý studny dostal, ale jestli na to někdy přijdu, zmlátim ho hůř než bych zmlátil toho, kdo ukradl moje kytary. Beze srandy.</div><div style="margin-left:36pt">Ty kytary pro mě byly důležitý jako skoro nic na světě, ale na tohle to nemělo. A teď nemam na mysli ani svojí rozdrcenou nohu, ani to, jak dlouho jsem si nemohl pořádně zahrát. Mam na mysli to, že tam všichni mohli na místě umřít. Janne, Henkka, Tuomas, Emppu, Anette, Marco. Kdokoliv z nich tam mohl umřít přímo před mejma ctěnejma zrakama a já bych jim tak mohl zahrát na vlasy rozladěný rekviem (teda pozdějš už i na Kosu, ale to by nevyznělo tak dramaticky, rozumíte).</div><div style="margin-left:36pt">Když jsem řikal, že mý kytary jsou SKORO to nejdůležitější na světě, to nejdůležitější je právě tohle - moje kapela a vůbec všichni tyhle lidi okolo. Bez hudby bych nedokázal žít, ale bez týhle party volů bych nedokázal ani bejt mrtvej. Bez nich bych nebyl nic. No ale co to budu kurva okecávat, prostě mam ty sráče rád.</div><div style="margin-left:36pt">...asi bych si měl dát trochu vodky, mam pocit, že zas začínam bejt lehce střízlivej. Á, Janne už mi ji nese, tomu řikam servis.</div><div style="margin-left:36pt">No nic. Nikdy jsme nebyl ten typ, kterýmu by činilo největší potěšení se sáhodlouze a extra dojemně rozepisovat, takže bych to měl asi nějak moudře zakončit. Hm, to se mi řekne, moudře...</div><div style="margin-left:36pt">No nevadí. Pokud tohle bude někdy někdo číst, tak ať si sem laskavě dosadí nějakej dokonalej a natřiprdelní citát, co si myslí, že by se sem hodil jak monokl na ksichty zlodějů kytar. Já na tohle nejsem.</div><div style="margin-left:36pt">I když vlastně, jedna příhodná věta, shrnující celej tenhle podivnej a neuvěřitelnej zážitek, mě napadá.</div><div style="margin-left:36pt">OPOVAŽ SE PO MNĚ HÁZET TEN POLŠTÁŘ, ROOPE!</div><div style="margin-left:36pt">...ne, to nebyla ona, jen se tu na mě Roope, se jmenovanym měkkym předmětem v rukou, jaksi zlovolně uculuje. A Henkka se k němu přidává. No tak, chlapi, přece si nebudete vyskakovat na invalidu!</div><div style="margin-left:36pt">Hm, zřejmě budou. No nic, už by to chtělo tu vševystihující větu - ŽIVOT JE SAKRA SVINĚ!</div><div style="margin-left:36pt">A teď už mě omluvte, někoho tu čeká FINSKEJ MASAKR PEŘINOU! Muhaha!</div><div style="margin-left:36pt"><br /></div><div style="margin-left:36pt">A.L.</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1105/kapitola-dvacata-treti-emericky-hepyend-epilog http://ladiesofbodom.blog.cz/1105/kapitola-dvacata-treti-emericky-hepyend-epilog Studna Mon, 09 May 2011 21:35:54 +0200 <div>Pochopitelně si tady všichni uvědomují, že Vánoce už delší dobu nejsou a taky delší dobu nebudou, nicméně tahle epizoda byla psaná o Vánocích a tudíž je to takovej vánoční speciál. Nicméně speciál nespeciál, lopata je tady stále a protože jste chytrá dítka, tak vám zajisté nemusím připomínat, co vám udělá, pokud si to nepřečtete<span style="text-decoration:line-through">, bídní červi</span>.</div><div>(Jo, nějak se mi to úsloví zalíbilo...)</div><hr /><div style="margin-left:36pt">V životě už jsem nechápal spoustu věcí. Nechápal jsem, jak si někdo jako Tarja může vzít někoho jako Marcelo. Nechápal jsem, proč Krásku a Zvíře dávali jenom na Vánoce. Nechápal jsem, proč babička vždycky pletla punčochy zásadně z růžový vlny.</div><div style="margin-left:36pt">Ale jedno to moje nechápání předčilo všechny, a sice: jak je možný, že vždycky, když sem něco sletí, najde si to neomylnej cíl v podobě osob, co se tady nejvíc projevujou? A hlavně, když už se to teda děje, proč musim s pošramocenejma končetinama těchto osob přicházet tak často do styku?</div><div style="margin-left:36pt">Nutně jsem potřeboval najít nějaký místo, kam bych se moh bezelstně dívat, protože ona kamenná prasečí hlava ve zdi se mi pořád snažila dokazovat, že zelený háro by mi slušelo víc.</div><div style="margin-left:36pt">"Emppu?" obrátil jsem svou pozornost na nejnevinněji vypadajícího člena bandy. "Na co to tam zíráš?"</div><div style="margin-left:36pt">"Já nevim, mně ta telka přijde hrozně divná," řekl Emppu zamyšleně. No, bezva. Takže teď tady budu s detailistou Emppuem prozkoumávat zašlou analogovou krabici. Ale co. Všechno je lepší, než poslouchat Alexiho a Henkkovy hádky, kdo z nich je větší chudák.</div><div style="margin-left:36pt">Přišoural jsem se k televizi a začal ji ohledávat. Mně se zdála úplně normální, až na to, že před chvílí zmrzačila jednoho z naší beznadějný posádky, ale to jsem Emppuovi nemoh jen tak říct - koneckonců, já nejsem ten, kdo vždycky zničí jeho iluze.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, nějakej čudlík," řekl po chvíli Emppu. Potlačil jsem nutkání obrátit oči v sloup. "Na <em>každý</em> televizi jsou čudlíky, Emppu."</div><div style="margin-left:36pt">Trpaslík mě však nevnímal a - pochopitelně - zhypnotizovaně tlačítko zmáčknul. Čekal jsem, že se ten krám třeba rozpadne, nebo že uvidíme sestřih zpráv s rozmazanou moderátorkou a až pak teprv se rozpadne, ale to, co se stalo, by mě ani ve snu nenapadlo.</div><div style="margin-left:36pt">Televize se totiž rozložila jako nějakej důmyslnej mechanismus Rubikovy kostky a ukázalo se, že to doopravdy byla nejenom <em>divná</em> televize… Ona to totiž vůbec televize nebyla.</div><div style="margin-left:36pt">"Jenom schránka," vydechl Emppu. Nic jsem na to neřekl, když ho to tak baví konstatovat… Čuměli jsme dovnitř jak žížala do tunelu a hledali něco, co je na týhle situaci normálního. Emppu ukázal dovnitř. "A hele, rádio. Z toho asi šla ta telenovela." Zamračil jsem se. "Blbost. Kdo by dával do televize rádio?"</div><div style="margin-left:36pt">"A kdo by házel do studny klavír?" odpověděl mi Emppu otázkou. Radši jsem to nekomentoval a čekal, co bude dál. Po chvíli Emppu narazil na další objev.</div><div style="margin-left:36pt">"Dřevěná bedna," řekl. Chvíli jsem civěl dovnitř a pak jsem pomalu dodal: "Ano, dřevěná bedna. Celá ze dřeva a ve tvaru bedny."</div><div style="margin-left:36pt">Otázka, nad kterou mi bylo nabídnuto dumat, byla tímto zřejmá: co je v oné bedně. Ale vzhledem k tomu, co se tady poslední dobou děje, jakože třeba z nebe pršej moc divný věci a my tady mezi sebou přechováváme profesionálního věštce, tipoval bych, že to bude nějakej strašlivě černej humor.</div><div style="margin-left:36pt">Zhluboka jsem se nadechnul. "Tak dobře," začal jsem. "Kdo to otevře? A nehlaste se všichni."</div><div style="margin-left:36pt">Celkem čtrnáct očí právě zíralo na bednu, jako by to nebyla bedna, ale odjištěnej granát a nikdo se příliš neměl k tomu odhalovat její obsah.</div><div style="margin-left:36pt">"Já jsem <em>malej a nepodstatnej</em> a teď bys po mně chtěl otvírat nebezpečný bedny? Na to ti kašlu," zavrčel Emppu.</div><div style="margin-left:36pt">"Já jsem invalida," připomněl Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"Já taktéž," ozval se Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Já se nechci vystavovat smrtelnému nebezpečí, ne kvůli sobě, ale jsem matka dvou dětí," vysvětlovala Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"Já ti na to jednoduše seru," přidal se se svojí troškou do mlýna Marco.</div><div style="margin-left:36pt">Prosebně jsem se zadíval na Janneho, kterej si povzdechnul, nadhodil trpitelsky obětavej výraz a odhodlaně se vydal k bedně.</div><div style="margin-left:36pt">"Nemáte někdo šroubovák?" zeptal se Janne po důkladném prozkoumání bedny.</div><div style="margin-left:36pt">Anette zalovila v kabelce a podala Jannemu šroubovák (popravdě mě to až zas tolik nepřekvapilo). Janne poděkoval, vzal bednu a dal se do odšroubovávání prvního ze šroubů, co držel bednu dohromady. Všichni dohromady se drželi od bedny dál, stále se držíce svojí granátový teorie.</div><div style="margin-left:36pt">Protože Janne měl asi se šroubovánim beden zkušenost (nebo jen pravidelně sleduje Receptář prima nápadů), měl to za pár vteřin. Krabice se rozpadla a...</div><div style="margin-left:36pt">"No tak to je blbej fór," odfrknul si Alexi. "Bedna alá matrjoška? Co nevymyslej příště..."</div><div style="margin-left:36pt">V bedně se totiž nalézala další bedna, akorát o něco menší (ono kdyby byla větší, tak už by fakt bylo něco špatně).</div><div style="margin-left:36pt">"No výborný," povzdechnul si Janne a dal se opět do šroubování. Když byla další várka šroubů pryč, rozeznělo se studnou Janneho zvučné "PERKELE!", jehož důvodem byla další bedna, která se nalézala uvnitř té druhé.</div><div style="margin-left:36pt">"Tady se nás někdo fakt snaží nasrat," zafuněl Marco, "a to jim fakt nedoporučuju. Až se odsud dostanu, tak je zabiju!"</div><div style="margin-left:36pt">"<em>Jestli</em> se odsud dostaneš," připomněl mu s ušklíbnutím Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Si snad myslíš, že když něco řeknu, tak to neudělam?! Dostanu se odsaď a ty hajzlové toho budou pěkně litovat!" zařval Marco a Henkka už ho pro jistotu nechal bejt, protože nějakej zbytek pudu sebezáchovy v jeho živěmrtvym těle asi přece jen zůstal.</div><div style="margin-left:36pt">Pod touhle bednou byla další bedna, pod další bednou ještě další bedna. Janne už jich rozdělal osum a na řadě byla prťavá devátá.</div><div style="margin-left:36pt">Janne si jí přiložil k uchu a zatřásl s ní. "Nějakej zvuk sice slyšim," oznámil, "ale je to spíš jak když moucha mává křídlama, než že by v tom měla bejt další bedna."</div><div style="margin-left:36pt">"Bedýnka," opravil ho Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"Bedýnečka," zavrtěl hlavou Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Ty musíš mít vždycky poslední slovo, že?" zlostně na něj pohlédl Alexi. "A to i když se jedná o člověka, co tě zachránil od skříně."</div><div style="margin-left:36pt">"Ty mi to prostě nikdy nepřestaneš připomínat, že ne?" zlostněji na něj pohlédl Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak coby ne, ty bys pro mě něco takovýho v životě neudělal," nejzlostněji na něj pohlédl Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"Co ty víš," zabručel Henkka, "stejně už mi tu totálně hráblo. Nedivil bych se ani tomu, kdybych tu znenadání začal tančit kankán, tak proč bych měl tomu, že bych tě třeba někdy mohl vytáhnout Reaperovi zpod kosy?"</div><div style="margin-left:36pt">"Protože bys to neudělal a ještě bys pak tomu Reaperovi poděkoval," odvětil nevrle Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"Mam tady poslední bednu s tajemnym obsahem a vás to ani nezajímá?" křiknul Janne.</div><div style="margin-left:36pt">"Bedýnku," ozval se Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">Henkka už pro jistotu mlčel.</div><div style="margin-left:36pt">"Vždyť jsi řikal, že je tam nějaká moucha, ne?" nadzvednul obočí Marco.</div><div style="margin-left:36pt">"Říkal jsem, že to jak moucha <em>zní,</em>" vysvětloval Janne trpělivě, "což nutně neznamená, že tam nějaká je."</div><div style="margin-left:36pt">"To by bylo hodně zajímavý," promluvil jsem, "kdyby nám před studnu položili televizi skrývající rádio, devět beden a mrtvou mouchu, fakt. Něco takovýho by nevymyslel ani autor červenejch knihoven."</div><div style="margin-left:36pt">"Proč by autor červenejch knihoven měl psát o televizích skrejvajících rádio, devět beden a mrtvou mouchu?" nechápal Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"To nebylo myšleno tak, že by v červený knihovně měly co dělat televize skrývající rádio, devět beden a mrtvou mouchu," dal jsem se do osvětlování svejch myšlenkovejch pochodů, "ale spíš tak, že autoři červený knihovny to maj v hlavě tak trochu pošramocený."</div><div style="margin-left:36pt">"To říká člověk, co píše zdeprimovaný texty o lásce," uculil se Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">Mávnul jsem nad tim rukou - dobře, nemávnul, možná tak v duchu - , protože jsem věděl, že od Alexiho člověk nesmí takovýhle hlody brát vážně a jen jsem civěl pod ruce Jannemu, kterej se chystal nám odhalit obsah devátý bedny.</div><div style="margin-left:36pt">"Co?" Janne vyvalil na onu věc oči.</div><div style="margin-left:36pt">"Co tam je?" naběhnul jsem k němu.</div><div style="margin-left:36pt">"To snad neni možný!" zařval Janne. "Tak já se tu s tim seru kvůli nějakýmu zkurvenýmu papírku?!"</div><div style="margin-left:36pt">Pomyslel jsem si, že Janne je přesně ten typ, kterej vypadá jako děsnej kliďas, ale jak se nasere, tak lítaj hlavy. Popřípadě šrouby, nehodící se škrtněte.</div><div style="margin-left:36pt">"A co na něm je napsanýho?" zajímal se Emppu.</div><div style="margin-left:36pt">"To kdybych v týhle tmě přečetl," odseknul Janne a nahejbal papír do všemožnejch úhlů, aby se mu ty slova podařilo přečíst. Pak, když se mu to nejspíš povedlo, papír nasraně hodil na zem. Nahnul jsem se nad něj.</div><div style="margin-left:36pt">"Hyvää joulua?!"</div><div style="margin-left:36pt">"Veselé Vánoce?" ujišťovala se Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"Přesně tak," mračil se Janne, "to je od nich hodně hnusný. Takhle ironickej dárek k Vánocům jsem neviděl od tý doby, co Alexi našel pod stromečkem krabici mlíka."</div><div style="margin-left:36pt">"A je mi jasný, od koho," zadíval se Alexi na Henkku.</div><div style="margin-left:36pt">"Aha, zas za všechno špatný můžu já," urazil se Henkka, "já jsem ti náhodou dal ty nový struny, to mlíko bylo od Roopeho za to, žes mu den předtim vychlastal všechno pivo, ale špatnej jsem samozřejmě vždycky já bez ohledu na fakta."</div><div style="margin-left:36pt">"No tak sorry, vole," protočil Alexi oči.</div><div style="margin-left:36pt">"Takže, já bych to znovu shrnul," skočil jsem do toho rychle, protože jsem neměl nejmenší chuť poslouchat další hádku těch dvou. "Někdo nám před studnu dal televizi, do ní rádio, devět beden a do nejmenší z těch beden papírek, na kterym je napsáno přání veselejch Vánoc, chápu to dobře?"</div><div style="margin-left:36pt">"Obávam se, že jo," kejvnul Emppu. "Na druhou stranu, je na tom jedna dobrá věc - to přání bylo napsaný finsky, takže nejspíš budem ve Finsku."</div><div style="margin-left:36pt">"Na to je tady moc vedro," připomněl jsem mu, "a navíc, třeba nejsou z Finska a jen finsky uměj. Netvrdim, že je to zrovna častej jev, ale může se stát."</div><div style="margin-left:36pt">"Nebo prostě jen uměj využít Google překladač," vložil se do toho Janne.</div><div style="margin-left:36pt">"Nebo tak," pokrčil jsem rameny.</div><div style="margin-left:36pt">"Idioti!" běsnil Marco. "Jediný, co k Vánocům chci, je dostat se už domů, perkele!"</div><div style="margin-left:36pt">"...a co kdybysme jim poslali nějakej děsně dojemnej vánoční dopis, ve kterym bysme je prosili, aby nás pustili?" navrhnul nesměle Emppu. "Jasně, neni zrovna pravděpodobný, že by nás poslechli, ale za zkoušku nic nedáš."</div><div style="margin-left:36pt">"A jak chcete asi ten dopis napsat, pane Chytrý?" zašklebil se Henkka,</div><div style="margin-left:36pt">"Alexiho propiskou od deníku na tenhle posměšnej papírek, pane Bystrý," opáčil Emppu. "A napsat by ho mohl Tuomas, ten má s dopisama zkušenosti."</div><div style="margin-left:36pt">Protočil jsem oči v sloup. No jo, pět let pryč a stejně mi to lidi nepřestanou předhazovat. Občas mívam pocit, že i kdybych někoho zabil, stejně mi lidi budou víc vyčítat vyhazov Tarji než tu vraždu.</div><div style="margin-left:36pt">"Stejně je to zbytečný! Jestli jsou schopný nás takhle mučit, těžko nás pustěj jen proto, že jsou Vánoce!" vymlouval jsem se, protože dopisů už mam tak akorát.</div><div style="margin-left:36pt">"Jestli to jsou fanynky, tak by se možná slitovat mohly," poznamenala optimisticky Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"Nejsou to fanynky," vrtěl hlavou Alexi. "Fanynky umí bejt švihlý a semtam má člověk pocit, že jim mozky trochu vynechávaj, ale přestože by byly schopný spousty věcí, vsadil bych nohu na to, že tohle jejich práce neni."</div><div style="margin-left:36pt">"Mít nohu ve tvym stavu, taky jí klidně vsadim na kdejakou blbost," ozval se Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"...určitě nás sem hodili nějaký idioti bez hudebního sluchu, který nás nenáviděj," pokračoval Alexi. "A vsadil bych i <em>zdravou</em>, Henkko. Že by nás fanynky byly schopný unýst a hodit sem, tomu bych se fakt nedivil. Ale aby nás tu nechaly takhle živořit a ještě si z nás dělaly prdel takovejmahle vánočníma bednama? To ne. Jen mi teda nedává smysl, proč nám sem házej ty skříně atakdál, ale pochybuju, že by to bylo z nějaký lítosti k nám, spíš se těch krámů prostě chtěly zbavit; a třeba je i zajímalo, jestli budem z hladu schopný pozřít něco tak hnusnýho, jako byla mokropsí bábovka."</div><div style="margin-left:36pt">"O tý mi ani nemluv," nakrčil nos Emppu.</div><div style="margin-left:36pt">"Tuoppi, aspoň zkus ten dopis napsat, prosím," udělala psí oči Anette. "Nesmíme zahodit šanci, jakkoli je malá."</div><div style="margin-left:36pt">Achjo, tý ženský by se mělo zakázat prosit. "Fajn, no, napíšu ho," vzdal jsem to. "Podejte mi někdo tu tužku."</div><div style="margin-left:36pt">Alexi mi ji podal. "Ale stejně je to nápad na hovno," vyjádřil svůj názor.</div><div style="margin-left:36pt">"Nebuď tak negativní, Alexi," mírnil ho Janne. "Je to sice na hovno, ale nic jinýho nám už nezbejvá."</div><div style="margin-left:36pt">"Já nejsem negativní, kurva!" zavřeštěl Alexi. "To jen celá tahle studna je negativní, celá tahle debilní situace je negativní, moje noha je negativní, ten prdelatej kámen je negativní! CELEJ TENHLE ZASRANEJ SVĚT JE NEGATIVNÍ, NE JÁ!"</div><div style="margin-left:36pt">"Jasně, promiň," snažil se ho Janne uchlácholit. "Všichni víme, že ty seš bezchybnej."</div><div style="margin-left:36pt">Henkka se jen uchechtnul, ale nechal to bez komentáře a sebelítostivě pozoroval svoji bolavou ruku.</div><div style="margin-left:36pt">Chvíli jsem civěl střídavě na papír a střídavě na tužku a pak jsem se dal do psaní.</div><div style="margin-left:36pt"><br /></div><div style="margin-left:36pt"><em>Milí věznitelé,</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že ze všech vánočních přání, co kdy kdo z nás choval ve svém srdci, je tohle to nejvroucnější a nejsilnější.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Přejeme si vrátit se domů ke svým rodinám a přátelům, k našim nejmilovanějším, bez kterých tak strádáme. A nešťastni jsme nejen z toho, jak jsou nám nyní vzdáleni, ale také i proto, že život v temnotě a bez ničeho je těžký a plný zoufalství.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Věřím, že i Vy máte nějaké svědomí a že nás na tyto svátky klidu a míru necháte v poklidu opustit tuto studnu. A my Vám nebudeme nic vyčítat, nebudeme Vás nenávidět za to, co jste udělali. Budeme to brát jen jako další životní zkušenost a budeme šťastni z toho, že jsme se odsud dostali, ne nešťastni proto, že jsme zde museli přežívat.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Vánoce jsou přeci o milosrdenství, odpuštění a lásce. Proto Vás na kolenou prosíme - nechte nás jít. Jsme taky jen lidé, takhle dál žít nemůžeme. Omlouváme se Vám za cokoli, co vás rozzuřilo natolik, že jste byli nuceni nás hodit na toho odporné místo a je nám líto, jestli jsme Vás snad něčím pobouřili, ale doufáme, že nám odpustíte a necháte nás v klidu a míru odejít.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Byli bychom vám nadosmrti vděčni.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Tuomas, Emppu, Marco, Anette, Alexi, Henkka a Janne</em></div><div style="margin-left:36pt">"Teda Tuomasi, to je krásné," otírala si Anette oči dojetím. "A teď - jak to dostaneme nahoru?"</div><div style="margin-left:36pt">Přivázal jsem papírek na zbytky největší bedny, aby to líp lítalo a podal jsem ten balíček Marcovi, aby ho vyhodil ven, což taky vzápětí udělal.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak," povzdechnul jsem si a posadil se. "Nevim, proč jsem to dělal, stejně to nemá cenu. Buď to nenajdou a nebo to najdou a akorát nám sem hodí nějakej další posměšnej vzkaz typu <em>Milý Tuomasi a spol., jděte do prdele."</em></div><div style="margin-left:36pt">"Třeba ten lístek nenajdou oni, ale někdo jinej, kdo nám pomůže," pokusil se Janne trochu pozvednout morálku.</div><div style="margin-left:36pt">"A kdo by asi tak pomáhal bandě cvoků ze studny, prosimtě?! Stejně by si každej myslel, že to je jen blbej fór," vrčel Alexi, kterej už měl nervy definitivně v kýbli. "Maximálně tak Joulupukki, ale ten neexistuje. Teda jakože existuje, ale jen v lidskejch palicích, ne tak, že by se projížděl někde venku na saních. A to je nám k hovnu."</div><div style="margin-left:36pt">"Tohle budou ty nejhorší Vánoce v mym životě," vzdechnul Emppu a objal si kolena.</div><div style="margin-left:36pt">"Nejhorší možná," připustila Anette, "ale pořád to jsou Vánoce. A když už tu jsou, mohli bychom se, aspoň proteď, přestat hádat," dodala s výhružným pohledem mířeným k Henkkovi.</div><div style="margin-left:36pt">"Fajn, no," zašklebil se Henkka (dělá on vůbec něco jinýho?). "Veselý Vánoce, lidi."</div><div style="margin-left:36pt">"Šťastný a veselý," zaduněl davem zbytek studny vyloženě nešťastnym a neveselym tónem.</div><div style="margin-left:36pt">Pak nás Anette začala všechny objímat. Když doobjímala, objali se i Alexi s Jannem a nakonec to vyústilo v jedno velký skupinový objetí.</div><div style="margin-left:36pt">"Já chci svojí pračku," zakvičel po chvíli Emppu nešťastně.</div><div style="margin-left:36pt">"Já chci k Nemovi," špitla Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"Já chci pivo," zabručel Marco.</div><div style="margin-left:36pt">"Já chci svojí lopatu," přidal se Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Já chci zdravou nohu," prohlásil Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"Já chci svoje klávesy," nemohl jsem zůstat pozadu.</div><div style="margin-left:36pt">"Já chci, abysme se odsud už konečně dostali," zakončil to Janne.</div><div style="margin-left:36pt">No bezva, když jsme všichni naměkko a pronášíme prosby k Joulupukkimu, kterej na nás stejně zvejšky kašle - žeby proto, že ani neexistuje? - tak je teprv všechno v háji.</div><div style="margin-left:36pt">V čemž jsem se utvrdil i při pohledu na Henkku, kterej svojí pravou rukou objímal Marca, kterej ze svý druhý strany objímal Emppua a nikomu to ani nepřišlo divný. A hlavně, nikdo ani nebyl škrcen bradkou.</div><div style="margin-left:36pt">A teď mi došlo, že zejtra mam narozeniny, bezva. Takže já slavim svátky a následně poté i svý vlastní narození v temný, mokrý studně plný miliardy imaginárních rohů a divně tvarovanejch kamenů plnej tajnejch skrýší pro záhadný deníky, do který semtam sletí nějakej vražednej předmět a ve který semtam někoho chytne totální amok, ve kterym buď všechny proklíná a nenávidí a nebo objímá a miluje.</div><div style="margin-left:36pt">Kéžby nás tak odsud někdo dostal...</div><div style="margin-left:36pt">"Já chci domů," zakvílel Emppu.</div><div style="margin-left:36pt">"To my všichni," zamumlal Janne dřív, než stačila Anette nebo kdokoli jinej něco poznamenat.</div><div style="margin-left:36pt">Chvíli jsme tam všichni tak jenom seděli ve společným zdeprimovaným objetí a snažili se nedívat jeden na druhýho. I když ne že by mě konkrétně tohle zrovna nějak překvapovalo, tady už jsme se jeden na druhýho (a na třetího, čtvrtýho, pátýho…) nakoukali víc než dost.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, mě by fakt zajímalo, jestli nám ten vzkaz k něčemu bude," řekl po chvíli Marco a zadumaně si prohlížel svoje vlasy. Když zjistil, že jeden z jeho vlasů se během traumatizujícího pobytu ve studni roztřepil, rozmrzele něco zavrčel a věnoval se radši svým o poznání méně roztřepeným vousům.</div><div style="margin-left:36pt">"Jasně že nebude," usadil ho Alexi, jako vždycky optimista až na půdu. Nebo spíš až na zem, protože studny obvykle půdu nemívaj. Řikám "obvykle", protože v týhle je možný všechno. "Buď se na nás vyserou, nebo nám pošlou nějakej moc milej vzkaz s vysvětlením, proč nás tady chtěj nechat shnít."</div><div style="margin-left:36pt">"Ty abys nás nepovzbudil," ušklíbnul se Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Já jenom nejsem blbej zaslepenej optimista jako někdo, abych hledal světlý stránky i na psím hovně, co se ocitne na mejch oblíbenejch botách," oponoval mu Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak dost!" zaječela najednou Anette. "Copak to nechápete?! Pokud se tady budem dál hádat, nikdy se odsud nedostanem! Takže by možná bylo lepší, kdybyste toho laskavě nechali a pomohli mi najít nějakej východ."</div><div style="margin-left:36pt">"Jo východ ze studny, no to si teda věříš," řekl Henkka ironicky a zdeprimovaně pozoroval zkrvavený cosi, jenž se nacházelo pod Anettiným šátkem na místě jeho někdejší levý ruky.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, už toho fakt nechte," pronesl jsem unaveně. Už jsem toho tady měl slušně po krk. "Anette má pravdu, měli bysme se porozhlídnout po nějakým východu."</div><div style="margin-left:36pt">"A to řikáš až teď?" zakvílel Emppu hystericky. "Kolikrát už jsme se snažili odsud zdrhnout a ty dobře víš, že to nejde, tak ze sebe přestaň dělat blba!"</div><div style="margin-left:36pt">No tak to je ale vážení vrchol. Jestli mě můj sluch neklame, tak mě Emppu právě těžce urazil.</div><div style="margin-left:36pt">"Fajn, jak chcete, mě tady vlastně nikdo nepotřebuje," řekl jsem uraženě a obrátil se čelem ke zdi, kde jsem zkoumal spáry mezi kamenama. Jenže to by nebyla Anette, aby se mě nesnažila povzbudit.</div><div style="margin-left:36pt">"Samozřejmě, že tě potřebujeme," řekla konejšivě. Ach jo, tý by se mělo zakázat nejenom prosit, ale i cokoliv jinýho řikat, případně mrkat. To si potom člověk těžko hraje na drsňáka, když má za zadkem Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, lidi," použil Marco Emppuovo oblíbený sousloví, "jsem tady z toho unavenej, třepěj se mi vlasy a tahle dojemná atmosféra se mi taky nijak zvlášť nelíbí, jdu spát."</div><div style="margin-left:36pt">Očividně sice ještě nepostřehl, že dojemná atmosféra už tu delší chvíli nevládla, ale nechal jsem ho přitom - nakonec, každýmu asi dojde, že s Marcem není radno si zahrávat.</div><div style="margin-left:36pt">Po tomto prohlášení se Marco opřel o zeď, přímo o kámen, co nápadně připomínal pozadí hodný hollywoodskejch hereček.</div><div style="margin-left:36pt">To, co se stalo, ale nikdo nečekal.</div><div style="margin-left:36pt">Pod šutrem to zaskřípělo, značně nehollywoodovskoherečkovsky, a onen kámen se propadnul kamsi do nicoty. Stejně jako část Marca, ovšem to nikdo nepokládal za důležité, protože ten byl ve zlomku vteřiny zpátky na nohou a poulil oči na díru, jenž po kameni zůstala.</div><div style="margin-left:36pt">"Ono mě to chtělo zabít!" vykoktal a vejral do díry, stejně jako my ostatní.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, co se to tam leskne?" podivil se Alexi a připlazil se blíž k díře.</div><div style="margin-left:36pt">"Jestli je to revolver, tak si ho zamlouvám jako první," zamumlal Henkka, ale nikdo mu nevěnoval příliš velkou pozornost.</div><div style="margin-left:36pt">Alexi strčil ruku dovnitř a zatvářil se ještě překvapenějc než předtim.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak cos tam našel?" zajímal se Emppu. "Tajemnej dopis? Dřevěnou bednu? Krabičku párátek? Shnilý rajče? Nafukovacího krokodýla?"</div><div style="margin-left:36pt">"No… Takovou jako páčku," řekl Alexi nejistě.</div><div style="margin-left:36pt">Henkka se zamračil. "Takovou jako páčku? A víš, k čemu podobný tajemný páčky nalejzající se na podobnejch tajemnejch místech většinou sloužej?"</div><div style="margin-left:36pt">"No, takový jako páčky většinou sloužej k…" zamyslel se Alexi, náhle se odmlčel a zašeptal: "…Mám za to zatáhnout?"</div><div style="margin-left:36pt">Studna chvíli nerozhodně těkala očima kolem, až se pohledy všech zastavily na Velkém vůdci, kterým byl… No, hádejte, koho si asi tak mohli vybrat!</div><div style="margin-left:36pt">"Fajn, zatáhni za to," prohlásil jsem po chvíli, zlomen nerozhodnými pohledy. "Stejně už na tom těžko budem hůř."</div><div style="margin-left:36pt">Ták, a tuhle větu nikdy, <em>nikdy</em> neřikejte, ano?</div><div style="margin-left:36pt">Alexi pokrčil ramenama a vzal za páku. Ozvalo se hrozný zaskřípání, jako když škrábe devět tisíc nehtů po obrovský školní tabuli a okolních devět krát devět šutrů, jenž obklopovaly Velkou prdel, zmizelo.</div><div style="margin-left:36pt">"Tý vole," pronesl obdivně Alexi - začínal jsem poznávat jeho starou slovní zásobu.</div><div style="margin-left:36pt">"To vypadá jako východ."</div><div style="margin-left:36pt">"No neřikej," neodpustil si Henkka. Vážně mě zajímalo, jestli na světě existuje něco, co by mu zabránilo bejt škodolibej. Došel jsem k závěru, že východ ze studny, ve který jsme strávili posledních pár tejdnů a Donaldví, jestli ne dýl, mezi tyhle věci nepatří.</div><div style="margin-left:36pt">"Jdeme!" zavelela vzrušeně Anette. Nikdo se neodvážil klást jí přímý odpor.</div><div style="margin-left:36pt">"No jo, jdeme, to se ti pěkně řiká," zavrčel Alexi a hodil výmluvným pohledem směrem ke svojí noze. Anette se zamyslela.</div><div style="margin-left:36pt">"Fajn," řekla po chvíli. "Tak Janne tě může podpírat a Marco ti může vzít kytaru."</div><div style="margin-left:36pt">Alexi vyblednul do posledního existujícího odstínu.</div><div style="margin-left:36pt">"Na Kosu mi nikdo šahat nebude," zašeptal a sevřel ji v náručí.</div><div style="margin-left:36pt">"Alexi, neser," řekl Marco jednoduše a vyškubnul mu ji, zatímco Alexi vypadal jako někdo, jehož holka mu právě před očima skočila pod autobus.</div><div style="margin-left:36pt">"Jestli mi s ní něco uděláš, tak…" řekl a náhle ztratil hlas.</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, jo, já vim, budu za to do konce života pykat," zamrmlal Marco a jako první prolezl nově vzniklým otvorem. Všichni ho postupně následovali.</div><div style="margin-left:36pt">"Vypadá to tady na nějakou tajnou chodbu," poznamenal jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"Neřikej, to by nás fakt nenapadlo," ozvalo se kdesi za mnou. Nemusel jsem bejt jasnovidec jako Alexi, aby mi došlo, kdo to poznamenal. Myslim, že kdybych nebyl tak empatickej lidumil, asi bych ho něčim fláknul.</div><div style="margin-left:36pt">Náhle se Anette zastavila tak prudce, že do ní Emppu, jdoucí za ní, vrazil a málem jsme tak vytvořili ze sebe cosi jako lidský domino a z Alexiho kytary cosi jako několik olšovitě ebenovitě javorovejch třísek.</div><div style="margin-left:36pt">"Co je?" zahuhňal Emppu zpoza Anettiny sukně.</div><div style="margin-left:36pt">"Před náma někdo je!" vydechla Anette a ukazovala dál do chodby. "Marco, nevidíš tam někoho?"</div><div style="margin-left:36pt">Marco se zamračil a vejral kamsi před nás do tmy. "Jo, někoho tam vidim," řekl po chvíli.</div><div style="margin-left:36pt">Stáli jsme a čekali, co bude. Po chvíli jsem taky spatřil jistou osobu. Osobu, co měla na hlavě šátek rozměrů vlajky španělský námořní flotily.</div><div style="margin-left:36pt">Osobu jménem Jukka Nevalainen.</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1104/kapitola-dvacata-druha-vesele-vanoce-smejdi http://ladiesofbodom.blog.cz/1104/kapitola-dvacata-druha-vesele-vanoce-smejdi Studna Mon, 25 Apr 2011 16:18:36 +0200 <div>Muhahahá! Doufám, že nečumíte na telenovely, jinak by vás tahle kapitola mohla šeredně urazit. Stejně jako by vám lopata mohla šeredně urazit nějakou část těla, pokud si to nepřečtete. A je to napínavý jak fialový kšandy, takže bejt váma si to jdu okamžitě přečíst, bídní červi.</div><hr /><div style="margin-left:36pt">Poslouchal jsem Janneho pohádku a docela se mi taky chtělo spát. Zajímavý, že klávesáci vždycky uměj tyhle kraviny na dobrou noc docela pěkně vyprávět. Asi maj nějakej vyprávěcí syndrom či co. Janneho pohádka se mi líbila, teda do doby, než tam zahrnul hlavního záporáka.</div><div style="margin-left:36pt">",To jen prasátka, ozval se Alexi přesvědčivě, ale nebylo mu to nic platné. Dveře se rozlétly a se slovy příliš nepěknými, aby se daly vměstnat do pohádky, se objevil malý blonďatý trpasličí ježidědek."</div><div style="margin-left:36pt">Tak ale tim mě nasral. Už jsem se zvedal, že bych mu něco <em>opravdu</em> nepěknýho řek - a to by teprv čuměl, jak my trpaslíci dokážem bejt neslušný - když v tom se vyprávění přerušilo a Janne potichu zavolal: "Alexi? Alexi, slyšíš mě?" přičemž ho šťouchal do ramene. "No to snad není možný, člověk se mu tady vymejšlí s nějakým poetickým a hlubokým příběhem a on si klidně chrápe," řekl Janne napůl udiveně, napůl naštvaně.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak to byl snad účel, ne?" řekla Anette (mimochodem, pořád jsem jí neodpustil) a podstrkávala mu tužku a blok, jenž Janne přijal a strčil ho Aleximu do rukou místo Kosy.</div><div style="margin-left:36pt">Všichni jsme seděli jak na trní a čekali, co novýho nám zase Alexi předpoví.</div><div style="margin-left:36pt">Skoro jsme ani nedejchali, jak jsem byli zticha, aby ho někdo omylem neprobral. Alexi už otevíral deník a začínal psát.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak nakonec se ukázalo, že to tu neni až zas tak mrtvolný, jak jsem myslel. Díky bohu mi to tak jen přišlo, protože u místních člověk nikdy neví, jestli zhebli, spí anebo jsou jen silně zdeprimovaný a ignorujou vás.</div><div style="margin-left:36pt">To, že ještě žijem, je bohužel ta jediná dobrá zpráva, kterou ti můžu dneska říct. Je sice dost podstatná, ale bojim se, že moc dlouhou platnost mít nebude.</div><div style="margin-left:36pt">Možná ještě to, že se Emppu a Anette usmířili, takže ubylo hysterickýho jekotu, ale to už je fakt všecko.</div><div style="margin-left:36pt">Emppu se z rýmy už nejspíš definitivně vyléčil a mně se to pokašlávání taky už nevrátilo (hlavně teď doufam, že jsem to zakřiknul...), ale Henkkovi je už zase blbě. Perkele! Nenávidim, když se něco děje a já můžu jen tupě přihlížet a čekat. A Henkka sice může bejt idiot, kterýmu jsem - ostatně jako všem tady - ukradenej jak zmizelá peněženka, ale nechci, aby umřel. Mimo jiný i proto, že by tim pádem bylo zbytečný to moje hrdinský skákání pod skříň, protože to jsem dělal proto, abych Henkku zachránil a ne abych ho viděl umírat.</div><div style="margin-left:36pt">Mně taky neni zrovna nejlíp. Popravdě, je mi hrozně. Nejen, že mě ta noha pořád příšerně bolí a svědí (což je údajně dobrý znamení, ale to neznamená, že mě to nesere), ale ještě ke všemu tu nemam ani žádnej klid, protože musim poslouchat nějaký debilní kecy zvenčí. Konec dnešního zápisu, už nevim, co bych dál řikal..."</div><div style="margin-left:36pt">Alexi nadzvednul kámen, hodil pod něj deník a kámen zas položil. Pak se natáhnul vedle Janneho, pohladil Kosu, mírně se ve spánku pousmál a dál snil.</div><div style="margin-left:36pt">"Henkko?" slyšel jsem mluvit Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"Hm?" šklebil se Henkka, co vypadal, že z něj vysáli poslední zbytky naděje na normální život.</div><div style="margin-left:36pt">"Jak se cejtíš?" ptala se Anette opatrně.</div><div style="margin-left:36pt">"Neslyšelas snad prorocký zápisky Velkého Alexiho? A stejně nevim, co se staráš! Alexi si stěžuje, že je tu všem ukradenej, ale co mam kurva řikat já?! Je mi na hovno, jestli tě to potěší!" odseknul Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">To se mi nelíbilo.</div><div style="margin-left:36pt">"Ty seš na Anette hrubej!" vyjel jsem na něj. Ne, že by to patřilo mezi nejchytřejší věci, co jsem v životě udělal, ale i když mě Anette poslední dobou poněkud rozhodila, pořád je to ta samá Anette, která při mně vždycky stála a stála by při mě, i kdyby proti mně byla tlupa namíchnutejch basistů ozbrojenejch lopatama.</div><div style="margin-left:36pt">"A co jako, trpaslíku?" ušklíbnul se Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"No... To se nedělá! A bylo to od tebe hnusný, protože Anette si to nezaslouží!" informoval jsem ho vztekle a byl jsem za to obměněn Anettiným pevným objetím, který už mi, přiznávam, poměrně chybělo.</div><div style="margin-left:36pt">Já bych se na ni stejně nedokázal dlouho zlobit, i kdyby třeba vážně měla radši Alexiho než mě - což samozřejmě nemá. Teda doufám...</div><div style="margin-left:36pt">"Zdá se, že Alexi má fakt nějakej věšteckej dar, protože to jinak neni možný..." ozval se Tuomas. "Měl až v podezřelý spoustě věcí pravdu... Teď jen, co měly znamenat ty hlasy zvenčí."</div><div style="margin-left:36pt">Všichni jsme mlčeli jak zařezaný, abysme ty případný hlasy slyšeli.</div><div style="margin-left:36pt">"A nejsou to jen hlasy v jeho hlavě?" nadhodil jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"Psal hlasy ZVENČÍ a pokud nejsem slepej jak sova za dne a blbej jak opalovací krém v zimě, tak se Alexiho hlava momentálně venku nenachází, to bych si snad ještě všimnul," slyšel jsem Henkkův šklebivej hlas.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak to jsou hlasy v cizí hlavě?" navrhnul Marco. "Jasně, je to blbost, ale žádný kecání tu fakt neslyšim. Že by Alexi nebyl až zas tak neomylný médium?"</div><div style="margin-left:36pt">Všimnul jsem si, že Alexi se už probral a rozespale mžoural kamsi směrem k Jannemu.</div><div style="margin-left:36pt">"Brýtro, jakpak ses vyspal?" zajímal se hned Janne, starostlivá manželka.</div><div style="margin-left:36pt">"Ale šlo to," zívnul Alexi, "jen jsem měl takovej podivnej sen."</div><div style="margin-left:36pt">Pohledy všech se na něj připíchly jak špendlík na nástěnku.</div><div style="margin-left:36pt">"Jakej?" vyzvídal Henkka podezíravě.</div><div style="margin-left:36pt">"No, byl jsi v něm Šípková Růženka," odpověděl Alexi a nevinně a zlomyslně zároveň (ne, nevim, jak se mu to povedlo) se na něj usmál.</div><div style="margin-left:36pt">"Cože?!" Henkka v mžiku nabral barvy z lásky darovaný růže.</div><div style="margin-left:36pt">"A ty se moc nesměj," otočil se Alexi na culící se Anette, "tys byla princ."</div><div style="margin-left:36pt">Marco s Tuomasem vybuchli smíchy a mně se taky cukaly koutky, ale snažil jsem se radši se krotit, protože kdybych se začal smát, mohl bych tím urazit Anette a zas bysme se tu na sebe mračili, což fakt nemam zapotřebí.</div><div style="margin-left:36pt">Když už jsme se dostatečně nasmáli a naculili, znova promluvil Alexi: "No dobře, tohle se mi fakt nezdálo, ale sežrali jste mi to, co?"</div><div style="margin-left:36pt">Henkka se tvářil, že by Aleximu nejradši nacpal do ucha pračku, ale tak on čuměl pořád.</div><div style="margin-left:36pt">"To byl fakt blbej vtip," vrčel Henkka. "Teď už se tý myšlenky na sebe samotnýho, jak v růžovejch šatech ležim v kytkama zarostlym zámku, nezbavim. To by bylo spíš něco pro Roopeho..."</div><div style="margin-left:36pt">"No jo, Roope, kde tomu je konec," povzdechnul si Janne. "Zajímalo by mě, co tam teď s Jaskou dělaj."</div><div style="margin-left:36pt">"Určitě pro nás hrozně truchlej a celý dny nás jen hledaj," prohlásil Alexi sebevědomě.</div><div style="margin-left:36pt">"Určitě," souhlasil Janne.</div><div style="margin-left:36pt"><br /></div><div style="margin-left:36pt"><strong>Intermezzo 3</strong></div><div style="margin-left:36pt"><strong><br /></strong></div><div style="margin-left:36pt">"Ty voleee, tady se mi líbí!" tlemil se Jaska. "Sem musíme jezdit častějc!"</div><div style="margin-left:36pt">"Jsem ti říkal, že je to tu krutý," zubil jsem se na něj.</div><div style="margin-left:36pt">Právě jsme dřepěli v zábavnim parku na horský dráze, mně z pusy trčela pampeliška, Jaska lízal zmrzlinu a oba jsme se smáli jak zfetovaný rajskym plynem.</div><div style="margin-left:36pt">"Jen škoda, že tu neni Alexi," poznamenal Jaska.</div><div style="margin-left:36pt">"Ser na Alexiho," mávnul jsem nad tim rukou, "akorát by se zas narval perníčkama a pak nám poblil sedačku."</div><div style="margin-left:36pt">"Taky pravda," přitakal Jaska, dolízal zmrzlinu a odhodil kornout, kterej přistál na hlavě jakýsi černovlásky s krysim obličejem.</div><div style="margin-left:36pt"><br /></div><div style="margin-left:36pt"><strong>Takaisin kaivossa</strong></div><div style="margin-left:36pt"><strong><br /></strong></div><div style="margin-left:36pt">"Hele, Alexi?" napadlo mě teď něco.</div><div style="margin-left:36pt">"No?"</div><div style="margin-left:36pt">"Když jsi říkal, že tohle se ti fakt nezdálo... Co se ti teda zdálo?" vyzvídal jsem.</div><div style="margin-left:36pt">Alexi značně znervózněl. "Ále, nic zajímavýho, fakt. Jen takový ty blbosti, u kterejch člověk nechápe, jak na to jeho mozek vůbec mohl přijít."</div><div style="margin-left:36pt">"Neviděls v nich náhodou budoucnost, že ne?" pozvednul Marco obočí s podezíravym výrazem toho typu, kterýmu obvykle vládnul lopatofil Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Ne, neviděl. Nezatěžujte se s tim, fakt ne, nezdálo se mi nic důležitýho," Alexi prudce vrtěl hlavou.</div><div style="margin-left:36pt">"Kecá," pronesl Marco triumfálně. "Buď se mu zdálo něco ve stylu, že ta Šípková Růženka byl on, nebo viděl někoho z nás umřít."</div><div style="margin-left:36pt">"Víte co? Nechte mě bejt," odseknul Alexi, posadil si Kosu na pravou nohu a drnkal si cosi od Twisted Sister.</div><div style="margin-left:36pt">Chvíli bylo ticho, který náhle prolomily jakýsi podivný hlasy zvenčí. Tak moment, <em>hlasy zvenčí?</em> Mam takovej pocit, že tohle slovní spojení jsem dneska už slyšel...</div><div style="margin-left:36pt">"Co to má kurva bejt?" divil se Marco, s pohledem upřenym do svejch oblíbenejch výšin.</div><div style="margin-left:36pt">"<em>Ach, Johne, proč? Proč jsi mi tak ublížil, proč se ke mně tak chováš? Uvědomuješ si, jak moc mě to bolí?!"</em></div><div style="margin-left:36pt">"Venku někdo je!" zaradovala se Anette. "HALÓÓ, TADY JSME!"</div><div style="margin-left:36pt"><em>"Promiň, Karen, mě to tak mrzí! Já jen... miluji tě a vždycky jsem tě miloval, ale nedokázal jsem ustát to, že ty jsi dala přednost Paulovi přede mnou, proto jsem se choval tak... nevhodně. Odpusť mi, prosím, slibuji, že už tě nikdy takhle bezdůvodně slovně nenapadnu!"</em></div><div style="margin-left:36pt">"Proč nám sakra neodpovídaj a řešej takový bejkárny?!" začínal se vztekat Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"Obávam se, že to nejsou pravý lidi," reagoval na jeho slova Janne. "Spíš to zní jak nějaká americká telenovela."</div><div style="margin-left:36pt">"S tim bych i souhlasil, kdybys mi vysvětlil, jak se venku u studny vzala televize," nadzvednul Alexi obočí.</div><div style="margin-left:36pt"><em>"Ale... Proč jsi mi o tom neřekl dřív? To jsem nevěděla! Mě to tak mrzí, Johne, nic z tohohle se nemuselo dít, kdybych nebyla tak hloupá!"</em></div><div style="margin-left:36pt">"No tak co já vim," krčil Janne rameny, "třeba se nějakýmu technickýmu neumělovi rozbila, on nevěděl, co s ní, tak ji někde tady blízko zahodil, ona tu věky netčeně ležela a pak s ní najednou vítr nějak záhadně fláknul o zem a ona zase začla fungovat."</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, to by mohlo bejt," kejval Alexi, "ale fakt nehodlam tady ty žvásty poslouchat! Vždyť koho to kurva zajímá, jestli jí miloval nebo ne?!"</div><div style="margin-left:36pt">"Tupý americký diváky," odpověděl mu Henkka, "což my nejsme, takže neni divu, že nás to tak sere."</div><div style="margin-left:36pt">"Výborný," mračil se Alexi. "V noci má člověk noční můry a jak se probere, číhaj na nějak nějaký zasraný telenovely. Líp by už ten den vypadat nemohl."</div><div style="margin-left:36pt"><em>"Ne, lásko moje, nezazlívej si to. Choval jsem se k tobě odporně a to už neodčiním. Možná, že bude lepší, když se přestaneme stýkat, aby všechna tahle bolest přestala."</em></div><div style="margin-left:36pt">"Alexi?" promluvila Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"Co zas?" povzdechnul si oslovený, jako by mu činilo neskutečný potíže každý slovo, který byl nucenej vyslovit.</div><div style="margin-left:36pt">"Už ses díval na to, co jsi psal ve spánku?" zajímala se.</div><div style="margin-left:36pt">"Ne, nebyl čas, protože mě tu věčně někdo otravuje se všelijakejma nepodstatnejma kravinama," zabručel Alexi v odpověď a sáhnul po deníku. Chvíli luštil svoje vlastní písmo a pak deník s podivně prázdnym pohledem odložil.</div><div style="margin-left:36pt">"Jak ti je, Henkko?" zeptal se.</div><div style="margin-left:36pt">"Jasně, najednou se všichni zajímáte! Je vám všem vlastně úplně šumafuk, jak mi ve skutečnosti je, jsem jenom váš pokusnej králík pro Alexiho věštecký zápisy! Jděte už s tim do prdele!" vyjel na něj Henkka s nepříčetností starýho Číňana, kterýmu někdo rozsednul brejle.</div><div style="margin-left:36pt">"Přiznávam, že by se mi to hodilo vědět mimo jiný i proto, že by to trochu přiblížilo přesnost mýho jasnovideckýho nadání," připustil Alexi, "ale samozřejmě se tě na to ptam hlavně proto, že doufam, že už ti je líp a chci si to jen ověřit."</div><div style="margin-left:36pt">"Takže najednou máš hroznou starost o mý zdraví," remcal Henkka. "Zajímavý, fakt zajímavý. No, když už bez tý informace nemůžeš žít - je mi blbě, ale myslim, že to svinstvo ustupuje... Spíš mě svinsky bolí hlava, protože jsem se už dlouho pořádně nevyspal. Nejsou v tý lékárničce nějaký prášky na bolest hlavy?"</div><div style="margin-left:36pt">"Je tu nějakej ibalgin," přisvědčila Anette a hodila ho Henkkovi, kterej téměř neslyšně poděkoval.</div><div style="margin-left:36pt"><em>"Ne, to ne... Nedělej to, já bez tebe nedokážu žít! Ty jsi pro mě ten jediný!"</em></div><div style="margin-left:36pt">"Takže to s těma hlasama zvenčí se vyplnilo... A Anette s Emppuem se taky usmířili," poznamenal Alexi a nechápavě civěl na notes.</div><div style="margin-left:36pt">Najednou mu ho z rukou vyrval Marco. "V některejch situacích - a tohle je jedna z nich - je lepší svojí budoucnost nevědět. Jen jsme tady z toho všichni ještě víc v prdeli než předtim. Měli bysme se toho krámu zbavit."</div><div style="margin-left:36pt">A, aniž by čekal na číkoliv názor, vyhodil deník ze studny ven.</div><div style="margin-left:36pt">Chvíli všichni čuměli jak parta chlebů ze síťovky učitelky na penzi. Najednou se ozvalo takovýto <em>cvak</em>, co se obyčejně ozve, když se podobný ticho přeruší a Henkka zaječel: "TY VOLE, VÍŠ VŮBEC, COS PRÁVĚ UDĚLAL?!"</div><div style="margin-left:36pt">Pomyslel jsem si, že to s nim už asi musí bejt hodně zlý, když řve na osobu, jejíž bradka obsahuje sílu průměrný římský armády.</div><div style="margin-left:36pt">Kupodivu se Marco nijak bojovně netvářil a klidně odvětil: "Jo. Právě jsem zabránil tomu, abychom se tady navzájem povraždili kvůli něčemu, co se ještě ani nestalo."</div><div style="margin-left:36pt">Všichni potichu a dost neradi usoudili, že má asi pravdu. Začínal jsem se cejtit jak v nějaký hodně blbý konspirační teorii.</div><div style="margin-left:36pt">"Nemá někdo něco kromě vodky, čim se dá zapít prášek?" zeptal se tiše Henkka. Popravdě nevim, jestli se ptal přesně na tohle, moc jsem mu nerozuměl. Zajímavý, že poslední dobou už ani moc nemluví, spíš šeptá nebo ječí.</div><div style="margin-left:36pt">"Sakra, tak se nechovej jak ženská a normálně to spolkni, ne? Já myslel, že toho bys ještě moh bejt schopnej," ušklíbnul se Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">"Ženská? A to řiká tvor, jehož taška s kosmetikou je těžší než kompletní kytarový příslušenství?" odpálkoval ho Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"A to se mi snaží přišít člověk, co přišel na koncert v síťovanejch punčochách," šklebil se Alexi dál.</div><div style="margin-left:36pt">"To byl tvůj nápad," vrčel Henkka, "a tys navíc taky vypadal spíš jak Madonnina ségra."</div><div style="margin-left:36pt">"Madonna má ségru?" zamyslel se Alexi. "O tom ani nevim."</div><div style="margin-left:36pt">Henkka se k nám otočil jak antickej řečník na tribuně. "Přísahám, že jestli od týhle chvíle ještě začne diskutovat o rodinnejch příslušnících kohokoli, Jaskovou imaginární sestřenicí, jejím ještě imaginárnějším sousedem, co vlastní naprosto neexistujícího psa, jenž vochcal neviditelný zahradní vrata u jejího nehmotného domu počínaje a Madonninou v teoretické rovině se nacházející sestrou, jenž možná právě teď snídá kdesi na pláži v Miami společně se svým manželem britského původu jménem Roger, co vlastní Buicka Rivieru z roku 1971 a každý den v šest hodin večer pije jednu deci suchého červeného vína konče, přísahám na svoji basu, že provedu jeho Kose něco hroznýho," dokončil Henkka jeden ze svojí sbírky psychopatických monologů, co jsou delší než Tuomasův seznam pro prádelnu. On je vůbec takovej lehce nevyrovnanej, řekl bych. Půl dne mlčí, pak se začne hádat s Alexim a zakončí to nějakym podobnym proslovem. Pak chytne depku, že ho nikdo nemá rád a jde se zabít. Ale co, aspoň dodržuje určitej koloběh.</div><div style="margin-left:36pt">Alexi po tomto proslovu zblednul tak, že jsem skrz něj málem viděl škvíry mezi šutrama ve zdi. Ochranitelsky sevřel Kosu a zašeptal: "To neuděláš."</div><div style="margin-left:36pt">Henkka chvíli těkal pohledem z něj na Kosu a zpátky a nakonec přesvědčivě prohlásil: "Já myslim, že pokud mě fakt hodně nasereš, tak toho budu schopnej."</div><div style="margin-left:36pt">Alexi očividně řešil jedno veliký dilema. Kdybych byl buď Janne nebo forenzní psycholog, řekl bych, že se mu nechtělo se vzdát otravování svého okolí, na druhou stranu ale nechtěl ohrozit Kosinu existenci. Nakonec to elegantně vyřešil tak, že uraženě mlčel (ano, nevěřil jsem tomu, ale Alexi je v případech krajní nouze schopen mlčet dokonce i za plnýho vědomí).</div><div style="margin-left:36pt">"Mimochodem, ještě pořád nevim, jestli tady někdo nemáte nějakou vodu nebo něco," řekl po chvíli Alexiho uraženýho mlčení Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">Anette už se začínala hrabat v kabelce, když jsem se k ní nenápadně přitočil a zašeptal: "Bejt tebou, tak bych mu nic, co byť jenom vzdáleně s práškama souvisí, snad ani neukazoval."</div><div style="margin-left:36pt">"Proč ne?" obrátila se na mě Anette nechápavě.</div><div style="margin-left:36pt">"Nikdy nevíš, jakou blbost provede teď," nedalo mi to. Začínal jsem mít takovej divnej neopodstatněnej pocit. Možná to bylo jenom kvůli Aleximu, kterej nás zdeprimoval svojí jasnovidností, nebo možná kvůli Marcovi proto, že nám vyhodil náš snář, nebo jsem prostě jenom tak instinktivně věděl, že lidem, co se záměrně trávěj práškama, by se neměly dávat záminky k tomu udělat to znova.</div><div style="margin-left:36pt">"Prosim vás, co je na tom tak těžkýho?! To je hrozný tady, už ani normální vodu vám nedaj," začínal Henkka zase vrčet.</div><div style="margin-left:36pt">"Ehm… A je to vážně tak zlý? Jenom že ibalginy jsou návykový a škodlivý mrchy," předvedla Anette svoji znalost lékařství.</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, je to horší než zlý," odpověděl Henkka, kterej už zřejmě postrádal i sílu vrčet. "Anette, prosííím," upřel na ni svoje hypnotizující mumínkovský oči.</div><div style="margin-left:36pt">"No dobře," nechala se Anette nakonec zlomit (je to koneckonců ženská) a vytáhla z kabelky flašku neperlivý vody (nevim, kde to tak najednou vzala, ale tady už se nepozastavuju skoro nad ničím), která byla protější stranou radostně přijata.</div><div style="margin-left:36pt">"Je to trochu lepší?" zeptala se po chvíli Anette. Henkka chvíli mlčel a pak bezradně řekl: "Ne, neni. Ale to bude možná jenom tou barvou."</div><div style="margin-left:36pt">No sláva. Konečně někdo, kdo si taky myslí, že prášky, co jsou od přírody růžový, nikdy nemůžou zabrat.</div><div style="margin-left:36pt">"Moment!" sykl náhle Tuomas a zabránil tak Anette v odpovědi. Celá studna k němu, jako obyčejně otočila zraky - ani ne tak proto, aby zjistila, o čem to mluví, spíš proto, že všem připadalo divný, že tu ještě je.</div><div style="margin-left:36pt"><em>"Víš, náš vztah postrádá tvoji lásku. Denně se úporně snažím ti dokázat své city, ale ty se mi bráníš, vyhýbáš se mi."</em></div><div style="margin-left:36pt">Alexiho pleť nabyla lehce nazelenalého odstínu. "Tuomasi, chtěl jsi nám snad říct, že přeladili kanál?"</div><div style="margin-left:36pt">"Ne, původně jsem se chtěl zeptat, jestli vám došlo, že už jsme dlouho neslyšeli ty hlasy," řekl zlomeně Tuomas a úchýlil se do koutku, kde si zacpal uši, pronásledován Henkkovým remcáním o tom, že tyhle kecy mu na bolest hlavy určitě tak pomůžou.</div><div style="margin-left:36pt"><em>"Dlouho jsem tě snažně prosil, abys přijala mou lásku, ale teď už vím, že to nemá smysl. Juanito, vím, že miluješ Fernanda José."</em></div><div style="margin-left:36pt">"Bože, tohleto nevydržim ani já!" zakvílela Anette a pozorovala výrazy všech kolem, co připomínaly obličeje čerstvě ukřižovanejch mučedníků. No, ne všech.</div><div style="margin-left:36pt">"Janne?" šťouchnul do něj Alexi, co klasicky seděl nejblíž. Janne vypadal jako něco mezi Roopem a Ježíšem, kdybyste to chtěli nějak blíž popsat. Probral se až na třetí šťouchnutí.</div><div style="margin-left:36pt">"Co?" zeptal se a vejral kolem sebe jak čerstvě probuzený lvíče. "Sorry, ale neslyšim vás, mam špunty."</div><div style="margin-left:36pt">Alexi se automaticky plácnul do čela. "No jasně, tak tim se všechno vysvětluje. Vole, nemáš jich víc?"</div><div style="margin-left:36pt">Janne už ho ale zase buď neslyšel, nebo nebyl ochoten poslouchat remcání svýho okolí, jakej že je šťastnej hajzl. Závěrem bylo, že on jedinej měl ještě možnost si uchovat zdravej rozum. Jestli se odsud někdy dostanem, tak si ty ucpávky snad pořídim taky.</div><div style="margin-left:36pt"><em>"Je mi to tak líto, Armando. Chápu tvé city a doufám, že jednoho dne budou opětovány, avšak obávám se, že ne mnou."</em></div><div style="margin-left:36pt">"Proboha, NE!" zavřísknul Alexi a snažil se si nějak zacpat uši, což se vzhledem k tomu, že jednou rukou se opíral o zeď a druhou superhrdinsky objímal Kosu, jevilo jako poměrně složitý úkol.</div><div style="margin-left:36pt">Náhle se Marco zvednul z imaginárního rohu takovým tím způsobem, jakým se dokáže zvednout jenom v jednom případě. Podíval jsem se na Tuomase, jenž opětoval můj zmučený pohled, a bylo mi jasný, že myslíme na to samý. Marco opět dostal nápad. A pokud mě moje dutina po mozku neklame, tak to byl opět nápad bezpečnej asi jako zapalovač v kyslíkovým stanu.</div><div style="margin-left:36pt">"Marco, co to děláš?" zeptala se nervózně Anette, když si jmenovaný začal něco dost podezřele brblat pod vousy a rozhlížel se po studni jak loveckej pes.</div><div style="margin-left:36pt">Odpovědi se jí nedostalo, takže všichni jenom seděli a čekali, co bude dál. Marco očividně něco vyměřoval, protože přelejzal po studni, čuměl střídavě nahoru a dolů a tvářil se jak profesor u závěrečnejch zkoušek. Pak náhle popadnul jednu prázdnou flašku a vyhodil ji ze studny ven.</div><div style="margin-left:36pt">Všichni zírali jak péra z gauče. "Ehm, Marco, co to jako mělo znamenat?" zeptal se Tuomas s neotřesitelnou jistotou, že tu máme dalšího cvoka.</div><div style="margin-left:36pt">"Uvidíš," uculil se Marco tajemně (tajemný culení? Ano, člověka v mý situaci už asi nic nepřekvapí).</div><div style="margin-left:36pt">Hlasy, co se ještě před chvílí ozývaly, náhle ustaly. Marco triumfálně zvedl prst.</div><div style="margin-left:36pt">"Vidíte?" řekl vítězoslavně.</div><div style="margin-left:36pt">"Tý vole, jak se ti to povedlo?" zeptal se Alexi nevěřícně.</div><div style="margin-left:36pt">"Jednoduchý, stačila trocha vikingské intuice a sci-fistického důvtipu," zakýval Marco vševědoucně ukazovákem, přičemž studna protočila zraky.</div><div style="margin-left:36pt">"Stačilo pár výpočtů a potom už neni tak těžký se trefit do toho tentononcu, co ten krám vypíná," dokončil Marco svůj sci-fistický proslov.</div><div style="margin-left:36pt">"Skvělé," zazářila Anette. Všichni jsme si nádherné dvě vteřiny užívali dokonalosti onoho ticha, co nastalo. Řikám dvě vteřiny, protože Janne náhle vyskočil a zařval: "BACHA!"</div><div style="margin-left:36pt">Všichni jak na povel zvedli hlavy a zírali nahoru, odkud se blížil zlověstně temný stín. A protože už mám v pozorování podobnejch věcí praxi, podle mě to mohlo znamenat jenom jedno: něco sem opět padá.</div><div style="margin-left:36pt">"VŠICHNI KE ZDI!" zavelel Tuomas a ihned se podle svého zařídil, ostatní ho se šokovanými výrazy následovali. Kromě Alexiho: ten ho zaprvý těžko mohl následovat, když už u zdi seděl a za bé se vůbec netvářil šokovaně, spíš otráveně a takovým tím stylem "už je to tu zas".</div><div style="margin-left:36pt">Chvíli se nic nedělo a poté se ozvala strašná rána. "Všichni živí?" kontroloval situaci Tuomas, jenž si nás zřejmě všechny vzal na triko. Osazenstvo sedící po obvodu studny (nevim, proč jsme si všichni najednou sedli, zřejmě nějakej genetickej kód) mu ovšem zatím neodpovídalo, jelikož se vzpamatovávalo z náhlého šoku.</div><div style="margin-left:36pt">"Kurva," řekl po chvíli Henkka. Pomyslel jsem si, že snad to převratný sdělení, co bude určitě následovat, ani nechci vědět.</div><div style="margin-left:36pt">"Co se stalo?" zeptala se Anette s obavami.</div><div style="margin-left:36pt">"Mám takovej dojem," sykl Henkka, "že mi to právě spadlo na ruku."</div><div style="margin-left:36pt">"Na ruku?" zeptal se Alexi. "Jak ti to mohlo spadnout na ruku?"</div><div style="margin-left:36pt">"Třeba tak, že když těsně vedle tebe náhle přistane televize a ty máš ruce podél těla, tak máš docela smůlu," syčel Henkka a úporně se snažil dívat se na všechny možný jiný strany, jenom ne na svoji levačku.</div><div style="margin-left:36pt">"Televize?" zeptal jsem se překvapeně a šel si onen předmět prohlídnout. Vážně to byla telka, s vyrvaným kabelem a lehce pošramocenou obrazovkou. "To jsi to s těma výpočtama očividně moc nevychytal, Marco," zamračil jsem se na něj.</div><div style="margin-left:36pt">"No, ale aspoň se vypnula, ne?" mračil se Marco, hluboce zklamán, že se mu nedostalo dobře mířené pochvaly.</div><div style="margin-left:36pt">"Vypnula?!" zasyčel Henkka. "Skvělý, ale taky sem spadla a zrovna na mě!"</div><div style="margin-left:36pt">To je mi záhadou, že jakmile se tady někomu něco stane, vždycky se to přihodí členům protilehlý bandy. Upřímně se divim, že se ještě nic nestalo Jannemu.</div><div style="margin-left:36pt">…Ale ne, vlastně ne. Janneho celoživotní velkej úraz je vlastně Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">Anette, která zachovala chladnou hlavu (na rozdíl od Tuomase, jenž se choulil v rohu a dělal, že šutr ve tvaru prasečí hlavy je to nejzajímavěší, co kdy v životě viděl), okamžitě přiběhla a začala se vyptávat.</div><div style="margin-left:36pt">"Je ti něco? Jsi v pořádku? Vydržíš to? Jak se cejtíš?" vychrlila málem jednim dechem.</div><div style="margin-left:36pt">"Hádej, jak asi může člověku bejt, když mu ruku rozdrtí televize váhy středního prasete?" syknul Henkka a pomalu začínal blednout.</div><div style="margin-left:36pt">"Rozhodně líp, než když mu na nohu sletí skříň váhy americkýho lékařskýho střediska pro lidi s nadváhou," zašklebil se Alexi. Henkka po něm hodil zmučenej pohled, ale radši nic nedodal.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, měli bysme dát někam do háje tu telku," prohlásil jsem rozhodně a okukoval doličný předmět ze všech stran. Anette se ke mně připojila a společně jsme televizi zvedli asi o deset čísel nad zem.</div><div style="margin-left:36pt">"JEMNĚ!" zavřísknul Henkka a snažil se dostat z dosahu vražedného předmětu. Anette po chvíli bez varování pustila televizi a běžela dělat zdravotní sestru, čímž docílila toho, že jsem se ještě asi půl minuty motal po studně a snažil se jednak o vyvážení rovnováhy, jednak o to, abych si ten krám pokud možno neupustil na nohu.</div><div style="margin-left:36pt">Po chvíli jsem televizi vítězoslavně odhodil do kouta (přistála na banánový šlupce, sklouzla po ní a vrazila do zdi - vážně nevim, kde se tu tyhlety dužnatý objekty pořád berou) a šel dělat čumila k Anette.</div><div style="margin-left:36pt">Ta se právě rozhodovala, kterej ze svejch šátků by měla obětovat na provizorní obvaz.</div><div style="margin-left:36pt">"Emppu, nevíš, jestli ten hráškově zelený nebo cihlově červený?" rozmýšlela se Anette, zatímco Henkka se očividně snažil přesvědčit, že mu právě na ruce nepřistála televize střední velikosti.</div><div style="margin-left:36pt">"Červená," prohlásil jsem přesvědčivě. Zjevně to zabralo, protože za chvíli už přikvačila Anette s šátkem a dala se do obvazování. Za dobu její práce měla celá studna instinktivně zacpaný uši.</div><div style="margin-left:36pt">Když skončila, měl jsem takový hrubý shrnutí. Měli jsme tu dva chromý členy CoB, jednu chůvu se špuntama do uší, jednoho empatika trpícího náhlou prudkou nevolností, jednoho vikinga trucujícího nad neúspěchem s televizí a jednu hraběnku, jenž začínala přemýšlet, jestli by přeci jen nebyl býval lepší ten hráškově zelený. No, a mě, pochopitelně. Jenže já jsem <em>malej</em> a <em>nepodstatnej</em>, takže je to všem fuk. Navíc mi na žádnou část těla ještě nespadla žádná část postaršího nábytku, jenž by mě omezoval v pohybu, takže jsem očividně nebyl středem pozornosti.</div><div style="margin-left:36pt">"Doprdele, necejtim ruku," řekl po chvíli Henkka do ticha.</div><div style="margin-left:36pt">"Ty vole, ještě se div!" vyprsknul Alexi, který to očividně bral jako fajn způsob odplaty.</div><div style="margin-left:36pt">"Takže za á," - sakra, už je to tu zas, "já se nedivim, za bé, pouze to konstatuju a za cé, ty <em>mlč</em>."</div><div style="margin-left:36pt">To je zajímavý, vážně zajímavý. Třeba mě kdyby spadla na ruku/nohu dejme tomu lednička, rozhodně bych se dvě minuty potom nezačal s někym hádat. Ale některý lidi to zjevně berou jinak.</div><div style="margin-left:36pt">Přeřadil jsem na mód "jednim uchem dovnitř a druhym ven", jelikož mód "jednim uchem ven a druhý nepotřebuju" jsem ještě neměl upgradovanej (jsem totiž příliš zastaralá verze Emppua) a bůhví proč mě zase zaujala ta televize.</div><div style="margin-left:36pt">Něco se mi na ní nezdálo, ale nedokážu říct, co to tak sakra mohlo bejt.</div><div style="margin-left:36pt"><br /></div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1104/kapitola-dvacata-prvni-tisic-a-jedna-telenovela http://ladiesofbodom.blog.cz/1104/kapitola-dvacata-prvni-tisic-a-jedna-telenovela Studna Sun, 17 Apr 2011 18:17:03 +0200 <div>Tak. Všimla jsem si, že Studna tu naposled byla 27. března, což je význačné datum, protože zbýval přesně měsíc do... nevíte, co? To je váš problém.</div><div>Máte rádi metalový pohádky? To doufám, protože jinak vás lopata potrestá. Čtěte, bídní červi.</div><hr /><div style="margin-left:36pt">To, že někdo vyslovil moje drahý ctěný jméno, mě za normálních okolností tolik nepřekvapovalo, dělo se to skoro furt. Jenže tohle zaprvý rozhodně nebyly normální okolnosti a zadruhý jsem absolutně nechápal, o co tady jde. Ochranitelsky jsem objal svoji Kosu a když jsem zjistil, že na mě celá studna čumí napůl obviňovačně, napůl vykolejeně, udělal jsem první normální věc, co mě napadla.</div><div style="margin-left:36pt">"DO PRDELE KURVA, CO SE TO TADY SAKRA DĚJE?!" zaječel jsem na celou studnu.</div><div style="margin-left:36pt">"Alexi… Jestli jsi to psal ty, abys nás vyděsil, prostě to řekni, ať si tady nepřipadáme jak ve špatným filmu," řekla mírně Anette. Čuměl jsem z ní na ten cár papíru, co držela v ruce, jelikož Henkkovi z jeho ruky vypadnul a začínal mít pocit, že jsou všichni kolem buď bláznivý, domluvený, nebo úplně blbý.</div><div style="margin-left:36pt">"Sakra, já tenhle zasranej kus hajzlpapíru nikdy ani neviděl! Navíc tohle neni můj styl, takovejch dojemnejch keců a nic konkrétního! A jestli si fakt myslíte, že bych byl tak blbej, že bych se psal s nějakou podobnou kokotinou jenom proto, abych byl zajímavej, tak to teda fakt sorry," uzavřel jsem svůj skromnej monolog.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak třeba je to jenom shoda jmen," řekl mdle Tuomas, neschopen si tohle jakkoli vysvětlit. "Nebo vtip."</div><div style="margin-left:36pt">"Jo? Kolik lidí na větě má stejný jméno? A i kdyby, kolik lidí se jménem ,Aleksi, si ho nechává psát s x? A kdyby to byl fór, pochybuju, že by se někdo namáhal s tim, aby to psal a pak zahrabával sem do studny!" zaječel Janne, zřejmě na pokraji hysterie.</div><div style="margin-left:36pt">"Ale vždyť ty zápisky nebyly tak konkrétní," snažil se v tom najít racionální jádro Emppu.</div><div style="margin-left:36pt">"Ne? Mně to teda stačilo: ty hádky, něco, co tam spadlo a zachránilo je - nebo nás - před tou apokalypsou, přičemž vzápětí se objevil někdo další a ve finále nějaká nemilá věc, co se přihodila pisateli a nějaká zasraná epidemie, na kterou ve finále všichni chcípli!" zavřísknul Henkka, kterýmu opora v podobě klavíru beztak nebyla nic platná.</div><div style="margin-left:36pt">"Co blbneš, vždyť tady žádná epidemie už dávno neni," usadil jsem ho a doufal, že to zabere. Já umim bejt přesvědčivej, když chci. Henkka na mě chvíli vejral tim svým vyšinutým pohledem (jakmile na mě takhle vejrá, stane se něco hroznýho), pak na mě dramaticky ukázal prstem (hm, ještě lepší) a zašeptal: "To si myslíš ty. Ale co my víme." Radši jsem ho nechal bejt, nehodlám riskovat, že zase provede nějakou kokotinu. V dělání kokotin jsme sice mistři všichni, ale kdybych vynechal sebe, tak on je korunovanej.</div><div style="margin-left:36pt">Kdybych to teď měl shrnout, myslim, že by se to dalo úhledně všechno shrábnout do úsloví "Bordel jak na úřadě." Jediný, co mě chránilo od toho, abych nezačal bláznit, byla moje čtyřiadvacetipražcová černobílá láska. Ale ať jsem manžel Britney Spears a neteř Eminema zároveň, jestli vim, jak se tady z toho vyhrabat.</div><div style="margin-left:36pt">"Měl bych takovou teorii," ozval se Marco. "V naší studně se nachází trhlina v časoprostoru vedoucí do budoucnosti nějaký alternativní dimenze, která se od naší liší tim, že si v ní Alexi vedl deník, jinak je ve většině věcí stejná. Protože se pod kamenem s deníkem a lékárničkou žádná prapodivná vesmírná díra nenacházela, buď se přesunula na nějaký jiný místo a nebo se už zacelila. Vypadá to tak, že v oný alterrealitě se ta puklina zjevila právě pod kamenem, kam si alternativní Alexi ukládal deník, přesunula se sem a pak asi zmizela. Jinak si to nedokážu vymyslet."</div><div style="margin-left:36pt">"Podle mě to sem spíš hodili naši zlomyslný věznitelé, co nám chtěj podlomit morálku," poznamenal svym klasicky polomrtvym tónem Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Je taky možný," nechal se slyšet Emppu, "že to byl nějakej šílenej fanda, kterej sem sletěl a hráblo mu z toho natolik, že si o sobě myslel, že je Alexi."</div><div style="margin-left:36pt">Perkele! Jestli nechcípnu na to svinstvo, co se mi dostalo díky mojí nemocný noze do krevní oběhu (sice mi jí Janne vydezinfikoval, ale znam svý tělo - i kdybych žádnou infekci neměl, tak ono si jí samo vytvoří), tak naprosto zešílim z toho, že netušim, kdo to v tom deníku napsal, proč to napsal a jak toho mohl kurva tolik vědět o naší současný situaci.</div><div style="margin-left:36pt">"Marco, pivo," otočil jsem se na basáka Nightwish zemdlele a natáhnul jsem ruku. Marco po mně hodil natolik nechápavym výrazem, že mi bylo jasný, že jsem to trefil.</div><div style="margin-left:36pt">"Já žádný pivo nemam," zapíral Marco.</div><div style="margin-left:36pt">"Nekecej," ušklíbnul jsem se. "Už nějakou dobu tu cejtim sklo a byl jsi to přece ty, kdo si přivlastnil zásoby z Chlebasádlem. Dej mi napít, nebo zestřízlivim a obejmu tě."</div><div style="margin-left:36pt">Jak vidíte, ten zkurvenej deník mě vytočil natolik, že jsem vyhrožoval Marcovi. Svojí chybu jsem si uvědomil těsně poté, co jsem vyslovil poslední slabiku. Zasténal jsem nad svojí blbostí - i když jinak jsem samozřejmě velmi inteligentní jedinec, pokud teda nejde o matiku - a pokusil se za pomocí rukou a jedný zdravý nohy přesunout za rozbitou pračku. Asi neni nutný řikat, že se mi moc nedařilo.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak ty mi budeš vyhrožovat?!" slyšel jsem, jak Marco zrudnul. Těžko říct, jestli to bylo díky tomu, jak mam vytříbenej sluch nebo díky tomu, že Marco umí výjimečně slyšitelně rudnout; pravdou ale bylo, že to nevypadalo dobře.</div><div style="margin-left:36pt">S úžasem jsem si uvědomil, že se vlastně ani moc nebojim a za rozbitej spotřebič, co bejval předmětem Emppuova zájmu, jsem se pokusil schovat víceméně instinktivně. Ono když člověku hrozí smrt každej den, tak... ne že by se s tim smířil, ale kdyby byl pokaždý tak vyděšenej jako ze začátku, musel by se z toho zbláznit.</div><div style="margin-left:36pt">To je ta úžasná věc na lidskym mozku. Mozek si řekne: "Aha, všechno je totálně na prdel a ten muj Alexi je zdeprimovanej jak emáč, kterýmu se rozcuchala patka, tak to abych mu trošku rozostřil vnímání, jinak dostane depresi emáče, kterýmu byla patka ustřižena a to by mohl hmátnout po laně a zabít se, čimž by zabil i mě a to já nechci."</div><div style="margin-left:36pt">Takže, abych dokončil tu úžasnou větu, kterou jsem přerušil brilantní úvahou o mozku - netvrdim, že nejsem nervózní z toho, že vim, že se Reaper blíží... Taky kdo by nebyl? Ale hlavně, to, že mi hrozí riziko zhebnutí, je už tady pro mě celkem normální situace a navíc mě příšerně bolí noha a, jak zmiňovala v deníku ona záhadná osoba s mejma zážitkama, mym písmem a mym podpisem, která samozřejmě mnou neni, už mě sere, jak se tu akorát věčně s někym hádam. Vždyť kdyby sem spadla okurka, byli bysme se s Henkkou schopný do krve pohádat, jestli je světle nebo tmavě zelená a jestli ten kámen, na kterej slítla, víc připomíná záchodovou mísu anebo ruku Paris Hilton!</div><div style="margin-left:36pt">Navíc nevěřim, že se nám odsud podaří zdrhnout, takže když se nad tim tak zamyslim, ten příchod Reapera by byl svym způsobem vysvobozující. Ne, že bych se na něj těšil, protože to bych musel bejt fakt psychlej. Kdyby aspoň měl velký kozy, zářivej úsměv, opálenou pleť a pěknou postavu, tak by se to nějak dalo, ale těšit se na nějakýho anorektickýho zakuklence? Ne, dík.</div><div style="margin-left:36pt">"Eh, já nechtěl! Fakt ne, netušim, co mi to vylítlo z pusy! Odpusť!" zaječel na Marca můj pud sebezáchovy, mezitímco ten zbytek mě, kterýmu už bylo všechno víceméně u prdele, si přikusoval imaginární popcorn a vyčkával, jak mu to ten velkej fousatej člověk nandá.</div><div style="margin-left:36pt">Marco se za mnou rozeběhnul a když stál hned u mě, jen chvíli čuměl a pak, znuděně jak zpěvák na koncertě při instrumentálce, podotknul: "To neni žádná prdel, když se ani nemůžeš bránit nebo zdrhnout. Prakticky mrtvý lidi nemlátim," dodal a odklidil se.</div><div style="margin-left:36pt">Prakticky mrtvý lidi? Ó, jak milé...</div><div style="margin-left:36pt">Dnešek je divnej, jak tak nad tim přemejšlim. Kdybych byl počítač, přirovnal bych to k tomu, že mě někdo přepnul na úspornej režim, že komp nejsem, tak to vyjádřim zhruba asi tak, že jsem unavenej jak běžec po maratonu a je mi navíc tak nějak všechno jedno. Pomyslel jsem si, že si trochu odpočinu a třeba se mi udělá líp, tak jsem si k sobě přitisknul blíž svojí nejmilovanější kytaru a zavřel oči...</div><div style="margin-left:36pt"><br /></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Já už nemůžu, Janne," hlesnul jsem a kecnul si vedle jednoho ze stromů. Janne na mě shlížel unavenejma očima.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Ani já, Allu, ale musíme jít dál," povzdechnul si.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Vždyť ani nevíme kam! Tohle nemá cenu! Nechápu, jak nás kluci mohli vyhodit z mojí vlastní kapely a vyhnat nás do lesa!" ječel jsem vztekle a mlátil rukou do stromu. "A nesnaž se mi nakecat, že ty snad víš kam jdem, dávno jsme se ztratili."</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Neztratili."</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Ztratili."</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Neztratili."</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Ztratili!"</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Tak dobře, ztratili," uznal Janne poraženě. "Ale neboj, já nás odsud dostanu!"</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"A to jako kdy?!" zakvílel jsem jak malý děcko, jemuž byla násilím odebrána čokoládička. "Mam hlad a chci spát, hned teď, a ne se někde toulat v lese!"</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Já vim, Alexi," zamumlal Janne. "Hele, víš co? Vylezu na strom a rozhlídnu se, jestli někde nespatřim nějakej barák... Třeba by nás tam nechali přespat."</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Fajn," svolil jsem, protože se to jevilo jako nejlepší nápad za posledních cca 9 hodin, co jsme se tu motali. Že jsme zabloudili jsem poznal tak, že už asi podvacátý jsme prošli kolem jednoho stromu, do nějž bylo vyrytý L+H, těžko říct, co to mohlo znamenat. Letuška plus horolezec? Předpokládam, že tohle je jedna z těch věcí, jejichž význam se člověk nikdy nedozví, stejně jako třeba to, jak se na světě mohlo zrodit zhruba jeden a půl miliardy lidí tak blbejch, že se dali na islám.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Janne už stál na vrcholku stromu.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Tak co vidíš?" zařval jsem.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Vidím město veliké, jehož... ne, to ne... Ale vidim nějakej barák! A je dost divnej," křiknul mi Janne v odpověď.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Jak, divnej?"</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Má střechu celou z trsátek."</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Trsátková chaloupka?" civěl jsem na něj jak na obra v šuplíku.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Jo, asi tak něco," kejvnul Janne a pomalu slejzal dolů.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Tam bysme ale mohli zajít, určitě tam bude bydlet nějakej kytarista, co nám rád nabídne přístřeší," zajásal jsem a zamířil směrem, kudy dle Janneho byla chaloupka.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Ještě jsme třikrát prošli kolem toho tajemnýho L+H, než jsme k chaloupce dorazili.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"A hele, Jazz III," poznamenal jsem při pohledu na střechu. "Mohl bych si jedno sebrat."</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Když Janne nic nenamítal, vyšplhal jsem na nejbližší strom a z něj přeskočil na střechu. Sundaval jsem si jedno trsátko, když tu se zevnitř ozval podezřele známý hlas.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"Kdopak mi to loupe trsátka?!"</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"To jen my, eh," moje básnická mysl tvrdě pracovala, "prasátka..."</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>"ŽÁDNÝ PODĚLANÝ PRASATA TU NECHCI!" zaječel hlas a já jsem rychle seskočil ze střechy.</em></div><div style="margin-left:36pt"><em>Ze dveří chalupy vylez blonďatej trpasličí ježidědek a vypadal dost nasraně. No super...</em></div><div style="margin-left:36pt">Ze snění a tím pádem i z mýho blaženýho spánku mě vytrhla Anette tím, že extrémně naléhavě opakovala moje jméno.</div><div style="margin-left:36pt">Otevřel jsem oči a rozespale se na ni podíval.</div><div style="margin-left:36pt">"Co chceš?" zavrčel jsem tónem příjemnym jak průjem.</div><div style="margin-left:36pt">Anette jen beze slov ukázala na mojí ruku. Čekal jsem, že se mi zlomil nehet, sloupnul lak nebo tak něco, ale ne. Kytara ležela kousek ode mě a místo toho prsty mojí levý ruky svíraly deník a prsty tý pravý tužku.</div><div style="margin-left:36pt">"Co to má kurva bejt?!"</div><div style="margin-left:36pt">"Já nevim," krčila Anette rameny a zřejmě z toho byla vedle jak sousedův barák. "to bys mi měl říct spíš ty, ne?"</div><div style="margin-left:36pt">"Co, proč já?"</div><div style="margin-left:36pt">"No protože jsi to byl ty, kdo se tu se zavřenejma očima plazil po zemi a hmatal po deníku," vysvětlovala Anette. Perkele, kdybych něco takovýho dělal, snad si to pamatuju, ne?! Pravda, polovinu svýho života jsem zapomněl, ale to jen proto, že jsem polovinu svýho života byl zpitej jak štamgast z povolání.</div><div style="margin-left:36pt">Chvíli jsem si to v hlavě sumíroval, když tu mě napadla silně absurdní myšlenka. "To mi jako chceš naznačit, že si v náměsíčnosti píšu deník?!"</div><div style="margin-left:36pt">"Možný to je," připustila Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"To je blbost," vložil se do toho Janne, má záchrana. "Proč by tam potom měl napsaný, že jsme tu všichni pochípali, když - zatim - nikdo neumřel?"</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, přesně tak," chytil jsem se toho, zahodil deník kamsi do dáli a znova se vrátil k mazlení se s Kosou.</div><div style="margin-left:36pt">"Asi měl zrovna nějakou noční můru, tak mu to zkreslilo vnímání reality," vložil se do toho Tuomas, místní psycholog. "Navíc je poslední dobou neustále v depresi, tak je pochopitelný, že v náměsíčnost, kdy je jednání spíš instinktivní, dá spíš na svoje pocity než na paměť, takže o smrti psal ne proto, že by tu vážně někdo umřel, ale jednoduše proto, že jí měl plnou hlavu."</div><div style="margin-left:36pt">Nikdo se nezmohl na slovo.</div><div style="margin-left:36pt">"Tys měl bejt filozof, Tuomasi, já to vždycky říkal," prolomil ticho jako první Emppu.</div><div style="margin-left:36pt">"Pravda, sedlo by ti to jak prdel na houpací křeslo," souhlasil Marco.</div><div style="margin-left:36pt">"Nemluv, prosímtě, o prdelích!" zakňučel Emppu a zalezl na místo, kam jsem se před Marcem původně chtěl schovat já, a to za rozbitej objekt, co za dob, kdy jsem ještě nebyl umírající obyvatel temný studny (ach jak už je to zasraně dávno), bejvával pračkou.</div><div style="margin-left:36pt">"Sorry, vole," protočil Marco zraky a Anette se mezitím vydala Emppua utěšovat. Poté, co ji vrčící Emppu poslal do háje, na něj začala hystericky ječet.</div><div style="margin-left:36pt">"Co jsem ti sakra provedla?!" pištěla Anette vztekle a všichni si automaticky zacpávali uši. S povděkem jsem od Janneho přijmul jeho zacpávky, který mi s obětavym výrazem podal. Bohužel ani ty moc nepomohly.</div><div style="margin-left:36pt">"Chováš se ke mně, jako bych ti odstřelila všechny příbuzný!" pokračovala Anette v ječení. Nevědomky jsem si k sobě přitáhnul kytaru a pomyslel jsem si, že zápisky dnešní noci budou <em>hodně</em> depresivní...</div><div style="margin-left:36pt">"A taky jak kdybych vykradla hrob tvojí babičky a její popel používala místo instantního kafe!" vřískala Anette dál. Všimnul jsem si, že to toho začal něco ječet i Tuomas směrem ke klavíru, i když to přes Anettin slušně sirénovitej ječák nebylo moc slyšet.</div><div style="margin-left:36pt">No, tak to máte. Emppu se hádá s Anette - jo, Emppu s Anette, takovej ten zdeprimovanej trpaslík a jeho vždy chápající vrba, modla, matka a sestra v jednom -, Tuomas se hádá s Chlebasádlem, já párkrát na Janneho taky něco nepěknýho zavrčel, Marco se hádá sám se sebou a Henkka… No, u toho je to vlastně jedno, ten se hádá vždycky a se všema, i když nejvíc pochopitelně se mnou.</div><div style="margin-left:36pt">Ach jo, kde jsou ty časy, kdy jsem neseděl napůl chromej a rozhodně víc než napůl mrtvej ve studni s partou lidí, který čas od času (rozumějte pořád) chytaj silný záchvaty hysterie. Kde jsou ty časy, kdy mě ještě Henkka tak nesral - teda sral, on mě sere odjakživa, ale tenkrát mi to bylo fuk už jenom z toho důvodu, že jsem ho většinu času nebyl schopnej vidět míň jak dvakrát najednou. Jenže teď je veškerejch lihovin tvrdej nedostatek, my si tady navzájem rozežíráme psychiku a já zjišťuju, že očividně nejsem tak úplně racionální, rozhodně ne tak, jak bych si to o sobě rád myslel.</div><div style="margin-left:36pt">To ale pochopitelně nikomu vykládat nebudu, už tak si o mně musej myslet kosaví co.</div><div style="margin-left:36pt">"Ale my se nedáme, miláčku," zašeptal jsem směrem ke Kose a láskyplně jsem pohladil její úchvatně tvarovaný krk. "My budeme pořád spolu, protože ty ostatní venku nás nemaj rádi, miláčku. Ale my se jim ubráníme, miláčku, to mi věř."</div><div style="margin-left:36pt">Kosa chápavě přikyvovala - to ona dělá vždycky, když jí něco řikám. Muj problém není, že to nikdo kromě mě nevidí. Všechno to je jenom banda zkurvenejch ignorantů, co nemaj smysl pro…</div><div style="margin-left:36pt">"Takže," promluvil po chvíli Henkka. Neumim si tak úplně vysvětlit, jak jsem ho moh slyšet přes Tuomasův hysterák směrem ke klavíru, Anettino obviňování Emppua, že je necitlivej malej hajzlík a Marcovy hádky se svým svědomím, když jsem navíc měl špunty v uších a do toho jsem si vybrnkával jakousi dávno zapomenutou etudu, co mi asi dvacet let hnila někde v hlavě a teď se rozhodla vstát z mrtvejch. Jistý je ale jedno: moje teorie o ignorantech byla naprosto správná. Ignoranti totiž nechápou, když génius potřebuje <em>klid</em>.</div><div style="margin-left:36pt">"Shrňme si to," pokračoval Henkka a mě zamrazilo. Znám ho minimálně natolik dobře, aby mi došlo, co tyhle jeho shrnutí většinou obsahujou. Kde jsou ty časy, kdy jsem ho moh vždycky beztrestně profackovat, když mlel hovadiny, nebo když se mi prostě jenom chtělo někomu jednu vlepit a nikdo příhodnější se nenabízel. Bohužel, tahle hierarchie se vytratila bezprostředně po pádu do studny a teď by mi za podobný chování nejspíš hrozila pořádná rána lopatou po kebuli plus něco hrozně odporně zlomyslnýho a svinskýho, přesně v jeho stylu. Nakonec jsem to nebyl já, kdo vymyslel ten trik s lihovkama a přivazováním na toiku.</div><div style="margin-left:36pt">"Ty si tady už od začátku píšeš jakýsi hovadiny do deníku, ve kterým nám všem předpovídáš smrt a nic k tomu neřekneš?!" zaječel na mě jak na neposlušnýho psa. No bezva, takže má zase nedostatek hádavejch částic v těle.</div><div style="margin-left:36pt">"Jak bych o tom asi moh něco vědět, když jsem to očividně psal náměsíčnej, ty debile!" zařval jsem na něj zpátky, protože na mě tady nikdo ječet nebude. Na mě mohla ječet jenom moje máma a ta tu teď není.</div><div style="margin-left:36pt">"Takže je ti úplně jedno, že jsem tady málem chcípnul strachem jenom kvůli tomu, že se už ze zvyku podepíšeš na každej cár papíru!" vracel mi moje názory, jenž jsme si mezi sebou přehazovali jak horkou bramboru.</div><div style="margin-left:36pt">"Třeba je mi to úplně u prdele, do toho ti nic neni!" štěknul jsem na něj a dál se o tom nehodlal bavit. Henkka chtěl očividně ještě něco strašně průlomovýho říct (nejspíš něco ve smyslu, jakej jsem debil a jak mě nenávidí), kdyby se náhle neozvalo něco, co nám všem spolehlivě zavřelo huby.</div><div style="margin-left:36pt">"DO PRDELE KURVADRÁT, UŽ DRŽTE TY SVÝ ZASRANÝ HUBY, NEBO VÁS VLASTNORUČNĚ VŠECHNY NARVU DO TÝ SKŘÍNĚ A HODIM VÁS DO TOIKY!" zařval z plna hrdla Janne. Jo, Janne - člověk by na takovýhle projevy čekal spíš Marca nebo tak někoho. Rozhodně mě překvapilo, jak umí hezky řvát.</div><div style="margin-left:36pt">V tu chvíli všichni sklapli. Nevim, jak se mu to povedlo, každopádně kdybych neměl tak rozměrný ego, možná bych ho za to i pochválil.</div><div style="margin-left:36pt">"Mě už to fakt nebaví," promluvil Janne už o poznání tišeji, nicméně pořád stejně nasraně. "Furt se tady hádáme kvůli kravinám, místo abychom se snažili vyřešit věci, co jsou fakt důležitý."</div><div style="margin-left:36pt">"A který to třeba jsou, Mistře Mystiku?" zeptal se Henkka ironicky. Nevim, proč a odkdy mu tak řiká, každopádně Jannemu to podle výrazu, co osídlil jeho ksicht, bylo dost proti srsti.</div><div style="margin-left:36pt">"Třeba to," zasyčel Janne, "že Alexi má momentálně nohu v hajzlu a povedlo se mu bezděčně napsat jakejsi deník, kterej nám možná předpoví, co tady s náma bude dál, když ho necháme psát. Teda spát. Prostě spát ve psaní, totiž psát ve spaní. Tak." dokončil svůj hrdinnej monolog.</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas cosi zamumlal směrem ke klavíru, zřejmě rychlou omluvu, a vzdálil se. Totéž udělali i Anette a Emppu, přestože dle jejich výrazů se měli pořád rádi jak skinhead s rastafariánem. Marco ještě chvíli něco zaníceně rozebíral se svým svědomím. Když nenašel způsob, jak ho vhodně umlčet, aniž by ublížil sám sobě, spokojil se s tím, že si překlopil na hlavu prázdnou basu od piva, takže teď vypadal zhruba jako nemrtvej hokejista, kterýho někdo sejmul do hlavy bouracím kladivem.</div><div style="margin-left:36pt">"Bezva," promluvil jsem k Jannemu a vyndal si špunty z uší. "A jak mě jako chcete přinutit k tomu, abych usnul? Já nejsem evropskej politik, abych celej den chrápal."</div><div style="margin-left:36pt">Ještě než kdokoli stačil něco říct, řekl jsem rychle: " A ty Anettiny prášky do mě nenarvete, já mam ještě nějakou hrdost a navíc nejsem jak ten emař támhle v rohu."</div><div style="margin-left:36pt">"Já nejsem žádnej zasranej emař, na něco takovýho mam moc svělý vlasy," zasyčel Henkka jak podrážděná kobra.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak seš skrytej emař, ty jsou horší," zašklebil jsem se na něj. Henkka dělal uraženýho. Asi to chytil od Emppua, jinak si to nedokážu vysvětlit - jindy by po mně spíš něco hodil. Nebo to udělal jenom proto, že v okolí byl momentálně akutní nedostatek házivejch předmětů kromě pár zbylejch flašek, do jejichž obětování se nikomu nechtělo.</div><div style="margin-left:36pt">"Já nevim," přemejšlel nahlas Janne, "můžu ti maximálně tak povědět pohádku, nic jinýho mě nenapadá."</div><div style="margin-left:36pt">Pohádku? Je snad Janne Tuomas? Nebo moje máma?</div><div style="margin-left:36pt">"Tak fajn, no," pokrčil jsem nakonec ramenama, "ale jedno si vyprošuju. Jestli mi kdokoli za tu dobu, co budu spát, šáhne na Kosu, umlátim ho logaritmickym pravítkem."</div><div style="margin-left:36pt">Všichni na mě čuměli jak na vola. Ne že bych věděl, co je to logaritmický pravítko, ale tak musim se snad tvářit, že nejsem tak blbej, jak o mně některý nejmenovaný emaři rozhlašujou, ne?</div><div style="margin-left:36pt">"Dobře, přijímáme," řekla Anette, čemuž jsem i věřil. Jak něco odsouhlasí Anette, je to většinou v suchu - teda, co jsem si zatím stihnul všimnout.</div><div style="margin-left:36pt">"Takže," začal vyprávět Janne, "byla jednou jedna chaloupka uprostřed hlubokého temného lesa, co byl temnější než to nejtemnější… temno," zaimprovizoval, "a v něm bydlely dvě velmi moudré osoby, jenž hrdě nosily jména Alexi a Janne." Jo, zatím se mi to líbí. Pohodlně jsem se uvelebil - nebo spíš tak pohodlně, jak to v tomhle prostředí jenm bylo možný - a přitáhnul si k sobě Kosu blíž.</div><div style="margin-left:36pt">"Kromě těchto dvou osob tam s nimi žili ještě další tři lidé a společně tak tvořili dohromady hrdou uzavřenou skupinu jménem Children Of Bodom. Jenže," pozvedl Janne varovně prst, "pak se něco stalo." A sakra. Po takovejch frázích vždycky přijde nějakej zlej zvrat.</div><div style="margin-left:36pt">"Alexi se totiž velmi zle pohádal s jedním z ostatních, jenž zde s nimi žili. Spor se táhl velmi dlouho, až nakonec bylo rozhodnuto, že Alexi musí pro dobro všech odejít pryč. Ovšem Janne ho takto nechtěl nechat a rozhodl se odejít s ním."</div><div style="margin-left:36pt">Henkka to celý poslouchal s výrazem, co by se dal nazvat ironickym smrtelnym šklebem, kdyby něco takovýho existovalo. Očividně z Janneho zápletky nebyl příliš nadšenej. Ale to je nakonec jeho problém, protože Janne to vymejšlí tak, aby se to líbilo mně, to je jasná řadící páka.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak spolu bloudili hlubokým a temným lesem, jenž byl temnější než to nejtemnější ze všech temných temn, až se zastavili u stromu, jenž měl ve své ctěné kůře vyryto L+H." Tak moment, neslyšel už jsem tohle někdy?</div><div style="margin-left:36pt">"Dlouho debatovali nad tímto tajemným nápisem, až si všimli, že na hluboký a temný les, jenž byl temnější než ten nejtemnější ze všech temných lesů, padá velmi temný soumrak a ubozí vyhnanci si uvědomili, že nemají kam hlavu složit. I tu vylezl Janne na jmenovaný strom a ohlásil, že vidí město veliké, jehož… Ne, pardon. Ohlásil, že vidí v dálce světélko. Tedy houby světélko. Jelikož měl Janne velmi bystré oči, viděl již celý dům. A on to vlastně ani nebyl dům, byla to trsátková chaloupka."</div><div style="margin-left:36pt">Tak počkat, tohle je normální vykrádačka autorskejch práv! Začínal jsem mít neblahý tušení.</div><div style="margin-left:36pt">"Alexi se zaradoval, že tam jistě bude žíti jakýsi dobrý kytarista, jenž jim ochotně poskytne přístřeší.</div><div style="margin-left:36pt">Když došli k chaloupce, Alexi uviděl na střeše úžasné trsátko. Hrálo všemi barvami, od černé až po černou… Alexi tedy vylezl na nejvyšší strom a rozhodl se pro něj jít. Když vtom…"</div><div style="margin-left:36pt">A sakra, další zvrat. Jsem si naprosto jistej, že vim, co se bude dít. Pokud tam teda něco nezměnil - v mojí mozkovitě deníčkový verzi ta pohádka byla stejně trochu jinak. Určitě vim, že kolem toho divně označkovanýho stromu se ještě třikrát obcházelo…</div><div style="margin-left:36pt">"…se ozvalo z chaloupky: ,Kdopak mi tu loupe trsátka?!,"</div><div style="margin-left:36pt">No jo. Neřikal jsem to? Vsadim se, že teď z tý chalupy vyleze nějakej ježidědovsky zakrslej Emppu a…</div><div style="margin-left:36pt">A pokud vim, tak někdy v týhle části jsem usnul.</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1104/kapitola-dvacata-letuska-a-horolezec-v-trsatkove-chaloupce http://ladiesofbodom.blog.cz/1104/kapitola-dvacata-letuska-a-horolezec-v-trsatkove-chaloupce Studna Wed, 06 Apr 2011 19:20:25 +0200 <div>Takže, po několika dnech je tady další část, na kterou jste určitě všichni čekali! Ale dejte si bacha, v tomto díle půjde o zdravý rozum! Dobrá, asi vám to řikám brzo, že jo...</div><div>Nicméně co je příjemnější: přijít o něco, co tady stejně nikdo nikdy neměl a pokud kdy měl, tak už mu to dávno spadlo do Studny, nebo rána lopatou po palici? A víte co, radši neodpovídejte...</div><hr /><div style="margin-left:36pt">Janne po mně hodil pohledem typu "dík za pomoc, už tě nepotřebujem", takže jsem se radši vzdálila, protože dělat křena neni zrovna moje oblíbená zábava ve volném čase. Rozhodla jsem se, že se půjdu věnovat Emppuovi.</div><div style="margin-left:36pt">"Emppu?" zadívala jsem se na malou, blonďatou postavu, jež vejrala na jakejsi podivnej kámen, co mi tvarem tak trochu připomínal zadek, jak satanista na papeže.</div><div style="margin-left:36pt">Emppu mě... <em>ignoroval?!</em> Co se to s ním děje?</div><div style="margin-left:36pt">"Emppu!" zkusila jsem to znova. Nic.</div><div style="margin-left:36pt">Napadlo mě, že je možná nějakej zdeprimovanej a nechce se mu mluvit, tak jsem k němu šla blíž a položila mu ruku kolem ramen ve snaze ho nějak povzbudit. Čekala jsem, že se aspoň trochu usměje, ale ne - on se na mě zakabonil jak polapenej zloděj na policajta a vyškubnul se mi.</div><div style="margin-left:36pt">Nevěřícne jsem na něj zírala. "Emppu, co se stalo?"</div><div style="margin-left:36pt">Emppu dál mlčel jak postava z němýho filmu.</div><div style="margin-left:36pt">"No tak, co ti je?"</div><div style="margin-left:36pt">"Nic," odseknul Emppu a dál mě ignoroval.</div><div style="margin-left:36pt">"Jen se svěř, vždyť víš, že já tu pro tebe vždycky budu," přesvědčovala jsem ho.</div><div style="margin-left:36pt">"Jasně, pokud tu zrovna nebudeš pro někoho jinýho," mračil se Emppu.</div><div style="margin-left:36pt">Co? Teď mu tak úplně nerozumím. Achjo, asi už se z tý vší zdeprimovanosti kolem zbláznil, ne, že by se mu kdokoli mohl divit.</div><div style="margin-left:36pt">"Jak, pro někoho jinýho?" tázala jsem se s nadějí, že mi Emppu svuj vyloženě nepřátelskej postoj nějak inteligentně vysvětlí.</div><div style="margin-left:36pt">Emppu dál mlčel. Rozhodla jsem se ho proteď nechat na pokoji, zjevně na mě neměl náladu. Cejtila jsem se z toho trochu mizerně, ale nedávala jsem nic najevo.</div><div style="margin-left:36pt"><em>Proč</em> se taky cejtit mizerně, že? Co na tom, že Johan je pryč, Seth a Nemo jsou pryč, Emppu se mnou nemluví, Tuomas, Janne a Marco si mě nevšímaj, Alexi má bolesti a Henkka všechny ignoruje? Proč se cejtit mizerně, když jsem tu ve svý podstatě sama a nikomu na mě nezáleží? Achjo, už přemejšlim jak Fin, ale stejně to jednou muselo přijít, když s nima trávim tolik volnýho času. Za chvíli začnu chodit jen v černý, mluvit budu jednou za uherskej rok a když už, tak budu buď se smrtelnou vážností a zdeprimovanym obličejem proklamovat, jak je život nanic anebo se naopak budu tlemit jak pitomec a se zářícíma očkama mlít něco o vodce. Pomoc...</div><div style="margin-left:36pt">Potřebovala jsem si nutně s někým promluvit, ale netušila jsem, kdo by to mohl být. Emppu ne, Alexi ne, Janne ne. Zbývají Tuomas, Marco a Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">Asi pochopíte, že Henkku si nevyberu, protože to zrovna neni ten citlivej typ, co by všechny tahal z depresí svym chápavym přístupem, spíš by mi tak vyšklebil díru do hlavy. Nakonec jsem se rozhodla pro Marca, protože Tuomas by mě s největší pravděpodobností zdeprimoval ještě víc.</div><div style="margin-left:36pt">Jak jsem k němu kráčela, podařilo se mi zakopnout o jeden vyčuhující kámen. Já přísahám, že jestli se odsud někdy dostanu, tak budu nosit nižší podpatky, protože kvůli těmhle jsem se už podruhý málem zabila! Vlastně potřetí, když počítáme i to, jak se mi podařilo sletět přímo na Marca, kterej sice můj pád bezpečně zbrzdil, ovšem on sám z toho nijak extra nadšenej nebyl. Ještě, že holky nemlátí (aspoň to teda dosud neudělal, pokud vim, ale člověk nikdy neví, nakolik se tady zcvoknul)...</div><div style="margin-left:36pt">Zamumlala jsem pár nepěknejch slov a už jsem se chystala se postavit, když tu jsem si všimla, že pod tim kamenem něco je. Taky jsem si povšimla, že Marco z jakýhosi důvodu zblednul - a když jsem kámen dala stranou, pochopila jsem proč. Pod kamenem se nacházelo několik flašek piva. Když jsem spatřila Marcův výhružnej pohled, s povzdechem jsem kámen zastrčila zpátky, ale poněkud nešikovně, protože se mi přitom podařilo o kus odstrčit ten vedlejší. Udiveně jsem si pomyslela, že tahle Studna je plná překvapení a pohledem na Marca jsem se ujistila, že o tomhle kameni nemá ani tušení. Odšoupla jsem ho ještě o kus vedle.</div><div style="margin-left:36pt">Nalezla jsem dvě věci - první z nich byl jakejsi postarší sešit v pevnejch deskách. Vzhledem k tomu, že se na něm nacházel zámeček jsem došla k názoru, že to bude nějakej deník. Mnohem důležitější teď ale byla druhá věc - lékárnička.</div><div style="margin-left:36pt">"Janne! Mam lékárničku!" zvolala jsem radostně a zamávala s ní nad hlavou.</div><div style="margin-left:36pt">Janne u mě stál ještě než jsem domluvila a při poslední slabice už zase seděl u Alexiho a dezinfikoval mu ránu.</div><div style="margin-left:36pt">Alexi se na mě obrátil. Už jsem si v duchu připravovala fráze typu "nemáš zač, vážně", když tu na mě vyjel: "To sis tý lékárny nemohla všimnout dřív, než mi tam Janne nalil tu vodku?!"</div><div style="margin-left:36pt">Nezmohla jsem se ani na slovo. "No tak teda promiň, já nemůžu za to, že jsem ji objevila až teď!"</div><div style="margin-left:36pt">"A ještě na mě řvi!" zvýšil Alexi hlas. "Kdyby ti mě bylo dostatečně líto, určitě bys ji našla dřív!"</div><div style="margin-left:36pt">Marco s Henkkou si zřejmě všimli, že se blíží hádka a nastavili uši, aby toho slyšeli co nejvíc a popřípadě se mohli vsadit ohledně výsledku.</div><div style="margin-left:36pt">"Další možnost ovšem je," Aleximu se šíleně zablesklo v očích, "že jsi tu lékárničku dřív vážně <em>našla,</em> ale bavilo tě dívat se, jak trpim. Jo, stejně to určitě baví vás všechny, že jo?! Všichni jste v hloubi duše rádi, že jsem to schytal zrovna já a vaše zlomyslný duše jásaj radostí, když viděj, jak na hovno mi je!" Teď už Alexi vyloženě řval a navíc vypadal, že se snad i každou chvíli rozbrečí. To, co mi řeknul, se mě sice dotklo, ale naštvaná jsem na něj nebyla. Věděla jsem, že bejt v pořádku, nikdy by mi nic takovýho neřeknul a že to za něj mluví ta noha, barevná jak hipízáckej papouch.</div><div style="margin-left:36pt">"Co kecáš, Alexi," povzdechnul si Janne. "Vždyť víš, že tě máme rádi."</div><div style="margin-left:36pt">"HOUBY MĚ MÁTE RÁDI!" zaječel Alexi. "VŠICHNI MĚ NENÁVIDÍTE! A JÁ VÁS TAKY!"</div><div style="margin-left:36pt">I přes Janneho snažení Alexi už nepromluvil. A já byla zdeprimovaná ještě víc. Tak nejenže Emppu mi vyčítá jakousi mně tajnou věc, ale už i Alexi mě nenávidí. Výborně, kdo se ještě přidá?</div><div style="margin-left:36pt">Nasupeně jsem se vrátila zpět k tajemnýmu kameni a vzala jsem do rukou deník. Chvíli jsem ho jen tak převracela v rukou, pak jsem si z vlasů sundala sponku a pustila se do odemykání zámku. Když jsem spatřila, že obsah je finsky, jen jsem zanadávala a odhodila deník do jednoho z prázdnejch rohů. Fakt jsem teď neměla chuť nikoho prosit o pomoc s překladem, jakýkoli literární veledílo, popřípadě důležitý informace se tam mohly skrejvat.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, lidi," ozval se Emppu svejma oblíbenejma slovama, i když stále zněl poněkud uraženě, "nerad váš rušim v tom všeobecnym depkaření, ale opět sem něco padá, tak vás radši varuju, aby zas někdo nepřišel o nohu."</div><div style="margin-left:36pt">"Já o ní nepřišel," zavrčel Alexi, ale nikdo ho v tu chvíli nevnímal, protože pozornost všech se obrátila k přibližně metr velký krabici, která byla pečlivě zachycená na několika lanech a pomaličku a opatrně se spouštěla dolů. Netušila jsem, co to zas má bejt a jen jsem v duchu doufala, že se nejedná o lopatu nebo něco v podobnym stylu.</div><div style="margin-left:36pt">Krabice se po nějaký době ve šnečim tempu dostala na zem. Pomyslela jsem si, že v ní asi bude něco křehkýho, jinak by se s tim naši věznitelé tak netrápili, ale nechápala jsem, co křehkýho by nám tak mohli posílat. Skleničky? Zrcadlo? Okno? Popravdě by mě nepřekvapila už ani skleněná socha ptakopyska.</div><div style="margin-left:36pt">Jak tak nad tím přemýšlím... O co těm, co nás sem dostali, vlastně jde?! Kdyby nás nenáviděli, přece nám sem neházej klavír a skříň s oblečenim a kdyby nás měli rádi, nenechaj nás tu tak trpět.</div><div style="margin-left:36pt">A možná nám sem to všechno házej právě <em>proto,</em> že v nás chtěj krmět nějakou falešnou nadějí nebo nám dávat aspoň nějakou radost do života, abysme tu dýl vydrželi naživu a tim pádem mohli dýl trpět. Při tom pomyšlení jsem se otřásla hnusem a v duchu jsem se modlila, že nás poldové co nejdřív vypátraj, protože pochybuju, že se odsud nějak dostanem sami. Maximálně, že by nám narostly křídla, ale to asi těžko, protože dost silně pochybuju, že by nám hrozila transformace ve vlaštovky nebo to, že se tu někde nachází bedna Redbullu. Pokud budem někdy a někde lítat, tak to bude možná tak kdesi na obláčku se svatozáří na hlavě, i když jak se tu tak rozhlížim po místním osazenstvu, spíš než na obláčky, harfu, křídla a svatozář bych to viděla na nějaký pekelný smažení v kotli, ale nebudeme předbíhat. Na to je, snad, času ještě dost.</div><div style="margin-left:36pt">Ke krabici se jako první vrhnul Henkka a rozbaloval ji tak zuřivě, jak děcko rozbaluje nejrozměrnejší dárek pod vánočním stromkem. Nikdo neviděl, co tam vlastně objevil, protože Henkka ji roztrhnul nahoře a tím pádem tam kromě něj nikdo neměl výhled.</div><div style="margin-left:36pt">"Co tam je?" ozval se Marco zvědavě, připraven si v případě nutnosti obsah krabice zabrat i násilím.</div><div style="margin-left:36pt">"Týý jo," hvízdnul obdivně Henkka a dál civěl dovnitř. "Už chápu, proč s tou krabicí zacházeli tak opatrně - myslim si, že kdyby tu věc jenom škrábli, dopadli by dost blbě, i když ta osoba, který by na tom záleželo asi nejvíc, má momentálně nohu v prdeli. Myšleno metaforicky, ne anatomicky, samozřejmě."</div><div style="margin-left:36pt">"Cože?!" Alexi značně ožil. "Počkej, je to to, co si myslim, že to je?"</div><div style="margin-left:36pt">"Myslim, že to je to, co si myslíš, že to je," ušklíbnul se Henkka, "a jakkoli vim, že si to nezasloužíš, ti to stejně dam, protože až zas tak krutej, abych si to nechal, nejsem."</div><div style="margin-left:36pt">Všimli jste si, jak Henkka furt záměrně používal slovo "to", aby nikdo nic netušil a všichni byli zmatený jak turista s rozbitou navigací? Dvě věci mu vážně jdou - šklebit se a udržet napětí.</div><div style="margin-left:36pt">Henkka podal Aleximu krabici, kterej ji třesoucíma se rukama převzal a s téměř nábožnou úctou z ní "to" vyndal.</div><div style="margin-left:36pt">"To" bylo černobílé se dvaceti čtyřmi pražci a nápisem ESP na hlavě, takže už vám všem nejspíš došlo, o jaký předmět se jedná. Ale pro jistotu - byla to Alexiho kytara.</div><div style="margin-left:36pt">Alexi ji objímal jak dlouho ztracenou lásku (no, vždyť to vlastně <em>byla</em> jeho dlouho ztracená láska) a zdálo se, že snad i zapomněl na svojí bolest. Musela jsem se při pohledu na něj usmát.</div><div style="margin-left:36pt">"A hele, co to támhle je?" ozval se Tuomas a ukázal na deník ležící na zemi.</div><div style="margin-left:36pt">A jéje, tak teď budu zas pro změnu seřvaná, že jsem nikomu neřekla o deníku a určitě se v něm navíc najde napsanýho něco, co by se nám v nějaký předchozí situace hrozně hodilo, takže budu navíc ještě seřvaná proto, že jsem ho našla moc pozdě. Skvělý, už se vyloženě těšim...</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas se mezitim přišoural k deníčku a podezíravě na něj zahlížel, jak kdyby měl v příštím okamžiku vybouchnout. Tim myslim deník, ne Tuomase, aby bylo jasno.</div><div style="margin-left:36pt">Deník se ale očividně k něčemu podobnýmu nechystal, rozhodně aspoň zatím, takže i vrcholně podezíravej Tuomas se odhodlal k tomu, aby do něj šťouchnul prstem. Deník se choval přibližně jako Emppu, tudíž nereagoval.</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas se osmělil, zvednul ho a oprášil stránky. Nevim, jak je teda mohl oprašovat, když ten sešit tu ležel obrácenej stránkama na mokrou zem, ale tady už se děly i podivnější věci.</div><div style="margin-left:36pt">Po chvíli to začalo zajímat i Marca a začal našemu klávesákovi nahlížet přes rameno.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, co to v tom je napsanýho?" vytrhl Tuomasovi deník z ruky a čuměl na tužkou popsaný stránky jak husa do flašky.</div><div style="margin-left:36pt">Po chvíli už koukala Marcovi přes rameno celá studna, teda kromě Alexiho, kterej se láskyplně mazlil se svojí kytarou.</div><div style="margin-left:36pt">"Očividně jde o něco důležitýho, takže by nebylo na škodu, kdyby se někdo obětoval a přečet to," prohlásil Tuomas. "Kdo se toho ujme jako první? Pak se můžem střídat."</div><div style="margin-left:36pt">Po vzájemné dohodě se to zbytek lidu kolem rozhodl přenechat první čtecí část Marcovi. Byly dvě možnosti: buď celá studna náhle chytla silnej záchvat gentlemanství, nebo byl Marcův pohled "šáhneš na to a zemřeš" dostatečně srozumitelnej.</div><div style="margin-left:36pt">"Dobrá tedy," napřímil se Marco - napřimovat se ze vzpřímený pozice, to je jedna z Marcových skrytých vlastností -, rozevřel deníček na první stránce a začal číst.</div><div style="margin-left:36pt">"Nazdar. Nevim, kde to vlastně jsem, nicméně je jasný, že je tu kosa, mokro a tma." Marco na chvíli přerušil četbu. "To mi něco až nepěkně připomíná," poznamenal. Zbytek studny horlivě přikyvoval.</div><div style="margin-left:36pt">"Jak tak koukám kolem, upřímně řečeno nevidim nic, až na jistej vzdálenej objekt kus ode mě. Hm, zajímavý. Jestli jsem vážně tam, kde si myslim, že jsem, tak je to nanejvýš podivný. Asi to půjdu prozkoumat. Jo mimochodem, musim pochválit svůj úžasnej intelekt, že mě napadlo si sebou vzít tenhle bloček. Haha, dokonce i tužku tady mam. Sice je to teda takovej špaček, kratší a zkroucenější než cigaretovej vajgl, ale píše relativně dobře. Akorát teda nevim, co budu dělat, až mi psát přestane… Jestli budu muset okusovat tu tuhu…"</div><div style="margin-left:36pt">Marco se odmlčel. "Odstavec," oznámil důležitě.</div><div style="margin-left:36pt">"Pardon, ten odstavec je tam schválně, abych, až si tohleto jednou budu číst u krbu jako nějakej šedivej stařík, v tom neměl bordel. Sice to moc neodpovídá mejm představám o šetření místem, ale budiž…</div><div style="margin-left:36pt">Každopádně jsem zjistil, že tu nejsem sám. Nachází se tu se mnou očividně ještě jistá osoba V, která je mi dobře známá. Mohla by to teda bejt osoba X, ale X je takový ohraný a neoriginální, to ke mně nesedí. Navíc vzhledem k tomu, co mi osoba V sdělila, bůhví, jestli nás tady nakonec není víc…"</div><div style="margin-left:36pt">"Vypadá to na zápisky nějakýho ubožáka, co sem spadnul před náma," poznamenal Henkka. "Tudíž jsme tady jak na skládce, skvělý. A s našim štěstím tady ten jmenovanej ubožák nejspíš ještě hnije někde v rohu."</div><div style="margin-left:36pt">Marco pokrčil rameny a předal deník vedlestojícímu Tuomasovi. Ten chvíli hledal a poté pokračoval od dalšího odstavce.</div><div style="margin-left:36pt">"No sakra, začíná se nám to tu slušně komplikovat. Tohleto píšu s několikahodinovym, i když možná daleko delším odstupem. Zjistil jsem - protože já jsem neomezeně chytrej člověk, víte - že nás tu je trochu víc, než jsem předpokládal. A je nás tady zatím tušim… Nevim, nevidim si v týhle tmě na prsty, takže to nemůžu dost dobře spočítat. A teď si o mně nemyslete, že jsem nějakej analfabet, akorát… Prostě mi matika nikdy moc nešla, no. Prostě je nás tu <em>dost</em> - na zarostlou studnu v jakýsi řiti světa rozhodně. A zajímavý, že všechny ty lidi víc než dobře znám. Teda zatím. Třeba sem spadne ještě nějakej umouněnej uhlíř jménem Pepa a jeho manželka švadlena Máňa, a to pak budu v hajzlu, protože nebudu vědět, o čem bych si s nima měl povídat. Jako ne že bych teď nějak extra věděl, protože tady začínaj všichni tak trochu bláznit a nemaj mě rádi. Ach jo."</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas ohlásil další odstavec a pokračoval. "Sorry, teď píšu dost ve spěchu. Vztahy se tu docela kurevsky pohoršily. To se dá zaznamenat asi tak, že se mě tady ty psychopati kolem snažili…"</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas chvíli mžoural na stránku jak krátkozrakej sýček a po chvíli řekl: "To nepřečtu, je to moc rozmazaný."</div><div style="margin-left:36pt">"To nevadí, pokračuj dál," vybídla jsem ho a modlila se, aby tu nepadla otázka, jak se tu tenhle deník vzal.</div><div style="margin-left:36pt">"Nenávidim to tady! Já chci domů! Dost se bojim, co se mnou teď udělaj. Nevim, proč si zasedli zrovna na mě! Všechno je tak na hovno…"</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas usoudil, že už si dneska početl dost a předal deník Jannemu, kterej se sice moc nadšeně netvářil, ale nic jinýho mu nezbylo.</div><div style="margin-left:36pt">"Pardon, teď jsem dlouho nic nenapsal. Strhla se tu totiž menší apokalypsa, navíc sem přilítlo cosi, co vypadá jako…" Janne výmluvně naznačil, že díky vysokému rozmazávacímu faktoru obyčejných tužek prostě neví, "ale tak už to tady nikdo nebere; prostě je to jenom možnost, jak se zachránit. Takže tu všichni přežíváme, nemluvíme spolu víc než musíme, nehledě na to, že jsem se dost ošklivě nedávno pohádal s…" Janne vztekle zíral do deníku, "Sakra, proč jsou vždycky takhle důležitý věci rozpitý?!"</div><div style="margin-left:36pt">"To je jedno, tak místo toho, co nevíš, vždycky plácni nějakou blbost, co tě napadne," navrhla jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"…a ten nejenom že mě sylně ignoruje - píšu sylně, protože to je tak silná ignorace, že už na to měkký i nestačí - ale ještě mě nenávidí, pořád mě shazuje a vůbec se ke mně prostě všeobecně chová odporně. Ach jo."</div><div style="margin-left:36pt">Všechny studnovitý pohledy se mimoděk stočily na Henkku.</div><div style="margin-left:36pt">"Co je, něco se vám snad nezdá?" prsknul na nás a a připomněl mi tak jakýhosi agresivního hlodavce. Jeho otázka zůstala bez odpovědi a Janne četl dál.</div><div style="margin-left:36pt">"Heuréka, je nás zas o jednoho víc! Sice nevim, kolik nás tady vlastně doopravdy je, ale to je prakticky vzato fuk. I když ne, že by se něco nějak drasticky změnilo, protože…" přemýšlel Janne nad vhodným nahrazovacím výrazem, "…krycí nátěrová hmota se ke mně pořád chová odporně."</div><div style="margin-left:36pt">Nikdo sice nechápal, proč Janneho napadla zrovna krycí nátěrová hmota, ale protože je všeobecně známo, že Janne má docela zvláštní slovník, nechali jsme ho bejt.</div><div style="margin-left:36pt">"A já pořád nechápu proč. Co jsem tak hroznýho proved? Jako dobře, pár vroubků by se našlo, to zase jo… Ale žádnej nebyl tak hroznej, aby to oný hmotě dávalo právo se ke mně takhle chovat! Začíná nám tady šibat, fakt že jo."</div><div style="margin-left:36pt">Janne se rozhodl předat štafetu Henkkovi, kterej ji přijal ochotně asi jako hladovej projímadlo.</div><div style="margin-left:36pt">"Ty vole, kdo to psal," zamumlal po zběžném nahlédnutí do deníku, "takovej škrabopis, takhle nepíšu ani já…"</div><div style="margin-left:36pt">Vzhledem k tomu, že ho ale všichni kolem začali bombardovat nedočkavými pohledy, začal číst: "Vim, že mám asi mezi jednotlivejma zprávama dost velký mezery, ale mám k tomu docela dobrý důvody. Jako třeba teď, protože se mi přihodila jedna kurevsky odporná věc. Nebudu to nijak přibližovat, nerad bych tady někoho poškodil, pravdou je, že kdyby se tady někdo ke mně pořád nechoval tak hnusně, tak to taky mohlo bejt jinak. Tohleto se mi píše poměrně blbě, protože mě všechno celkem dost bolí. Když to shrnu, máme se tu dost bídně. Navíc mám pocit, že mě tady nikdo nemá doopravdy rád. Možná vypadá, že to píšu jen tak, ale JÁ UŽ TADY Z TOHO ŠÍLIM! A teď asi půjdu…" Henkka si chvíli vyměňoval vyjevený pohledy s papírem a pak se bezmocně zeptal: "Prosim vás, nevíte, co tohle může bejt za písmeno?"</div><div style="margin-left:36pt">"Nevim jak ty, mně to připadá jako s," řekl zamyšleně Marco. "Nemyslim to první, to poznam, spíš ty další," vysvětloval Henkka. Všichni se chytře naklonili nad papír, tudíž tužka využila příležitosti a schovala se v našem stínu, takže bylo rázem vidět ještě blbějc.</div><div style="margin-left:36pt">"Hm… Připadá mi to buď jako n nebo nepovedený r," mínil Janne. "Snát? Srát? Já ti nevim," přemejšlel Henkka a vejral do papíru jak páťák do přijímaček. "Nebo třeba ,stát, nebo ,svát,… Nebo ,smát,?" žhavil si mozek Tuomas. Nevim jak vy, mně nikdy nikdo neřek, co je to třeba takovej "svát" a vždycky jsem bez toho přežila. Koukám, že jenom doteď.</div><div style="margin-left:36pt">"Já myslim, že to bude ,spát," řekla jsem bezmyšlenkovitě a zívla jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, to není špatnej nápad!" řekl Henkka, šťastnej, že jsem na to tak chytře přišla. Očividně nemá rád nedokončený věty. Vzápětí ale zalistoval v deníku a zamračil se.</div><div style="margin-left:36pt">"To je divný… Hrozně dlouho se nic nedělo, je tu strašně moc prázdnýho místa," řekl překvapeně.</div><div style="margin-left:36pt">"No, máme několik možností," začal Marco, přičemž celá studna obrátila oči v sloup, "buď je to napsaný neviditelným inkoustem, nebo si na to vzali ufonskou sci-fi gumu, aby vymazali to podstatný, než na to někdo přijde, a nebo," dodal neochotně, naznačujíc, že poslední možnost se mu líbí nejmíň, "tam prostě nikdo nic nenapsal."</div><div style="margin-left:36pt">Tento problém se ale vyřešil sám, když Henkka znova zalistoval a ze sešitu vypadl vytržený cár papíru velikosti zhruba jednoho necelého kusu toaleťáku. Henkka ho zvednul a pokračoval: "Tohle je zřejmě poslední zápis. Vypadá to bídně. Deník je pod jedním nenápadnym kamenem v zemi, vyměřil jsem to tak, aby byl devět kroků severně od toho šutru, co vypadá jako prdel. Dobře se to pamatuje.</div><div style="margin-left:36pt">Rozlezlo se tu nějaký svinstvo a kosí nás to tady víc než úspěšně. Skrz tu tmu tady nemůžu zkontrolovat, kdo je ještě víceméně naživu, pravdou ale je, že i mně je zatraceně bídně. Jestli se k tomu dostanu, ještě tenhle list zastrčim zpátky do bloku, v opačným případě bude v mojí bundě. Je nad slunce jasný, že už se odsud nedostanem - jak tak koukám kolem sebe, rozhodně ne všichni. Nevim, co to je za blbej způsob smrti, ale moc se mi to nelíbí. Každopádně to vypadá, že se tomu nevyhnu. Je mi líto, že jsem se nestihnul omluvit za některý věci, co se tady staly a doufám, že za to nebudu trpět navěky… A taky hlavně doufám, že nás tady jednou někdo najde. I když toho moc nevidim, to, co vidim, pěkný neni. Nevim, co je to tady za nemoc, ale snad to aspoň bude rychlý."</div><div style="margin-left:36pt">Henkka přestal mluvit a až po chvíli řekl: "Tady to končí. Nic dalšího už tu není."</div><div style="margin-left:36pt">Koukali jsme jeden na druhýho a nevěděli, co si o tom myslet.</div><div style="margin-left:36pt">"Takže," vypravil ze sebe Emppu, chceš snad říct, že ty lidi, co tu byli před náma, tady všichni pomřeli na ten hnus, co se tu potlouká teď?"</div><div style="margin-left:36pt">"Obávám se toho, Emppu," řekl Tuomas přidušeným hlasem. Vsadila bych boty, že právě začal skládat nějakej novej song.</div><div style="margin-left:36pt">Náhle mé citlivé ušní radary zaznamenaly změnu vlnění. Otočila jsem se vedle na Henkku, kterej tam stál, civěl na papír a z mě neznámýho důvodu zblednul tak, že vypadal jako arktickej nemrtvej a klepal se jak přívěšek na krku holky v autě jedoucím přes zmrzlý pole.</div><div style="margin-left:36pt">"Co je ti?" zeptala jsem se, přestože mi bylo jasný, že to nevěstí nic dobrýho. Henkka se pro jistotu opřel o Chlebasádlem, kdyby se ho náhodou rozhodly zradit kolena (rozhodně to tak vypadalo) a roztřeseně řekl: "To, že tady nic není, vlastně nebyla tak úplně pravda." Naprázdno polknul a dodal: "Je tady podpis."</div><div style="margin-left:36pt">"A jakej?" zeptala jsem se a cejtila se jak ve špatný detektivce. Tohleto přece neřeší normální člověk! Netušila jsem, co je tam napsaný, ale jistý bylo, že to není dobrý. Že to je asi přímo zatraceně špatný.</div><div style="margin-left:36pt">Henkka ke mně a ke všem, co stáli za mnou, obrátil svůj se šílenstvím hraničící pohled a zašeptal: "Alexi Laiho."</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1103/kapitola-devatenacta-mily-denicku-to-je-ale-blbej-vtip http://ladiesofbodom.blog.cz/1103/kapitola-devatenacta-mily-denicku-to-je-ale-blbej-vtip Studna Sun, 27 Mar 2011 13:43:30 +0200 <div>Tap ta dap, už jsme zase tady a s námi i další část jedné hrozivě afektované, cituplné, duchaplné a kudlaví čeho ještě plné fanfikce, která vás určitě hrozně zajímá a nemáte nic lepšího na práci, než netrpělivě čekat u monitoru, kdy se zjeví další část. No a pokud to tak není, tak si vás lopata najde. A to dokáže bolet, víte?</div><hr /><div style="margin-left:36pt">"Hej, Henkko!" ozval se vedlestojící viking.</div><div style="margin-left:36pt">"Hm?"</div><div style="margin-left:36pt">"Co ti připomíná tenhle kámen?" ukázal Marco před sebe.</div><div style="margin-left:36pt">Chvíli jsem na ono místo nepříliš inteligentně čuměl. "Ty vole," dostal jsem ze sebe pak, "to snad musí bejt zkamenělá prdel, nebo to neni možný."</div><div style="margin-left:36pt">"Že jo!" souhlasil Marco ochotně a pyšně si svůj objev prohlížel, mezitímco Emppu v jednom z imaginárních rohů pištěl, protože na jeho vkus byla v okolí přespříliš prdelnatá atmosféra. Jeho depka byla o to horší, že Anette, místo toho, aby ho utěšovala, se hrabala ve skříni a zkoušela, kterej šátek jí víc ladí ke kabelce.</div><div style="margin-left:36pt">"Tuomasi?" ozvalo se po chvíli ze záplavy hadrů.</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas jen zamumlal rychlou modlitbu ke všem bohů, co tenhle tyátr právě sledujou a pomalu a neochotně se vydal k Anette, aby jí monotónně oznámil: "Vem si modrou, ta ti sluší."</div><div style="margin-left:36pt">"Myslíš? A kterou, tu tyrkysovou, švestkovou nebo nebeskou?" zajímala se Anette a cpala Tuomasovi do náručí zmiňované šály, mezitímco Tuomas byl zoufalej jak neplavec na potápějící se lodi.</div><div style="margin-left:36pt">"Tyrkysovou," oznámil jí nejistě a, následuje Emppuova příkladu, se odklidil do jednoho z temnějších rohů této studny.</div><div style="margin-left:36pt">"Díky za radu," zazářila Anette a už si ji vázala kolem krku. Moje pesimistická část (která poslední dobou celkem úspěšně utlačuje tu optimistickou) si pomyslela, že by se na nich v případě nouze dalo celkem dobře oběsit. Tie my rope one more time...</div><div style="margin-left:36pt">Zaslechnul jsem zvuk. Takovej ten odpornej, děsivej sten, ze kterýho vám srdce vylítne ušima, žaludek nosem a vlasy se vám zježej, že vypadáte jak rodilej Afričan s blonďatym afrem.</div><div style="margin-left:36pt">Otočil jsem se tím směrem, odkud se to ozvalo. Alexiho směrem, překvapivě...</div><div style="margin-left:36pt">"Co je, vole?" tázal jsem se ho s opatrností dobrodruha překračujícího vratkej most, ze kterýho polovina chybí.</div><div style="margin-left:36pt">"Ta zkurvená noha," zasyčel Alexi. "Nějak blbě jsem se hejbnul, nebo co..."</div><div style="margin-left:36pt">Zděšeně jsem si všimnul, že provizorní obvaz, kterym Janne Aleximu obvázal takový to, čemu by se možná s trochou nadsázky a černýho humoru dalo říkat noha, byl skrz na skrz prosáklej krví a rudej jak stydlivá třešeň.</div><div style="margin-left:36pt">Než bys řeknul "paska", Janne vystřelil jak náboj ze samopalu, přes Anettiny protesty hmátnul po nebesky modrý šále a šel Aleximu vyměnit obvaz.</div><div style="margin-left:36pt">"NE!" zaječel Alexi. "Nesahej na ten zkurvenej obvaz! To bolí!"</div><div style="margin-left:36pt">"Alexi, musim ti ho sundat. Tenhle nejenže je mokrej jak deštník po monzunu, ale navíc se ti už i podařilo ho něčim zasvinit a mohl bys dostat infekci," vysvětloval Janne trpělivě. "Navíc se ti musim na tu ránu podívat, jestli sis s tim ještě něco neudělal. Nech mě ti ho vyměnit."</div><div style="margin-left:36pt">"Ne, vypadni ode mě! Nesahej na tu nohu!" vřeštěl Alexi a na podporu svejch slov se nahnul a rafnul Janneho do ruky. Nebejt toho, že se Alexi ksichtil a choval jak doga raněná vzteklinou, bych se snad i začal smát.</div><div style="margin-left:36pt">Janne to přešel tím, že cosi tiše zavrčel a od Alexiho se pro jistotu vzdálil. Alexi sebou dál házel a nadával.</div><div style="margin-left:36pt">Přiznam se, že občas bejvam zlomyslnej. No, nejen občas, celkem často. I přesto jsem ale vážně neměl dobrej pocit toho, že se v mojí blízkosti v bolestech svíjí osoba, kterou znam poměrně dost dlouho a navíc za ten její žalostnej stav můžu já. A nejenže jsem neměl dobrej pocit, bylo mi z toho jednoduše řečeno na hovno.</div><div style="margin-left:36pt">"Alexi, neřvi, prosimtě," zamumlal jsem. Ne, že bych čekal, že si tim nějak pomůžu.</div><div style="margin-left:36pt">"JAK ASI, TY IDIOTE?!"</div><div style="margin-left:36pt">Ano, tohle už jsem čekal spíš. "Já nevim. Zavři pusu a buď zticha."</div><div style="margin-left:36pt">"No tak odpusť, jestli tě vyrušuju ve vejrání na svý boty, ale mě to fakt bolí."</div><div style="margin-left:36pt">"Kdyby sis nechal vyměnit ten obvaz, určitě by ti to pomohlo."</div><div style="margin-left:36pt">"Já NECHCI, aby mi na to někdo šahal!"</div><div style="margin-left:36pt">"Takže si tu radši budeš stěžovat a kroutit se v bolestech jak žížala v bahně. Fajn," ušklíbnul jsem se.</div><div style="margin-left:36pt">Alexi vypadal, že přemejšlí. Ne. Moment, tady mi něco nesedí. Ha, už vim! Ano, "Alexi" a "přemejšlí" v jedný větě. Dobře, tak jinak - Alexi se tvářil, jako by mu do pusy nacpali devět polívkovejch lžic rybího ruku.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak mi to teda sundej, Janne," zasténal Alexi a s beznadějnym pohledem odsouzenýho kráčejícího na popravu hledal něco, čeho by se mohl chytit. Nejblíž od něj se nacházeli Marco a Anette a nejspíš už vám došlo, že chytat Marca za ruku neni zrovna to nejmoudřejší, co byste tu mohli dělat (no, Anette by to možná i prošlo, ale těžko říct), takže Alexi místo Marcovy ruky využil drobnou dámskou ručku se zeleně nalakovanými nehty, jejíž majitelka s tím neměla sebemenší problém a ještě se k Aleximu blíž přisunula a začala ho utěšovat. O co, že bejt tam já, maximálně mi flusnou do ksichtu.</div><div style="margin-left:36pt">Ne, dobře, trochu jim křivdim... Je pravdou, že když jsem byl "mrtvej", mluvili o mně hezky a dokonce i Alexi řeknul něco ve smyslu, že mě má rád, haha.</div><div style="margin-left:36pt">Ale zas znáte tyhle pohřební projevy... To je samý "byl milej, byl úžasnej, pro ostatní by se rozdal" a přitom si o vás myslej svoje a tyhle řečičky maj buď jen proto, že jim to za á prostě přijde slušný anebo se za bé strachujou, že kdyby to neudělali, rozsápe je uraženej zombík, popřípadě je bude chodit po nocích strašit.</div><div style="margin-left:36pt">"To víš že jo," zavrčel Janne uraženě, "sundej si je sám."</div><div style="margin-left:36pt">Alexi na něj chvíli čuměl asi tak chápavě jak průměrný žák na hodině matematiky na svého profesora. Popravdě ale čuměl spíš jak podprůměrnej žák, protože on vždycky podprůměrnej žák byl, ale přece si z něj v takový situaci nebudu dělat prdel, co? Nebo budu? No asi budu, pravda. Nevadí, stejně on to slyšet nemůže, tak co.</div><div style="margin-left:36pt">"Janne, no tak," škemral Alexi, "mně je fakt líto, že jsem tě hryznul do ruky, ale prostě mě to fakt bolí a neovládnul jsem se. Mohl bys mi to odpustit?"</div><div style="margin-left:36pt">Typický. Jedinej člověk, kterýmu je Alexi schopnej se omluvit je Janne. Ale že by se mě někdy třeba omluvil za to, že mi rozsednul troje hodinky (a ještě ten hajzl tvrdí, že jsem to udělal já jemu, pcha!), to ne. To jen Janne je jeho oblíbenec, na nás ostatní v klidu sere, i když mu, jak sám přiznal, dokážem bejt dobrý kámoši (ha, nějak mě baví ten Alexiho projev připomínat...).</div><div style="margin-left:36pt">Ne, dobře, nebudu svině. Alexi se sice neumí omlouvat, ale zas mě zachrá... Áááh perkele, co se to se mnou dneska děje?! Proč se toho debila zastávam a ještě mi ho je líto?! Asi mi ty prášky otupily mozek, jinak si to nedovedu vysvětlit...</div><div style="margin-left:36pt">"Dobře, odpuštěno," povzdechnul si Janne. "Vždyť víš, že bych tě v tom nenechal."</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, vim," pokusil se Alexi o úsměv, akorát že už ze všech těch extrémně bolestnejch obličejovejch grimas tak nějak zapomněl, kam konkrétně se maj koutky úst hejbnout, aby to vypadalo jak úsměv, takže to nakonec dopadlo spíš jak cosi, co mi z jakýhosi důvodu do mysli vehnalo slovo "rozervanec".</div><div style="margin-left:36pt">Janne hmátnul po Alexiho obvazu a přitom ho držel za jednu ruku (tohle by si mohli odpustit), mezitímco tu druhou okupovala Anette a její lak v radioaktivní barvě.</div><div style="margin-left:36pt">"A buď opatrnej, jo?"</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, jasně."</div><div style="margin-left:36pt">"K tý noze musíš bejt jemnej, fakt to bolí."</div><div style="margin-left:36pt">"Jasan."</div><div style="margin-left:36pt">"Hlavně tam vlevo, když už, vem to spíš zprava."</div><div style="margin-left:36pt">"Neměj strachy."</div><div style="margin-left:36pt">"A tak mě teď napadá, jak vůbec poznáš, že tam mam infenkci, když tomu nerozÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁH!"</div><div style="margin-left:36pt">Ne, vážně ne. Ve škole jsme toho brali hrozně moc, ale co je takovej nerozááááááááááááááh nám neřekli nikdy. Hlavně, že do nás hustili tolik věcí, který nám v normálnim životě budou na nic. Nedokážu si například představit situaci, že by mě obklopila banda mafiánů s pistolema a řvali na mě, že jestli jim okamžitě neřeknu, co je to diskriminant, tak mě odstřelí. No fakt, v takový situaci mi můžou bejt veškerý sínusy a diskriminanty u zkamenělý prdele strašící ve studni.</div><div style="margin-left:36pt">"ŘÍKAL JSEM ZPRAVA, TY BLBE!"</div><div style="margin-left:36pt">"Vždyť to bylo zprava."</div><div style="margin-left:36pt">"To bylo TVOJE pravo!"</div><div style="margin-left:36pt">"A jak jsem měl asi vědět, který myslíš?"</div><div style="margin-left:36pt">"SVOJE! Jsem tak nějak doufal, že si to otočíš!"</div><div style="margin-left:36pt">"Ty mi tady pod rukama ječíš, jako by tě zrovna křižovali a já tu mam do toho přemejšlet nad nějakejma stranama a otáčenim?! Tak to teda sorry, ale to by mě fakticky nenapadlo!"</div><div style="margin-left:36pt">Ty vole. Všemocnej studnovej bože, slyš mě - teď už jsme vážně v kýblu. Alexi a Janne se hádaj, opakuju, <em>Alexi</em> a <em>Janne</em>, takový ty dva lidi, co se na sebe na koncertě vždycky až přespříliš mile culej. No, nejen culej. Ale přece tu teď nebudu řešit ty jejich úchylný praktiky, to až jindy, až budu o poznání (asi o 999 piv) ožralejší.</div><div style="margin-left:36pt">"Máš pravdu, promiň. Taky bych nad tim v takový situaci nepřemejšlel," zamumlal Alexi.</div><div style="margin-left:36pt">Janne jen kejvnul ve stylu "jasně vole, omluva přijata". Pak se zadíval na Alexiho nohu a zařval.</div><div style="margin-left:36pt">"Co se děje?!" vyletěl Tuomas z rohu jak letadlo z hangáru.</div><div style="margin-left:36pt">"Pojď se na to... nebo ne! NECHOĎ!" stihnul Janne křiknout včas, než Tuomase napadlo se k Aleximu přiblížit. No, jestli to i Janneho donutilo ke zděšený reakci, tak to muselo bejt docela něco.</div><div style="margin-left:36pt">S Emppuem jsme téměr naráz vstali a běželi se na to nadělení podívat.</div><div style="margin-left:36pt">Hele, asi takhle - nevim, jakejma slovama, bych tu nohu popsal. Jednoduše "zakrvácená" nestačilo, takže to zkusim jinak - hodně, hodně moc zakrvácená, sem tam nějakej nechutný strupy ve všech možnejch barvách a z nich to na pár místech hnisalo. Jasně, nejsem zrovna mistr v popisování takovejch věcí, takže vám to zas tak děsivý asi nepřijde, ale kdybyste to viděli na vlastní oči...</div><div style="margin-left:36pt">...ano, asi byste udělali to samý, co teď Emppu - a to zařvat "JEŽIŠMARJA!" a zabouchnout za sebou dveře na hajzl.</div><div style="margin-left:36pt">"Co se děje?" Alexiho upírsky bledá tvář se na nás zadívala a jedno obočí se tázavě nadzvedlo.</div><div style="margin-left:36pt">"Nic, jen... ta noha se ti zhoršila," rozhodnul se Janne pro upřímnost.</div><div style="margin-left:36pt">Alexi jen vztekle zaperkeloval a pokusil se zvednout se tak, aby si na zmiňovanou nohu viděl, ale Janne mu jí naštěstí včas zavázal tak, aby Alexi o ten pohled přišel, protože jinak by to s nim mohlo na místě seknout.</div><div style="margin-left:36pt">Emppu se mezitím vyřítil ze záchoda a nešťastně se posadil do kouta. Anette se mu stále nevěnovala a proto se rozhodnul jít si stěžovat Tuomasovi, kterej si pro změnu stěžoval jemu.</div><div style="margin-left:36pt">"Je to tady celý na nic, Anette si mě nevšímá a kam jdeš, tam na tebe číhaj zhnisaný nohy!"</div><div style="margin-left:36pt">"To mi povídej... Chlebasádlem je rozladěnej..."</div><div style="margin-left:36pt">"...a ona si tam u něj klidně sedí a to, že je blbě <em>mně,</em> je jí naprosto jedno..."</div><div style="margin-left:36pt">"...prostě rozumíš, e zní jako fis, to by se jeden pomátnul..."</div><div style="margin-left:36pt">"...a ještě ke všemu ho drží za ruku, kdo je na tohle zvědavej..."</div><div style="margin-left:36pt">"...a to nemluvim o tom cis, to nepřipomíná cis ani zdaleka..."</div><div style="margin-left:36pt">"...no a nejenže ho drží za ruku, ještě na něj tak chápavě civí, rozumíš, na něj, když mně neni dobře..."</div><div style="margin-left:36pt">"...přemejšlim, jak se asi doma maj všechny ty komiksy o Donaldovi..."</div><div style="margin-left:36pt">"...to je furt samý jak jsem pro ní hrozně důležitej, ale jak milostpána Alexiho něco bolí, tak je trpaslík zas nepodstatnej..."</div><div style="margin-left:36pt">"...doufam, že se mi o ně maminka stará a stírá z nich prach..."</div><div style="margin-left:36pt">"...nemá mě ráda, vůbec mě nemá ráda, ale víš co? Já na ní kašlu! Až po mně něco bude chtít, budu ji ignorovat a pak mě ještě bude prosit, abych si jí všímal..."</div><div style="margin-left:36pt">Už mě fakt nebavilo to poslouchat a tak jsem se rozhodnul jít dělat společnost Marcovi. Ano, dobrovolně. To jen abyste věděli, jak moc blbě už na tom jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"Nazdar Marco," zahuhlal jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"Nazdar," zavrčel mi Marco v odpověď.</div><div style="margin-left:36pt">"Máš se?"</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, jde to."</div><div style="margin-left:36pt">A tím byl náš rozhovor u konce. Pro jistotu jsem se ho už na nic neptal, protože člověk neví, co všechno by mohl použít proti vám. Snad jedině mlčení ne, a toho jsem se rozhodnul využít.<br />Jo, slova "já" - pokud tim "já" myslim jako svoje "já" - a "mlčet" se pohromadě taky moc často nevyskytujou, tak ale aspoň vidíte, k čemu mě to tady dohnalo.</div><div style="margin-left:36pt">"A jak ty?" protrhnul po chvíli ticho Marco. Zajímavý, že je to skoro vždycky on, kdo začne mluvit jako první.</div><div style="margin-left:36pt">"Ujde to," odpověděl jsem monotónně. Nevim proč, ale obecně mi tady tyhle naše rozhovory připomínaj ten děsně inteligentní dialog na téma "Znáte moji ženu." Teda, ne že bych nějakou ženu měl nebo se na to v blízký době chystal, na to jsem trochu moc na místě, kde se kromě Anette moc potenciálních manželek nevyskytuje. Teď jako nic proti Anette, ale myslim, že to by nedopadlo.A že bych to chtěl zařizovat jak Alexi a hledat útěchu u libovolnýho spolustudnícího, to teda ne. Já nejsem on. To je jedna z mála věcí, na který jsem ještě pořád hrdej. Navíc se tady nikdo se manželkovitejma sklonama pokud vim nevyskytuje - teda kromě Janneho a ten má svejch (respektive Alexiho) starostí dost. Leda že by je uměl velice dobře skrejvat…</div><div style="margin-left:36pt">…Ty vole, já tady sám se sebou rozebírám svoje naprosto imaginární možný manželky. Tak aspoň vidíte, k čemu mě to tady dohnalo.</div><div style="margin-left:36pt">"Perkele," rozseknul to za chvíli Janne, "teď by se tady hodila nejvíc tak pořádná flaška vody."</div><div style="margin-left:36pt">Celá studna k němu obrátila zraky a zírala v němém údivu, jestli se náhodou nepřeřeknul. Po chvíli, když všem došlo, že to <em>k</em> tam asi chybí schválně, všichni sklopili zraky a snažili si vzpomenout, co to slovo postrádající <em>k</em> vlastně znamená.</div><div style="margin-left:36pt">"A to jako na co?" zeptal se Marco po chvíli - dost mě překvapilo, že to byl zrovna on. I když mě by to asi překvapilo, kdyby to byl kdokoli tady, ale spíš bych tipoval, že nejdřív si vzpomene buď Anette nebo Emppu. Želbohu, Anette se snažila trochu uklidnit Alexiho (nebudu si dělat iluze, že by se jí to nějak dařilo) a Emppu byl příliš zaměstnán svým hraním na uraženýho. Stejně mi bylo jasný, že jakmile zase bude něco potřebovat, okamžitě bude Anette opět naprosto milovat. Vsadim se s váma klidně o lopatu, že to tak bude.</div><div style="margin-left:36pt">…Ne, lopatu ne, protože za á už ji poměrně dost dlouho postrádám a za bé… No prostě lopatu ne. Tak o mrkev.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak vodkou mu tu nohu budu čistit asi těžko," zamrmlal Janne rozmrzele. Hádam, že mu to tady už taky dobře leze na mozek. Ha, vítej v klubu.</div><div style="margin-left:36pt">"Proč by ne?" vložila se do toho Anette, co právě svoji roli uklidňující vložky vzdala.</div><div style="margin-left:36pt">Kdybych chtěl bejt svině, tak bych poznamenal, že vodky je na něj škoda. Ale co, vsadim se, že si to stejně všichni tady mysleli, akorát by to nikdy neřekli nahlas. To jenom já, a proto mě potom klasicky všichni nenáviděj jenom proto, že nejsem taková sralfuska jako oni. Teda dobře, jsem, ale to už je jiná kapitola.</div><div style="margin-left:36pt">"Protože prostě ne," ukončil to nekompromisně Janne, kterýmu se očividně nelíbila vyhlídka, že by ho moh Alexi teoreticky hryznout ještě jednou.</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, a hlavně, že když tu byly vody tři prdele, tak se nic nedělo, že jo," zavrčel Marco a sledoval, co udělá Emppu. Ten byl ale příliš zabrán do vášnivého stěžování si na Anette směrem k Tuomasovi, tudíž se vikingův škodolibý nápad minul účinkem. Sakra, on už tu zlomyslnost v praxi snad chytil ode mě. Ono na tý zdejší vysoký nakažlivosti fakt něco bude.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak ještě nadávej tý skříni, že sem neslítla dřív a neudělala z půlky lidí tady kýbl živoucího slizu," zavrčel jsem na něj. Tohle skříňový téma mi začínalo lízt na nervy, protože se to vždycky stočilo na diskuzi, ze který jsem vylez jako odpornej a zlomyslnej maniak. Teda dobře, ne že bych nebyl, ale já jsem přece nemoh za to, že se naši studnu kdosi rozhodnul zahrnout do výprodeje v Ikei. A můj problém nebyl ani to, že si to Alexi vzal osobně. Fajn, ne že bych mu za to nebyl vděčnej, ale…</div><div style="margin-left:36pt">Ehm, zrovna tohle fakt řikat nahlas nemusim. Ještě by mu moc stouplo ego, i když je pravda, že jeho sebevědomí už teď v noci škrtá o Měsíc.</div><div style="margin-left:36pt">"Ne, ale možná kdyby ta skříň spadla trochu šikovnějc, tak jsme tu teď nemuseli poslouchat ani tvoje kecy, ani to Alexiho kvílení," řekl nasupeně Marco a přešel na syčení.</div><div style="margin-left:36pt">No, a je to tu zas. A MĚ UŽ TO FAKT NEBAVÍ, VÍŠ, KRUTEJ SVĚTE?!</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, takže to o tom, jak mě tady všichni hrozně postrádáte, bylo asi tak trochu vycucaný z prstu, co?" vypláznul jsem na něj jazyk. Nevim, jestli jsem už vlivem tý zkamenělý prdele tady ztratil i veškerý morální zábrany, nebo se ze mě prostě stal stejnej masochista jako z Alexiho, jistý je, že normální člověk by se asi na vikinga Marcova typu rozhodně nešklebil - a pokud šklebil, tak by to byla poslední věc, co by kdy v životě udělal.</div><div style="margin-left:36pt">"Prosim vás, nemůžete bejt chvíli ticho?!" otázal se Janne a vypadalo to, že jeho vzácnej klid si vzal momentální dovolenou.</div><div style="margin-left:36pt">"Ale samozřejmě, mistře mystiku," ušklíbnul jsem se a zalez si dál do rohu. Nevim, proč to dělám, ale můj psychologickej roh mi nikdo brát nebude.</div><div style="margin-left:36pt">Janne se na mě kriticky podíval a nechal to bejt. Ne že bych z toho byl nějak nadšenej, ale aspoň, že on zůstává jenom u pohledů.</div><div style="margin-left:36pt">Dlouho bylo ticho a nuda, když pominu Alexiho srdceryvný výkřiky o tom, jak je to všechno na hovno, jak určitě umře a především o tom, jak to hrozně bolí.</div><div style="margin-left:36pt">Prohlídnul jsem si svý ruce, čistě z principu. To je takovej zajímavej filozofickej jev - když jeden nemá co dělat, tak si vejrá na boty, jenže protože svý boty už jsem znal jako… no, přirovnání "jak svý boty" je v tuhle chvíli asi hodně debilní - prostě fakt dobře, ruce byly první, na co by se dalo dobře zírat. Já mam vůbec poslední dobou akutní potřebu furt na něco zírat. Aby se to na mě pozdějc nějak neprojevilo.</div><div style="margin-left:36pt">Ta vyrážka, ekzém či smrtící příznaky tyfu, nebo jak tomu chcete řikat, mi sice vytrvale oplácely moje zlomený pohledy, nicméně aspoň přestaly tak svinsky svědit. Asi jsem je těma zlomenejma pohledama taky zlomil. Zajímavý, co všechno dokáže výraz, že? Ale nakonec, člověk musí mít po delší době v branži, kdy má k dispozici dost citlivejch fanynek na zkoušku, trochu praxi v dojemně zlomenejch výrazech.</div><div style="margin-left:36pt">A kdoví, třeba je ta vyrážka nějaká převtělená fanska, na kterou ty mý pohledy pořád ještě platěj. Když může mít Marco cvičený svědomí, tak co by ne.</div><div style="margin-left:36pt">"Lidi, co navrhujete? Voda není a potřebujem nějakou vhodnou, pokud možno ne zcela žíravou kapalinu, která by byla schopná zachovat Alexiho nohu v dobrým… ehm… aspoň nouzově použitelným stavu," prohlásil po chvíli Janne, kterej už si očividně moc nevěděl rady.</div><div style="margin-left:36pt">Ve studni zavládlo rozpačité ticho. Dokonce i Tuomas a Emppu přerušili svoji ublíženou a nepochopenou diskuzi. Člověk úplně viděl, jak se veprostřed shlukuje oblak páry z kolektivního myšlení a v něm velkým písmenem, červeně a tučně napsáno VODKU NE!</div><div style="margin-left:36pt">"Já nevim… Anette, nemáš tady něco jako vodu?" zeptal se Tuomas bezmocně. Kdyby nešlo o naši společnou vodku, člověku by ho bylo až líto.</div><div style="margin-left:36pt">"Nemám," opáčila Anette stejným tónem a čekala, až někoho napadne něco ohromně převratnýho, moudrýho a tak oslňujícího, že by to vytřelo zrak i krtkovi. Překvapivě, nic takovýho se nekonalo, kromě toho, že ticho se prodlužovalo, čas ubíhal a nápis v našich myslích začínal zlověstně blikat.</div><div style="margin-left:36pt">"Fajn," vzdal to po chvíli Janne, "použijem teda tu vodku."</div><div style="margin-left:36pt">Mozkovej nápis se za zoufalého neslyšitelného "neeee" začal scvrkávat, až postupně zmizel.</div><div style="margin-left:36pt">"Pojďte mi s tim někdo pomoct," požádal Janne - nemusim asi vykládat, že se do toho nikdo moc nehrnul: Emppu byl konsternován zkamenělou prdelí, Tuomas si láskyplně povídal s Chlebasádlem, jenž mu očividně hluboce rozuměl, Anette se vrátila ke svejm šátkům, Marco na mě vrhal nevraživý pohledy a mně se tak nějak z principu nechtělo. Proč, to asi taky nemusim nijak blíž osvětlovat, protože předpokládám, že to dojde každýmu, kdo nemá IQ sváteční pánve.</div><div style="margin-left:36pt">Janne mezitim orlím pohledem lítal po studni a tvářil se jak učitel fyziky, když si vybírá toho chudáka, kterej mu za chvíli půjde na tabuli určit například elektromagnetické záření těles. Nějak mě tak, když jsem se na moment vrátil do svejch školních let, napadlo, že ta definice na mě až nepěkně sedí.</div><div style="margin-left:36pt">"Henkko," řekl Janne za chvíli a mně nezbylo než v duchu zasténat. Zajímavý: kolem plno lidí, co by se na to hodili daleko víc, ale vždycky si naprosto neomylně vybere <em>mě</em>. Ať už myšleno Janne, nebo náš fyzikář. Nehledě na to, že se mi do toho chtělo asi jako Židovi do koncentráku. "Pojď mi prosim tě pomoct."</div><div style="margin-left:36pt">"A když ne?" zeptal jsem se. Za optání člověk nic nedá.</div><div style="margin-left:36pt">"Když ne, tak ti narvu svoji efkovou strunu do ucha tak hluboko, že budeš potřebovat lodní jeřáb, aby ji vytáhnul," zavrčel Alexi, čímž mě překvapil svojí slovní zásobou.</div><div style="margin-left:36pt">Zvednul jsem se, ochotnej jak ženská v sekretariátu, a nejploužákovitějším ze všech možnejch ploužáků jsem se dohrabal k Jannemu.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak co je?" zavrčel jsem. Fajn, na něj bych asi neměl vrčet, ale on zastupuje Alexiho a Alexi je od přírody tvor, kterej vytočí člověka líp než vaše teta průměrný klíště. Kdybyste dali třeba Kryštofa Kolumba do pokoje s Alexim, živil by se do dneška prodejem koberců.</div><div style="margin-left:36pt">"Potřebuju, abys mu podržel tu nohu," vysvětloval Janne. Pochopitelně, to mi mohlo bejt jasný.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak to ani omylem!" prohlásil jsem nekompromisně, "já na to zhnisaný něco, co možná kdysi byla noha, šahat nebudu."</div><div style="margin-left:36pt">"Prosím!" zakňučel Alexi a mně málem vypadly oči z důlků, a že už toho viděly dost.</div><div style="margin-left:36pt">"Cože jsi to právě teď řek?" zašeptal jsem a zíral na něj jak na Santu se samopalem.</div><div style="margin-left:36pt">"Řek jsem ,Prosím!," zafňukal Alexi. No to teda potěš tě koště. Jestli mě byl Alexi schopnej o něco <em>poprosit</em>, tak asi ani nechci domejšlet, jak zlý už to s nim musí bejt. Ono když vás poprosí osoba, co vám před chvílí vyhrožovala narváním strun do míst, kde bych je teda rozhodně narvaný mít nechtěl (a teď si nemyslete nic nepěknýho, i když on by asi byl schopnej všeho), tak už to člověka slušně vyhodí z rovnováhy. Obzvlášť, když vás ta osoba nepřetržitě terorizovala minimálně uplynulejch deset let, vyjma případů, kdy výše zmiňované osobě ruplo v kouli a mohla se pro vás přetrhnout. To se teda, pravda, nestávalo moc často.</div><div style="margin-left:36pt">Radši už jsem k tomu nic nedodával, nakonec nejsem Tuomas, abych měl vždycky v zásobě pár (tun) dojemnejch keců, který se na podobný situace hoděj.</div><div style="margin-left:36pt">Opatrně jsem nadzvednul stydlivě třešňovitej obvaz, kterej právě nabyl spíš barvy v páře vařenýho humra a snažil se moc nezkoumat to, co je pod ním. Ale znáte to, občas je něco tak odporný, že se na to nemůžete přestat dívat. Asi jako na třikrát přejetou kočku na silnici.</div><div style="margin-left:36pt">Jak už jsem řikal, popisování podobnejch věcí fakt není moje silná stránka, prostě si představte, že to bylo skutečně <em>ošklivý</em>. Alexiho noha hrála různejma barvama, který se snad nikde jinde nacházet nemohly a vyskytovalo se na ní tolik různejch konzistencí hmoty, že by Mendělejev zíral. Jako závěr je pak možno brát to, že kdybych ještě nebyl napůl mimo z těch Anettinejch zabijáckejch kapslí, nejspíš by mě velice brzy přivítala toika.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak už to tam nalej, ať se na to nemusim dívat," požádat jsem Janneho, kterej táhnul flašku vodky. Aleximu na chvíli zazářila očka, ale když si uvědomil, že to v tomhle případě je na všechno, jenom ne na pití, z obličeje mu vyprchalo i to stopový množství barvy, co tam nedávno ještě měl.</div><div style="margin-left:36pt">"Připrav se, bude to štípat jak svině," oznámil jsem Aleximu. Zajímavý, že míru nadcházející bolesti vždycky oznamuju já. Stejně jak s Emppuem a jeho botou.</div><div style="margin-left:36pt">Janne nečekal na Alexiho odpověď a překlopil mu na nohu půl flašky vodky. Alexi zlomek vteřiny civěl jak opařenej. Potom sebou škubnul, prohnul se jak špatně nataženej luk a vydal cca půlminutový zaječení, který mi spolehlivě protrhlo oba ušní bubínky a to na několikrát. Kdybych to měl převádět do psaný podoby, vypadalo by to zhruba jako "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!"</div><div style="margin-left:36pt">Zbytek studny, co měl to štěstí, že si za á stihnul zacpat uši a za bé neseděl deset čísel od Alexiho se začal asi po dvou minutách probírat ze strnulosti.</div><div style="margin-left:36pt">"Co to sakra bylo?" ptal se Marco - teda, nejspíš se ptal. Mohl jsem jenom odezírat, protože jsem neslyšel ani píp. Anette mu cosi odpovídala, ale já slyšel jenom vzdálený šumění.</div><div style="margin-left:36pt">Když jsem zhodnotil situaci, Janne se tvářil podobně vykolejeně a ohluchle jako já a Alexi sebou škubal jak v posmrtný křeči a pořád kvílel, i když teď už o poznání tišejc.</div><div style="margin-left:36pt">Prohlídnul jsem si svoje ruce a došly mi dvě věci: za á, mam je od krve. Navíc ne od svojí. A za bé: veřejný záchodky s umyvadlama se tu nevedou. Tudíž tady pro ty, co tuhle celou scénu neviděli plus pro Alexiho, kterej si vždycky najde nějakej důvod mě obvinit, budu prototypem vraha nepohodlnejch kytaristů.</div><div style="margin-left:36pt">Vykouzlil jsem znuděný rybí pohled a upřel oči k nebi s myšlenkou, že velkej studnovej bůh je větší šmejd, než jsem se odvažoval si kdy myslet. Já věděl, že jsem měl bejt radši učitel.</div><div style="margin-left:36pt"><br /></div><div style="margin-left:36pt">Učitelové to sice taky nemaj nejlehčí, ale když maj blbou náladu, můžou si tyranizovat žáčky a nikdo jim na to nic neřekne, protože stížnostem žáků stejně nikdy nikdo nevěří. A taky je pravda, že u učení je menší riziko toho, že budete spolu s partou cvoků vhozeni do studny... A taky toho, že vám Alexi <em>poděkuje.</em> Doteď jsem se z toho žalostnýho "prosím" nedokázal tak úplně vzpamatovat.</div><div style="margin-left:36pt">Rozhlížel jsem se, kam bych si tu krev aspoň částečně otřel. Jelikož ručníky se tu nenacházel, využil jsem svejch černejch kalhot, na kterejch to naštěstí moc vidět nebylo.</div><div style="margin-left:36pt">Cejtil jsem se zdeprimovaně, ani nevim proč. Ono těžko nebejt zdeprimovanej, když z jednoho rohu slyšíte Emppua nadávajícího prdeli za její obscénnost, z druhýho rohu Tuomase, jak svému klavíru jménem Chlebasádlem recituje Baudelaira, z dalšího rohu (kolik jich tu vlastně sakra je?) nešťastně kňučí Alexi a ještě nešťastněji krvácí jeho vařeněkrabí noha, v jejíž blízkosti sedí Anette a Janne a pokoušejí se jejího majitele všemožně utěšovat a v dalším - a rozhodně ne posledním - rohu Marco vejrá kamsi nahoru. On se vůbec nějak rád zaklání - asi mu to dodává pocit, že je ještě vyšší a tim pádem nadřazenější, nebo nevim, co ho na tom jinak může tak duševně uspokojovat.</div><div style="margin-left:36pt">Usadil jsem se do dalšího rohu, zacpal si uši, abych neslyšel Alexiho a přemejšlel, jakej song si necham zahrát na pohřbu...</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1103/kapitola-osmnacta-diskriminanty-sinusy-a-nerozaahy http://ladiesofbodom.blog.cz/1103/kapitola-osmnacta-diskriminanty-sinusy-a-nerozaahy Studna Thu, 17 Mar 2011 22:58:03 +0100 <div>Tak, máme tady díl číslo sedumnáct, což je teda prvočíslo, ale to vás asi nezajímá. Protože na naše snažení zoufale kašlete s komentářema, tak si vás všechny lopata najde, jasný? Ale stejně si to přečtěte, jinak to bude bolet víc.</div><hr /><div style="margin-left:36pt">Poté, co Anette doobjímala Henkku a Alexi vyblednul jakž takž do svojí původní barvy, se všichni opět vrátili ke svému blaženému spánku. Kromě mě.</div><div style="margin-left:36pt">Když jsem si byl jistej, že všichni chrápou, opatrně jsem nadzvednul jeden sympatickej šutrák. Pod nim se nalejzala díra a v ní několik flašek piva z klavíru, který jsem si, vzhledem k alkoholicky kleptomanský nátuře místního obyvatelstva, schoval.</div><div style="margin-left:36pt">Popadnul jsem pár piv, něco jsem tam pro jistotu ještě nechal - to kdyby zas třeba Alexiho chytnul ten jeho podivnej stav, během kterýho je ve vzduchu víc <em>objímů</em> než oxidu uhličitýho. To se radši vzdam tý trochy alkoholu než nechat Alexiho, aby mě otlapával, s dojatym výrazem mi zpíval do ucha naší hymnu a vyznával mi svou nehynoucí lásku. Pravda, sice to obvykle dělá Henkkovi a teď tu má navíc i svojí manž... eh, Janneho, ale člověk nikdy neví - přece jen, odhadnout chování střízlivýho Alexiho je nad lidský (a i nad vikingský) síly.</div><div style="margin-left:36pt">Pomaloučku, polehoučku a hlavně nadmíru opatrně jsem otevřel první flašku. Uff, nikoho jsem neprobral. Dokonce i Alexi, kterej pivo cejtí zhruba na stejnou vzdálenost jak žralok kapku krve, stále ještě spokojeně spal (a tváře měl ještě mírně narůžovělý, haha). Pořádně jsem si loknul. Ááá, tohle mi chybělo!</div><div style="margin-left:36pt">Spokojeně jsem se zatahal za bradku a dál upíjel obsah flašky.</div><div style="margin-left:36pt">Popravdě, věděl jsem, že je velká šance, že svym naprosto neslyšnym upíjenim proberu členy CoB, kterejm v žilách koluje čistej líh a jejich srdce má tvar placatky. Že bych ovšem nějak očekával probouzejícího Tuomase se říct nedá.</div><div style="margin-left:36pt">Než jsem stačil flašku někam zastrčit a Tuomasovi nabulíkovat, že má halucinace způsobený psychickym traumatem ze života v studně (což nezní až zas tak nepravděpodobně), tak už ten zmetek černovlasej dřepěl na prdeli (stále oblečený v <em>mejch</em> džínách, aby bylo jasno) a na flašku v mý ruce vejral jak trekkie do nejnovějšího komiksu.</div><div style="margin-left:36pt">"Ty máš p... pití?" optal se mě šeptem, dost chytrej na to, aby nevyslovil "pivo". Nejistě jsem kejvnul a přitáhnul si pivečko k sobě jak samice svý mládě. Moment, vážně jsem se právě přirovnal k samici? No super, už mi hráblo.</div><div style="margin-left:36pt"><em>Já ti říkalo, že ses zbláznil.</em></div><div style="margin-left:36pt">Ty už drž hubu. Nejenže nejsi moje, ale navíc jsi mi lhalo - snažilo ses mi nakecat, že jsem zabil Alexiho, když jsem ho nezabil! To od tebe bylo přinejmenšim podlý. Kdybys bylo hmotný, už tě posílaj do márnice.</div><div style="margin-left:36pt"><em>No fajn, tak to jakousi záhadou přežil. Měl jsi z prdele kliku, ne-li celý dveře. To, že jsi ho zabil MÁLEM, ti nestačí?</em></div><div style="margin-left:36pt">Ahá! A vy svědomí že z nás máte dělat lepší lidi, jo? Nejen, že jsi právě použilo slovo "prdel", což mi nepřijde zrovna jako výraz, kterej by se probojoval do Top 10 slušných slov, ale navíc jsi mi skočilo do řeči zrovna, když jsem se hodlal odpovědět Tuomasovi a to je hrubý porušení etikety. A to ani nemluvim o tom, že rejpáš v cizí hlavě, protože tvuj exmajitel... Hm, co vlastně? Vyhnal tě? Umřel? Každopádně mu závidim, že má od tebe pokoj.</div><div style="margin-left:36pt">Svědomí chtělo ještě něco namítnout, ale utopil jsem jeho hlas dalším douškem piva, protože jak známo, alkohol tyhlety svědomí, cti, zábrany a podobný věci celkem spolehlivě uspává. Na mě si žádnej švédskej hajzlík vyskakovat nebude!</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, mam pití, očividně," zabručel jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"Eh... A dal bys mi napít?"</div><div style="margin-left:36pt">No a že já to přesně čekal! Kalhoty vám vezme, kočky na vás posílá a ještě čeká, že mu dáte napít. A já z toho mam co? Donaldem pokrytý nohy, podrápanej ksicht a prázdnější flašku. Život je fakt nefér.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak fajn," kejvnul jsem. "Ale pod jednou podmínkou."</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas značně znejistěl. "A pod jakou?"</div><div style="margin-left:36pt">"Vrátíš mi moje kalhoty," prohlásil jsem tónem pevnym jak betonová dlažba.</div><div style="margin-left:36pt">"Jo tak," Tuomasovi viditelně spadnul ze srdce meteorit, "to samozřejmě vrátim, až se odsud..."</div><div style="margin-left:36pt">"Žádný <em>až</em>," zamračil jsem se, "teď hned! Už jsem si toho s Donaldem na lejtku a s Daisy na prdeli..."</div><div style="margin-left:36pt">Emppu se ve spánku neklidně ošil.</div><div style="margin-left:36pt">"...vytrpěl dost. Tak dělej, sundavej."</div><div style="margin-left:36pt">"Eh..." Tuomas se tvářil rozpačitě. Klasika, jak po někom něco chce, je celej milej roztomilej, ale když člověk vyžaduje protislužbu, už by se z toho nejradši vykroutil. "Víš, Marco, možná se pletu, ale jakejsi šestej smysl mi našeptává, že kdyby se někdo z nich probral a viděl nás dva stát naproti sobě se sundanejma kalhotama, mohl by z toho vyvozovat nějaký... nepravdivý závěry."</div><div style="margin-left:36pt">"Závěry jsou mi upřímně někde, chci svoje rifle," předváděl jsem svoje umění bejt nekompromisní.</div><div style="margin-left:36pt">"Ale..."</div><div style="margin-left:36pt">"HNED!"</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas polknul, rozhlídnul se a dal se do sundavání kalhot. Jak jsem nad tim teď tak přemejšlel, kdyby onu situaci někdo spatřil, fakt by to nemuselo dopadnout nejlíp pro naši pověst. No, pozdě bycha nebo jakoukoli jinou příšeru honit, Tuomas už mi podával moje milovaný rifličky a já jemu ten disneyofilní hadr plnej kočičích chlupů. Je to zajímavá věc, že ačkoli mi z nich každou chvíli ty chlupy padaly, je jich tam furt stejně - ne-li víc - jako když jsme sem slítli. Buď sem teda pokaždý, když spim, přiletí kočka na tryskáči a připlácne mi tam novej chuchvalec anebo kočky vládnou nějakou podivnou magií, kterou my lidi nechápem. Třeba jsou ve skutečnosti inteligentnější než my, akorát před náma dělaj blbce a přitom si ve svejch neviditelnejch základnách budujou sociálně i industriálně rozvinutej svět, kterej před náma tajej, aby mohly v klidu dojít technologický dokonalosti, pak ovládnout planetu a nás zotročit. Sakra, to je děsivá představa, bejt slouha Tuomasovy kočky...</div><div style="margin-left:36pt">Když jsme se oblíkli, podal jsem s trpitelskym povzdechem Tuomasovi moje pivo. Tuomas se napil, ale nevypadal, že by se nějak extra měl k tomu mi ho vracet, tak jsem si vytáhnul další. To vás nejspíš překvapilo, co? Je pravda, že normálně bych mu pivo okamžitě vyndal z těch klavíristickejch pařátů a něčim ho přetáh, ale právě na mě padla jakási podivná depka - těžko říct, jestli způsobená nějakym hodně dobře skrytym stockholskym syndromem, kvůli kterýmu mě nevědomě trápilo zbavení se kalhot, jež tak odporně věznily moje ubohý nohy, nebo mejma strašlivejma futuristickejma představama o sci-fi kočkách - a, ačkoli to byl velmi nefinskej a pro mě dost podivnej pocit, došlo mi, že vlastně ani nemam moc chuť se ožrat sám.</div><div style="margin-left:36pt">Když Tuomas zřel, že nemam v plánu ho za ukradený pivko oběsit na vlasech, usmál se (ano, ta zdeprimovaná osoba se vážně umí usmát!) a dál to do sebe, stejně jak já, lil.</div><div style="margin-left:36pt">Deprese mě začínala pozvolna opouštět, sbalila si kufry a odběhla někam za svědomím.</div><div style="margin-left:36pt">"Hej, Tuomasi," zakřenil jsem se, "koukni tam - že je ten kámen hrozně vtipnej?"</div><div style="margin-left:36pt">"Kterej?" zabručel Tuomas a v náručí ochranitelsky svíral flašku. "Myslíš ten, co vypadá jak kočka?"</div><div style="margin-left:36pt">"To je želva! Na kočku to působní moc málo zlomyslně, chlupatě a futuristicky."</div><div style="margin-left:36pt">"To mi jako chceš říct, že ani nepoznam kočku?! To teda sakra poznam, a tohle je jasná kočka!"</div><div style="margin-left:36pt">"JE TO ŽELVA!"</div><div style="margin-left:36pt">"JE TO KOČKA!"</div><div style="margin-left:36pt">"Víš proč ti to přijde jako kočka? Protože seš ožralej," poukázal jsem na nezvratnej fakt a zaculil se nad svojí inteligencí.</div><div style="margin-left:36pt">"A ty asi ne, viď," vypláznul na mě Tuomas jazyk. Tak nejenže se usmívá, ale už i vyplazuje jazyk? Žeby byl nakažen alexiózou? Zajímavý, nadmíru zajímavý.</div><div style="margin-left:36pt">"Rozhodně míň jak ty," podotknul jsem.</div><div style="margin-left:36pt">"To teda ne."</div><div style="margin-left:36pt">"To teda jo."</div><div style="margin-left:36pt">"Nehádej se se mnou!" vyjel na mě Tuomas a mně až teď, protože pivečko otupovalo a zpomalovalo muj zdravej rozum, došlo, že Tuomas neni zrovna nejlepší chlastací parťák, protože ho vždycky po pití přepadne příšerná depka. No, moje právě teď celkem optimistický myšlenky odmítaly podobný věci řešit, tak jsem se jen znova napil a pomyslel si, že ono už to nějak dopadne.</div><div style="margin-left:36pt">Ano, Tuomas už se začínal choulit do rohu - a nějakou záhadou zrovna do toho, kde se nalézal želví kámen.</div><div style="margin-left:36pt">"Víš, Marco..."</div><div style="margin-left:36pt">Áááá je to tady. Přestože bych ve svym současnym stavu asi rovnici o dvou neznámejch nevypočítal, i tak mi došlo, že teď přijde nějakej výklad nudnej jak přednáška o háčkování, protože věty začínající slovem "víš" často mívaj podobný k smrti nudící sklony.</div><div style="margin-left:36pt">"Taky máš občas pocit, že sem nepatříš?" pokračoval básník Tuomas.</div><div style="margin-left:36pt">"Kam, do mokrý studny plný cvoků?"</div><div style="margin-left:36pt">"Ne, myslim tak nějak... celkově. Do tohohle světa," objasnil mi svoje myšlení Tuomas.</div><div style="margin-left:36pt">"No... po večerech mi někdy hlavou přebíhá všelicos," odpověděl jsem opatrně, protože jsem si nebyl tak úplně jistej, co tim sleduje. "Ty, předpokládam, máš takovej pocit právě teď."</div><div style="margin-left:36pt">"Jo," povzdechnul si Tuomas.</div><div style="margin-left:36pt">Bylo mi jasný, že když se na něj teď vytasim s dotazem "Proč?", tak se z jeho úst vyřítí nešťastnejch a sebelítostnejch keců jak aut ze zatáčky newyorský dálnice, a tak jsem radši mlčel. Tuomas po mě ovšem tak dlouho vrhal vyčítavý pohledy typu "a to se jako ani starýho kamaráda nezeptáš, co ho trápí?", že jsem to prostě už nevydržel, v duchu se obrnil a zeptal se: "Proč?"</div><div style="margin-left:36pt">"Je to tady celý... divný," odpověděl Tuomas a upíral zrak kamsi do míst, kde se nacházel jeden kámen, kterej svym tvarem nesporně připomínal prdel. Ten musim ráno ukázat Emppuovi...</div><div style="margin-left:36pt">"Nikomu vlastně nezáleží na tom kdo jsi a co jsi zač. Lidi toho o sobě věděj tak málo a už soudí a jediný, o co se doopravdy staraj, jsou jejich vlastní problémy. To je pořád samý, jak je život jen jeden a je úžasnej... A já netvrdim, že neni. Život sám o sobě je totiž krásnej a vůbec, ale ta krása se tak blbě hledá, že když jí člověk konečně najde, je všim tim hledánim tak vyčerpanej, že už je mu to vlastně jedno.</div><div style="margin-left:36pt">A kde má vlastně člověk s tim všim hledánim vlastně začít? Kde, když kolem sebe nevidí celej život nic jinýho než nepochopení a odpor? Kde, když si uvědomí, že nikdy nedosáhne toho, čeho by chtěl, nikdy nebude moct říct to, co říct chce a nikdy se nestane tim, čim by chtěl bejt? Proč si nešťastný lidi svoje neštěstí uvědomujou a šťastný lidi svoje štěstí ne?</div><div style="margin-left:36pt">Proč maj lidi tolik předsudků, že máš pocit, že po jednom pohledu na tebe by o tobě byli schopný napsat knížku, když ty sám, kterej se znáš tolik let a znáš všechny svoje myšlenky, bys s tim měl problém? Jak si někdo může myslet, že se vyzná v tvý mysli jen podle tvýho zjevu? Vždyť to je něco podobnýho jak rasismus, nezáleží na tom, jestli tě někdo považuje za míň proto, jestli seš černej nebo bílej nebo proto, jaký radši nosíš boty; všechno je to nesmyslný a naprosto o ničem. Vždyť každej by měl sám nejlíp vědět, že lidská duše je hlubší než kterákoli stu... eh, kterákoli propast a je mnohem složitější, než je vůbec možný popsat. Tak proč se tak, sakra, nechovaj?!</div><div style="margin-left:36pt">Proč tenhle život žiju zrovna já, proč to neni někdo, kdo by ho dokázal využít líp? Vždyť já si ho nedokážu pořádně vážit, jakkoli bych chtěl. Nejsem schopnej tolika věcí, po kterejch toužim třeba i celej život. Je tolik věcí a lidí, který miluju a dávaj mi sílu, ale zároveň mi jí ubíraj kdykoli si uvědomim, že tu dokonalost a krásu, kterou z nich cejtim, nikdy nebudu moct získat.</div><div style="margin-left:36pt">Když posloucham hudbu, vim, že i kdybych se roztrhnul na dva Tuomase a oba by na tom makali dnem nocí, nikdy by nedokázali stvořit něco tak nádhernýho, co sálá ze spousty úžasnejch balad, ze kterejch bys brečel. Když se dívam na děti, jak si hrajou venku na ulici a smějou se, uvědomuju si, že tyhle časy už jsou pro mě dávno pryč, ztracený v nějakejch vzdálenejch nebeskejch loukách, kam už se nesmim vrátit. Vem si to, jak oni viděj svět - bezstarostně a nesobecky. A kdykoli mi dojde, že všechny ty jejich bílý duše budou jednou světem zkažený jak ty naše, chce se mi řvát, protože to neni spravedlivý. Neni spravedlivý to, že si lidi často svý chyby uvědomujou a stejně je dělaj. Neni spravedlivý to, že dva lidi touží po tom samym a dostane to jen jeden. Neni spravedlivý to, že andělé vždycky padnou první.</div><div style="margin-left:36pt">Kdokoli tenhle svět vymejšlel, musel bejt na hlavu."</div><div style="margin-left:36pt">Chvíli jsem jen tak civěl na prdelózní kámen a nasuchou jsem polknul. "Tuomasi?" dostal jsem ze sebe a čajznul mu z rukou flašku. "Ty bys vážně neměl chlastat..."</div><div style="margin-left:36pt">"Nerej do mě ještě ty!" vyštěknul na mě s agresivitou výstavního pudla. Když zjistil, že flaška, která bejvala jeho, se už do jeho osobního majetku zařadit nedá, cosi nasraně zavrčel, otočil se ke zdi a dál se se mnou nebavil. Aby bylo jasno, ta flaška nikdy nebyla <em>jeho</em>, byla stále v mým vlastnictví, ale pak Klávesák si to neuvědomoval, tak bylo nutno ho jemně upozornit. A pak že jsem necitlivej maniak…</div><div style="margin-left:36pt">Kousek ode mě se probral Alexi. Rychle jsem popad svoje milovaný flašky a zašoupnul je pod svůj oblíbenej kámen.</div><div style="margin-left:36pt">"Marco… Neslyšíš sklo?" zeptal se mě s vyšinutým výrazem.</div><div style="margin-left:36pt">"Ne-e," odvětil jsem nevinně a dělal, že nevidim způsob, jakým se na mě dívá, a sice asi jako vyhladovělej kanibal na americkou topmodelku.</div><div style="margin-left:36pt">"Ale já jo," opáčil Alexi a začal prohledávat studnu s odhodlaností policejního vlčáka. Protože však nebyl zdaleka tak tichej a nenápadnej jako já (no jo, viking z nás může bejt jen jeden), podařilo se mu kromě obrácení studny naruby ještě vzbudit její kompletní obyvatelstvo. Nenápadně jsem couvnul a postavil se na svůj šutr.</div><div style="margin-left:36pt">"To je dneska ale krásný ráno," protáhnul se v rohu Henkka. "Dokonce <em>tak</em> krásný, že ho ani nerozeznám od tý noci, co byla včera."</div><div style="margin-left:36pt">"Jenom se vzbudíš a už bys mě sral," zavrčel Alexi, jednak pořád naštvanej, jednak rozhozenej, že nenašel žádnej chlast.</div><div style="margin-left:36pt">"S čim tě teď zas seru? To je hrozný, člověk se tady nezavděčí, ani když projednou dělá meteorologa," zamračil se Henkka.</div><div style="margin-left:36pt">"Víš co? Ono možná kdybys držel hubu, tak by to bylo nejjednoduší," vrčel pořád invalida, zatimco nakukoval do klavíru.</div><div style="margin-left:36pt">"Pánové, je tohle takhle po ránu nutný?" zasténala Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"Já nevim, on si začal," pokrčil ramenama Henkka a dál to neřešil. Vsadim se, že Alexi by byl opačného názoru, kdyby se právě v tu chvíli neozvalo důrazné "jaúú" a poté nadávání, jak vysvobozoval svoje prsty ze škvíry mezi víkem a zbytkem klavíru, která se rapidně zmenšila.</div><div style="margin-left:36pt">Janne, kterej má asi na Alexiho problémy radar stejně tak, jako má Alexi magnet na úrazy, okamžitě přiběhnul a snažil se klidnit situaci.</div><div style="margin-left:36pt">Mezitim se vlivem zvýšeného kmitočtu uřvaných částic vzbudil i Emppu. Koukal kolem a očividně nepobíral ani fň. Šťastnej to člověk, totiž trpaslík.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele," poznamenal po chvíli Henkka, "já jdu asi zase spát. Zdůrazňuju, <em>spát</em>, tak aby zase někoho nenapadlo mě narvat do klavíru jako posledně. Ne že by mě teda extrémně nebavilo poslouchat ty milý a dojemný proslovy, co jste mi adresovali, nicméně…" hodil zlomyslným pohledem směrem k Aleximu, kterej se opět transformoval na skleníkový rajče, "…ty prášky byly silný jak hovado a dvě hodiny spaní prostě nestačej. Dobrou."</div><div style="margin-left:36pt">"Vždyť jsme teď vstávali!" zasyčel Alexi jak konvice se sebevražednejma sklonama a všemožně se snažil vykroutit svoje prsty z klavíru (těm se to, dle křupání různejch kloubů, zjevně moc nelíbilo).</div><div style="margin-left:36pt">"Ne, <em>ty</em> jsi vstával," probodnul ho Henkka vyčítavým pohledem, "a klasicky se ti povedlo vzbudit všechny okolo, tudíž mě nech bejt, jo?"</div><div style="margin-left:36pt">Alexi dál něco vrčel a dál zápasil s klavírem. Emppu se očividně probral ze stavu svojí strnulosti a dle očí, ve kterejch mu tancovaly úsporný zářivky, ho očividně něco napadlo. Sakra. Jakmile začne přemejšlet Emppu, je to zlý.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, lidi," začal svým oblíbeným úslovím, zatimco žárovky v jeho očích si střihly čardáš, "já si teď něčeho všimnul."</div><div style="margin-left:36pt">"A to čeho?" zeptala se Anette. Nevim, jestli ji to fakt zajímalo, nebo byla tak smířená s osudem, že nám to trpaslík stejně řekne.</div><div style="margin-left:36pt">"No…" začal Emppu moudře, "pokud jste si toho všimli, tak od naší noční mise tady nikdo nekašlal, neumíral ani nic jinýho. To teda nemusí ještě nutně nic znamenat, ale podle mě to možná značí lehký zlepšení."</div><div style="margin-left:36pt">"To je fajn, Emppu," řekla Anette a obdařila ho zářivým úsměvem. Výsledkem bylo, že se tam na sebe culili jak dva čerstvě zamilovaný, ale to bylo tak všechno. Aleximu se zatím podařilo vyprostit dva svoje prsty z klavíru a opatrně zkoušel třetí. Kdyby Tuomas nebyl zdeprimovanej a trochu si mě všímal, dal bych si s nim sázku, na kolikrát si ho zlomil.</div><div style="margin-left:36pt">"Hej, Tuomasi," šťouchnul jsem do něj, protože kvůli mýmu permanentně otravujícímu švédskýmu svědomí jsem se cejtil tak trochu provinile.</div><div style="margin-left:36pt">"Co je?" zavrčel deprimér první třídy. Nevim teda, co to takovej deprimér je, ale kdyby takový slovo existovalo, určitě by to bylo přesně to, co je Tuomas.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak mě tak napadlo…" prohlásil jsem a pak se zarazil, protože mi došla jedna podstatná myšlenka, a sice že mě nenapadlo vůbec nic. Rychle jsem očima prohledával studnu, kam by se tak mohl potenciálně stočit náš rozhovor.</div><div style="margin-left:36pt">"Napadlo mě… Máme tady takovej pěknej klavír, ale jméno žádný nemá. Nechceš mu nějaký vymyslet?" navrhnul jsem mu a doufal, že se chytne.</div><div style="margin-left:36pt">Tuomas se zamyslel tak hluboce, že se mu vrásky na čele dělaly horizontálně i vertikálně. "Když já nevim," řekl pak bezradně. "Mě žádný krásný jméno nenapadá. Kupa blbejch jako třeba Horymír, ale žádný oslnivě nakopávací jméno, při kterým by si každej řek ,Ha! To je ten klavír, na kterej hrál Tuomas, když byl mučen ve studni!," Poté znovu upadl do hluboké deprese. Ale co, nevymejšlel jsem tady antideprimující plán jenom proto, aby pak padnul kvůli špatnýmu duševnímu stavu objektu.</div><div style="margin-left:36pt">"Lidi, neznáte někdo nějaký úžasný kickassojdní jméno pro klavír?" zeptal jsem se kolem. Všichni, shromážděný do kruhu (vezmeme-li v potaz obvyklej tvar studen, nebylo to zas tak překvapivý), se po mně ohlídli. Připadalo mi to tady trochu jak na sezení Anonymních alkoholiků.</div><div style="margin-left:36pt">"Já nevim, ale Janne je tady klávesák, tak by moh něco vymyslet," poznamenal vcelku chytře Emppu.</div><div style="margin-left:36pt">Janne odmítavě zavrtěl hlavou. "Tak hele, aby bylo jasno: já na to umim hrát, ne tomu dělat mámu, jasný?"</div><div style="margin-left:36pt">"Prosím," použil jsem Anettinu roztomilou přesvědčovací metodu, "ty vždycky něco vymyslíš. Nějakou první blbost, co tě napadne."</div><div style="margin-left:36pt">Janne vypadal trochu na rozpacích. "První blbost, jo? Já nevim… Třeba Chlebasádlem."</div><div style="margin-left:36pt">"Co?" Čekal jsem toho dost, ale musim se přiznat, že tohle v seznamu mejch hlavních favoritů nebylo. To už by byl pravděpodobnější nějakej Aljoša.</div><div style="margin-left:36pt">"No co, řikal jsi první blbost a já mam jednoduše hlad, no," řekl Janne dotčeně.</div><div style="margin-left:36pt">"Ne, v pohodě," omlouval jsem se rychle, "jenom že by mě to asi nenapadlo."</div><div style="margin-left:36pt">Janne jenom krčil ramenama. "Fajn," oznámil jsem, "oficiálně se teda náš klavír ode dneška jmenuje Chlebasádlem."</div><div style="margin-left:36pt">Janne se za potlesku zúčastěných lehce uklonil a hodlal zřejmě odejít někam, kde by se nacházelo něco k jídlu, kdyby náhle Alexi nezařval: "POČKAT!"</div><div style="margin-left:36pt">"Máš něco proti Chlebasádlem?" zajímal se Emppu.</div><div style="margin-left:36pt">"Ne," řekl Alexi, "akorát mě teď něco napadlo." Dvakrát sakra. Když začne přemejšlet Emppu, je to zlý. Když začne přemejšlet Alexi, je to hodně zlý.</div><div style="margin-left:36pt">"A co, velký náš Alfonsi I. Osvícený?" zeptal jsem se.</div><div style="margin-left:36pt">"No, teď jsem si tak vlivem mejch zasraně bolestivejch prstů na něco vzpomněl," začal Alexi. "Víte, jak jsem tady měl ten mobil a snažil jsem se dovolat Jannemu? A nejdřív mi to zvedla Tarja a pak nějaká čistírna koberců?"</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, vim," zavrčel jsem, "a pak jsem tě za to strašně toužil zabít."</div><div style="margin-left:36pt">"Taky jsi to málem udělal," ušklíbnul se Alexi. Poslední dobou je podle mě nějak drzej. "No, to je jedno. Jenže mě teď tak napadlo… Já když jsem volal Jannemu, tak tady ten klavír už byl."</div><div style="margin-left:36pt">Ve studni zavládlo hromové ticho. Ne hrobové, to tady bylo nedávno. Hromový ticho, to je tak očividný ticho, že přímo mlátí do uší. Půlka lidí tady přemejšlela, jak je to možný a další půlka se proklínala, že na to nepřišla jako první.</div><div style="margin-left:36pt">Kouknul jsem na Janneho, co vypadal zmatenej jak včela na jaře. "Co si o tom myslíte?" přelítnul nás Alexi vyzývavým pohledem.</div><div style="margin-left:36pt">"No," začal Janne, "teoreticky je možný, že by ses dovolal někomu jinýmu. Což mi ovšem nesedí z toho důvodu, že já si ten rozhovor docela dobře pamatuju a to by v praxi znamenalo, že já jsem ten někdo jinej, tudíž že já nejsem já a už v tom mam moc velkej bordel.</div><div style="margin-left:36pt">Dejme si tedy jako základní odrazový bod to, že já jsem já. To by znamenalo, že sem ten klavír spadnul beze mě a já se k němu připojil posléze poté, co mi někdo způsobil výpadek paměti a omezil mou osobní svobodu."</div><div style="margin-left:36pt">Sakra sakra sakra. Když přemejšlí Emppu, je to zlý. Když přemejšlí Alexi, je to hodně zlý. Když přemejšlí Janne, je to hodně moc zlý. Když přemejšlej všichni, je to jednoduše k posrání.</div><div style="margin-left:36pt">"Hele, to ale není blbá teorie!" připojil se k nám po chvíli Tuomas, jehož už zřejmě přestalo bavit deprimovat sám sebe.</div><div style="margin-left:36pt">"Pokud si pamatujete, tak když sem Chlebasádlem přilítnul, měl otevřený víko."</div><div style="margin-left:36pt">Nikdo si to sice nepamatoval, ale všichni (teda až na Henkku, kterej se jako obvykle podobných diskuzí neúčastnil z důvodu svojí záliby v mrtvolnejch stavech) souhlasně kejvali, aby Tuomasovi nezkazili radost.</div><div style="margin-left:36pt">"Pak nás půlka popadala do vody, tudíž ti, co byli na klavíru, zachraňovali a ti, co byli ve vodě, se logicky topili. Tudíž nikoho nezajímalo, že do klavíru právě v tu chvíli přiletěla domnělá dlouhovlasá mrtvola, zabouchla za sebou víko a spokojeně si chrápala v klavíru do té doby, než jsem onu mrtvolu slavnostně objevil," prohlásil Tuomas. Ach jo. Mohl bych dál rozvádět svoji přemejšlící teorii, ale myslim, že to nebude nutný. Klidně o tom popřemejšlejte, já si jdu zatím hodit mašli.</div><div style="margin-left:36pt">"Tak, co si o tom myslíte?" zeptal se Alexi energicky, šťastnej, že nám teď bude moct další měsíc připomínat svůj nedozírnej sherlockovskej intelekt.</div><div style="margin-left:36pt">"Myslim, že to celkem dává smysl," řekla Anette.</div><div style="margin-left:36pt">"Myslim, že vzhledem k tomu, že mě zase začala krutopřísně bolet hlava, asi jako kdyby mě někdo z velký vejšky hodil do otevřenýho klavíru, asi to tak bylo," poznamenal Janne a zalez si kamsi do stínu.</div><div style="margin-left:36pt">"Jo, taky tomu rozumim," řekl Emppu trochu ublíženě. Na to mu Anette začala horlivě připomínat, že on přece přišel na to zlepšení naší epidemie.</div><div style="margin-left:36pt">"Co ty si o tom myslíš, Marco?" zeptal se mě Alexi. Ticho. "Marco?"</div><div style="margin-left:36pt">Nemusim vám asi vykládat, že jsem na něj kašlal tak trochu schválně. Ono když tu má člověk šutr, co vypadá jak zadek Audrey Hepburn, tak to se pak už těžko soustředí na něco jinýho.</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1103/kapitola-sedmnacta-zdeprimovany-klavirista-a-nemene-zdeprimovana-klavirni-mrtvola http://ladiesofbodom.blog.cz/1103/kapitola-sedmnacta-zdeprimovany-klavirista-a-nemene-zdeprimovana-klavirni-mrtvola Studna Sat, 05 Mar 2011 22:48:05 +0100 <div>HA! Přichází zhruba šestnáctá kapitola naší neskutečně hluboké a empatické... Studny. Dnešní díl bude přímo ultrasupermegapříšernějakofaktmrtěmocwoe smutný, depresivní, temný, a tak vůbec! Láska! Slzy! Tisíc slonů!</div><div>...No dobře, tak láska teda ne. A moc nezírejte na ty slony, máte tady přece <em>lopatu</em>. Haha...</div><div><br /></div><hr /><div>Pro deprese jsem samozřejmě měl jakožto velký empatik pochopení, ale vážně jsem neměl chuť vidět Henkku nebo kohokoli jinýho umírat, protože moje umělecký svědomí by mě nepřestalo furt otravovat s tim, že jsem mu v tom nezabránil. A určitě nejsem jedinej, koho pohled na Henkku svírajícího prášky, na který poulil oči jako by právě sežral devět chilli papriček, silně deprimoval.</div><div>Dejme tomu, že by ty prášky sežral. Co by se dělo? Já bych byl pomaloučku doháněnej k šílenství svym svědomim a taky tim, že bych si musel neustále dokola prozpěvovat Dead Boy's Poem. Marcovo svědomí by si určitě taky našlo nějakej debilní důvod, proč je to jeho vina, a náš viking by se tu jen zdeprimovaně tahal za vousy a na všechny by nepřívětivě vrčel (což dělá i teď, ale myslim tim, že by se situace ještě zhoršila). Emppu by brečel, že to jeho vina, protože to Henkka chytil od něj a taky proto, že každou chvíli umře. Anette by brečela, protože by jí Henkky bylo líto a když by viděla brečet Emppua, rozbrečela by se ještě víc. Janne by byl extrémně nešťasten a když by si uvědomil, že se nemůže jít utěšit ke svojí sbírce podprsenek, asi by se zhroutil. Alexi by... hm, to se neodvažuju hádat, protože i když Alexiho docela dobře znám, je mi záhadou, nakolik se ve skutečnosti s Henkkou nesnášej. No, zdeprimovanej by z toho ale rozhodně byl a určitě by kvůli tomu mnohem dřív vystřízlivěl, začal by se lísat k Marcovi, Marco by se nasral a nakopnul by ho, to by nasralo Anette, nasraná Anette by zdeprimovala Emppua, zdeprimovanej Emppu by s tim svym hereckym talentem navrch dodeprimoval nás všecky a taky bysme se hrnuli pro prášky.</div><div>Po zralé úvaze jsem tedy došel k názoru, že Henkka umřít NESMÍ!</div><div>"Henkko, nedělej to, prosím!" pištěla Anette a třásla se jak korálky na sukni břišní tanečnice.</div><div>Henkka se na ni podíval, bledej jak upír ze severního pólu. "Je to to nejlepší řešení," odvětil tiše. "Když to neudělam, umřu stejně a ještě k tomu i vy ostatní. A to nechci."</div><div>Ty vole, přísaham, že kdyby se nám někdy podařilo se odsud dostat, složim ten nejdelší, nejlepší a nejsrdceryvnější song, co kdy Nightwish měli. A jestli se za časů Century Child moje rodina po přečtení textů bála, že si něco udělam, tak po přečtění <em>tohohle</em> by mi rovnou volali toho nejlepšího psychiatra, co ve Finsku je, přivázali by mě na židli, abych si nemohl nic udělat a zásobovali by mě salmiakkama a nejnovějšíma výtiskama Donalda, aby mě z toho aspoň trochu vytáhli.</div><div>To abych už začal přemejšlet nad tim, jak to bude, dokud jsou ty pocity čerstvý. Dobře, takže, jak začnu? To chce něco hrozně depresivního... <em>A cry will be heard tonight</em>? Jo, to zní dobře...</div><div>Mezitimco jsem si tiše broukal, všichni se snažili přemlouvat Henkku, aby se nezabíjel.</div><div>"Henkko, prosím, tohle přece nemá smysl!"</div><div>"Prosibtě, vykašli se da to! Stejdě tu všichdi brzo chcípdeb i tak, debá cedu to drabatizovat."</div><div>"Hele, když se nezabiješ, klidně uznam, že hraješ na basu líp jak já!"</div><div>"Uvědomuješ si, že člověk, kterej spáchá sebevraždu, bude navěky Banned From Heaven?"</div><div>"Nedělej to vole, fakt. Nestojí to za to. Taky jsem se o to pokusil a vidíš? Naštěstí mě našli a žiju naprosto normá... ehm, no, chtěl jsem říct, že se mam vcelku dobře. Fakt, ser na to, ten tyfus určitě nemáš, já se v nemocích nikdy nevyznal, spíš tak v úrazech..."</div><div>"Odlož ty prášky a zkus si třeba něco složit, to pomůže," přidal jsem se k nim.</div><div>Henkka už se klepal jak Anette, byl ještě bledší než před chvílí (což jsem ani netušil, že je možný) a pot z čela mu tekl jak krev z propíchnutý tepny.</div><div>"Nepřemlouvejte mě už, do hajzlu," ozval se po chvíli, "teď nevim, co mam dělat. Je to moje věc, já si to rozhodnu."</div><div>"Tvoje věc? TVOJE VĚC, TY DEBILE?!" rozeřval se Alexi. "Ty si chcípneš a už ti to bude všechno jedno, ale uvědomuješ si, že to <em>nás</em> tim zdeprimuješ hůř než nějakym divnym kašlem?! Jestli máš fakt to svinsto, tak už bysme to od tebe dávno chytli a tim, že zajdeš na kafe s Ronniem Diem a Bonem Scottem a tvoje tělesná schránka si tu mezitim bude v klidu hnít, nám fakt nijak nepomůžeš! Zahoď ty zasraný prášky, nebo ti je seberu sám a zkopu tě tak, že si pro ně už sám nedojdeš!"</div><div>"Teď nevim, jestli mam bejt dojatej, že nechceš, abych umřel, nebo nasranej, protože na mě řveš a vyhrožuješ mi."</div><div>Jak Henkka chytil od Anette klepavost, tak Anette od něj chytila bledost a, bílá jak čerstvě vymalovaná stěna, se tulila k Emppuovi.</div><div>Alexi na to zjevně šel dobře, protože Henkka oči vyvaloval už o poznání nejistějš. A když se Anette poněkud váhavě zvedla, došla k němu do levýho rohu a vyškubla mu prášky z ruky, ani se moc nebránil.</div><div>"Děláš hroznou blbost," vydechnul s pohledem na prášky kráčející k Emppuovi, rozkašlal se a otočil se ke zdi.</div><div>Všichni jsme mlčeli. Ono taky v takovejhle situacích toho neni moc, co by se dalo říct, aniž by to vyznělo blbě. To Henkkovo kašlání navíc znělo tak nakažlivě, že se Emppu opět rozesmrkal a Alexi taky krátce zakašlal.</div><div>"Vidíte?!" Henkka se opět na moment otočil od zdi, aby nám ukázal svoje zarudlý oči, bledou tvář a teatrálně vytrčenej ukazovák. "Už i Alexi kašle, a to byl ještě nedávno zdravej... fyzicky."</div><div>"Teď nevim, jestli mam bejt dojatej, že nejseš rád, že jsem to možná chytil, nebo nasranej, že si myslíš, že nejsem psychicky v pořádku," pokusil se Alexi o cosi, co by se možná dalo nazvat zdeprimovanym zaculenim.</div><div>"Achjo," Anette se dál klepala v Emppuově náručí. "Zdá se to jen mně, nebo je to všechno čím dál tím složitější? Dřív jsem si jen zašla za maminkou s tím, že mám špatnou náladu, ona mi dala kus čokolády, pusu na tvář, odvyprávěla mi pohádku a bylo hned líp."</div><div>Všichni se dali do souhlasnýho kejvání. To je věc, se kterou souhlasí naprosto každej - každý "dřív" je vždycky lepší než "teď", i kdyby lepší nebylo, protože "teď" se odehrává teď a ne dřív a "dřív" se odehrávalo dřív a ne teď, takže může bejt každýmu technicky vzato ukradený.</div><div>"Čokoládu bohužel nevedem," prohlásil viking. "O pusu na tvář si můžeš říct Emppuovi, toho by to, dle mýho skromnýho mínění, nijak neobtěžovalo. A pohádku ať řekne třeba Tuomas, ten k tomu má nejblíž."</div><div>"Jo, Tuomasi, řekni nám pohádku," hodila po mně prosebnym okem Anette. Janne se začínal smát, i Marco se už tak nějak uculoval. Na Henkkův obličej vidět nebylo a Alexi se furt tak divně nevesele usmíval. Pohádku, sakra?! Jsem snad Anettina máma?!</div><div>Po chvíli už mě prosila celá studna. No, když nad tim tak přemejšlim, stejně jsem neměl nic moc co na práci a aspoň bude sranda, takže proč by vlastně ne...</div><div>"Dobře, no," povzdechnul jsem si. "Za sedmero horami a sedmero řekami stál zámek, ten nejkrásnější ze všech zámků ve<br />všech královstvích. Jeho zdi byly bílé jako sníh, vížky modré jako obloha za nejjasnějšího dne a květiny, které obrůstaly jeho hradby, kvetly zářivě rudým květem.</div><div>Ačkoli byl zámek nádherný a nejedno srdce při pohledu na něj zaplesalo radostí, král a královna žijící vevnitř šťastni nebyli, ani zdaleka. Toužili totiž po děťátku, ale osud jim ho ne a ne nadělit.</div><div>Když konečně jednoho dne královna porodila dcerušku, byla radost rodičů nezměrná. Pojmenovali ji Tarja."</div><div>Teď už se začínal uculovat i Emppu.</div><div>"Tarja byla krásná po mamince a po tatínkovi zdědila svou milou povahu. Princeznovské povinnosti ji ale nic moc neříkaly a místo toho po nocích trajdala po zahradách a zpívala si. Ačkoli z ní rodiče měli radost, trápilo je to, že Tarjuška nechtěla vládnout a radši by dělala hudebnici.</div><div>V nedalekém lese žil v rozpadlé chatce mladý bard jménem Tuomas, který jednoho večera zaslechl Tarju zpívat a byl jejím hlasem natolik učarován, že od té doby ke královské zahradě chodil každou noc."</div><div>Teď už se začínala culit i Anette. Já měl dělat profesionálního baviče, fakt že jo. Profesionálního zdeprimovanýho baviče...</div><div>"Po nějaké době se Tuomas konečně odhodlal a zaťukal na okno Tarjiny komnaty s tím, že ji zaslechl zpívat, moc se mu to líbilo a byl by poctěn, kdyby si s ním a jeho přáteli občas přišla zazpívat.</div><div>S tím Tarja souhlasila a s Tuomasem se spřátelila, stejně jako s ostatními muzikanty - jmenovitě s Emppuem, Samim a Jukkou. Po čase si řekli, že by byla škoda se s tou krásnou hudbou, kterou vytvořili, nepodělit s veřejností, začali pořádat vystoupení v blízkých podnicích a brzy se proslavili nejen po celém království, ale i za jeho hranicemi.</div><div>Loutnista Sami už začínal mít vší té slávy po krk a rozhodl se kapelu, kterou pojmenovali Přání noci, opustit. Dlouho hledali ostatní náhradu. Tuomas z toho byl nešťasten a vydal se do hospody utišit svůj žal. Za jedním ze stolů ale potkal zvučně a čistě pějícího loutnistu vikingského původu, který, ačkoli poněkud přiopilý, svou hudbou bavil celou hospodu. Tuomasovi hned bylo jasné, že je to ta pravá náhrada za Samiho. I promluvil si s ním, zjistil, že se jmenuje Marco a že by se k nim rád připojil. Přání noci tedy mohlo pokračovat.</div><div>Zdálo se, že už se nemůže nic pokazit, avšak Tarja se zamilovala do zlomyslného a materialistického černokněžníka Marcela, který do ní tak dlouho vtloukal své přihlouplé a krátkozraké názory, až mu Tarja všechno uvěřila a začala svým přátelům vyčítat, že dělají všechno špatně, že vydělávají málo peněz a vyhrožovala jim, že jestli jí nebudou dávat větší finanční podíl, informuje o tom své rodiče a ti je vyženou z království.</div><div>Tuomas byl opět nešťastný, protože by ho nikdy nenapadlo, že by Tarja mohla takhle klesnout. Bylo to těžké rozhodnutí a musel se s ostatními dlouho domlouvat, ale rozhodnutí nakonec padlo - jejich a Tarjiny cesty se musely definitivně rozdělit.</div><div>Po jednom z vystoupení předal Tuomas Tarje popsaný pergamen s tím, aby si ho přečetla až následujícího dne, protože věděl, že to už budou s Marcelem pryč a odporný černokněžík je tím pádem nebude moct proklít.</div><div>Tarja to tedy udělala. Po přečtení pergamenu velmi plakala, ale už nebylo možné to nijak zvrátit a proto se rozhodla po Tuomasově vzoru pátrat v hospodách a nabrat několik hudebníků, kteří by byli ochotni s ní cestovat po světě namísto jejích bývalých přátel.</div><div>Sehnat zpěvačku pro Přání noci bylo ale o poznání obtížnější, protože žádná nedosahovala takových kvalit jako Tarja. Čtyři kamarádi se rozhodli, že musí své hledání rozšířit i v jiných královstvích a v jednom z nich objevili hraběnku, neméně krásnou a talentovanou než byla Tarja. Nosila jméno Anette a, protože byla narozdíl od své předchůdkyně i přátelská a nesobecká, okamžitě ji přijali mezi sebe. Od té doby už je nic nerozdělilo, dál se věnovali své milované hudbě, vandrovali světem a žili šťastně až do smrti."</div><div>Doprovázen hromadným potleskem jsem se hluboce poklonil a vyčerpaně se posadil. Člověk by neřekl, jak je improvizace metalový pohádky těžká.</div><div>Zjevně jsem uspal i Henkku, protože už jsem dlouho neslyšel žádnej kašel, a to byl docela úspěch.</div><div>"Čumte na Henkku, spí jak zabitej," zaculil se Janne, když si toho taky všimnul a ukázal na odpočívajícího basáka.</div><div>Alexi při slovech "spí jak zabitej" nervózně polknul. "Hele, Anette," otočil se na hraběnku, "máš u sebe furt ty prášky?"</div><div>"Proč se ptáš?" zamračila se Anette a po několika krátkých sekundách jí to došlo. "Ty myslíš, že... no to snad... JÁ JE TU NEMÁM!"</div><div>Přemejšlel jsem, jestli je to snad nějakej osud nebo co, že musíme každou chvíli řešit, jestli je někdo mrtvej nebo tak jen vypadá.</div><div>No, shrnem si to. Henkka chtěl spáchat sebevraždu. Chtěl ji spáchat požitím Anettiných prášků na spaní. Anettiny prášky jsou pryč. Henkka vypadá mrtvě. Jeden by až řeknul, že to do sebe nehezky zapadá...</div><div>"DO PRDELE!" zaječel Emppu - zdůrazňuju, <em>Emppu</em>. Jakmile zapomene na svoji těžkou alergii, tak je to všechno teprve řítí do pračky.</div><div>"Vole, tohle není vtipný!" začal nejistě Alexi a plazil se směrem k protější stěně studny. Zažíval jsem pocit jistýho déjà vu - tohle se tu dělo častějc, než by mi bylo milý. Pořád ta samá antická tragédie, akorát si čas od času prohodíme role. Ach jo, Shakespeare hadr.</div><div>"To nemyslíte vážně," zašeptala Anette a zhroutila se Emppuovi do klína, ten jí mezitim brečel do vlasů. Nebylo mu rozumět, ale tipoval bych, že to byly nějaký hluboce procítěný sebeobviňující projevy.</div><div>Marco se nervózně zatahal za bradku. "Lidi, nechte toho, vy si nemáte co vyčítat," řekl nejistě a motal si na bradce další copánek. "Beztak za to můžu já." Ha, no nejsem já jasnovidec? Marie Ange Noa by na mě byla hrdá.</div><div>Pochopitelně se mi teď hrozně chtělo začít se nějak hrozně dojemně litovat, empaticky utěšovat ostatní a pak složit ten naprosto nejvíc kickassojdní song, co kdy kdo napsal, jenže na to teď nebyl čas.</div><div>Přelez jsem na opačnej konec studny za Alexim, který se tam s nezměrnou námahou před chvílí dohrabal. Seděli jsme tam jak slepice na hřadu a nevěděli, co si o tom myslet. Teda takhle: věděli jsem naprosto jasně, co si o tom myslet, ale naše zpomalený mozkový buňky to pořád nějak odmítaly přijmout.</div><div>Po chvíli už mě unavovalo vysílat vlny pohlcující Alexiho vyčítavý, sebevraždplný myšlenky a rozhod jsem se jít zkontrolovat životní funkce. Ne že bych nějak extra věděl, jak se to dělá, ale nakonec nahmatat někomu na krku odpovídající tepnu přece nemůže bejt tak složitý.</div><div>Po další chvíli jsem došel k názoru, že to buď složitý je a jsem jenom netalentovanej magor, co ani neumí najít jednu blbou tepnu, nebo to Henkka myslel vážně. Tim prvním jsem si teda naprosto jistej (přestože se mi některý lidi pořád snažej vtloukat do hlavy, jak jsem hrozně nadanej, haha), ale to druhý vypadalo v první řadě a v poslední době naprosto nechutně pravděpodobně.</div><div>"Hele, Alexi," důrazně jsem si odkašlal, "zkus to ty. Já mám asi nějak… zmrzlý ruce."</div><div>Alexi se na mě nedůveřivě zadíval.</div><div>"Fajn," prohlásil po chvíli a vystřídal mě na mým místě. Chvíli bylo ticho, jak všichni čekali. Zajímavý, ještě nedávno jsme tu na sebe ve volnejch chvílích vrčeli, teď zase pro změnu tady vládne konverzace jak na průměrným hřbitově. I když jak o tom tak přemejšlim… <em>Jak?</em> Bacha, Tuomasi, začíná tě ovládat černý humor.</div><div>"Normálně, lidi," promluvil po chvíli Alexi, "ten to svoje umíráčkovství dotáhnul k takový dokonalosti, že mu ani nemůžu nahmatat tep." Na tato slova zavládlo ve studně… Jo, ticho, musim to pořád opakovat?! Teda až na štkající páreček Anette æ Emppu v rohu. A Marca, kterej tahal za svoji bradku, která při každým natažení vydala zvuk, jak kdybyste hrábli do kráječe na vajíčka. Vzpomínáte, co jsem řikal o znásobenejch citoslovcích?</div><div>Po chvíli si Anette otřela cípem kapesníku oči a popotáhla: "Co teď s nim? Nemůžem ho tady jen tak nechat!"</div><div>Alexi otevřel pusu - nejspíš, aby nám známil, že s radostí můžem - když najednou se ozval Janne: "Tuomas je tady z nás největší poeta, tak by moh třeba vymyslet nějakou…" hledal správný slova "…závěrečnou řeč." Ááá sakra.</div><div>"Nemyslim si, že jsem zas až tak dobrej," zamumlal jsem. Co to je za spravedlnost, perkele? Nejdřív pohádku a teď tohle? Jsem snad Mahátma Gándhí?!</div><div>"Prosím, Tuomasi," zamumlal Janne pohřebně a udělal na mě psí oči. "Nikdo jinej by to tak dobře nezvládnul."</div><div>"Tak dobře," zlomili mě po chvíli. Ach jo, proč úkolama tohohle typu vždycky pověřujou mě?! Kdo tenkrát musel vymejšlet projev, když spolužačce umřel křeček, co? Hádejte, máte devět pokusů.</div><div>"Dobře teda," odkašlal jsem si. "Ale nikdy jsem žádnej skutečnej pohřeb-"</div><div>"Neříkej tomu tak!" zakvílela Anette.</div><div>"Fajn," povzdechnul jsem si. "Tak já jsem nikdy žádnej skutečnej, éhm…" zamyslel se a snažil se vymyslet první blbost, co mě napadla, "sraz přeborníků ve vodním lyžování nezařizoval."</div><div>"Tak to zkus," poprosil mě Janne. Ten jeho tón se mi vůbec nelíbil, ale na druhou stranu jsem ho dokázal pochopit.</div><div>"Dobrá tedy," odkašlal jsem si znova a zatvářil se co nejzdeprimovanějc to šlo.</div><div>"Drahý Henkko Blacksmithi, je nám moc líto, žes byl nucen z tohoto světa odejít kromobyčejně tragickým způsobem a za všechny přítomné doufám, že teď už sedíš někde v hospodě s Randym Rhoadsem a vzhlížíš k nám z nejhlubších hlubin metalového pekla. Doufáme, že se máš tam, kde seš teď, líp než my. Brzo za tebou přijdeme," dokončil jsem první část svého proslovu a krátce se dramaticky odmlčel.</div><div>"Nyní bych rád předal slovo osobám, které s tebou trávily posledních pár let a jsem si jist, že na tebe nikdy nezapomenou," předal jsem neexistující mikrofon Aleximu.</div><div>"Ty hajzle, tohle ti nikdy neodpustim," zamumlal Alexi a mnul si spánky. "Poklidně si chcípnout a nechat nás tady… Slibuju, že si tě v tom pekle najdu a zabiju tě ještě jednou. Ale stejně… Těch zkurvenejch třináct let se smazat nedá a protože teď už to neslyšíš, tak se chci omluvit za všechno, co jsem ti kdy proved, přestože si to možná nezasloužíš, ale já cejtim potřebu to udělat, protože nakonec jsi v jistejch chvílích, kdy jsi mě zrovna nesral, dokázal bejt dobrej kámoš," dokončil Alexi svoji dojemnou část a uklidil se někam do rohu.</div><div>Chvíli jsem jenom zíral a nebyl schopnej pochopit, kde vzal Alexi tak rozsáhlou slovní zásobu, potom jsem se vzpamatoval a předal slovo Jannemu.</div><div>"Tohleto se nemělo stát," mumlal Janne a kroužil kolem jak sup nad kořistí. "Možná jsme se někdy dost srali, ale tak už to bejvá… Tohleto se prostě nemělo stát."</div><div>Pochopil jsem, že Janne už toho víc nezplodí a přesunul se k Marcovi.</div><div>"No jo… Možná jsem ho neměl tak zmlátit," zavrčel Marco a udržoval si svoji oblíbenou třetí osobu.</div><div>Další na řadě byl Emppu, jenž se po chvíli smrkání zvednul a pronesl: "Kdybych tady nebyl, tak jsi to nemusel chytit, že jo." Poté znovu upadl do hluboké trýznivé deprese.</div><div>Anette se k tomu nevyjadřovala, ale její výraz mluvil za všechno. "No, já už jsem k tomu svoje řekl," pronesl jsem po chvíli do zdrceného ticha. Až teď nám očividně to všechno začalo docházet.</div><div>"Rakev nemáme, tudíž odpočívej v pokoji." Ještě jsem si pomyslel, že jsem možná spíš měl říct "Rock In Pieces", než jsem byl velmi hrubě přerušen.</div><div>"Moment!" zvedl Marco výhružně prst. "A co tvůj klavír?"<br />Zachvátila mě hrůza. Jestli jsem před chvíli byl zdeprimovanej, tak to nebylo nic proti tomu, co se dělo teď.</div><div>"Můj klavír z toho vynech!" zavřísknul jsem a ochranitelsky se před něj postavil, až se zase naklonil na stranu s ulomenou nohou. "Ten už si mrtvol vytrpěl dost!"</div><div>"Ale no tak, Tuomasi," řekl tiše Janne. "Nějakou úctu si snad ještě zaslouží."</div><div>Mrzutě jsem zíral z klavíru na Janneho s pocitem, že mě právě naprosto odporně a beztrestně zradil. Perkele, jedinej klávesák tady a on se na mě vybodne, mám to těžký.</div><div>"No dobře," povolil jsem po chvíli. "Ale opatrně, platí?"</div><div>Marco s Jannem kývli a dali se do posledního kroku našeho skromného pohřbu. Přidržoval jsem jim víko u klavíru a sledoval jejich počínání. Když se za Henkkou klavír zaklapnul, teprve nám všem došlo, co že se to tady vlastně stalo.</div><div>"Jak může bejt doprdele mrtvej!" zavřísknul Alexi a smotal se do klubíčka v jednom z rohů, kam ho po chvilce dorazil Janne utěšovat. "Takovejch věcí jsme spolu prožili a on si pak klidně chcípne, já ho nenávidim!" kvílel dál, zatímco se Janne snažil ho odradit od podřezání se zipem od mikiny.</div><div>Zdeprimovaně jsem zíral do země a nepobíral vůbec nic. Po domluvě s mými alternativními osobnostmi jsem dospěl k závěru, že tohle je hodně blbej sen. Ráno se normálně vzbudim, až mi na ksichtě přistane mámina kočka, půjdu do kuchyně, poleju se čajem, kousnu zase do tenisáku místo do jabka a všechno bude v pohodě.</div><div>…Jenže moje normálnější část mi říkala, že tohle už se nikdy nestane. Už nikdy si omylem nekousnu do tenisáku, protože tady všichni postupně umřem.</div><div>"Tuomasi, nechceš nám zase něco povědět?" zeptala se po chvíli Anette plačtivě.</div><div>"Pardon, hraběnko, ale teď na to nemám," prohlásil jsem otupěle a kecnul si do rohu. Takže Henkka to zahájil, hm. Kdo bude další?</div><div>Už se mi nechtělo na nic myslet. A když se mi nechce na nic myslet, tak obyčejně usnu. Stejně jako teď.</div><div>…</div><div>…</div><div>…</div><div>…</div><div>…</div><div>…</div><div>…</div><div>…</div><div>Nevim, jak dlouho jsem spal, ale asi dost, podle toho, že veškerý vzlykání, kašlání a podobné zvuky utichly. Rozhlídnul jsem se kolem a pátral po příčině svýho probuzení. Nic.</div><div>Tma tu byla pořád stejná, takže probuzení za účelem nachytání světla se vylučuje. Jenže to nejdivnější na tom bylo, že tu bylo po dlouhý době zas jednou vyloženě ticho. Všichni spali jak zabitý (uvědomil jsem si, že tohle úsloví už asi nikdy nebudu s čistým svědomím používat), ponořený do svejch žaluplnejch snů. Bezva. Tak co mě ale potom vzbudilo?</div><div>Najednou jsem zaslechnul zavrzání. Takový tichý, skoro neslyšitelný, ale jako klávesák mám na takovýhle nenápadný zvuky prostě ucho. Ztuhnul jsem a napnutej jak prostěradlo jsem čekal, jestli se to ozve znova.</div><div>Zvuky nezklamaly a ozvaly se, teď snad ještě hlasitějc než předtim. Rozhlídnul jsem se kolem; stále všichni spali.</div><div>Náhle jsem si něco uvědomil. Tohle bylo jistý konkrétní vrzání, který jsem moc dobře znal; takhle vrzat moh jenom hodně starej dřevěnej klavír.</div><div>Zamrazilo mě. Moc dobře jsem věděl o obsahu klavíru a jestli se v něm teď nachází krvežíznivá zombie, co si z našich nosů udělá polívku, tak jsme teda dobře v pračce.</div><div>Ale vzhledem k tomu, že všichni spali, padla role obětavýho dobrodruha zase na mě.</div><div>Obezřetně jsem se blížil ke klavíru a čekal, co bude dál. Pořád to tam tak divně vrzalo.</div><div>"Tuomasi, co to tam do psí prdele zase děláš?!" zasyčel na mě Alexi z kouta, protože jsem svými neopatrnými krůčky zjevně překročil jeho citlivé ušní meze.</div><div>"Poslouchej," vybídnul jsem ho a dál se tvářil tajemně jak Velkej Vont. Alexi zmrznul a po chvíli se ohromeně zeptal: "Co to kurva je?"</div><div>"Kdybych to věděl, tak se tady neplížim po noční studni jak bílá paní, co ztratila mobil," zavrčel jsem na něj a opatrně okukoval klavír.</div><div>Nevim, jestli na tom měly větší podíl zvuky nebo Alexi, každopádně během minuty se celá studna začala pozvolna probouzet k životu. Cejtil jsem se sice trochu bezpečnějc, ale asi pochopíte, že ne o moc.</div><div>Pomalu jsem nadzvednul víko klavíru… a studnu už podruhé ve spojitosti s klavírem zalilo naprosto perfektní operní ÁÁÁ!</div><div>Zpod víka vykoukla ruka, bílá jak Alexi transformovanej v křídu, a hmatala kolem sebe. Nevim teda, jak může ruka někam koukat, když ruce jako takový většinou postrádají oči, ale vzhledem k tomu, že už jsme tu měli i chovný fusekle, to možná zas tak divný nebude.</div><div>"Co to je?! vypískla Anette a schovávala se za Emppua.</div><div>"Pomozte mi prosim vás místo toho plkání někdo," ozvalo se velmi znaveně z útrob klavíru. Ztuhli jsme jak rtuť v rozbitým teploměru a jenom zírali. Z klavíru mezitim vylezla druhá ruka.</div><div>První se k činu odhodlal Janne. Přiskočil ke klavíru a jedním pohybem otevřel víko, až bouchlo o boční stěnu nástroje (<em>au!!!)</em>.</div><div>"Díky," ozvalo se z klavíru.</div><div>"Já to nechápu," zíral Emppu, kterej se v tu chvíli úplně zapomněl obviňovat. "Ty nejseš mrtvej?"</div><div>"Jo, to nevim," zamyslel se Henkka, zatimco se škrábal ven z klavíru. "Živej se taky moc necejtim."</div><div>"Ale JAK TO?" nechápal to ani Alexi. "Vždyť ty prášky jsi tam měl, ne?"</div><div>"To jo," vysvětloval Henkka, "ale očividně ne dost. Momentálně mě dost bolí hlava."</div><div>"Se nediv, když jsi do sebe nasypal půlku lékárny," ušklíbnul se Alexi, kterýmu se očividně taky ulevilo. Henkka pokrčil ramenama. "No, aspoň že teď nehniju uvnitř hudebního nástroje."</div><div>"To je úžasný!" vypískla Anette a vrhla se mu kolem krku, načež Henkku okamžitě chytil silnej záchvat kašle. "Co děláš, chceš ho zabít znova?" mumlal Janne, zatimco ji táhnul za lem sukně o kus dál.</div><div>"No," poznamenal Alexi, když se trochu vzpamatoval, "aspoň něco trochu pozitivního na těhle pár posledních podělanejch dnech."</div><div>"Trochu?" vykřikla nadšeně Anette a poskakovala kolem jak nadopovaná koza. "Tohle je naprosto <em>úžasný</em>!"</div><div>"Dík za uvítání, Anette," usmál se Henkka, kterýmu tohle všechno očividně dělalo dobře. "A mimochodem, chci se vám ještě s něčím svěřit."</div><div>"No?" Celá studna teď byla jedno velký ucho.</div><div>"Upřímně řečeno… Fakticky jsem se probudil až vevnitř v tom klavíru - mimochodem, pěkně hnusnej pocit. Ale i přesto, nevim, jak je to možný, jsem předtim většinu vašich rozhovorů slyšel," nevinně se zaculil. "A je fakt hrozně pěkný vědět, že mě máte tak rádi," nepřestával v andělským culení a hodil zlomyslným pohledem směrem k Aleximu.</div><div>Na Alexiho ksichtě se vystřídala barevná paleta, o který jsem si myslel, že zákonitě jeho obličej obsáhnout nemůže, načež se ustálila na zářivě rajčatově červený a Alexi zařval: "TY-TY HAJZLE! Tys to celou dobu věděl a jenom jsi chtěl, abych vykládal nějaký dojemný kecy! Fakticky přísahám, že za tohle tě…" Víc už jsem neslyšel, stejně ovšem tipuju, že by to vydalo na kompletní sbírku sprostejch slov a nadávek ve všech živejch i mrtvejch jazycích včetně afrikánštiny a všech jejích dialektů.</div><div>Otočil jsem se na Henkku, kterej se dál culil jak měsíček.</div><div>"Takže by se dalo teoreticky říct, že seš prostě vychcanej jak díra do sněhu," poznamenal jsem a snažil se nevnímat ječícího Alexiho a jeho chladící médium Janneho.</div><div>Henkka se hluboce zamyslel a poté řekl: "Jo. Myslim, že přesně tak by se to dalo říct."</div><div>No vidíte to, ty dnešní lidi? Těžej už i z vlastní smrti.</div><div>A pak si na tomhle světě člověk nemá myslet, že je všecko blbě...</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1102/kapitola-sestnacta-za-devatero-psychopaty-a-devatero-pohrby http://ladiesofbodom.blog.cz/1102/kapitola-sestnacta-za-devatero-psychopaty-a-devatero-pohrby Studna Fri, 18 Feb 2011 22:17:55 +0100 <div>Patnáctá kapitola našeho velkého literárního veledíla, které jen čeká, až bude objeveno porotou Nobelovy ceny, je zde! A vy nyní dostáváte tu velkolepou možnost si ji přečíst, tak neváhejte a čtěte, jinak nesmíte být překvapeni, že na vás v noci zpod postele vyskočí zlovolná teroristická lopata.</div><hr /><div><br /></div><div>Po mém probuzení, jenž velice nešetrně způsobil Marco, když si na mě nedopatřením sednul, jsem usoudil, že mám místo nosu kus rudýho, nervama protkanýho, kromobyčejně otravnýho šutru. Už jsem tady zažil spoustu věcí; ale to, že se někdy dostanu do stadia, kdy neucejtim vlastní nos, to už předčilo mý očekávání.</div><div>Vytáhnul jsem cíp svýho vlasteneckýho kapesníku a co nejpotišejc jsem se vysmrkal, přičemž na mě zbytek studny začal házet obviňující pohledy. No jo, už je to tu zas. Člověk má problém a ty floutci tady kolem vás ani nepolitujou. Všichni na mě vyčítavě a podezíravě zírali, teda až na Anette, co <em>už zase</em> spala a Janneho s Alexim, jenž zaručeně řešili nějakej strašlivě důležitej světovej problém.</div><div>Schoval jsem svůj kapesník (neboli plachtu, jak by velmi vtipně podotkly některé osoby) a přišoural se k nim, protože z celýho obyvatelstva tady vypadali tak nějak nejživějc. Což bylo vcelku zajímavý, vzhledem k tomu, že Alexi měl bejt spíš mrtvější než jindy. Bejt tady ponožka, vsadil bych se, jak dlouho jim to vydrží.</div><div>"Dazdar lidi," pozdravil jsem se a přišoural jsem se blíž. Nikdo mi neodpověděl. Alexi se tvářil pohřebně a Janne vypadal jak Smrtka v posledním tažení.</div><div>"Hej, co je?" optal jsem se. Myslim, že moje představy o živosti selhaly.</div><div>"Promiň," řekl Janne pomalu, "ale nemůžu ti to říct."</div><div>"Proč ne?" přidal se ke mně Tuomas, jenž se záhadně vynořil odkudsi zpoza hadrů.</div><div>"Nech ho bejt, Janne je Velkej Mystik a z toho nic nedostaneš," zašklebil se Henkka. Zajímavý, že po tom, co tady předváděl celou noc (a kvůli čemu se nedalo spát) plus po tom, co se nejspíš naučil nazpamět svoji závěť byl schopnej pronýst v kuse tak dlouhou větu.</div><div>Janne tupě vejral před sebe a k ničemu se neměl. "Seš tajemnej jak hrad v Karpatech, ale až se vzbudí Anette, tak to z tebe stejně dostanem," zašklebil se Tuomas a dál si toho nevšímal.</div><div>Janne dál zíral a po chvíli řekl: "Sorry, nechci vyvolávat paniku." Po tomto prohlášení studnová atmosféra patřičně zhoustla.</div><div>Uvelebil jsem se u zdi, zavřel oči a čekal, až se vzbudí Anette. Upřímně řečeno mi bylo vlastně celkem fuk, na co zase přišli. Hůř už jsme na tom mohli bejt jenom těžko; a vzhledem k tomu, v jakým se Alexi nacházel rozpoložení, to zas bude nějaký převratný sdělení typu "ááá, všichni umřem". Fakticky, někdy si přeju, aby mi bylo všechno fuk. Já chci bejt kaktus.</div><div>Nebo orchidej. Nebo třeba kravata, to je jedno, jen bych chtěl mít možnost si sem tam odpočinout od toho bejt věčně zdeprimovanej Fin, jemuž se věčně někdo směje kvůli vejšce nebo má problémy s jeho smrkánim.</div><div>Všimnul jsem si, jaký rozpolcený pohledy vrhal Tuomas po Anette. Bylo mi nad sluneční soustavu jasný, jaký myšlenky rotujou v tý jeho údajně empatický mysli - rozhodoval se, jestli ji má vzbudit, aby vytáhla tu tajnou záležitost z Alexiho s Jannem, záhadnejch jak ufo nad fastfoodem, nebo jestli ji má dál nechat cestovat v říši jejích hadruplnejch (a určitě i měobjímáníplnejch) snů. Už jsem mu chtěl vytknout, jak je od něj netaktní, že vůbec jen bere v úvahu to, že by chudinku Anette probudil, ale v tu chvíli sama Anette jeho dilema ukončila tím, že ospale zamrkala a posadila se.</div><div>Tuomas se k ní okamžitě přišoupnul. Hah, no jasně, náš velkej citlivej básník... Hlavně, že celou dobu tu dřepí, nevšímá si nás a recituje zdem Whitmana a jakmile potřebuje něco zjistit, začne se lísat s úsměvem modelky procházející na molu.</div><div>"Dobrý ráno, Anette."</div><div>"Ahoj, Tuomasi," Anette mu úsměv oplatila. "Co potřebuješ?"</div><div>"No," Tuomas se podrbal na hlavě, "vlastně nic. Jen mě zajímal tvůj názor na jednu věc... Taky si myslíš, že je pro kolektiv špatný, když se v něm vytvářej skupinky a spolčujou se proti sobě?"</div><div>Ahá, je mi to jasný... Náš mistr srdceryvnejch rýmů nechce Anette přiznat, že chce z těch dvou akorát vytáhnout, co si šeptali, protože je zvědavej jak předškolák; je totiž dost chytrej na to, aby chápal, že Anette by do soukromí jinejch lidí nerejpala, ale kdyby to zastřel nějakou šáhlou záminkou...</div><div>"Kam tím míříš?" Anette se lehce zamračila.</div><div>"No, tady Janne a Alexi si tam pro sebe furt něco mumlaj, podezíravě se na nás culej, odmítaj sdělit o co jim jde a vůbec, chovaj se divně," prohlásil Tuomas přesvděčivě. "Jsem si jistej, že mě pomlouvaj."</div><div>"Ale chlapci," Anette se zamračila už míň lehce, "copak to se dělá?"</div><div>"My nikoho nepomlouváme," bránil se Janne, "to nemáme zapotřebí. Jen mi Alexi řeknul jednu informaci, která bohužel zní pravděpodobně a neradi bysme s tim zatěžovali ostatní."</div><div>"Ale jestli se nás to týká, měli byste nám to říct," naléhala dál Anette a Tuomasova hlava sebou jen v souhlasu kejvala jak kyvadlo u jámy.</div><div>"Vlastně se to týká jen jednoho člověka tady," odpověděl Janne vyhýbavě.</div><div>"Ale? A koho?"</div><div>"To nemůžem říct," vrtěl Janne hlavou, "protože kdyby to věděl, nemuselo by to dobře..."</div><div>"Houby s vodkou," zavrčel Henkka, "pomlouvaj nás, je mi to jasný."</div><div>Janne si povzdechnul. "Už mě to nebaví. Využívam svoje právo nevypovídat."</div><div>Anette se k němu přesunula blíž. "Janne, pověz nám to," poprosila ho hlasem sladkym jak karamelový lízátko, "ať už se to týká kohokoli, je to určitě závažná věc a má právo o tom vědět."</div><div>Janne s Alexim si chvíli vyměňovali pohledy (konkrétně to byly pohled typu "já nevim, rozhodni to ty" a pohled typu "je mi to vcelku někde, protože jestli mě v tuhle chvíli něco trápí, je to mnohem víc to krvavý a extrémně bolestivý cosi, co bejvalo mojí milovanou nožkou")</div><div>Co nejtišejc a nejšetrnějc jsem se vysmrkal. Nos mě pálil, oči mi slzely jak holce u béčkovýho slaďáku a vůbec jsem se necejtil nejlíp.</div><div>"Tak dobře," řeknul po chvíli Janne nejistě, "ale řeknu to jen tobě."</div><div>Anette kývla a naklonila se k Jannemu, kterej jí cosi pošeptal. Anettiny zorničky se rozšířily a její pohled se přesunul k Henkkovi.</div><div>"Aha, já věděl, že zas melete o mně!" prsknul Henkka jak rozčilenej křeček. "Ty," ukázal na Alexiho, "si prostě neodpustíš příležitost, abys o mně vymejšlel nějaký bludy a ty," tentokrát jeho ukazováček zamířil na nechápavě civějícího Janneho, "nejseš o moc lepší. Co jste si zas vymysleli? Že mam na zadku třetí oko? Že potají chodim na kroužek lidovejch tanců?"</div><div>"Nikdo tě tu nepomlouval, debile," zavrčel Alexi a tvářil se jak Prometheus při návratu orla. "A uvědom si už laskavě, že jsem ti zachránil život, tak by ses mohl trošku klidnit."</div><div>"Drž už, kurva, hubu!" zavřeštěl Henkka zoufalým tónem blondýny, co si zlomila nehet. "Stejně jsi to udělal jen proto, abys mi to pak mohl furt předhazovat a srát mě s tim, ne proto, že bys byl nějakej hrdina. A taky možná i částečně kvůli tý tvojí zvrhlý sebepoškozovací zálibě."</div><div>Alexi jen civěl pohledem tupym jak nůžky ve slevě. "Takže ty mi chceš říct, že jsem tě zachránil jen proto, že jsem děsnej sobec?"</div><div>"Přesně tak," kývnul Henkka, sám se sebou spokojenej jak dědula po vyluštění křížovky.</div><div>Alexi ho chvíli zlostně prometheovsky probodával očima. "Ty seš neskutečnej kretén," oznámil po chvíli. "A víš co? Já na to seru. Jen si poslechni, na co jsme s Jannem přišli a je mi jedno, nakolik tě to zdeprimuje."</div><div>"Tak povídej," ušklíbnul se Henkka.</div><div>"Pamatuješ, jak jsme byli v lese a ty sis pak našel to klíště na noze a jak se v novinách zrovna psalo cosi o hrozící tyfový epidemii a jak jsi říkal, že je to kravina?" začal Alexi a aniž by čekal na odpověď, pokračoval. "Určitě jo. No, všechno napovídá tomu, žes to svinstvo chytil, odpovídá tomu všecko. Bylo to zhruba před dvěma tejdnama. Je ti blbě. Máš horečku. Máš zimnici. Prostě to sedí."</div><div>Henkka na něj chvíli vejral jak sova na výzvědách. "A tomu ty říkáš pravděpodobná teorie?" ušklíbnul se a otřel si rukou zpocený čelo. "Že mam nějakou zasranou smrtelnou nemoc, co byla naposled pořádně rozšírená v osumnáctym století? To je pravděpodobný jak medvěd u Kolína, vole."</div><div>"Kolín? To bá bejt kde?" promluvil jsem.</div><div>"Nevíš? To je přece v Litvě," dělal Henkka chytrýho. "Hrozný, tahle společnost. Jeden neví, kde je Litva, další by mě nejradši viděli umírat na tyfus..."</div><div>V tu chvíli jsem si něčeho povšimnul. Nechápal jsem, proč se to děje, ale jistě jsem věděl, že se mi to vůbec nelíbilo.</div><div>Poposednul jsem si blíž k Anette a chytil ji kolem ramen. "Adette, co se di stalo?" optal jsem se empatickým tónem. Grráá, podělaná rýma!</div><div>"N-nic, jen mi slzej oči," zamumlala Anette a setřela si slzu, co jí stékala z oka, který nabylo přibližně barvy mýho nosu.</div><div>"Do jasdě, a já jseb chodící kdedlík," ušklíbnul jsem se a objal jsem ji. "Dak se břece svěř."</div><div>Stočily se na nás všechny oči ve studně. No skvělý.</div><div>"Když já nevim!" vzlykala mi Anette do ramene. "Já už prostě nemůžu, je to tady příšerný! Každou chvíli se někomu něco stane, vůbec nevíme, kdy nebo jestli se odsud dostanem, možná to jsou poslední dny v našem životě, jsme hladoví, máme už jen sami sebe a ještě ke všemu jediný, co dokážem, je se pořád dokola hádat!"</div><div>Všichni bezradně vejrali na Anette, která brečela jak želva v depresi, jen já jsem ji poplácával po zádech a snažil se ji utěšovat všema těma levnejma frázema typu "to bude dobrý" nebo "no tak, vždyť jsem tu s tebou".</div><div>Anette chvíli jen brečela, až jsem měl pravý rameno celý promočený, pak zvedla hlavu a zakabonila se na Henkku. "Víš, Henkko... Já si nemyslim, že seš špatnej člověk, ale občas by sis měl pořádně promyslet, co děláš nebo říkáš. Věřim, že to tak nemyslíš a že ti to tu leze na mozek, ale to neni vina ani mě, ani Alexiho. A za to, co pro tebe udělal, by ses k němu měl chovat líp. Muselo mu bejt jasný, že když se tě pokusí od tý skříně dostat dál, nestihne uhnout. Málokdo by tohle udělat, tak si toho aspoň, prosím tě, važ.</div><div>A vás ostatní by taky nezabilo, kdybyste se k sobě navzájem chovali líp," ukončila Anette svůj proslov a otřela si další slzu.</div><div>"Já se k době choval vždycky dobře," zamumlal jsem poněkud dotčeně. No jo, malej Emppu zas neni důležitej!</div><div>Anette se jen pousmála a nic neříkala.</div><div>"Anette má pravdu," ozval se Janne a společně s ní se na Henkku vyčítavě díval.</div><div>Henkka se kousnul do rtu a velmi dlouze mlčel. Všimnul jsem si, že se poněkud klepal zimou - no jo, místní klima fakt neni to nejlepší na nemoc...</div><div>"Zacpěte si všichni uši, chci Aleximu něco soukromýho říct a jsem moc línej a nemocnej na to, abych se zvedal a šel k němu," zavrčel po chvíli. Nedá se říct, že by ho ostatní brali na vědomí.</div><div>"ZACPĚTE SI KURVA TY ZASRANÝ UŠI, NEBO NA VÁS POŠLU MARCA!" zařval Henkka natolik přesvědčivě, že si vmžiku ty uši zacpal dokonce i Marco. Já jsem od přírody zvědavej a tak, přestože jsem dělal jakože mi ty prsty už málem vylejzaj nosem, jsem je ve skutečnosti nějak extra zacpaný neměl a tak jsem Henkku slyšel dobře.</div><div>"Tak aby bylo jasno," začal Henkka tlumenym hlasem, "sereš mě a vždycky jsi mě sral. Seš sobeckej zmetek, nafoukanej hajzl, arogantní vůl, děsnej debil, naprostej magor, natvrdlej mamlas, otravný pako, ujetej blázen, nepříjemnej idiot a vůbec, totální blb," Henkka se krátce odmlčel, "ale i přes to přese všechno je dost možný, že mezi všema těma částma mý duše, který tě hluboce nenáviděj, je kdesi hluboko schovaná nějaká malá, která je ti vděčná za to, cos udělal."</div><div>Alexi si onen proslov nějakou chvíli rozebíral v hlavě. "Takže ty mi vlastně chceš říct, že mi děkuješ," řeknul nakonec.</div><div>"Vydedukuj si z toho, co chceš," zabručel Henkka, "já už ti k tomu víc neřeknu. A už zas můžete poslouchat," dodal zvýšenym hlasem.</div><div>Všichni si vyndali prsty z uší a tvářili se natolik nevinně, že bylo jasný, že poslouchali všichni. Henkka to naštěstí neprokouknul a jen dál zdeprimovaně pozoroval protější zeď.</div><div>Atmosféra, co to tady ovládla, se mi ani trochu nelíbila. Pravda, to se mi nelíbila už od doby, co jsem přilít do týhle šílenosti, kterou by měl problém vymyslet i Tim Burton, ale to nic neměnilo na faktu, že teď už to tady bylo <em>hodně</em> zlý. Sice jsme se tady nerubali lopatama po hlavách jako posledně, ale to bylo myslim spíš proto, že se tady žádný lopaty už delší dobu nevyskytovaly. Bůhví jestli to nebyla jedna z příčin týhle epidemie.</div><div>Zavládlo tu takový to typický umíráčkovský klima, až na to, že tentokrát mi to připadalo až moc reálný. Největší hypochondr široko daleko si klidně chytně nějakej středověkej hnus a i kdybychom náhodou nebrali v potaz to, že je to vysoce infekční a všichni tady umřem, tak nás určitě zdeprimuje kecama o smrti tak, že zaklepem bačkorama ještě rádi. Ach jo.</div><div>"Já si stejně myslim, že neumře," snažil se Marco prolomit moje myšlenky typu, jakou barvu stuhy si nechám dát na věnec a úmyslně mluvil o Henkkovi ve třetí osobě, "přežil toho už tolik, že snad musí bejt zákonitě imunní, ne?"</div><div>"Jenže tohle je něco jinýho, Marco!" zakvílela Anette a hlučně se vysmrkala do cípu mýho kapesníku.</div><div>"Ale vždyť tady nejdřív onemocněl Emppu, ne?" hledal v tom Janne něco smysluplnýho. "Tím pádem to nemůže bejt tyfus. Třeba to je… já nevim… chřipka."</div><div>Tomu jsem se musel zasmát, jsem přece jenom hrdej vyznavač černýho humoru, jenže v tu chvíli po mně zbytek studny začal házet obviňující pohledy. To je tak, když někdo nerozumí fóru.</div><div>"Hovno chřipka," zamumlal pochmurně Alexi. "Akorát se to neprojevilo, to je celý. A jenom si to uspíší tim, že je prostě moc velkej hypochondr."</div><div>"Jo, v tom případě si nechám na náhrobek napsat ,Já vám to řikal," zavrčel Henkka a pokračoval v hypnóze zdí (což je jedna z těch věcí, o kterejch si objektivně myslim, že mu fakt jdou).</div><div>"Hele, lidi," začal jsem se svojí oblíbenou frází, "devíte děkdo, jak ten tyfus probíhá?" Všichni na mě čuměli jak sůvy z nudlí. Což teda tak docela nechápu, protože zaprvý to teď byla, řek bych, docela podstatná myšlenka a zadruhý jsem byl nakonec jmenovanej doktorem Watsonem, takže bych se o podobný záležitosti měl starat. Což je docela ironie, když už tady padlo obvinění, že jsem sem tohle svinstvo zatáhnul já.</div><div>"No," promluvil pomalu Tuomas, "pokud já vim, tak je nejdřív kóma a pak smrt." Teď pro změnu všichni čuměli na něj. Zajímavý, jakej má to zírání řetězovej efekt, že?</div><div>Tentokrát na něj všichni zírali nejspíš proto, že neměli tucha, že se náš velkej empatickej klávesák o podobný věci zajímá - jenom mně bylo jasný, jak to doopravdy je. Pro Tuomase všechny nemoci na světě, včetně rýmy, znamenaly kóma a smrt. Pravdou je, že tim ale vždycky všechny dokázal bezpečně zdeprimovat, stejně jako teď.</div><div>Anette znova chytla hysterickej záchvat a jak v transu opakovala jméno childrenskýho basáka - nevim, jestli jí ovšem došlo, že teď jsme v tomhle hajzlu, nebo spíš v týhle studně, úplně všichni.</div><div>Začínal jsem tady z toho bejt otrávenej jak jamajský šípy. Buď se tu všichni litovali, nebo umírali, případně obojí najednou a mě už to fakt přestávalo bavit.</div><div>"Hele, bdě to tady štve," oznámil jsem svému zdeprimovanému okolí. "Debůžeb si třeba zazpívat? Děco, co dedi daše, abychom přišli da jidý byšlenky."</div><div>Můj návrh se očividně nesetkal s velkým nadšením, což mě připomnělo si pomyslet, že zdejší banda by měla nejspíš v osobním dotazníku "sebelítost" na prvním místě ve sloupci "oblíbená činnost".</div><div>"No… Myslim, že Highway to Hell by v týhle situaci asi nebyla nejlepší, co?" zamumlal Alexi. No jo, ten aby nepřišel s něčim pozitivním.</div><div>"Myslim, že by to chtělo něco trochu jinýho," poznamenal Janne, kterej se jako jedinej ještě obtěžoval na otázky tohoto typu odpovídat.</div><div>Opět zavládlo hrobové ticho, jak se všichni snažili vymyslet co nejméně deprimující zazpívatelnej song. Anette už otevírala pusu, aby něco navrhla (vsadim se, že to bylo něco typu "Umbrella" nebo "Don't Stop The Music"), když vtom se Alexi zamračil jak letní nebe v Polsku.</div><div>"Co je?" zeptal se Janne (kterej má očividně sklony vždycky říct to, co má zbytek buď odvahu si to jenom myslet, nebo to považuje za něco, co není nutný zmiňovat). Alexi si ho nevšímal - už to bylo divný. Jak se tyhle dva začnou navzájem ignorovat, můžete vyhlížet apokalypsu.</div><div>"Vole… Co to máš na tý ruce?" vypálil svůj dotaz Henkkovým směrem a furt se tak divně tvářil.</div><div>"Co já vim," opětoval mu Henkka zamračenej pohled a zamyšleně zíral na svoji ruku. "Asi nějakej ekzém či co."</div><div>"Prosím, řekni, že to nemyslíš vážně," řekla Anette mdle po chvíli zaraženýho ticha a působila dojmem, že každou chvíli omdlí.</div><div>"A co jako? Co je sakra špatnýho na jedný blbý vyrážce? Nebo ta je taky smrtonosná?" zeptal se Henkka dotčeně. Říkal jsem si, jestli je to tou epidemií, že mu podobný věci vždycky dojdou až naposled.</div><div>"No co je?" zeptal se po chvíli trochu nervózně, když postřehnul upřímněsoustrastný pohledy, jenž si většina zdejších obyvatel vyměňovala se zdí.</div><div>"Hele," prohlásil po chvíli Alexi, "když jsme se teď tak pěkně usmířili, tak nic ve zlým, ale ty seš snad fakt úplně blbej."</div><div>"Alexi!" okřikla ho Anette, za což si vysloužila Henkkův škodolibě spokojenej pohled.</div><div>"Co je?" vypálil Alexi podrážděně. "To je snad každýmu jasný, že skvrnitej tyfus a vyrážka k sobě patřej jako zebra a hrby! A teď tu všichni chcípnem!"</div><div>"Ehm… Asi jsi myslel zebru a pruhy," opravil ho opatrně Janne, "nebo možná velblouda a hrby, ovšem velbloud a zebra je něco trochu jinýho, jak jistě uznáš, takže-"</div><div>"Ježišmarja!" zavřísknul Alexi a nejspíš by v normálním případě vylítnul do stoje jak píchnutej nasranou vosou, kdyby teda měl na čem stát. "Já se vám tady snažim vysvětlit, že tady teď kvůli jednomu blbýmu hmyzu všichni chcípnem a vy tady zatím rozebíráte rozdíl mezi zebrou a velbloudem! To vim taky, že velbloud je odjakživa pruhovanej!" dodal potom ublíženě.</div><div>Janne si povzdechnul a začal cosi vykládat, nejspíš něco o nedostatku zájmu o biologii na základní škole, ovšem nikdo ho neposlouchal. Všichni si vyměňovali chcípavý pohledy buď se zdma nebo se zemí. Já bejt těma šutrama tady okolo, tak by mě už asi ty všudypřítomný vyčítavý zdeprimovaný pohledy docela sraly, pravdou ale bylo, že šutry buď nemaj právo na demokracii, nebo se jim prostě chtělo zarytě mlčet.</div><div>"Hele," promluvil náhle Marco, jehož zřejmě okolní ticho ubíjelo stejně jako mě, "pokud je pravda to, co tvrdí ó velká naše oběť, tak je to vysoce nakažlivý a tu vyrážku bysme snad měli mít všichni, ne?"</div><div>Tímto rozpoutal řetězovou reakci ohledávání vlastních tělesných schránek a vyděšeného kvíkání, když někdo objevil měsíc starej strup a posléze stěžování si, že určitě umřem.</div><div>"Nevim, jak vy,"ozval se po chvíli Tuomas se slyšitelnou dávkou nevole v hlase, "já jsem teda žádný podivný fleky nenašel. Někdo z vás jo?" Bylo mi jasný, že Tuomas by byl mnohem radši, kdyby nějaký objevil; pro jeho rádoby empatickou sebelítostivou povahu by to bylo jak balzám, protože by si ho konečně někdo všímal.</div><div>Pravdou ale bylo, že odpovědí mu bylo víceméně sborové ne. Teda až na jistou osobu, co zdeprimovaně civěla do zdi. Ale já to oné nejmenované osobě nevyčítám, taky bych asi nevládnul hyperaktivitou učitele tělocviku, kdybych se dozvěděl něco podobnýho.</div><div>"Lidi, takhle to nejde," prohlásil po chvíli Janne rozhodně. "Možná je tohle téma pravdivý, ale únavný jak přednáška o technologii tekutejch krystalů, takže navrhuju nějakej ten song."</div><div>"Tak když už se teda musíme chovat jak nějaký zkurvený optimisti, tak aspoň něco, co všichni známe," poznamenal Alexi.</div><div>"Fajn," pokrčil rameny Janne, "tak třeba… I never knew girls existed like you…"</div><div>"But now that I do, I'd really like to get to know you," přidal se Alexi. Za chvíli už si prozpěvovala celá studna, respektive ta část, co měla aspoň trochu povědomí o tom, o co se vlastně jedná. Zajímavý, jaký lidi vyváděj voloviny, když jde do tuhýho.</div><div>Po chvíli se zpěv vytratil, jak postupně všichni zapomínali text. Nejdýl vydržel (můžete dělat překvapený) Alexi, kterej chvíli po doznění posledního tónu poznamenal: "To znělo jak vrány, který někdo dusí zaživa v papiňáku."</div><div>"Jo, hlavně že ty seš rádio," zavrčel Marco mrzutě. Nevim, jestli náhodou nemyslel letadlo, ale zaprvý jsem nebyl zas takovej sebevrah, abych to připomínal někomu, jako je Marco a zadruhý jsem nebyl ani Janne, abych cítil silnější potřebu se v tom nějak rejpat.</div><div>"Já nejsem žádný rádio," zamračil se Alexi, "nejsem Gott, abych zpíval na playback."</div><div>"Já jsem nemyslel rádio jako rádio, sakra," zavrčel Marco.</div><div>"Proboha, hlavně se zas nezačněte hádat," zašeptala prosebně Anette. Marco s Alexim po sobě házeli bleskovitě ac/dcovský pohledy, ale nepadlo už ani jediný křivý slovo.</div><div>"Tak fajn," prohlásil po chvíli Henkka svým typicky living dead tónem. Až na to, že to "living" se kamsi vytratilo. "Nikdo z vás tady ty fleky po sobě nemá, tim pádem si furt můžete řikat, že máte chřipku." Čekal jsem už jenom na dodatek v podobě "jenom já to tady vždycky odseru, jsem největší chudák a nikdo mě nepolituje, ach jo."</div><div>Henkka se zvednul ze svýho oblíbenýho rohu a přelít nás svým znaveným hypnopohledem. Říkejte mi blesku, ale něco v tom výrazu se mi nelíbilo. A taky mělo proč.</div><div>"Aby bylo jasno, nechci, aby tady kdokoli z vás chcípnul kvůli mně," prohlásil a uved tim svoje okolí do nevěřícný strnulosti. Dokonce ani nepoznamenal cosi o výjimce jménem Alexi.</div><div>Jestli jsme ale zírali teď, tak to nebylo nic proti tomu, když Henkka přišel k Anette a začal se jí hrabat v kabelce. Všichni jsme na něj vejrali s očima jak puklice od rychlíku a nevěděli, co si o tom sakra myslet.</div><div>"Co to je?" upřel na Anette svůj podivně odhodlaně psychopatickej pohled. Psychopaticky se pravda tvářil pořád, ale vždycky buď s výrazem "je mi to u místa, kde záda ztrácejí svoje dobrý jméno", nebo případně "sereš mě". V ruce držel krabičku. Fakt nechápu ty lidi, co se ptaj na věci, který jsou jasný jak islandskej maják.</div><div>Anette na něj zírala vyděšeně jak ratlík na plácačku na klepání koberců<br />a k odpovědi se neměla. Takže dodávám: nechápu lidi, který dokáže k zešedivění dohnat jedna blbá krabička velikosti asi tak průměrnýho zakrslýho sarančete.</div><div>"Rozhodnul jsem se pro jednoduchý řešení," prohlásil Henkka a v očích se mu šíleně lesklo. No skvělý. Takže teď se nás buď rozhodne umlátit lopatou, abychom netrpěli, nebo přijde záplava dojemnejch keců a umlácení přijde až potom.</div><div>"Hele, upřímně řečeno je mi to fakt celkem líto," rozváděl Henkka svoje pračkavíčim zakalený myšlenky, "ale prostě to jinak nejde."</div><div>"Hele, buď tak laskav a přestaň to protahovat, už nás to fakt nebaví a nechápem ani slovo z toho, cos tady teď prones," prohlásil Tuomas znaveně a shrnul tak moje dosavadní myšlenky.</div><div>Po chvíli mě napadlo, že to asi neměl řikat, jelikož Henkka se ušklíbnul a poznamenal: "Vim, že to tady teda bude všem u prdele, ale omlouvám se vám za to, co jsem vám možná proved." Ale ne, no to tady ještě chybělo. Teď se začnem všichni objímat a strašně dojemně si vysvětlovat, jak se vlastně máme všichni hrozně rádi. To ne, jestli umře i můj cynismus, tak to tady rovnou můžem přejmenovat na Esmeraldu. Nutno podotknout, že jsem ale ještě furt nechápal nic z toho, co se tady teď dělo - možná to bylo nedostatkem kyslíku v oný dutině, kterou svýho času zabydloval můj mozek, nebo možná proto, že jistá část zdejšího obyvatelstva se chystala udělat něco totálně uhozenýho a cejtila potřebu to hrozně protahovat.</div><div>"Mimochodem, Anette… Odkdy sebou taháš prášky na spaní?" zeptal se nejistě Tuomas, kterýmu to zřejmě začalo docházet jako prvnímu, když si Henkka vysypal obsah krabičky do dlaně.</div><div>Těsně po něm to nesmírně hlasitě docvaklo Aleximu. "Ty vole, na to se vyser!" zavřísknul nepříčetně, ale zdálo se, že to nemělo moc velkej dopad. Henkka pořád vypadal vyšinutě jak afgánskej terorista a nepřítomně civěl na svoji dlaň.</div><div>Rozhlídnul jsem se okolo sebe; všichni seděli jak na trní a čekali, co se bude dít. To je teda dle mýho dost blbej způsob, jak někomu zabránit v sebevraždě, a kdybych už nedospěl do stadia, že mi to bylo všechno fuk, určitě bych teď něco hrozně natřiprdelního udělal.</div><div>"Sakra lidi, tyhlety podělaný melodramata snad nemáme zapotřebí!" zakvílel jsem, ale nikdo mě neposlouchal, protože jsem <em>malej</em> a <em>nepodstatnej</em>, že jo. No jo, ono kdyby půlka zdejší populace nečuměla na telenovely, tak se tohleto nemuselo dít.</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1102/kapitola-sestnacta-stredoveka-nemoc-a-podeziravy-sebevrah http://ladiesofbodom.blog.cz/1102/kapitola-sestnacta-stredoveka-nemoc-a-podeziravy-sebevrah Studna Wed, 09 Feb 2011 19:21:06 +0100 <div>Já vim, je to hrozný, ale po půl roce je to tady zas. Dneska jsem se místo válení a vejrání&nbsp;do zdi rozhodla po půl roce dopsat čtvrtej díl. Je to úplně debilní, krátký a nikdo to nečtěte...</div><div><br /></div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><div><strong>Po dvou týdnech těžkýho nacvičování, přičemž mi Anssi schovával pervitin, sic vždycky marně, protože jsem ho stejně pokaždý našel, a Sanova naprosto&nbsp;bezvýznamného šmejdění dokola kolem, jsme byli konečně právoplatně připraveni na náš první společný koncert. Připojil se k nám ještě můj starý známý, který slíbil, že nás doprovodí na bicí. Všechno se zdálo bejt skvělý. Měl jsem dobrou náladu, pravidelně jsem si píchal, tím pádem mě nic nebolelo a skoro jsem zapomněl na slib, kterej jsem dal Anssimu. Sano byl tak trochu ignorant a taky měl velkou zálibu ve focení. Neviděl jsem v něm nikoho jinýho než parťáka, kdežto v Anssim jsem našel pravého přítele. Uvědomoval jsem si, že on je první, koho zajímají moje problémy.</strong></div><div><strong><br /></strong></div><div><strong>"Kterej kretén to sem dal?!" Zařval jsem, když se na stole objevilo několik dalších výtisků, kde jsem byl hlavním tématem dne. Okamžitě jsem hromádku novin smetl ze stolu a kopnul daleko do rohu místnosti. Ne, že by mi vadilo, že o mně svět ví, ale upřímně - nevim, jestli bejt slavnej tím způsobem, že se tři strany v novninách řeší nikoli moje hudba, ale to, jak žiju a jak jsem hroznej a jak beru drogy, je zrovna nejlepší.&nbsp;Kecnul jsem si na židli a přitáhl jsem si k sobě mísu s křupkama. Anssi se rozespale doploužil do kuchyně, promnul si oči a kouknul nejdřív na mě a hned potom na několikatery noviny, které se válely v rohu přesně tak, jak jsem je tam před chvílí mrsknul.&nbsp;Ublíženě jsem se na&nbsp;Anssiho podíval.</strong></div><div><strong>"Řekni mi, kurva, z jakýho zdroje čerpaj?! Vždyť to nenabírá konce!"&nbsp;Zasyčel jsem&nbsp;a dál hypnotizoval&nbsp;klíčovou dírku vchodových dveří střídavě s&nbsp;mísou křupek, která&nbsp;mi ležela pod nosem.&nbsp;Anssi bezradně pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. Přežvykoval jsem křupky a v onu osudovou hodinu, což se dělo téměř každodenně, jsem pocítil potřebu píchnout si. Uculil jsem se&nbsp;a hodil okem po Anssim, byl plně&nbsp;zabraný do svého černě nalakovaného nehtu na pravém palci a mumlal cosi o tom, že se mu to olupuje a že ten blbej lak je pěkně nekvalitní. Chopil jsem se příležitosti a vplížil jsem se do svého pokoje. Začal jsem se šťastně přehrabovat v pouzdýrku a ...</strong></div><div><strong>"WILLE!!!"</strong></div><div><strong>Otočil jsem se a upřel jsem na rozzuřeného Anssiho pohled ublíženého mumínka.</strong></div><div><strong>"Neser mě!" Anssi&nbsp;začal už po X-té&nbsp;plynulou finštinou vysvětlovat, co mi to může způsobit a že mám přestat, dokud jsem na začátku. Povzdechl jsem si a vydal jsem se obtěžovat ledničku. Otevřel jsem ji, vytáhnul jsem si&nbsp;jogurt a začal jsem do jejího nitra nadávat, že jsem hrozný chudáček a že mě nikdo nemá rád. Ve chvíli, kdy jsem otevřel jogurt, kdosi zazvonil na dveře... Dobře, já věděl předem, kdo to bude, a proto jsem se vydal našemu bubeníkovi otevřít. Pozdravil jsem ho mávnutím ruky a nasměroval ho rovnou do zkušebny. Rychle jsem do sebe naházel jogurt, kelímek jsem kopnul do rohu za novinama a vydal se do zkušebny za ním. Prolistoval jsem nějaké noty, které Luukas vytasil ještě předtím, než usedl za bicí a usoudil jsem, že máme dost práce. Popadl jsem svoji milovanou kytaru, načež jsem se zase strašně rozčílil.</strong></div><div><strong>"Anssi, kde jse Sano?" Zeptal jsem se co nejpříjemnějším tónem, kterým to šlo, a zmocnilo se mě neblahé tušení. Anssi opět pokrčil rameny. Nasral jsem se. Tenhle maník možná uměl hrát skvěle na kytaru, ale jeho chování stálo&nbsp;možná tak za plesnivou vokurku. Byl nespolehlivej, línej,&nbsp;zlomyslnej, neupřímnej...&nbsp;Jo, mohl bych dlouho pokračovat.&nbsp;Hryznul jsem se do rtu, abych neřekl něco špatnýho i těm, kteří mi v podstatě nic neudělali a&nbsp;stroze jsem poznamenal, že začneme bez něj. Přehráli jsme asi dva songy, musim přiznat, že celkem úspěšně, a do zkušebny se doploužil Sano. Přeměřil jsem si ho&nbsp;nasraným pohledem, ale on jen povytáhl levé obočí a došel si pro kytaru. Rozhodl jsem se v tom nerejpat a&nbsp;vzteky jsem zapomněl, že bych vlastně měl mít touhle dobou hroznej absťák. Zkusili jsme další skladbu, ovšem cosi mi tam neladilo,&nbsp;někdo do toho hrál&nbsp;G znějící hůř než rozvrzané dveře a já to rozhodně nebyl. Netrvalo to dlouho, než jsem zjitil, že původcem je Sano. Přestal jsem hrát a ve snaze vysvětlit mu, že se tam hraje E, jsem k němu přistoupil. Sano se obrátil a se slovy, že už ho to tady všech sere, se prostě sebral a odešel.</strong></div><div><strong>"DEBILE!!!" Zařval jsem, když za sebou prásknul dveřma, a zvedl jsem kytaru, kterou Sano před "odchodem" ne zrovna šetrně položil na zem. Zkusil jsem zahrát E, čímž jsem docílil možná tak toho, že struna praskla a šlehla mě přes ksicht.</strong></div><div><strong>"Výborně! Líp už ten den začít nemoh..." Zabručel jsem ironicky a postavil kytaru do stojánku s tím, že se jí budu věnovat později.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Poté už všechno probíhalo zase v klidu, asi jsem byl&nbsp;i rád, že Sano odešel. Píchnul jsem si, zatímco se Anssi sprchoval, poté</strong><strong>&nbsp;jsem si přitáhnul na konferenční stolek půllitr s Carem a křupky a začetl jsem se do knížky o zdraví člověka. Velmi zábavná literatura! Nevim, jak se mi podařilo usnout, ale vim, že&nbsp;ráno ležel na stole další štus novin. Nasraně jsem vylítnul z gauče a prolistoval jsem prvníma novinama.<br />"Kdo to sem zas, do prdele, dal?!" Zasyčel jsem a snažil se noviny vší silou zadupat do země. Anssi&nbsp;zvednul pohled&nbsp;od svýho oloupanýho nehtu a zíral na mě, jak na psychopata. Vyčítavě jsem se na něj zašklebil.</strong></div><div><strong>"Tak mi řekni, kde to ty sráči berou?!" Syčel jsem, načež Anssi jen pokrčil rameny. Popadnul jsem jeden štus a mrsknul jsem&nbsp;s ním o Anssiho. Kupodivu mi na to nic neřekl a prolistoval ranním výtiskem.</strong></div><div><strong>"Sano..." Poznamenal, když doprohlížel.</strong></div><div><strong>"Cože?" Nechápal jsem.</strong></div><div><strong>Anssi zavrtěl hlavou a píchnul prstem doprostřed jedný z fotek.</strong></div><div><strong>"Kde si myslíš, že by tyhle fotky sehnali? Hm?"</strong></div><div><strong>Plácnul jsem se do čela a začal jsem jmenovat všechny nadávky, který znám, v několika různých jazycích. Anssi si sednul naproti mně a mlčky mě pozoroval.<br />"Musim si píchnout." Oznámil jsem mu, aniž bych věděl proč, a šel jsem si do pokoje pro jehlu. Chvíli jsem se hrabal v šuplíku, když se přihnal Anssi a snažil se mě odtáhnout pryč.</strong></div><div><strong>"Co zas děláš?"</strong></div><div><strong>"Už toho nech, je ti to jasný, ty pitomče?"</strong></div><div><strong>Trošku mě urazilo to, že mě nazval pitomcem, ale to mi nemohlo zabránit v tom, abych se vrátil do zásuvky pro jehlu a balíček pervitinu. Anssi mi vyrval balíček z ruky. Chvíli jsem o něj bojoval, ale&nbsp;smůla opět stála při mně.&nbsp;Seděl jsem na koberci, jak malý ubrečený dítě, kterýmu rodiče zabavili hračku, a jenom jsem&nbsp;poslouchal splachování, který se ozývalo z hajzlu. Zhruba po minutě se ke mně Anssi vrátil, založil si ruce v bok a započal přednášku o tom, že když mi hudba vynáší těžký prachy, tak by byla kurva škoda utrácet to za tyhle sračky.&nbsp;Neudržel jsem se a jednu mu vrazil. Anssi na mě koukal poněkud překvapeně a pak si otřel nosebleed, která se mu mezitím spustila.</strong></div><div><strong>"Jedem pro tu kočku." Poznamenal tiše.<br />Dobu neurčitou jsem si ho měřil zlostným pohledem, pak jsem mlčky chmátnul po peněžence a&nbsp;klíčcích od auta.</strong></div><div><br /></div><div><strong>"Chci kočku! Černou kočku! A musí kousat, hryzat, škrábat, syčet, vrčet, málo žrát a poslouchat." Prodavačka na mě koukala, jak na debila a opatrně vykoktala, že takovou kočku s největší pravděpodobností nemají. Už jsem otvíral pusu, a rozhodně jsem se nechystal říct nic pěknýho, ale Anssi mě předběhnul.</strong></div><div><strong>"Mohla byste nám ukázat kočky, PROSÍM?" Na slovo "prosím" dal znatelný důraz a významně se na mě podíval. Mladá prodavačka otevřela klec s koťaty. Chvíli jsem si je prohlížel, vzal jsem tu nejčernější, která tam byla a dal jí prodavačce s tím, že jestli mi ji okamžitě nedá do děravý krabice, tak jim pomíchám granule.</strong></div><div><strong>"Klidni..." Strčil do mě výhrůžně Anssi. Ne, že by to pomohlo. Byl jsem neuvěřitelně nasranej. Zaplatil jsem, na hada jsem se prozatím vybodnul a&nbsp;dal jsem krabici s kočkou do kufru.</strong></div><div><strong>"Nemám řídit?" Nabídnul se Anssi, když viděl, jak se tvářim. Hodil jsem mu klíče a zalezl jsem na místo spolujezdce. Anssi nastartoval a za tichého nadávání&nbsp;na dnešní způsob chování&nbsp;&nbsp;k domácím mazlíčkům, šlápnul na plyn. Usadil jsem ho, že dřív&nbsp;se ty kočky i jedli, tak ať si nestěžuje.</strong></div><div><strong>"Bude se jmenovat Kruťouš II.." Pronesl jsem tím nejvážnějším tónem po chvíli, když jsem se uklidnil. Anssi vyprsknul smíchy. Očividně ho můj styl pojmenovávání zvířátek velmi pobavil. Ale kdo mu má vysvětlovat, že můj&nbsp;pes se jmenoval Kirk II. a želva byla Mrs. Hroznědrsná.&nbsp;</strong></div><div><strong>"Já doufal, že to bude Timo." Zaprotestoval Anssi. Vydal jsem jakýsi neidentifikovatelný zvuk na znamení nesouhlasu a zbytek cesty jsem čuměl z okna a přemýšlel o Sanovi. Nemohl jsem to nechat jen tak. Já se pomstím, tím si může být jistej.</strong></div></div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1101/alone-forever-iv-dil http://ladiesofbodom.blog.cz/1101/alone-forever-iv-dil Wed, 26 Jan 2011 21:01:17 +0100 <div>Po nějaký době, která se nedá přesně definovat, jelikož čas i všechno ostatní je relativní, je tady čtrnáctá kapitola, která vlastně není vůbec ničím zvláštní. Kromě toho, že pokud si ji nepřečtete, tak přijde lopata a budete litovat.</div><div><br /></div><hr /><div>Teda lidi, zažil jsem už leccos - jmenovitě střízlivýho Alexiho, dobrý jídlo ve školní jídelně (sice jsem si ho tam přinesl sám, ale to už je detail), chytrýho Švéda a ukecanýho Fina, ale že by se mi někdy podařilo probrat se v&nbsp;klavíru ve studně? To fakticky ne.</div><div>Stejně jako jsem leccos zažil, jsem i leccos slyšel, od zkoušky amatérský pop-punkový kapely po dvě hodiny startující motorku, ale slyšet Emppua smrkat se mi teda ještě nepovedlo. Ten zvuk na mě působil asi stejně příjemně jako prohlídka u urologa.</div><div>"Co da bě všichdi tak vejráte?" vyjel na všeobecný okolí Emppu, svíraje v&nbsp;ruce modrobílej kapesník. No když už troubí jak vuvuzela, aspoň že má kapesník ve vlasteneckejch barvách, to se mu zas musí přiznat.</div><div>"Co to mělo kurva bejt?" promluvil Alexi.</div><div>"Jo, co to mělo kurva bejt?" zopakoval jsem po něm, protože Alexi mi vždycky krade slova přímo z&nbsp;pusy.</div><div>"Já jseb asi dostal dějakou rýbu," odpověděl Emppu sebelítostně a otřel si nos. Rýmu?! To jako že to troubení přijde <em>víckrát</em>?</div><div>Začal jsem se hrabat po kapsách a hledat ucpávky do uší. Kluci z&nbsp;kapely se mi furt tlemí, že si je beru na koncerty, ale nemůžu za to, že prostě a jednoduše nechci bejt na starý kolena hluchej jak fanynka Justina Biebera.</div><div>Ha, mam je!</div><div>"Ale ty můj chudáčku," zaslechnul jsem ještě ženskej hlas se švédskym přízvukem, než se mi podařilo si zacpat uši.</div><div>Tak. Sice jsem neslyšel žádný strašidelný vyprazdňování nosních dutin, ale přece jen se člověk cejtí trošku divně, když nejenže neslyší, ale ještě ke všemu toho vidí asi tolik jako krtek kříženej s&nbsp;netopýrem.</div><div>Napadlo mě, že bych se trochu prospal... Nevěděl jsem, kolik bylo hodin, ale muj instinkt mi napovídal, že večer by už bejt moh. A vůbec, jako kdyby uvnitř temný studny záleželo na čase...</div><div>Emppu taky naštěstí usnul poměrně brzo, protože Anette dostala spásnej nápad, a to zazpívat mu ukolíbavku, což uspalo i ostatní, takže moje citlivý uši měly protentokrát klid a podařilo se mi zabrat...</div><div><br /></div><div>...nevim, po jak dlouhý době (každopádně ne po moc dlouhý), ale probralo mě - vážně <em>nečekaně</em> - jakýsi kašlání a kejchání. Vyndal jsem si ucpávky a povzdechnul jsem si.</div><div>"Ty ses už probral, Emppu?" ptal jsem se kašlajícího stvoření.</div><div>"Tak za á," odpověděl mi mně velmi dobře známý, ale naprosto neemppuovský hlas, "na Emppua jsem moc vysokej, za bé, na Emppua moc málo simuluju, za cé, na Emppua mě moc málo objímaj ženský - hlavně, že střízlivej hoper Laiho si na mě najde čas vždycky, za dé, na Emppua jsem moc basák a za é, na Emppua jsem moc Henkka."</div><div>"To, že řikáš Aleximu příjmenim, od tebe neni moc hezký," musel jsem se prostě našeho frontmana zastat, "a řikat o něm, že je hoper, je od tebe přinejmenšim hnusný. A mimochodem, odkdy ty máš kašel?"</div><div>"Nevim," krčil rameny Henkka, mezitimco si otíral nos do kapesníku, "asi jsem to chytil od trpaslíka. Každopádně se moc dobře necejtim."</div><div>"To by nám ještě teda chybělo, aby se tu rozlehla nějaká chřipková epidemie."</div><div>"To mi povídej," zabručel Henkka a dál kašlal jak starej kuřák.</div><div>Chvíli bylo ticho. Alexi spal a mumlal si ze sna složení Finlandie a protože já jsem se bez jeho výlevů, který samozřejmě hluboce chápu, docela nudil, všemožně jsem vymejšlel, na co bych se tak Henkky ještě zeptal, aby řeč nestála. Teda, ona řeč stát nemůže, protože nemá nohy, takže spíš aby tu nebylo ticho jak ve zvukotěsný rakvi.</div><div>Naštěstí jsem vymejšlet dál nemusel, Henkka promluvil dřív.</div><div>"Mohl bys mi prosímtě říct, jestli nemám horký čelo?"</div><div>"Já bych rád, ale mam strach, že bych v&nbsp;týhle tmě místo tvýho čela sáhnul třeba Marcovi na zadek, což by dopadlo dost blbě," zdráhal jsem se.</div><div>"No tááák, Janne," protáhnul Henkka prosebně.</div><div>Nakonec jsem teda svolil, polknul jsem, v&nbsp;duchu si dodal odvahu a natáhnul ruku tim směrem, kde by snad mohlo momentálně existovat Henkkovo čelo.</div><div>V&nbsp;ten moment jsem došel k&nbsp;názoru, že bůh existuje a má mě moc rád, protože to Henkkovo čelo fakt bylo. Hořel jak škola ve studentově snění a potu z&nbsp;něj teklo jak po devítihodinovym koncertě.</div><div>"Máš horečku velkou jak Tampere, vole," oznámil jsem mu a stáhnul ruku zpátky. "Měl by ses zkusit ještě prospat, třeba to ráno bude dobrý."</div><div>"Já neusnu," prohlásil Henkka rozhodně. "Akorát bych se pak už neprobral. A pokud bych se probral, bylo by to maximálně tak horší. Určitě mam nějakej zasranej zápal plic, a to se člověku v&nbsp;mokrý studně moc nevyplatí."</div><div>Chtěl jsem poznamenat, že tu žádný extra mokro neni, protože už se skoro všechna voda stačila vsáknout (sice naprosto nechápu, jak a kam se mohla vsáknout, ale nějak se jí to povedlo), ale radši jsem to spolknul a mlčel jsem. Rozdíl mezi mnou a Alexim byl totiž ten, že i když máme podobný myšlení, já jsem se uměl o něco líp ovládat, takže jsem sral míň lidí, včetně Henkky.</div><div>"Hlasitějš byste už mluvit nemohli?" zaslechnul jsem Tuomase, jemuž jsme zřejmě našim rozhovorem překazili nějakej krásnej sen plnej tančících Donaldů nebo tak něčeho.</div><div>"To víš, že mohli, ale nechce se nám," informoval jsem Tuomase a dál jsem si jeho zdeprimovanýho remcání nevšímal.</div><div>Stejně jako pokec mě a Henkky probral Tuomase, tak Tuomasovo remcání probralo Emppua, jehož mumlání probralo Anette, jejíž stěžování probralo Alexiho, takže už byla vzhůru celá studna kromě Marca, kterej dál chrápal, jak když řežou starej dub cirkulárkou.</div><div>Už mě to ze všech stran se ozývající remcání (doplněný tim, jak si Henkka stěžoval všem okolo, že určitě umře) začínalo lehce srát. Najednou umlklo. Divil jsem se, co se mohlo stát, protože stěžujícího si Fina by přerušila snad jen padající atomovka a rozhlídnul jsem se, co se to děje. Spatřil jsem to. Poklop, kterym byla zakrytý naše studna, se pomalu ale jistě odsouval a do studny pronikalo světlo a čistej kyslík. Tiše jsme seděli a vejrali na to jak Jeníčkové a Mařenka na Ježibabu, jen Henkka si prohlížel stěnu a mumlal něco o nechápavejch spolustudnících a odpornejch nemocech.</div><div>Nahoře<br />se rýsoval jakejsi velkej, rychle se přibližující objekt, s&nbsp;největší pravděpodobností skříň. Napadlo mě, že do ní možná natěsnali nějakýho dalšího chudáka, co tu s&nbsp;náma měl trávit čas, ale stejně tak do ní mohli nacpat i devět beden banánů nebo žirafu se zlomenym krkem, takže nemělo moc velkou cenu hádat.</div><div>"Blacksmithi, uhni!" zařval Alexi.</div><div>Henkka, jež momentálně zkoumal jakýhosi rozšláplýho mravence svejma unavenejma a nemocí zakalenejma očima, se jen ušklíbnul, protože si nevšimnul, že</div><div>a)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; padá skříň</div><div>b)&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp;&nbsp; padá přímo na něj.</div><div><br /></div><div>Alexi nasadil výraz "zas je to všechno na mně", poznamenal něco o ignorantskejch kreténech a skočil po Henkkovi tak, jak to dělaj všichni ty americký filmový hrdinové, když vidí malou holčičku, která má vbrzku bejt přeměněná dodávkou na mastnej flek.</div><div>Henkka se na zlomek sekundy tvářil jak blackmetalista na promo fotce, ale když se před nim najednou objevila letící skříň, která spadla Aleximu přímo na nohu, jen nechápavě civěl.</div><div>"Au," oznámil Alexi. No popravdě, kdybych měl ten zvuk, co se z&nbsp;jeho hrdla vydral, nějak důvěryhodnějš popsat, "a" i "u" by se tam vyskytovaly mnohem víckrát, následovaný nejmíň devíti vykřičníkama.</div><div>Celá studna (kromě Marca, kterej furt spal) okamžitě k&nbsp;Aleximu naběhla. Já samozřejmě jako první, protože jsem jeho věrná pravá ruka.</div><div>"Alexi, co ti je?"</div><div>"Jak se cejtíš?"</div><div>"Bolí to hodně?"</div><div>"To teda... kurva... bolí," zasyčel Alexi nevesele. "Co kdybyste... místo... toho... kecání... zkusili... nějak... dát... pryč... tu... zkurvenou... skříň?"</div><div>Celá studna (opět kromě Marca) se vrhla na skříň. Skříň byla obrovská a díky masivnímu materiálu taky těžká jak studium grónštiny. Zvednout se nám ji nepovedlo. Odšoupnout ji by takovej problém nebyl, ale to by pro Alexiho nohu nemuselo dobře dopadnout.</div><div>"Vzbuďte někdo Marca," ozval se Tuomas, "ten by nám mohl pomoct."</div><div>Studna ztichla. "Vzbudit Marca" bylo víceméně synonymum pro "obtisk Marcovy podrážky na vašem zadku", takže bylo docela pochopitelný, proč se do toho nikdo nehrnul.</div><div>"Já to udělam," ozval jsem se. Asi to zapříčinily nějaký moje utajený sebedestruktivní sklony nebo co, každopádně Alexi by pro mě udělal to samý. Naklusal jsem k&nbsp;Marcovi a ostatní zvědavě za mnou, protože už se určitě těšili, jak od něj dostanu přes držku. Teda, ostatní kromě Henkky, kterej seděl a zdeprimovaně civěl - těžko říct, jestli proto, že mu furt bylo blbě nebo spíš proto, že se nedokázal vyrovnat s&nbsp;tim, že mu Alexi nejspíš zachránil život.</div><div>"Marco, vstávej," zkusil jsem to. Vzbudit ho timhle by bylo moc jednoduchý, takže Marco dál spal.</div><div>"Marco, vstávej, sakra," zvýšil jsem hlas. Marco nereagoval. Třásnul jsem s&nbsp;nim a hustil do něj všelijaký nedávky, ale Marco stále plul v&nbsp;říši svejch metalovejch snů a nevšímal si mě.</div><div>"Spí jak Šípková Růženka po pěti rumech," řeknul jsem a bezradně se otočil na Alexiho, kterej si pro sebe s&nbsp;bolestně zavřenejma očima potichu mumlal text Are You Dead Yet?</div><div>"Hej, Marco, nějakej hoper urazil tvojí mámu," šel na to Tuomas chytře, avšak bez úspěchu.</div><div>Chvíli bylo ticho. Když nezabralo urážení maminky, tak to už je zlý. Ono hnusný ticho přerušil až Henkka, kterej se konečně vzdálil od skříně směrem k&nbsp;nám, dřepnul si vedle spícího Marca a pohřebnim hlasem mu oznámil: "Je mi to moc líto, Marco, ale zjevily se tu nějaký bárbíny a upálily tvojí basu."</div><div>Marco sebou trhnul a Henkka se jen pyšně zatetelil. Když to Marco viděl, zakabonil se a jeho podrážka se začínala pomalu zvedat ze země, ale než stačila dosáhnout cíle, zasáhla do toho Anette: "Na to teď nemáme čas, Marco! Aleximu spadla na nohu skříň a potřebujem, abys nám pomohl ji zvednout."</div><div>Marco se dál tvářil nevrle a moc se mu do nějakýho pomáhání nechtělo.</div><div>"Prosíím," Anette naklonila hlavu, nasadila mumínkovskej pohled a zamrkala dlouhejma řasama.</div><div>"Tak teda dobře," zabručel Marco, líně se zvednul a šnečim krokem si to šinul ke skříni. Nashromáždili jsme se u ní všichni, kromě tiše úpějícího Alexiho, kterej právě pohledem vraždil nějakej kámen.</div><div>"Takže na tři," slyšel jsem Emppua.</div><div>"Raz..."</div><div>"...dva..."</div><div>"...tři!"</div><div>S&nbsp;Marcovou pomocí jsme skříň nadzvedli, Alexi se s&nbsp;potížema odvalil o kousek dál a my jsme ji zas rychle položili.</div><div>S&nbsp;Tuomasem jsme se k&nbsp;Aleximu vrhli a šli zkoumat stav jeho ubohý nohy, Henkka zase zdeprimovaně civěl a ostatní se rozhodli jít si prohlídnout obsah skříně.</div><div>"Perkele," konstatoval jsem při pohledu na nohu. Tuomasovi se z&nbsp;tý krve nejspíš udělalo nevolno, tak se šel radši taky podívat do skříně.</div><div>"Co tam je?"zeptal jsem se a čekal u Alexiho.</div><div>"Spousta oblečení," zazářila Anette, "konečně si uvědomili, že tu nemůžem bejt do konce života v&nbsp;jedněch zpocenejch hadrech!"</div><div>"Takže... ty mi chceš... naznačit, že mam... nohu v&nbsp;hajzlu... kvůli nějakejm... zasranejm punčochám a... podobnejm podělanejm... hadrům?" Alexiho obličej potemněl.</div><div>Na to Anette nic neříkala a zálibně si ve skříni něco prohlížela.</div><div>"Jsou ty hadry aspoň čistý?" křiknul jsem na Anette, která přikývla.</div><div>"Tak mi hoď nějaký triko, vem třeba to nejhnusnější co tam najdeš, obvážu Aleximu nohu," oznámil jsem jí. Anette se sáhodlouze ve skříni přehrabovala, než objevila něco, co jí přišlo dostatečně hnusný na to, aby to mohlo bejt zakrváceno - jakýsi bílý tílko.</div><div>Poděkoval jsem a dal se do obvazování.</div><div>"To <em>bolííí</em>!" kvílel Alexi a škubal sebou jak žabí stehýnka pod proudem.</div><div>"Já vim, já vim," zamumlal jsem a snažil jsem se v&nbsp;obvazování postupovat co nejšetrnějc, což ovšem vzhledem k&nbsp;tomu, že tady panovala viditelnost jak v&nbsp;uhelným dole, nebylo nejjednodušší.</div><div>"Už to bude?" zeptal se po chvíli Tuomas, jež nenuceně dával najevo, že jestli sebou nehodim, tak už se na toiku nikdo kromě něj v&nbsp;životě nedostane.</div><div>"Jo," prohlásil jsem a slavnostně jsem doobvazoval. Ne snad proto, že by se mi nějak extra chtělo plnit Tuomasovo přání, spíš z&nbsp;toho důvodu, že mi došla vhodná obvazovací hmota. Alexi stále kvílel a dělal, že nevidí to, co zbylo z&nbsp;jeho nohy a barvilo to ono bílý tílko-provizorní obvaz nepěkně dočervena.</div><div>Rozhlídnul jsem se po studně. Tuomas byl zelenej jak metloš na diskotéce a snažil se svoje okolí ignorovat, Marco cosi brblal o imaginárních bárbínách s&nbsp;žhářskými sklony, Emppu si držel kapesník před obličejem a ze všech sil se snažil tlumit svoji rýmu, kterou doprovázely zvuky, o kterejch jsem si myslel, že je může bejt schopnej vydat jenom zaoceánskej parník a Anette se šťastně přehrabovala ve skříni a vyndávala všechno, co jí padlo do oka. Z&nbsp;toho by vám mohlo dojít, že mezi náma ostatníma a skříní brzo vzniklo cosi jako válečná hradba. Z&nbsp;hadrů.</div><div>Henkka pořád zíral do jakýhosi neurčitýho bodu, kterej by se vzdálenostně nacházel asi tak ve vedlejší galaxii a vypadalo to, že nemá tucha, co se to kolem vlastně děje.</div><div>"A to k&nbsp;tomu nic neřekneš?" zeptal jsem se ho, abych trochu snížil riziko zešílení z&nbsp;Alexiho nářků.</div><div>"Nevim, co na to mám říct," odpověděl Henkka a pořád civěl jak Somálec na řízek. Pravda, na jeho místě bych asi taky nevěděl, co rozumnýho říct, ale nakonec on není já (v jistejch případech nutno říct naštěstí).</div><div>"To by ses ale docela moh obtěžovat něco vymyslet," zasyčel Alexi - znělo to jak pára unikající z&nbsp;konvice, "nezapomeň, že jsi moh bejt mrtvej a já nemusel mít rozdrcenou nohu."</div><div>Odpověď se nedostavila, což mě pravda zas tak nepřekvapilo. Zavládlo vyčítavě bezradný ticho.</div><div>Náhle se zpoza hradby triček vynořil Emppu s něčím, co vypadalo jako plachta na přikrejvání motorovejch člunů - po chvíli mi došlo, že to bude kapesník.</div><div>"Dak jak ze cejdíš?" zeptal se a těkal pohledem z&nbsp;Alexiho na jeho nohu, z&nbsp;jeho nohy na mě, ze mě na Henkku a tam pořád dokola. Chtěl jsem mu nabídnout misku, kdyby mu ty oči náhodou vypadly, což jsem ovšem neudělal z&nbsp;toho důvodu, že by se zaprvý zaručeně urazil a zadruhý se tady v&nbsp;blízkém okolí pár set kilometrů žádná miska, teda rozhodně ne miska specializovaná na špatně jistící oční bulvy, nenacházela.</div><div>"Jak by se asi tak moh cejtit, Emppu?" zeptal jsem se unaveně a kecnul si ke zdi. Když se rozdávala schopnost dedukce, část zdejšího obyvatelstva zřejmě spala.</div><div>"Já devim," přemýšlel nahlas Emppu, "ale bdě kdyby sbadla da dohu skříň, dak bych se asi cejdil dost blbě."</div><div>"Jo, z&nbsp;toho vycházejme," poznamenal jsem a dál jsem to nekomentoval, protože by z&nbsp;toho určitě vzniklo zas nějaký nebezpečně praktický trpasličí psychopatický rýmoupostižený souvětí a to bylo momentálně tak to poslední, o co mi šlo.</div><div>"Momentálně se mi vede asi tak báječně jako čerstvýmu nátěru na stěně kadiboudy," zasyčel Alexi. Povzdechnul jsem si. Vydržet s&nbsp;Alexim ve špatný náladě, to byl úkol nad všechny existující přírodní síly. Obrnil jsem se a čekal, co z&nbsp;něj vypadne dál. Dlouho se nic nedělo.</div><div>"Nemáte někdo kapesník?" zeptal se po chvíli s&nbsp;nezměrným úsilím náš špatně se regenerující frontman. No sláva, takže už to leze i na něj. To mi teda chybělo.</div><div>Emppu přikývl a nabídl mu cíp svojí plachty, kterou náš frontman vděčně přijal. Zpoza hradby jsem zaslechnul několikanásobný zakašlání, poté kejchnutí a komentář "Je mi blbě." Vzápětí se podobné zvuky ozvaly ještě několikrát, možná v&nbsp;trochu jiným pořadí, ale to na věci nic neměnilo. Hlavní bylo, že jsem si začínal nejasně uvědomovat, že jsme si nejspíš zadělali na poměrně vážnou epidemii.</div><div>"Hele, Janne," ozval se po chvíli Henkka z&nbsp;něčeho, co silně připomínalo roh, "tobě nic není?" Prohlídnul jsem si sám sebe. Vlasy jsem měl na svým místě, růžový ani jiný vidiny se zatím taky nedostavovaly a potřebu například dělat stojky a vykřikovat, že ty větve mají příliš dobré kulomety a nevidím přes ně do polévek jsem taky nepociťoval, tudíž jsem usoudil, že jsem v&nbsp;poměrně dobrým stavu. Samozřejmě když pominu skutečnost, že sedim ve studni, kam jsem přilít ve špatně provětrávaným klavíru.</div><div>"Asi jo, proč?" zeptal jsem se.</div><div>"No, tak to seš asi jedinej," řekl pochmurně Henkka a předvedl nám ukázkovej příklad černýho kašle.</div><div>Super. Takže tady máme pár lidí postiženejch jakýmsi hnusem plus jednoho, jemuž před chvíli spadla na nohu skříň velikosti Nový Anglie a ti všichni jsou nebo budou v&nbsp;nejbližší době odkázaný na mě. Myslim, že beru zpátky svoji úvahu o tom, že bůh neni hajzl.</div><div>Anette se mezitim vyhrabala na svoji hromadu hadrů a očividně vyčerpáním usnula, což jsem jí začínal pořád víc závidět. Marco se zařídil stejně, ovšem na druhé straně studny. Emppu byl opět postižen silným záchvatem kýchání a Tuomase jsem nezahlídnul, protože se nám od oné nešťastné příhody se skříní kvůli své akutní alergii na kusem nábytku drcené části těla vyhejbal jak hoper vrozený inteligenci. Poslouchal jsem Henkkův kašel a Alexiho úpění a přemejšlel jsem, jestli se odsud dostanu se zdravým rozumem. Ne, to byla moc optimistická myšlenka, tak jinak. Jestli se odsud <em>někdy</em> dostanu.</div><div>Po chvíli mě zvuky tohoto typu začaly deprimovat, tudíž jsem se zvednul a zašel za hradbu. S&nbsp;ničím oslnivým jsem se tam nesetkal; všichni buď spali, nebo byli mořeni epidemií a neměli náladu na rozhovory. Povzdechnul jsem si. Nevim, co se tu vlastně dělo, ale vypadalo to na světovou nudu. Otočil jsem se a vyřízenej jak žádost jsem si kecnul na svoje oblíbený místo.</div><div>Po jedný další chvíli jsem usoudil, že je to tu trochu míň deprimující než předtím. Kašel se teda ozýval pořád, ale Alexi nějak záhadně ztichnul. To bylo divný.</div><div>"Alexi?" promluvil jsem do tmy (ne, že by tu někdy panovalo něco jinýho) a doufal v&nbsp;odpověď. Nic. Silueta sedící vedle mě byla zticha jak oběť holocaustu.</div><div>Chvíli jsem čekal, co se bude dít. Po trochu delší chvíli jsem s&nbsp;úlevou vyloučil možnost náhlý smrti, protože Alexi sebou občas trochu cuknul. Tím pádem buď usnul nebo omdlel. Ale co, ono to vycházelo celkem nastejno.</div><div>Seděl jsem tam zaraženej jak vidle v&nbsp;hnoji a přemejšlel jsem, co bych tak měl udělat. Země pode mnou sice už nevládla podobou jezera, k&nbsp;suchýmu stádiu ale měla pořád ještě dost daleko. To znamenalo, že jestli tady vládne chřipková, angínová, morová nebo možná jenom těžce hypochondrovská epidemie, tak dřepění na týhle polosuchý-polomokrý zemi asi není nejlepším řešením. A nemusel jsem mít titul MUDr., aby mi došlo, že jestli tady bude Alexi ještě dlouho dřepět, tak se z&nbsp;toho nevyhrabe ani bagrem.</div><div>Problémem bylo to, že já sám bych ho asi těžko někam tahal, když měl ještě navíc tu nohu. Nebo spíš už neměl, jak by mohl podotknout milovník černýho humoru. To znamenalo, že bych si měl asi sehnat nějakou pomoc.</div><div>Henkka nepřipadal v&nbsp;úvahu, ten měl svejch starostí dost (a něco mi říkalo, že jich brzo bude mít ještě víc). Emppu jakožto trpaslík taky zrovna nevyhovoval. Anette těžko, navíc se mi za ní nechtělo lízt na Mount Hadr. Tuomase by kleplo, kdyby měl výhled na Alexiho nohu. Tudíž tady zbyl jenom Marco… Takže prakticky vzato vlastně nikdo. Přimět Marca ke spolupráci bylo asi stejně jednoduchý jako přesvědčit jezevce, aby snes zlatý vejce. Nebo vlastně asi jakýkoliv vejce, protože pokud vim, tak snášení vajec nepatří k oblíbenejm činnostem těhletěch pruhovanejch potvor. Škoda jenom, že jsem teď měl jiný starosti, než rozebírat teorii zlatonosnejch jezevců, protože to bych třeba moh dělat další krok v&nbsp;evoluci. A myslim, že bych se možná i docela uchytil, jelikož tvářit se chytře, odkejvávat všechno, co se ke mně donese a vytvářet děsuplně geniální teorie mi vždycky šlo, stejně jako vejrání do skleněnejch baněk a vyvozování oněch děsuplně geniálních teorií. Tak dobře, největší praxi jsem teda měl v zírání do skleněnejch baněk s&nbsp;nápisem Jack Daniel's, ale vsadim se, že i ten by se dal nějakejma chemickejma hovadinama popsat tak, aby to vypadalo chytře. Sakra, jsem já to ale odjakživa velkej chemik.</div><div>Cosi mě vytrhlo z&nbsp;mejch darwinovskejch představ o kariéře v&nbsp;chemickým průmyslu. Nevim teda pravda, co to bylo, ale nepovažoval jsem to za důležitý, protože jediný neidentifikovatelný zvuky tady vydává Emppu a u toho většinou nehrozí, že by ho přepadla náhlá touha udusit nejbližší osobu ve svým okolí svojí teniskou.</div><div>To mi připomnělo moji teorii metaforních mamonářských jezevců a od těchto jsem se dostal i k&nbsp;Marcovi a k&nbsp;tomu, co jsem to vlastně chtěl udělat. Alexi pořád spal jak po útoku armády much tse-tse, tudíž nějaký jednodušší řešení nepřipadalo v&nbsp;úvahu. Opět jsem si povzdechnul (jo, povzdechávat si nad krutým a nespravedlivým osudem, to by mi šlo), opustil svoje místo v&nbsp;koutě a zaplul za hromady hadrů.</div><div>S&nbsp;ulehčením (který mě brzy přešlo, když jsem uviděl jeho výraz) jsem si všimnul, že Marco již nepluje na obláčku s&nbsp;Basou Svatou, nýbrž že se strašlivě naserózním výrazem cosi vrčí a vytváří takovej ten pohled, jenž jsem dobře znal od Alexiho, kterej ho často používal na koncertech, a sice "kammitokurvaspadlo".</div><div>"Co hledáš?" zeptal jsem se nenuceně, když jsem vlastně úplně náhodou zrovna prošel kolem.</div><div>"Uvolnila se mi gumička z&nbsp;bradky a někam mi ulítla," vrčel Marco a těkal po studni pohledem nadopovanýho policejního psa.</div><div>"Jo aha," poznamenal jsem ne zrovna empaticky. Taky kdo po člověku ještě může chtít, aby byl empatickej, když se nachází v&nbsp;mým postavení. Leda producenti nebo učitelé, ty toho vždycky chtěj moc.</div><div>Náhle mě osvítil naprosto <em>dokonalej</em> nápad! Pokud by to vyšlo, možná bych ani nemusel riskovat monokl a pár vyraženejch zubů. Já vždycky věděl, že jsem nadprůměrně inteligentní.</div><div>Začal jsem se rozhlížet po studně a hledal cokoli, co by mi vzdáleně připomínalo gumičku. No, rozhlížel… Prostě jsem <em>pátral</em>, tak. Šutr, díra, šutr, díra, šutr, díra, gumička, šutr… Moment!</div><div>Vrhnul jsem se po gumičce, nebo co to bylo, jak slepice po flusu a doufal v&nbsp;úspěch. Stalo se. Hrdě jsem dokráčel k&nbsp;Marcovi a podal mu svůj nález. Ten na mě nejdřív podezíravě zahlížel (nevim, co to maj teď všichni za potřebu podezíravě zahlížet), ale pak ode mě přebral výsledek mého snažení a se šťastným výrazem - ano, Marco se umí tvářit šťastně - a občasným pokašláváním si ho zamotával zpátky do bradky.</div><div>"Dík," prohlásil, když skončil. "Jinak bych se zas musel ptát Tuomase a ten by na mě zase ječel, že jsem mu přetrhnul tu jeho gumičku s&nbsp;Mickey Mousem."</div><div>"Jo, není zač," odtušil jsem a nenápadně jsem pokukoval za hradbu, jestli se něco nezměnilo. "Ale potřeboval bych menší laskavost."</div><div>Marco se okamžitě zatvářil o poznání méně šťastně a vypadalo to, že je na pochybách. Právě jsem mu prokázal laskavost, tudíž do držky mi dát nemoh a protože jsem se obecně choval hrozně mile a ohleduplně, po chvíli se neochotně zeptal: "A to jako jakou?"</div><div>Začal jsem mu složitě darwinovitě chemickým způsobem vysvětlovat problém spícího Alexiho v&nbsp;mokrém prostředí, přičemž jsem pořád sem tam čuměl za hradbu. Marco se sice zdál, že všechno pochopil, ale očividně se mu do toho chtělo asi jako Cartmanovi na konzervatoř.</div><div>"Já myslim, že se moc staráš," prohlásil po důkladném uvažování Marco. "Krátkodobý sezení ve vyschlý kaluži ještě nikoho nezabilo."</div><div>"Ale Marco, prosíím," protáhnul jsem prosebně a použil jsem při tom Anettinu přesvědčovací metodu. Sice to asi nemůžu zas tak praktikovat, protože jednak asi nejsem pro vikingy zas tak přitažlivej (ne že by mi to nějak vadilo), jednak je to metoda pro ženský a osoby s&nbsp;vrozenou mumínčí maskou (i když u tý první možnosti by taky mohl někdo - pochopitelně vtipnej jak bagr na koštěti - v&nbsp;mým případě pochybovat), ale pravdou bylo, že tu zaprvý byla tma a zadruhý to "prosíím" bylo myslim dostatečně protažený, aby bylo jasný, že mam průser a nechci se s&nbsp;tim tahat sám.</div><div>"No jo, furt," zabrblal Marco a následoval mě, lépe řečeno vlekl se za mnou jak tasemnice ze závodní jídelny.</div><div>Došli jsme k&nbsp;Aleximu, kterej se snad od mýho odchodu nepohnul, a chvíli na něj civěli. <em>Vždycky</em> musíte na určenej objekt chvíli civět, než něco uděláte, aby to bylo dramatický.</div><div>"Fajn," prolomil jsem po chvíli ticho, "ty ho vezmeš za ruce a já za nohy." Tohle rozdělení padlo z&nbsp;prostýho důvodu, a sice že Marco by nemusel bejt k&nbsp;Alexiho nebohý nožce dostatečně šetrnej.</div><div>Marco něco zavrčel (nevim, co mu na tom zvuku připadá tak úchvatnýho, jistý je, že víc vrčí než mluví) a chopil se svého úkolu. Henkka na chvíli přerušil přeříkávání svojí závěti přerušovanou zhruba po každý druhý větě záchvatama kašle a vejral na nás jak bacil do lékárny, což mě teda pravda taky moc nepřekvapovalo. Člověk asi musí bejt zvyklej.</div><div>"Přenesem ho tady k&nbsp;těm hadrům, tam bude sucho," pronesl jsem směrem k&nbsp;Marcovi, kterej se natočil správným směrem. Napůl jsme donesli, napůl jsme dotáhli Alexiho, kterej nás stále okatě ignoroval, do bezpečné zóny, pronásledovaný Henkkovejma lékárnovsky baciloidníma pohledama.</div><div>Když naše extrémně nebezpečná mise skončila, kecnul jsem si vedle na cíp chlupatýho růžovýho froté županu a poděkoval zúčastněným za snahu. Marco, jak jinak, něco zavrčel a vzdálil se.</div><div>Lítal jsem pohledem ze strany na stranu, ale kromě občasnejch zvuků, co provázej takovouto epidemii jsem nic zajímavýho neslyšel. Ve zmíněné poloze jsem setrval… No, asi dost dlouho, ale už jsem měl i horší záseky. Probudilo mě zaťukání na rameno.</div><div>"Co je?" otočil jsem se a zjistil, že mě Alexi hypnotizuje mdle bolestným pohřebním výrazem.</div><div>"Janne, já ti chci něco říct," zamumlal a pořád se tvářil tak nějak pohřebně. Napadla mě spousta hroznejch věcí, co mi tak náhle mohl chtít sdělit, kromě takovejch těch rutinních záležitostí tipu "jsem tak zdeprimován" a "béé, mně došlo pivo". Ale když to chtěl říct jenom mně… Napadla mě naprosto <em>hrozná</em> věc. Tak příšerná, že jsem si to nikdy ani neuměl představit.</div><div>…co když se něco stalo s&nbsp;mojí sbírkou podprsenek?!</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1101/kapitola-ctrnacta-vlastenecka-vuvuzela-a-vrazdici-kus-nabytku http://ladiesofbodom.blog.cz/1101/kapitola-ctrnacta-vlastenecka-vuvuzela-a-vrazdici-kus-nabytku Studna Sun, 23 Jan 2011 21:37:39 +0100 <div>Další kapitola je tadyyy! A já jsem líná to nějak okecávat, takže tady to máte... A pokud si to nepřečte, klasicky vás lopata potrestá!</div><hr /><div><br /></div><div>S ne zrovna malými obtížemi jsem se vydrápal zpátky na klavír a posadil se na místo, kde jsem tušil jednoho ze svých nejlepších přátel, Henkku.</div><div>"Máš toho medvěda?" zavrčel na mě ne zrovna přívětivě. Chudáček, už musí bejt z toho pobytu ve studně pořádně zdeprimovanej, že se chová nepříjemně i ke mně.</div><div>"Jo," kývnul jsem a vtisknul mu požadovanou věc do ruky. Henkka ji chvíli zkoumal a pak se rozeřval: "VŽDYŤ TO NENI MEDVĚD, ALE NĚČÍ MOBIL, TY DEBILE!"</div><div>Zabořil jsem ruce do dlaní s pocitem extrémní ostudy. Zase jsem to zvoral, a Henkka na mě spolíhal. Nejen Henkka, celej klavír na mě spolíhal a já jsem to zkazil. Achjo.</div><div>"Moment... Mobil? Čí?" ozval se Emppu vykuleně. Ve studně sice byla stále tma jak v márnici o půlnoci, ale po nějaký době se člověk jakž takž naučí vytušit, jak kdo vejrá. "Co já vim, tak mobil tu měla jen Anette a ten se díky Aleximu už ve studně nenachází."</div><div>Radši jsem se nijak moc neprojevoval. Kdybych se omlouval, že mi to je líto, zabili by mě. Kdybych se bránil, že jsem za to nemohl, zabili by mě. Kdybych na ně začal řvát, ať si naserou (hrozně se omlouvám za to hnusný slovo... ne, že bych měl potřebu takový používat, ale chtěl jsem to jen zdůraznit), zabili by mě. Takže pro jistotu mlčim a doufam, že se dožiju aspoň dalšího dne.</div><div>"Takže to máme několik možností," zaslechl jsem Henkkův hlas kousek od svýho ucha. "Buď tu máme sklerotika, kterej zapomněl na mobil, masochistu, kterej chce, abysme tu zůstali, magora, kterej si s sebou tahá maketu anebo ten mobil patří tý živý mrtvole začínající písmenem J."</div><div>Živá mrtvola si odkašlala. "Mohl by mi už někdo laskavě sdělit, jakže se to kurva jmenuju?!"</div><div>Nastražil jsem uši a v duchu zajásal. Ten hlas bych poznal všude.</div><div>"JANNE!" zařval jsem s výrazem stejně radostnym, jako když Tuomas v trafice spatří nový číslo Kačera Donalda.</div><div>"Janne?" opakoval po mně další z mejch nejlepších přátel zamyšleně. "To neni zlý. Bál jsem se, že to bude něco horšího, jako třeba Jeremiáš, Jonatán nebo tak. Jo, myslim, že s Jannem budu moct prožít normální, plnoprávnej život."</div><div>"Ty si vážně nevzpomínáš?" opakoval jsem posmutněle. "Ani na mě?"</div><div>"Na tebe se zapomenout nedá, Aljošo," ujistil mě Janne.</div><div>"Aljošo? Já se jmenuju Aljoša?" Sakra, dnešní den je plnej překvapení.</div><div>Janne se rozesmál. Jo, určitě to byl on, to jeho řehtání typu zfetovanej nadrženej kůň (opět se omlouvám za ta slova, takhle to vždycky říká Roope) bych si nespletl nikdy s ničím. Jedině se zfetovaným nadrženým koněm. "Alexi, dělám si prdel."</div><div>Tak Alexi, jo? Nevim proč, ale na moment se mi v hlavě vybavil jakejsi Herbert, nebo co. Asi už jsem na tom hodně zle, že si nejsem jistej ani vlastním jménem.</div><div>"Já jsem tak rád, že tě zas vi... slyšim," usmál jsem se. "Ty asi nevíš, jak ses dostal do toho piána, co?"</div><div>"Ne... Myslim, že muj mozek má dostatečně vyvinutý obranný mechanismy na to, aby mě donutil takový věci zapomínat. Ale jednu věc si ještě vybavim," řekl Janne a zhruba na devítinu sekundy se odmlčel. "Hrozně to bolelo."</div><div>Tak. Dámy a pánové, pan Alexi Laiho, kytarista, zpěvák, skladatel a textař pětičlenné finské metalové formace známé pod názvem Children Of Bodom, se právě teď <em>nasral.</em> A ani se za to slovo nehodlá omlouvat, protože je to <em>pravda.</em> MEJM KAMARÁDŮM NIKDO UBLIŽOVAT NEBUDE!</div><div>"Bolelo, říkáš?" zasyčel jsem jak únik plynu. "Tady chce někdo dostat klavírem přes držku, se mi zdá. Kdo to byl, nevíš?"</div><div>"Ne, fakt nevim," vrtěl Janne hlavou trpělivě, "jsem teď ještě trochu mimo. Na většinu věcí si vzpomínam, ale co se dělo před klavírem nevim."</div><div>"Vrať mi ten mobil, Henkko," otočil jsem se na našeho basistu.</div><div>"Ani mě nehne," ušklíbnul se Henkka, "akorát bys ho ztratil nebo rozbil. A pokud bys ho neztratil ani nerozbil, vyplácal bys poslední koruny kreditu za naprosto stupidní rozhovor, kterej by nám v ničem nepomoh a ty by ses akorát dozvěděl něco ve stylu, že Jaskově nevlastní sestřenici vochcal vrata sousedovic pes."</div><div>"Jaska nemá nevlastní sestřenici," opravil jsem ho, "tím pádem ona zmiňovaná neexistující sestřenice nemůže mít vrata ani souseda, protože, jak už jsem zmínil, je neexistující, a protože nemá souseda, tak ten soused nemůže mít psa a pes se nemůže vychcat na dveře. Tak."</div><div>"Bože muj!" zaječel Henkka. "Proč jsem musel skončit v jedný studně a na jednom klavíru s člověkem, kterej rozebírá teorii neexistujících chčijících psů?! Já musel bejt v minulym životě nejmíň vrah od Bodomu, fakt že jo."</div><div>"Tomu nevěřim," zavrtěl jsem hlavou, "tys určitě nebyl vrah, na to nemáš povahu."</div><div>Henkka jen cosi nesrozumitelně zabručel. Znělo mi to asi jako "spíš na to nemam zbraň, jinak bys už viděl", ale nechápu, proč by něco takovýho říkal.</div><div>"Dal bys mi už ten mobil, prosím?" požádal jsem ho znova. Z jakýhosi důvodu sebou při tom "prosím" tak nějak podivně trhnul. Možná jsem to řeknul nějak moc důražně, nebo nevim. Každopádně mi ten mobil dát nechtěl, tak jsem mu ho musel vyrvat z rukou. Cejtil jsem se přitom jak odpornej zločinec, ale byla tu jedna věc, kterou jsem nutně musel udělat, jinak bych nemohl v klidu umřít.</div><div>"Kam to voláš, perkele?" civěl mi Henkka přes rameno. "To číslo neznam."</div><div>"Uvidíš," odbyl jsem ho, dopsal poslední - tedy devátou - cifru a zmáčknul zelenej čudlík. Chvíli se ozývalo takový jakože <em>túút</em> a pak mi to na druhý straně zvedli.</div><div>"<em>Nazdar člověče, dovolal ses do pořadu</em> Řekni to světu. <em>Tak kdo jsi a co nám povíš?"</em></div><div>"To snad neni možný," sténal tiše Henkka, "on volá do rádia..."</div><div>"Jsem Alexi Laiho," slušně jsem se představil a nevnímal ty udivený zvuky, co se ozývaly z druhý strany. "Jo, takovej ten vlasatej. A chtěl bych říct jednu důležitou věc." Zhluboka jsem se nadechnul a začal jsem mluvit. "Takže, já mám hrozně rád naše fanoušky a moc si jich vážim..."</div><div>Emppu na mě civěl jak finskej puk, nechápu proč.</div><div>"...ale přece jen, fanoušci jsou taky lidi a občas dělaj chyby. Rád bych teda řeknul, že jestli <em>kdokoli</em> z nich něco udělá klukům z kapely, tak fanoušek nefanoušek jim nakopu prdel, jasný? Jo a ještě jedna věc - já, Henkka, Janne a většina Nightwishů se teď nalejzáme v nějaký studně, jejíž lokaci nedokážem specifikovat, ale bylo by fajn, kdyby se nás někdo pokusil najít. Díky, to je všechno."</div><div>Zavěsil jsem. Teď po mně pukózní pohledy už házeli všichni.</div><div>"Co je?"</div><div>"Zdá se mi to," promuvil Henkka pomalu, "nebo Alexi právě zavolal do největšího finskýho rádia a oznámil jim, že jsme ve studně a aby nás našli? On fakt jednou udělal něco dobře?"</div><div>Nadmul jsem se pýchou. Když i Henkka uzná, že jsem to udělal dobře, tak jsem to dobře udělal, to je jasný jak baterka.</div><div>"Ano, udělal," ozvala se Anette. "Ty mu tady celou dobu nadáváš, ale přitom toho právě udělal nejvíc pro to, abysme se odsud dostali. Měl by ses mu omluvit."</div><div>"Já se nikomu omlouvat nebudu," vrčel Henkka a zněl velmi uraženě. "A vůbec, serete mě všichni. Jestli bude Alexi ještě chvíli střízlivej, půjdu se oběsit na vlasech. Marco, máš ještě nějaký pivo?"</div><div>Chvíli bylo ticho, jako by Marco přemýšlel, jestli má zapírat nebo kápnout božskou.</div><div>"Mám," odpověděl nakonec, "ale pro sebe."</div><div>To Henkkovi zřejmě nijak extra nevadilo, protože jsem jasně zaslechnul pořádně hlasitý <em>přesun</em> a chvíli poté i jedno důkladný <em>čajz</em>, z čehož jsem soudil, že Marcovo pivo už nebylo Marcovo pivo z důsledku změny vlastníka.</div><div>"Ty jeden..." vrčel (jasně, vim, používám to slovo nějak často, ale můžu já za to, že furt někdo vrčí?) Marco a rychlostí závodního světla se pohyboval po klavíru a snažil se zaškrtit Henkku. To se mi sice nelíbilo, ale bál jsem se, že kdybych se ho pokusil pronásledovat, akorát bych někoho shodil z piána a to by nemuselo vůbec dobře dopadnout.</div><div>Asi po devadesáti sekundách se ozvalo hlasitý šplouchnutí doprovázený slovem, který je příliš nepěkný na to, abych ho zmiňoval, takže dejme tomu, že to bylo <em>jémináčku,</em> přestože všichni zajisté dobře víme, že <em>jémináčku</em> to nebylo ani omylem. Mimo to se vedle mě ozval jeden povzdech, z něhož čišela úleva a kdosi mi cosi vtisknul do dlaně.</div><div>"Napij se," řekl Henkkův hlas.</div><div>"Proč?" zamračil jsem se. "To je pivo, že jo? Já pivo pít nehodlam, bejt střízlivej se mi líbí."</div><div>"Jasně, že to neni pivo," vrtěl hlavou Henkka odmítavě, "to je, ééé, kaktusovej džus."</div><div>"Kaktusovej džus?" Přivoněl jsem k flašce. "A víš co je zajímavý? Že jsi ještě před chvíli chtěl po Marcovi pivo, tohle po pivu voní a žádnej kaktusovej džus tu nikdy nebyl."</div><div>"To je totiž kaktusovej džus se speciálnim pivnim aroma."</div><div>"O tom jsem nikdy neslyšel."</div><div>"TAKŽE TY MI CHCEŠ ŘÍCT, ŽE TI LŽU?!" rozeřval se Henkka tónem četaře, kterýmu vojín rozlil rum na uniformu.</div><div>"Ehm... Ne, to nechci," řeknul jsem nejistě, protože ačkoli to s tím džusem znělo fakt dost podezřele, Henkka by mi určitě nelhal.</div><div>"No vidíš," usmál se Henkka spokojeně, "tak se napij."</div><div>Rozhodnul jsem se ho poslechnout, protože bych ho nerad urazil nebo tak něco, a pořádně jsem si přihnul. A v tu chvíli...</div><div>"Kurva!" prohlásil jsem a znova jsem se napil. "Tohle mi chybělo. Sorry za ty mý blbý kecy, ale bez alkoholu v krvi se chovam jak Švéd."</div><div>Anette uniklo tichý zasyknutí, ale jinak byla víceméně zticha. Bych jí taky radil, se mnou se nikdo hádat nebude, nebo by to s nim nemuselo vůbec dobře dopadnout. Jako třeba s tim Estoncem minule.</div><div>...no dobře, ten Estonec mi sice dal nepěkně na budku, ale kdyby mi nesvázal ruce a nohy, určitě by dobře nedopadnul! A kdyby neměl svaly jak mrakodrap, černej pásek v karate a osum stejně mrakodrapovitě černopáskovejch kamarádů, tak.</div><div>"Alexi?"</div><div>"Co je, vole?" ušklíbnul jsem se na Henkku.</div><div>"Už mě nechceš objímat?" ujišťoval se Henkka.</div><div>Zavrtěl jsem hlavou. "To teda fakt nechci, jsem snad teplej?"</div><div>Henkka se na nějakou chvíli odmlčel a člověk úplně slyšel, jak mu hlavě rotujou ty zrezlý kolečka. "No asi ne," řeknul nakonec.</div><div>"Asi?! Ti dam takový asi, že se z toho posereš," zamračil jsem se, ještě jednou se napil a podal flašku se zbytkem piva Jannemu, kterej jí vděčně přijal.</div><div>"Ehm... Klídek lidi, jo?" ozval se Emppu. "Nerad bych tu někoho zas tahal z vody."</div><div>"Tak netahej," pokrčil jsem rameny a s nevinně andělskym úsměvem, kterej přivádí holky v prvních řadách do mdlob, jsem ho shodil do vody. Hahaha, musim si přece trochu vynahradit to zkurvený švédský chování, co mě ještě nedávno ovládalo...</div><div>"To bylo sprostý!" prskal Emppu a snažil se vyhrabat z vody, kam jsem ho s nesmírným potěšením ještě dvakrát hodil zpátky. Poté jsem ho milostivě nechal, aby se vyškrábal na klavír a věnoval mi pár nasranejch pohledů, který mi ovšem byly srdečně u prdele.</div><div>Po chvíli mi začalo bejt to ticho krajně nepříjemný, protože bylo takový… Já nevim, jak bych to měl kurva popsat. Takový jako <em>vrrr</em>. Ne, nechápu to, nejsem žádnej debilní filozof, ale je to jediný možný slovo, který mě napadá. Prostě takový <em>vrrr</em> ticho. To je zajímavý, když se chováte jak nějakej posranej Švéd, tak vám to všichni žerou, ale jakmile se začnete projevovat zase trochu normálně, tak se můžou posrat. To je ale jejich problém, haha.</div><div>"To jsem rád, že seš tady," promluvil jsem na Janneho, přičemž jsem ho srdečně objal. Musí přece vědět, jak mi tady scházel, když jsem nucenej tady přežívat s partou cvoků, hajzlů a cvoků - nebo možná hajzlů, cvoků a hajzlů - který nejenom že mě nemaj rádi, ale ani neuměj ocenit můj intelekt.</div><div>"Tak za á," ozval se hlas vedle mě (a Janne to rozhodně nebyl) "buď už seš ke svýmu nízkýmu inteligenčnímu kvocientu navíc i slepej, když nepoznáš osobu, kterou chceš zahrnovat svejma úžasně milejma projevama lásky a za bé: pusť se mě, nebo na naše stránky oficiálně napíšu, že seš teplej jak lyžařský podkolenky."</div><div>"Hm, tak to chci vidět, jak bys to udělal, když tu zaprvý nemáš net a zadruhý ty tvý bláboly stejně nikdo nečte," vypláznul jsem na něj jazyk (což teda pravda asi nemoh vidět, ale když je tak chytrej, tak si to určitě moh domyslet).</div><div>"Jak to můžeš vědět? Já myslel, že ty dostáváš z netu osypky," zamračil se pan Chytrej. Zajímavý, nad jakejma hovadinama on dokáže přemejšlet.</div><div>"Jo, ale jelikož jsem naprosto nedostižitelně a oslnivě moudrej, tak je mi to jasný," ušklíbnul jsem se na něj.</div><div>"Tak mi vysvětli, proč je teda na každej můj příspěvek takovejch ohlasů," ušklíbnul se Henkka.</div><div>"Bulvární noviny maj taky ohlasů víc než dost," šklebil jsem se, "čim blbější, tim víc se o tom kecá."</div><div>Bylo ticho.</div><div>"Nemáš slov, co?" zeptal jsem se vítězoslavně.</div><div>"Ne, jenom čekám, až ti dojde, že si zaprvý protiřečíš a zadruhý jsi před chvílí potvrdil vlastní demenci."</div><div>Velkodušně jsem si povzdechnul. To, jak mě tenhle zmetek občas dokáže srát, překračovalo i hranice Mléčný dráhy. Což jsem teda radši neřek nahlas, protože pan Děsně Chytrej Profesor Astronomie A Podobnejch Hovadin by jistě odstartoval další psychopatickej projev, proč to, co jsem právě prohlásil, nedává smysl. Určitě by o tom bylo něco o tom, že Mléčná dráha postrádá pevný hranice. Stejně jako tvoje schopnost srát normální lidi, chlapče, haha.</div><div>Janne na nás čuměl jak kočka do vířivky a očividně netušil, o co tady jde. Ale tak to mi bylo vcelku fuk, beztak je jeho hlavním posláním a) poslušně odkejvat všechno, co řeknu b) hluboce mi rozumět c) chodit mi pro vodku.</div><div>"Bože, ty seš debil," povzdechnul jsem si šeptem a vyslal jsem zlomyslný pohled směrem do levýho rohu. Poté jsem se významně zadívat na Janneho, kterej to dle očekávání odkejval. My dva jsme prostě sehraný, fakt že jo.</div><div>Levej roh uraženě mlčel. Asi pochopil, že si s náma dvěma chytrejma hochama nemá zahrávat.</div><div>"Hele, lidi," ozval se náhle Tuomas (úplně bych na něj zapomněl, umí skvěle splývat s prostředím), "já našel Púa."</div><div>"Bezva, tak ho rozsviť," ozvala se znuděně Anette. Zřejmě byla naštvaná kvůli těm poznámkám o Švédech. Ale co, je její problém, že se narodila ve státě debilů a ne o kus dál v tak úžasný zemi jako já, že.</div><div>"Já bych rád," řekl opatrně Tuomas, "jenže on plave kus ode mě a já tam za nim nepolezu teď, když se mi povedlo relativně dobře uschnout."</div><div>"Fajn, ale kdo tam za nim teda poleze?" zeptala se Anette řečnickou a dle mýho dost debilní otázkou.</div><div>"Já bych tam klidně- " začal Janne a už se zvedal, ovšem já jsem ho rychle stáhnul zpátky.</div><div>"Vole, co blbneš?!" zasyčel jsem podrážděně. "Tady nesmíš nic dělat dobrovolně, jinak tě nikdo nebude brát vážně, rozumíš."</div><div>Janne chápavě přikývnul, posadil se zpátky na klavír a znova se choval jako ještě před chvílí, tudíž jako mrtvola.</div><div>"Dobrá tedy," ozval se levej roh a já pochopil, že tohle bude zlý. "Dobrá tedy" je jedna z nejhorších věcí, kterou vám může ukecanej psychopat říct, společně s například "za á" nebo "fajn". Obvykle to značí novou sortu naprosto bezvýznamnejch keců, který nikoho nezajímaj víc než babiččin friťák.</div><div>"Protože Alexiho chyt majetnickej syndrom a zabránil nám použít jedinou dobrovolně se nabízející osobu v okolí, zbývají nám tři reálné možnosti: Anette, Emppu nebo Marco, jelikož Tuomas je, z již řečených osobních důvodů, nevyhovující. Emppu se nepočítá, jelikož trucuje, tudíž nám zbývá už jen Anette nebo Marco. A jelikož je Marco zajisté gentleman, jistě by nenechal dámu, aby byla nucena se potápět pro svítícího medvěda," dokončil mistr Blacksmith svůj psychopatickej monolog.</div><div>Nevim teda, odkdy zrovna <em>jeho</em> zajímala společenská etiketa, ovšem pochybuju, že by tak chtěl vyjádřit svůj nehynoucí vděk za tu vodku (KTERÁ MĚLA BEJT MOJE, KURVA!). Spíš to bylo proto, že Marco byl vlastníkem největšího množství piva v okolí, tudíž jeho nepřítomnost znamenala spoustu volnýho chlastu navíc. Teda vlastně spoustu kaktusovýho džusu, jak se mi tu snažili nabulíkovat. Ale co, někdo tak chytrej jako já by jim na to přece nemoh skočit.</div><div>"Dobře," pokrčil rameny Marco, který měl od nalezení mrt- ééhm, Janneho v klavíru nebezpečně milou náladu, "ale předem vás varuju, že jestli se někdo dotkne mýho piva, tak mu vykopu prdel tak vysoko, že z ní bude mít hrb."</div><div>Odpovědí mu bylo sborové "jistěěě" plus Emppuovo zakvílení, jenž si zřejmě opět vzpomněl na svoji alergii.</div><div>Jakmile Marco zmizel ve vodě, na klavíru se to začalo hemžit, ozvalo se asi trojitý důkladný <em>čajz</em> a pak podobně znásobený šťastný mumlání - zřejmě typu <em>To jsem na to vyzrál</em>, případně <em>Jsem já to ale chytrej</em>. Haha, jako kdyby měl v týhle studně někdo kromě mě právo si tohle říct. </div><div>Já se týhle honičky neúčastnil, stačilo hodit jeden významnej pohled na Janneho a flaška ke mně dolítla sama i s otvírákem za znění řádnýho <em>čmajz</em> (vždycky říkám, že Janne to umí nejlíp). Další důvod, proč mít na podobnejch nehostinnejch místech nějakou tu milou spřízněnou duši, u který se dá najít trocha toho pochopení.</div><div>Vděčně jsem přijal flašku a po chvíli jsem Jannemu nabídnul, aby neřek, že jsem nějakej sobec. A to já nejsem, aby bylo jasno. Jenom jsem prostě milej na malou skupinku lidí. Dobře, tak na jednoho člověka, kterej momentálně sedí vedle mě.</div><div>"Je tu nějak ticho," poznamenal po chvíli Emppu, co zřejmě už dotrucoval.</div><div>"Jo, Alexi tu má manželku, tak třeba bude chvíli držet klapačku," ozvalo se, hádejte odkud.</div><div>"Ty už drž hubu! Nevim, o co ti jde, ale přestaň do mě rejt!" zasténal jsem zničeně a podíval se na Janneho tim pečlivě trénovaným štěněcím pohledem typu "řekni taky něco!". Problém byl v tom, že Janne už byl na podobný narážky zvyklej a očividně necejtil potřebu to někomu vyvracet.</div><div>Další výhodou, kterou jsem záhy objevil, bylo to, že jsem si už nemusel stěžovat trsátku, teda vlastně Miláčkovi, jelikož jsem tady měl k těmto účelům dokonale sloužící vrbu.</div><div>"Oni jsou na mě hnusný," zafňukal jsem směrem ke svojí Matce Tereze, jenž chápavě přikývla (jak jinak). Začal jsem vyjmenovávat všechny různý zločiny, kterejch se na mně kdy kdo dopustil, přičemž jsem házel zlostný pohledy do toho zasranýho rohu. Začínal jsem bejt zdeprimovanej. Ne že by mi někdy záleželo na tom, co o mně kdo vykládá, to bych totiž denně musel sedět s žiletkou ve vaně a kvílet nad tim, jak je to všechno na hovno (no dobře… Když tak zběžně zapátrám ve svojí minulosti, tak mi na tom svýho času možná trošíčku záleželo, ale fakt jenom malinko. Nakonec, podřezat jsem se zkoušel jenom jednou a to ještě není tak zlý. Pak mi to ukradli emaři, tak jsem přestal). Jenže když vám někdo neúnavně čtyřiadvacet hodin denně vtlouká do hlavy, jakej jste hroznej kokot, tak to už z toho začíná bejt člověk maličko zdeprimovanej. Sice je mi to ještě furt docela fuk, ale jisté osoby, co se nacházejí v jedné neexistující lokalitě v této studně, už mě s tim docela serou.</div><div>Náhle mě osvítil ďábelskej nápad. Takovej ten, co vás většinou napadaj hluboko v noci, jako třeba nasypat někomu vajgly do piva a pak si nahrát ty zvuky vycházející ze záchoda. Ovšem tohle bylo ještě krutější a zlomyslnější v souladu s Marcovým varováním mi to připadalo jako vhodnej způsob pomsty.</div><div>Vyslal jsem Janneho pro další pivo, které změnilo majitele v důsledku teď už tiššího, nicméně neméně důkladného typického <em>čmajz</em>. Popadnul jsem flašku s ďábelským úsměvem za hrdlo a co možná nejtišeji jsem se vydal tam, kde jsem tušil levej roh. Bylo mi jasný, že za denního světla by tenhle plán nemoh obstát, ovšem proto, že tady panovala větší tma než před vynalezením obloukový lampy, jevilo se mi to jako dobrej nápad. Vlastně… Byla tady asi taková tma, jako kdybyste o půlnoci v tunelu přes tmavý brejle zkoumali něčí prdel. Ne že bych to někdy zkoušel (i když by to možná, jak mě tak napadá, vůbec nebyl špatnej nápad, kdyby to byla nějaká konkrétní prdel), ale jinak se ta tma tady nedala definovat.</div><div>Opatrně jsem odložil flašku do rohu tak, aby ani moje detektory skla nic nezaznamenaly a poté jsem se urychleně vzdálil do bezpečnějších vod. Teda ne doslova vod, ale tak to je jasný asi každýmu, kdo není blbej jak židle.</div><div>Zatímco jsem se ďábelsky culil na Janneho a potichu mu vysvětloval svůj dokonalý plán, z vody majestátně vystoupil Marco s vítězoslavným výrazem a Púem v ruce. Jako pravda, svítil teď ještě míň než průměrná chcíplá žárovka, ale tak nikdo asi nebude vládnout svítivostí Černobylu, když se doteď topil v takový mokrý řiti světa. Tuplem ne Pú.</div><div>Marco mezitím s medvědovou pomocí zjistil, že jeho basa žalostně zchudla. Všichni mlčeli jak poznamenaný Zodiakem a tvářili se způsobem, že před chvílí objevili ten nejzajímavější šutr na světě. Henkka stvořil něco, co měl asi bejt zlomyslnej vševědoucí škleb, kterej většinou házej školní šprti na svý spolužáky po tom, co se úča zeptá, kdo si zapomněl domácí úkol; nicméně díky Púovu přichcíplýmu záření to vypadalo spíš jako výraz smrtelný křeči. Já se mezitim v rohu dusil smíchy a čekal, co bude. Protože jestli tady má někdo lepší radar na sklo než já, tak je to Marcova bradka.</div><div>Uvědomil jsem si, že Janne před chvílí naši prázdnou flašku prozíravě hodil do vody, čímž si vysloužil můj obdivnej výraz (a ten já taky neukazuju moc často, nakonec nemam proč).</div><div>Marco se mezitím pomalu, pomaličku výhružně otočil (výhružně se otáčet, to je další činnost, kterou zvládá jenom on) a jeho šílené zraky spočinuly na flašce ležící v levým rohu. Henkka si toho po chvíli taky všimnul a na jeho ksichtě se zjevil teď už opravdovej výraz smrtelný křeči.</div><div>"Moje flaška," oznámil nebezpečně pomalu a klidně Marco.</div><div>"Ehm… Jo, tak nějak to bude," zakoktal Henkka a snažil se dostat z toreadorova dosahu. Myslim, že je potřeba podotknout, že jsem chcípal smíchy.</div><div>"Alexi?" oslovil mě náhle, pročež jsem byl nucen svoje chcípání odložit na jindy a nasadit andílkovsky nevinný úsměv.</div><div>"Anó?" zeptal jsem se nevinně, opět s protažením onoho ó.</div><div>"Tu flašku jsi mi tam nastrčil ty, viď?" zeptal se momentálně <em>hodně</em> nervózní profesor Jávimvšechno a podezíravě se na mě culil. Pravda, u popisu výrazu "podezíravě se culit" bych si většinou vybavil spíš jakejsi škleb, co nastává potom, co vám někdo přilepí vteřinovým lepidlem zuby k sobě, ale ne v tomhle případě. Jestli tenhle týpek něco uměl kromě opruzování svýho okolí, tak to bylo podezíravý culení.</div><div>"Mně je fuk, jestli ti to tam dal Mohamed nebo Platón, jistý je, že máš <em>u sebe</em> flašku, která je <em>moje</em>," přerušil moji nevinnou odpověď Marco a pokračovat ve výhružném přibližování k oběti. "A myslim, že si pamatuješ, co jsem sliboval nečestnejm zlodějům <em>mejch</em> flašek," pokračoval a blížil se pořád víc.</div><div>"Jo, pamatuju," polknul naprázdno Henkka a sledoval Marca s výrazem laboratorní myši v teráriu.</div><div>Ďábelsky jsem se zachechtal a pozoroval to divadýlko. Těžko říct, co by z našeho zlomyslnýho umíráčku zbylo, kdyby se opět neozval Malý praktik.</div><div>"Hele, lidi," poznamenal nejistě, přičemž jsem si pomyslel, že ho občas naprosto strašlivě nenávidim, "nezdá se vám, že ta voda trochu opadla?"</div><div>"Z čeho tak soudíš, Emppu?" zeptal se Tuomas hlasem člověka, co je právě na cestě do garáže, kde si chystá vystřelit mozek z hlavy.</div><div>"No," začal Emppu a vzhledem k okatýmu zdrhavýmu pohybu na druhý straně studny jsem si znuděně pomyslel, že ze scénky už dneska nic nebude, "protože v důsledku Marcova výstupu na klavír jsem byl shozen do vody a byla mi asi jenom po pás."</div><div>"To je ale úžasné!" zvolala Anette a ihned se šla přesvědčit. Její nadšení jsem nesdílel. Rozhodně jsem netoužil bejt zase naprosto bezdůvodně zmáchanej jak průměrná houba.</div><div>"No fakt!" zaječela Anette z vody. Okamžitě ji všichni následovali. Až na mě a na Janneho, alias jediný chytrý lidi v týhle studně.</div><div>"Lidi, to je skvělý! Tý vody je tady fakt nějak míň!" zavolal Tuomas, který zřejmě svůj nápad s vystřelením mozku odložil na jindy.</div><div>"Jo," prohlásil jsem nepřítomně a zadíval se na Janneho, kterej mi moje vědoucí pohledy oplácel, "a mam se posrat?"</div><div>"Posrat se klidně můžeš," opáčil Henkka, kterej se už zjevně stačil uklidnit poté, co hrozba Marco dočasně odezněla, "ale na toice, ne tady."</div><div>"Vtipnej jako vždy," zašklebil jsem se na něj.</div><div>Henkka mi na to chtěl něco, určitě opět vtipnýho jak Batman v ledničce, říct, jenže to nestačil, protože ho přerušil zvuk. Píšu zvuk, protože to byl zvuk takovej, že jsem nedokázal objevit správný citoslovce, abych ho vystihnul, a to jsem na to obvykle mistr. Byl to prostě <em>zvuk.</em> No, kdyby se tu zjevil masovej vrah s velkym sekáčkem, přimáčknul by mi ho ke krku a nutil mě ho popsat, asi bych řeknul, že to znělo jak něco mezi rozladěnou tubou, bzukotem devítimetrovýho čmeláka a nasranym řevem Varga Vikernese.</div><div>Co to tak mohlo bejt, kurva?</div><div>PS: Ti bystřejší z vás zajisté postřehli, že Janne si už dřív s Alexim telefonoval, když byl klavír ve studně. To bude vysvětleno v jednom z dalších dílů, abyste si nemysleli, že to máme nedomyšlený. </div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1101/kapitola-trinacta-prekvapeny-aljosa-a-jeho-matka-tereza http://ladiesofbodom.blog.cz/1101/kapitola-trinacta-prekvapeny-aljosa-a-jeho-matka-tereza Studna Thu, 06 Jan 2011 12:03:51 +0100 <div>Přeju pěkný svátky, pokud si to teda přečtete. Pokud ne, přijde místo mě lopata a to popřát vaší hlavě. Což by nemuselo být tak úplně příjemný, hm?</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Počet obyvatelstva klavíru se opět o jednoho snížil, což sice žádnej úžasnej poznatek nebyl, ale holt jsme neměli co dělat. A když nemáte co dělat, tak většinou koukáte kolem sebe, alespoň já to tak dělávám.</div><div>Jenže když koukáte kolem sebe a vidíte tak maximálně zhmotněný schizofrenický představy okolních členů studny v&nbsp;podobě zmutovanejch zombie ponožek, začne vám z&nbsp;toho trochu hrabat.</div><div>Poslouchala jsem Marcovy žalozpěvy, Alexiho prozpěvování nějaký hymny optimistů a Henkkovo (teda nejspíš, pokud sem mezitim nenapršela i nějaká úžasně nadávající ryba) nasraný podvodní hledání lopaty, lépe řečeno zvuky, co to doprovázely - <br />jako šplouchání, <br />občasný zvuky, co obvykle provázej topení koťat a následný perkelování. Jestli na těhle týpcích v&nbsp;poslední době ještě můžu něco obdivovat, tak je to to úžasný rrrr.</div><div>Tuomas a Emppu se k&nbsp;tomu nijak nevyjadřovali, nejspíš byli příliš zaujatý Marcovým pohřebním obřadem.</div><div>Moment… Emppu?</div><div>"<em>Emppu!</em>" zaječela jsem jak rozhlasovej pavián a vrhla se okolo krku první blízké malé postavě.</div><div>"Anette…" ozvalo se to vedle mě váhavě. "To nejspíš bude trochu omyl."</div><div>Odskočila jsem jak zapíchnutá připínáčkem a začala se Aleximu horlivě omlouvat.</div><div>"Anette, kde jsi?" zavolal Emppu kdesi z&nbsp;opačné strany klavíru.</div><div>"Tady," odpověděla jsem vcelku logicky. Chvíli se ozývalo šoupání, jak Emppu tápal ve tmě. Náhle se zastavilo.</div><div>"Jsi to ty, Anette?" ozvalo se znovu. Vzhledem k&nbsp;tomu, že jsem necítila, jak kdyby mi chtěl někdo svým milujícím objetím vymačkat ledviny krkem, usoudila jsem, že ať už teď náš kytarista objímá kohokoli, já to asi nebudu.</div><div>"NE, NEJSEM A NEŠLAPEJ MI V&nbsp;TĚCH PONOŽKÁCH!" zaburácel Marcův hlas. Ozvalo se něco, co se dalo těžko definovat; to Emppu nejspíš zdrhal z&nbsp;dosahu Marcovy smrtonosný chůze.</div><div>Vzápětí se dostavil onen pocit, že někdo má v&nbsp;plánu vytvořit z&nbsp;mejch vnitřních orgánů ledvinkovou pastu a já si pomyslela, že už možná začínám mít přehled.</div><div>To malý vedle mě nemoh bejt Emppu, jelikož ten se znova změnil na amazonskýho škrtiče, tím pádem to byl nejspíš nezvykle příčetnej Alexi. To truchlící nad ponožkama byl zaručeně Marco, a jinak zbejval už jenom Tuomas, kterej ovšem kvůli barvě svých vlasů tak trochu splýval s&nbsp;terénem.</div><div>"Lidi," poznamenal náhle Emppu. "Začíná mi bejt zima," řekl a na důkaz tohoto tvrzení zacvakal zubama.</div><div>"Ty máš tak nejmíň co kecat," zavrčela opačná strana studny, lépe řečeno místní lovec podmořských lopat.</div><div>"Já začínám mít hlad," procedil Tuomas, přičemž jsme na něj všichni upřeli zraky, neboť to byla jedna z&nbsp;prvních vět, co prones od doby, než se nás zlovolná nebesa pokusila utopit. Nicméně jsme všichni museli shledat, že maj pravdu, jelikož kosa tady panovala vyloženě neskandinávská a o hladu ani nebylo potřeba mluvit.</div><div>"No tak, snad nebude tak zle," snažil se nás pozvednout na duchu Alexi, ale moc ohlasů si tím nezískal.</div><div>"Už máš tu lopatu?" zeptal se náhle Tuomas, vytrhnuvší se z&nbsp;hluboké deprese.</div><div>"Ne, nemam a to buďte sakra rádi, protože kdybych ji měl, tak by toho tady někdo trpce litoval," zavrčela vodní hladina nebezpečně blízko u našeho klavíru a já si pomyslela, že jestli už tim zas myslí Alexiho, tak tady snad začíná bejt něco špatně, ovšem naruby. Alexi se pro jednou choval jako milej, nepsychopatickej člověk a všichni ho nenáviděj ještě víc než předtim. Vážně, ve střízlivejch finskejch metloších aby se prase vyznalo.</div><div>Ne, že by se chování ožralejch dalo předvídat nějak líp, ale přece jen vás mnohem míň překvapí, když vám vlasatá kymácející se postava pobleje boty než když vás obejme a, dejme tomu, pochválí vám novej účes.</div><div>Povšimla jsem si, že se Tuomas tvářil nějak zamyšlenějš než obvykle a samozřejmě jsem se ho nemohla nezeptat, na co myslí.</div><div>"Vymejšlim plán na útěk," informoval mě Tuomas, "a snažil jsem se vypočítat, jak dlouho by nám trvalo se odsud dostat."</div><div>"No? Tak povídej," pobídla jsem ho. Ne, že bych čekala, že vážně něco vymyslel nebo spočítal. Ať mi plánoval sdělit cokoli, bylo to bezpochyby něco ve smyslu "odsud se nikdy nedostanem, je to v&nbsp;háji, chudák klavír a béé, já tak dlouho neviděl Donalda".</div><div>"Takže, napadlo mě několik nejpravděpodobnějších způsobu na zdrhnutí," dal se Tuomas do řeči. "za á, vytvořit z&nbsp;kancelářský sponky letadlo a odletět. Poznatky - letadlo z&nbsp;kancelářský sponky umí vybudovat jen MacGyver. Nemáme sponku. Nemáma MacGyvera. Tim se plán á vylučuje.</div><div>Plán bé zní - naučit se extrémně dobře levitovat. Poznatky - lektor levitace nepřítomen. Plán tudíž v&nbsp;pr..."</div><div>Emppu jen tiše zakvílel, vzduchem se ozvalo tiché <em>objím</em> (člověk by neřekl, jaký všechny citoslovce ještě pozná) a o zlomek vteřiny později i Henkkovo o poznání hlasitější zavrčení slov "slez ze mě", následované Emppuovým horlivým omlouváním.</div><div>"...v prádelně," dokončil slovo Tuomas raději slušným způsobem, jako by se obával, že se ono <em>objím</em> příště ozve nebezpečně blízko něj. "Plán cé - doufat, že se naši věznitelé slitují. Plán momentálně probíhá, ale nevypadá, že by se moc plnil. Plán dé - vyrobit si trampolínu a doskákat až nahoru. V&nbsp;tom nám brání nulovej trampolínovitej materiál. No a poslední, za é - prokopat se lopatou studnu a pak se o kus dál někde vyhrabat ven. To by bylo na dlouho. Uvážíme-li světlo ve studně, bylo by to dlouhý dlouho. Uvážíme-li mokro ve studně, bylo by to na velmi dlouhý dlouho. Uvážíme-li pracovitost místních, můžem se na to rovnou vykvajznout."</div><div>Tuomas už zřejmě domluvil. A, přesně jak jsem čekala, nepřišel s&nbsp;ničim světobornym, jen nás zase všechny totálně zdeprimoval tim, že jsme, jak před chvílí trefně podotkl, v&nbsp;prádelně. Teda, co bych za takovou prádelnu teď dala! Co bych teď dala za <em>jakýkoliv</em> jiný místo, než je tohle!</div><div>Znovu jsem zaslechla, tentokrát silně váhavé, <em>objím</em>. Vzhledem k&nbsp;tomu, že jsem na sobě dotyk Emppuovejch rukou necejtila, zdálo se, že se Emppu opět spletl, což dokazovalo i Tuomasovo odkašlání. Vydala jsem se zhruba tim směrem, odkud bylo slyšet a natáhla jsem ruku. Podařilo se mi dotknout se číchsi vlasů. Vzhledem k&nbsp;tomu, že jsem za to ještě nebyla zabita, vylučujeme Marca. Jela jsem rukou dolů, ke konečkům. Vyloučila jsem i Henkku, ten je měl kratší, takže jsem natrefila na Emppua, Tuomase nebo Alexiho. Samozřejmě jsem se mohla zeptat, ale to by pak nebyla taková sranda.</div><div>Chvíli jsem v&nbsp;ruce žmoulala vlasy a přemejšlela jsem. Byly jemný, moc jemný na to, aby patřily někomu černovlasýmu - takže vylučujem i Tuomase. Zbyli nám tu tim pádem Emppu s&nbsp;Alexim.</div><div>Zatáhla jsem za vlasy a čekala, jestli se ozve ukňučený "au" nebo přestřízlivělý "tohle prosím příště nedělej". K&nbsp;mýmu překvapení se nedělo ani jedno. Zatáhla jsem znova. Stále nic.</div><div>"Emppu?" ozvala jsem se vystrašeně. Přece se mu nic nemohlo stát... ne?</div><div>"Co?" ozvalo se. Aha, takže ty vlasy, co jsem právě držela, zjevně patřily Aleximu. Opět jsem zatáhla a když se situace nijak neměnila, vyslovila jsem pro změnu Alexiho jméno.</div><div>"Co?" řekl pro změnu Alexi. No tak sakra, na <em>koho</em> jsem to tady šáhla?</div><div>"Ehm... Necejtili jste tu někdo zatahání za vlasy?" ptala jsem se a cejtila se přitom trošku jak debil. Buď si Tuomas vyměnil vlasy, Henkkovi stačily vyrůst anebo se Marco zklidnil. Nevim, co z&nbsp;toho mi přijde pravděpodobný nejmíň.</div><div>"Ne," ozvalo se téměř sborově. Polkla jsem a tentokrát o dost silnějš zatáhla za <em>možná</em> vlasy. Tentokrát jsem rukou zamířila na druhou stranu, tam, kde by měly vyrůstat z&nbsp;hlavy. Místo hlavy jsem nahmatala jen dřevo klavíru.</div><div>"Tak buď jsem se zbláznila anebo je ten klavír vlasatej," prohlásila jsem mdle s&nbsp;pocitem, že to první by asi sedlo víc.</div><div>"Vlasatej klavír?" zajímal se náš pianista. "To se musim podívat. Mam takovej pocit, že jsem si do kapsy dával svítícího Medvídka Pú... Ehm... Marco?"</div><div>"Na to je ti starouš Marco dobrej, abys mu čajznul kalhoty a pak ho prosil, aby ti z&nbsp;těch tvejch kačerofilních tahal nějaký medvědy, co?" zabručel Marco nevesele. Najednou jsem zahlídla ve tmě jakejsi malej svítící předmět. Natáhla se pro něj bledá finská ruka, pevně ho sevřela a svítila si s&nbsp;nim na klavír. Usoudila jsem, že patřila Tuomasovi.</div><div>"Kde máš ty vlasy, Anette?" ptal se Tuomasův hlas a vyrušil tím moje úvahy nad tím, jestli existuje něco jako hmatový halucinace nebo jestli je snad pravděpodobnější existence hudebního nástroje s&nbsp;vlastnim hárem.</div><div>"Na hlavě," odvětila jsem a než stačil Tuomas otevřít pusu, dodala jsem: "Jestli ovšem myslíš ty klavírní, tak ty jsou o kus vlevo od Púa."</div><div>"Třeba to nejsou vlasy, ale vousy," dumal nahlas Marco. "Možná je to nějakej vikingskej klavír nebo tak."</div><div>Slyšela jsem jakýsi klepavě dřevěný zvuky napovídající tomu, že Tuomas právě osahával nebohý, bezbranný klavír. Pú nebyl zrovna ta nejlepší svítilna, protože nejenže neustále blikal, ale hlavně kromě Tuomasovy levý ruky a jeho obličeje tak zadumanýho, že by se za to nemusel stydět ani Sokrates, nic dalšího neosvítil.</div><div>"A fakt, jsou to vlasy," poznamenal Tuomas a tahal za možnávlasy. Nahrnul se k&nbsp;němu Marco, očividně zklamán, že se nejedná o vikinga.</div><div>Tuomas nás poslal sesednout si na klaviaturu - kterou nejdřív pečlivě zaklapnul - aby mohl nadzvednout víko a podívat se, kde se tam onen vlasový porost vzal.</div><div>Klavír ze začátku nechtěl moc spolupracovat, ale nakonec se ozvalo strašidelný skřípnutí, jako když v&nbsp;hororu nějaká obluda otvírá dveře, a Tuomasovi se podařilo trochu nadzvednout víko. Posvítil si na otvor a...</div><div>...a studnou se zalinulo ukázkové "...ÁÁÁÁÁ!"</div><div>"Je tam těch vlasů víc," přišel s&nbsp;jednou možností Emppu.</div><div>"Fakt to byl viking a Tuomas se ho leknul," nevzdával se Marco nadějí. "Nebo možná chlupatá, vlasatá vikingská ponožka."</div><div>"Nebo tam někdo skladoval paruky," nechtěl zůstat s&nbsp;návrhy pozadu Alexi.</div><div>"Nebo do toho piána někoho zavřeli někoho za to, že moc kecal, přivřeli mu vlasy a nechali ho tam shnít," podotkl Henkka s&nbsp;naprosto slyšitelným úšklebkem směrem k&nbsp;Aleximu. "Takže kdyby tě třeba chytla potřeba mi nějak nadávat, víš, jak skončíš."</div><div>"Abys tam neskončil s&nbsp;nim," zavrčel Marco. "Tak co tam teda je?"</div><div>"Mr-mr-mr..." Písmena z&nbsp;Tuomase lezla asi tak ochotně jako ožrala z&nbsp;hospody.</div><div>"<em>Mr?</em>" dotazoval se Alexi poněkud nechápavě. "Jak vypadá takovej <em>mr,</em> lidi?"</div><div>"Není to nějaká značka bot?" navrhla jsem.</div><div>"Vlasatá bota? Nevim jak vám, ale mně se to moc nezdá," vrtěl hlavou Henkka.</div><div>"..mr-mr-mr..."</div><div>"MRKEV!" zařval vítězoslavně Emppu, až všichni leknutim nadskočili a Alexi dokonce slítnul z&nbsp;piána. Poprosila jsem Henkku, aby mi ho pomohl vytáhnout zpátky, jinak že by se mohl třeba blíže seznámit s&nbsp;Rihanninou tvorbou. Henkka, ač ochotnej jak prodavač při reklamaci, vyhověl mojí žádosti a Alexi, kterej zrovna začínal už tak pěkně usychat, se opět promočenej na kost vracel mezi osazenstvo klaviatury.</div><div>"Mrkev? Tuomasi, tys našel mrkev?" tázal se Emppu hladově.</div><div>"...mr-mr..."</div><div>"To bude mrož, dejte na mě," prohlásil Alexi sebevědomě.</div><div>"Mrazák?"</div><div>"Mrkací panenka?"</div><div>"Mrouskající kočka, určitě!"<br />&nbsp;&nbsp; "<em>MRTVOLA!</em>" přemluvil svoje hlasivky Tuomas k&nbsp;větší spolupráci. Všichni opět nadskočili a tentokrát se podařilo sletět Henkkovi. Alexi se ho snažil mokrejma rukama vytáhnout zpátky nahoru, ale akorát se mu podařilo tam zahučet znova. Poklepala jsem - aspoň doufám - na Emppuovo rameno a - aspoň doufám - Emppu se ke mně přesunul a pomohl mi je oba dva dostat zpátky.</div><div>"Taky nápad, nacpat tolik lidí na klaviaturu," zavrčel Henkka a snažil se - nutno dodat, že nepříliš úspěšně - nějak zamaskovat drkotání svejch zubů. "No, Tuomasi, když už jsi zjistil, co to je, můžem se vrátit zpátky dozadu?"</div><div>"A-a-a-a-a-a-a-..."</div><div>"No super, to abysme si zas vzali tejdenní volno, abysme zjistili, o co mu jde," povzdechnul si Henkka.</div><div>"Henkko," promluvil k&nbsp;němu Alexi, "nejenže nemáme klasickou práci, kde bysme si brali volna, ale hlavně jsme teď ve studni, kde neni žádný dělení dnů na..."</div><div>"Tebe se nikdo neptal," odseknul Henkka a zuby mu stále ťukaly v&nbsp;rytmu blackmetalových bicích. Moje citlivý uši zaregistrovaly kdesi poblíž Henkky jedno pevný <em>objím</em> a Alexiho ujišťování o tom, že mu pak nebude taková zima. Henkka mlčel. Pochybuju, že by mu byla Alexiho společnost nějak milá, ale spíš nechtěl skončit mojí rukou natěsnanej vedle mrtvoly v&nbsp;piáně a s&nbsp;popíkem v&nbsp;uších.</div><div>"A-a-a-a-a-le-le-le..."</div><div>"Cože, Ale? Toho sice od nahrávání Hate Crew Deathroll už tolik nepotkávam, ale myslim, že kdyby hnil někde v&nbsp;klavíru, aspoň by mi o tom napsal smsku," zamračil se Alexi nedůvěřivě.</div><div>"...le-le-le t-to neni vše-vše-vše-všechno!" vykoktal ze sebe Tuomas a ruka s&nbsp;blikajícím Púem se mu přitom viditelně třásla. "O-o-o-o-o..."</div><div>"To jeho koktání mi začíná mírně lízt na nervy," zavrčel Marco.</div><div>"-o-on tam má s&nbsp;sebou spoustu žrádla! A piva!" vyjekl Tuomas.</div><div>Celej klavír se opět otřás a Tuomas málem sletěl dolů, kdyby se nezachytil mrtvolnejch vlasů a Emppu s&nbsp;Marcem ho společnejma silama nevytáhli.</div><div>"Žrádlo?" vypískla jsem vesele.</div><div>"Pivo?" opakoval Marco zamilovaně.</div><div>A všichni se hned nahrnuli dozadu k&nbsp;vlasům.</div><div>"Nejdřív se musíme dostat skrz ty vlasy," soudil Alexi a začal se prohrábávat přes hustý vlasovitý porost, přičemž ho občas přerušovaly kvílivé, vrčivé či jinak nepříliš nadšené zvuky, když si nás náš filozof náhodou splet s&nbsp;mrtvým objektem nalézajícím se v klavíru.</div><div>"Hele lidi," začal Emppu - bylo mi jasný, že tímto opět začíná nějakej jeho nebezpečně věcnej dotaz. "Nevíte někdo, kdo by tak mohla bejt ta mrtvola?"</div><div>"No, má to dlouhý vlasy, takže Buddy Holly to bude těžko," opáčil Henkka. "Takže nám zbejvá možnost, že to je jakejsi metalista, což znamená, že…" Náhle se zarazil a dala bych krk na to, že se začal hrozně vyděšeně rozhlížet po studni, jelikož se v&nbsp;krátkejch intervalech za sebou začalo ozývat takový tichý, leč k&nbsp;smrti vyděšený <em>třes</em>. Teda spíš <em>třestřestřes</em>, ty prodlevy byly opravdu hodně krátký. Reakcí na ono třesení, klepání, smrtelný křeče, nebo jak tomu mám říkat, byl prudkej trhavej pohyb na klavíru, jedno pevný <em>objím</em> a Alexiho konejšivý mumlání. Řekla bych, že Henkka z&nbsp;toho musel bejt nadšenej jak moucha z&nbsp;repelentu, momentálně byl ale z&nbsp;neznámýho důvodu příliš vyděšenej, aby se zmoh na odpor.</div><div>Náhle to docvaklo i Tuomasovi, sedícímu vedle mě (pochopitelně s&nbsp;jasným <em>docvak</em> - to by jeden nevěřil, jak se všechny citoslovce v&nbsp;temný studni znásoběj). Emppu to očividně pomocí svého supercitlivého vlnění zachytil taky.</div><div>"Tak řekne mi už sakra někdo, o co tady jde?" vypálil okamžitě - nejspíš mu docela otrnulo, když neměl výhled na Marca.</div><div>Tuomas se chopil vysvětlovacího postu, jelikož Henkka nebyl schopen slova a Alexi měl příliš mnoho práce.</div><div>"Berme jako základní informaci, že je to jakýsi mrtvý metalista. Z&nbsp;čehož vyplývá, že o něm buď ty fansky nevěděly, tudíž nevěděly ani o tom jídle a chtěly nás tu nechat chcípnout hlady. Nebo o něm věděly, možná ho dokonce i zabily… A pak jsme v&nbsp;Lotyšsku," dokončil Tuomas svůj beznadějný monolog. Měla jsem takovej dojem, že jsem z&nbsp;Henkkovy strany slyšela jakejsi podivnej nezařaditelnej zvuk. Teda slyšela bych, kdyby se ho vrchní sestra Alexi nesnažila svým škrtičovitým objetím umlčet. Asi to byla jenom další trochu moc hlasitá představa.</div><div>Marco se náhle zjevil zdánlivě odnikud, nakouknul přes víko klavíru a prohlásil: "Budem tady stát a tlachat, jak je svět nespravedlivej, nebo se konečně zařídíme tak, abychom tu neumřeli hlady?"</div><div>"Dělejte si co chcete, já věci od mrtvoly jíst nebudu," prohlásila jsem rázně. Ve studni zavládlo překvapené ticho. Posléze ono ticho usoudilo, že na mě se vlastně může kašlat, hlavně když neubude a jak na povel se všichni vrhli na jídlo. Bůhvíproč se mi přitom v&nbsp;hlavě objevil obrázek hejna kobylek z&nbsp;učebnice ze šestý třídy.</div><div>Za mnou se ozývalo šustění, áchání a podobné oslavné zvuky (tipovala jsem, že Marco našel svoji vytouženou basu piva), sem tam do toho nějaký to <em>křach</em> nebo <em>písk</em>, když někdo omylem Emppua přivřel do klavíru.</div><div>Z&nbsp;druhý strany za mnou (já vim, že to zní blbě, ale když není nic vidět, tak se to tu docela blbě popisuje) se ozývalo Henkkovo nešťastný mlčení.</div><div>"Hej, já našel steak!" ozval se někdo - těžko zařadit, kdo z&nbsp;místního hladového společenstva to byl, neboť přes zvuky boje o kus žvance to nebylo dost dobře poznat.</div><div>"Jo, já pytlík rozmočenejch gumovejch medvídků, a co jako," zavrčel mu kdosi v&nbsp;odpověď. Tentokrát bych vsadila na Marca, protože ten tady ovládal vrčení nejlíp, měl nakonec dlouholetou praxi. A obecně to byl jeho oblíbenej zvuk.</div><div>"Hele," ozval se ten třetí někdo (vsadim boty, že to byl Emppu, to je totiž náš nebezpečný praktik) "tys někdy zkoušel rozmočit gumový medvídky? Já jako malej to zkusil - jako nafouknou se, to jo, ale nikdy, nikdy nedonutíš gumovýho medvídka k&nbsp;samovolnýmu rozpuštění."</div><div>Odpovědí mu bylo další zavrčení, což mě přimělo konstatovat: "Asi jsi měl prostě špatný medvídky, Emppu."</div><div>"Tak to teda ne!" ohradil se trpaslík, zatímco trhal sáček od lékořicových bonbónů (vzdávám se svého zraku, sluchem a čichem toho člověk zjistí víc). "Tihle byli kvalitní, z&nbsp;Německa."</div><div>"V Německu maj všechno úzkoprsý a tvrdý," ozval se Alexi, čímž si opět nevědomky zjednal klid, protože to byla nejkritičtější poznámka, kterou za dobu svého znovuzrození pronesl. Asi se k&nbsp;němu donesly pivní páry.</div><div>Nikdo naštěstí nestihl poznamenat nic o dvojsmyslech, jelikož se toho Emppu okamžitě chytil. "Takže to jako chceš říct, že německý medvídci se nerozpustěj?"</div><div>Alexi se zamyslel. Bylo úplně slyšet, jak se mu zavařujou mozkový závity. Nakonec řekl: "Jo, myslim, že přesně to chci říct."</div><div>"Skvělý, takže už budu vědět, kam mám jít nakupovat, když se na obzoru objeví šance, že bych se moh zhmotnit v&nbsp;napůl potopený studně," poznamenal Emppu hořce a naklonil se, aby mohl ze spár mezi klapkama vylovit pendrek. Podle jeho zklamaného zakňučení jsem soudila, že ho nejspíš vytáhl i s&nbsp;nějakým zapomenutým Marcovým zubem.</div><div>"Nuže," prohlásil po chvíli majitel zubů rozvážně, "není třeba propadat panice. Momentálně se nám, řekl bych, daří docela dobře."</div><div>"Jo, na potopeným klavíru s&nbsp;mrtvolou jistě," řekl Tuomas, jenž jednou rukou lovil z&nbsp;klavíru něco, co byl nejspíš rohlík a druhou stále přidržovat slabě fosforeskujícího Púa.</div><div>"Hele, ještě není všem dnům konec," uklidňoval ho Marco (kdy naposled Marco někoho uklidňoval? Tady se projevil vliv jednoho mizernýho Heinekena), "hlady tu neumřem, osamělostí už vůbec ne a to je hlavní."</div><div>"Když myslíš," povzdechla jsem si a loupla jsem hladovým očkem po arašídových křupkách. Pravda, hlad by byl, ale nehodlala jsem se snížit na supí úroveň.</div><div>Ono <em>třestřestřes</em> na druhý straně klavíru ustalo, takže jsem usoudila, že Henkka buď umřel nedostatkem vzduchu, nebo metody vrchní sestry Alexiho zabraly. Těžko říct, co bylo pravděpodobnější.</div><div>"Hej, co jste tu všechno našli?" ozvala se za mnou výše zmiňovaná vrchní sestra a nakoukla mi přes rameno.</div><div>"Alexi, myslíš, že by ses mohl trochu posunout?" zeptala jsem se nejistě. "Lechtáš mě vlasama."</div><div>Alexi se vystřelil asi půl metru dozadu a začal se mi horlivě omlouvat, z&nbsp;čehož jsem usoudila, že pro příště udělám líp, když budu v&nbsp;podobných situacích radši mlčet.</div><div>Najednou se ozvalo studeně mokrý <em>žbluňk</em> a kdosi zaklel.</div><div>"Co je?" otázala jsem se do nastalýho ticha.</div><div>"Perkele…" zamumlal kousek ode mě někdo, kdo moh bejt Tuomas. "Spad mi tam Pú."</div><div>Ve studni se rozhostilo napjaté ticho. Všichni se potřebovali smířit se skutečností, že Tuomas právě utopil náš jediný zdroj světla, třebaže svítil míň než přejetá světluška.</div><div>"Co budem dělat?" zeptal se mě úzkostlivě Emppu. Úplně jsem viděla, jak ve tmě hledá moji sukni.</div><div>"Někdo to prostě bude muset vylovit," rozhodl Marco.</div><div>"Marco, to by napadlo i těžce malomyslnýho," zavrčel levej roh - nejspíš Henkka, nikdo jinej se v&nbsp;levejch rozích až na akutní případy nezdržoval. Nejspíš zapomněl na onen případ s&nbsp;lupou pro důchodce.</div><div>"Jenže kdo?" pronesl náš malý praktik a zapříčinil tím další chvíli ticha.</div><div>"Nejvyšší je tady Tuomas," ozval se po chvíli znovu Marco.</div><div>"Ale ty máš radarovou bradku," opáčil jmenovaný.</div><div>"A Emppu je zas nejmenší, tak by tam třeba dosáhnul," snažila jsem se gnóma taky trochu angažovat, za což mi zřejmě vděčnej nebyl.</div><div>"Ale Henkka je nejblíž tomu místu, kam to spadlo!" vypísknul na svoji obranu a vysloužil si tak rozzlobené zavrčení z&nbsp;levého rohu a a urážlivé <em>tse</em>, které nejspíš pocházelo od Tuomase za to, že si dovolil Medvídka Pú nazvat "tím".</div><div>"Já nikam nelezu," vrčelo stvoření v&nbsp;levým rohu. "Nehodlám pomáhat někomu, kdo mi utopil lopatu."</div><div>"Prosim vás, buďte zticha," ozvalo se odevzdané povzdechnutí zpoza mých zad. "Já tam jdu."</div><div>Všichni zírali na Alexiho jak porodní bába na turbínu - teda, zírali by, kdyby bylo něco vidět. Takhle jsem mohla jenom tušit, kam se pohledy všech přítomných upírají.</div><div>"Díky," pronesl Tuomas obdivně. Alexi mávnul rukou (to jsem ještě poznala) a vlezl do vody.</div><div>Všichni ještě chvíli zůstali v&nbsp;němém vytržení, to se však nedalo říct o klavíru. Tomu se zjevně nelíbilo, že ho jeho nejpříčetnější člen opustil a začal se zlovolně naklánět.</div><div>"Zachraň mě!" zaječela jsem, aniž bych věděla, komu to bylo adresováno a chytila jsem se první věci, co byla v&nbsp;dosahu, v&nbsp;tomto případě čísi vlasy. Vydrápala jsem se zpátky na klaviaturu a s&nbsp;odporem jsem zjistila, že to byly pačesy od tý mrtvoly. Zašklebila jsem se a otřela si ruce do sukně.</div><div>"To bolelo," ozval se za mnou náhle hlas, z&nbsp;čehož jsem málem vylítla z&nbsp;kůže. Vzápětí jsem se uklidnila - očividně to nebyla ta mrtvola, ale někdo, jehož vlásky mi dost dobře poslužily jako záchranné lano.</div><div>"Jestli jsem tu teď někoho zatahala za vlasy, tak se omlouvám," pronesla jsem upřímně.</div><div>"Jo, mě," ozval se znova ten hlas. Tak moment, tady něco nesedělo. Alexi to nebyl, ten se obětavě plácal někde ve vodě. Tuomas těžko, ten má jinou barvu hlasu. Emppu to taky nemoh bejt, protože měl moc práce se sáčkem kukuřičných lupínků. Marco taky ne, ten zase čerpal vyšší moudrost, tentokrát ale z&nbsp;flašky piva. Henkka byl zalezlej ve svým rohu a nevypadalo to, že by chtěl v&nbsp;příštích deseti letech vylízt. Nevim, jak hluboko do deprese upad, když ho neprobral ani klavírní alkohol, ale tipovala bych to tak na depku hloubky Mariánskýho příkopu.</div><div>Takže se nabízela jedna dost zásadní otázka: S&nbsp;kým to tady sakra mluvim?</div><div>"Ehm… Kdo seš?" otázala jsem se a docela nervózní jsem čekala na odpověď. Odpovědí mi bylo zamyšlené ticho.</div><div>"No… Já vlastně nevim," vypravilo ze sebe ono stvoření. Tak počkat, tady se děje něco hodně moc divnýho.</div><div>"Jak jako nevíš?" zeptala jsem se nejistě.</div><div>"Nevim. A ani nevim, kde vlastně jsem," odpověděl Hlas.</div><div>"No, to je bezva," řekla jsem a připadala si jak cvok. Tohle musej bejt halucinace, jinak si to neumim vysvětlit.</div><div>"Hele, co vlastně dělám v&nbsp;klavíru?" otázal se Hlas po chvíli. Necítila jsem se dost silná pro odpověď, proto jsem se přimotala k&nbsp;Emppuovi a polohlasem zašeptala: "Řekni Tuomasovi, že ta mrtvola nejspíš nebyla mrtvola." Emppu kývnul - doručení zprávy jsem si potvrdila, když jsem uslyšela Tuomasovo vystrašené mlčení. Marco si očividně všiml změny vlnění, přišoural se k&nbsp;domnělé mrtvole a šťouchl do ní prstem. "Takže… ty nejsi mrtvola, viď?" zeptal se moudře. Původce Hlasu pokrčil rameny.</div><div>"Hm, asi ne, i když nevim, čemu mám věřit."</div><div>"A to si nevzpomínáš ani na svoje jméno?" zeptala jsem se - ano, opět to bylo na mě, protože všichni ostatní byli buď moc vyděšení, nebo moc zdeprimovaní, případně příliš obojživelní na jakýkoliv rozhovor.</div><div>"No… Vim, že začínalo na J, ale dál už fakt nevim," řekl Hlas bezradně.</div><div>"Skvělé," pronesl Tuomas. Nikdo mu nevěnoval pozornost. Sakra, to fakt nikomu nepřipadá divný, že se tu bavim s&nbsp;<em>mrtvolou?</em> …Ne, asi ne. Tady už se stala spousta divnějších věcí. Milej rozhovor se zombie je na denním pořádku.</div><div>"Takže," začal znovu Tuomas, který převzal po momentálně nepřítomném Alexim štafetu leadera a praštil do klavíru, aby si zjednal klid (asi o ten klid hodně stál, protože udeření milovaného nástroje ho muselo stát dost přemáhání).</div><div>"Máme tu co do činění s&nbsp;nemrtvou mrtvolou, donedávna ještě uvězněnou v&nbsp;klavíru," začal vykládat. "Vzhledem ke struktuře vlasů a duševnímu přesvědčení prozatimního osazenstva místní studny můžeme uvažovat, že se jedná o skandinávského metalového hudebníka, pokud se ty nahoře nějak ošklivě nespletly. Jméno oné neznámé osoby začíná na J. Pokud uvážím všechny logické možnosti, máme tu tři reálná řešení. Ona osoba je buď Jukka, Janne nebo Jaska." Na chvíli se významně odmlčel a přelétl pohledem shromážděné obecenstvo (jen tipuju). Poté ve svých psychopatických úmorných úvahách pokračoval.</div><div>"Jukka těžko, protože tato osoba postrádá šátek, dobrovolně mluví a navíc si troufám říct, že Jukku bych ještě poznal. Tímto se možnost jedna vylučuje."</div><div>"Fajn, takže nám zbývá buď Janne nebo Jaska," poznamenal chytře Emppu.</div><div>"Jo, a to si vyřešte sami, protože to poslední, co teď chci dělat, je snažit se rozluštit něčí zapomenutou identitu," odsekl Tuomas a dál se s&nbsp;náma nebavil. Jo, tyhle jeho změny nálad fakt miluju.</div><div>Chvíli bylo ticho. "Takže kdo teda jsem?" zeptal se po chvíli Hlas.</div><div>"JÁ NEVIM!" zadunělo sborově studnou. Povzdechla jsem si. Je na výběr ze dvou lidí, který tu všichni - až na mě - dobře znaj, ale nikdo na to není schopen přijít.</div><div>"Hele, snad to nebude tak těžký," připlachtil náhle odnikud Marco se svým švitořivým optimismem. "Ta tma nám tady hubí mozkový buňky, to je jasný, takže naše amnézie je vcelku omluvitelná. Navíc, tyto dvě osoby pocházejí z&nbsp;jiné kapely, tím pádem je pravděpodobnější, že si je bude pamatovat někdo, kdo s&nbsp;nima hraje."</div><div>Všechny pohledy se změnily v jeden smrtící a zabodly se do levého rohu.</div><div>Problém byl v&nbsp;tom, že nenastala žádná reakce. Nevim, jestli to bylo neúmyslně nebo z&nbsp;čirý zlomyslnosti (oboje možný), výsledkem ale bylo, že se o nás Henkka nezajímal víc než svobodná matka o Playboye.</div><div>"Ale mě tohle celkem deprimuje," ozval se Hlas bezradně. Obrátila jsem zraky k&nbsp;vodě a vyhlížela Alexiho s&nbsp;napůl utopeným Púem.<br /></div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1012/kapitola-dvanacta-rakev-s-klaviaturou http://ladiesofbodom.blog.cz/1012/kapitola-dvanacta-rakev-s-klaviaturou Studna Sun, 26 Dec 2010 18:32:50 +0100 <div>Po dlouhé/krátké době tu máme jedenáctý díl, což jsou ty dvě jedničky vedle sebe, jenž se daj vcelku dobře použít do binární soustavy. Ale to je jedno; protože jsme tak neskutečně zlé a odporně zlomyslné, rozhodly jsme se vás týrat další sortou psychopatických keců.</div><div>A pokud si to nepřečtete, tak si pro vás přijde Lopata. A to vás bude velmi, <em>velmi</em> mrzet.</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>Alexiho objímání mi momentálně nevyhovovalo z&nbsp;několika důvodů.</div><div>Za á: na podobný věci jsem prudce alergickej i ve chvíli, kdy zrovna nedřepim s&nbsp;partou psychoušů ve studně.</div><div>Za bé: Z&nbsp;důvodu mojí alergie jsem se pomaličku začínal dusit.</div><div>Za cé: Ono škrtičovitý objetí mi lámalo krční obratle tam, kde to nestačil udělat Marco, což mi bylo krajně nepříjemný.</div><div>Za dé: Rozhodně jsem si nepřál bejt objímanej od někoho, jako je Alexi.</div><div>Anette si naštěstí očividně všimla, že můj obličej dle odhadů nabyl barvy nedozrálý švestky (vůbec si na ty ovocno-zeleninový přirovnání co se týče barvy ksichtu potrpim) a pomalu se vyvlíkla z&nbsp;jeho objetí, čímž byl Alexi nucen svoje loving embrace trochu uvolnit a mně tak pravděpodobně zachránila život.</div><div>Dopad jsem na slizkou zem studny, se kterou jsem si od Marcova útoku náramně rozuměl a rozkašlal se jak hulič s&nbsp;tuberkulózou.</div><div>"Nesimuluj," zavrčel Tuomas z&nbsp;rohu. No jo, typický. Já tady nejdřív zmíram v&nbsp;rohu v&nbsp;důsledku volně spuštěný corridy, teď mi hrozí nebezpečí udušení kvůli tomu, že se nám Alexi rozhodnul ukázat svoji nehynoucí lásku a všem je to putna. Ba co víc, ještě mě obviněj ze simulace. Tsse. Alexiho všichni obskakovali jak papeže jenom kvůli tomu, že si jeho životní funkce na krátkou dobu odjely na Havaj. Já tady umírám už několik trýznivejch hodin a <em>všichni na mě serou.</em></div><div>"Hele vole, v&nbsp;pohodě?" zeptal se Emppu, vykukujíc zpoza Anettiny sukně. Dobře, beru zpátky - všichni až na jednoho místního trpaslíka.</div><div>Neobtěžoval jsem se odpovědět a rychlostí rapidshareskýho stahování jsem se přesunul do svýho oblíbenýho rohu. Myslim, že si nechám patentovat Henriho písmo aneb Jak po hmatu číst z&nbsp;oslizlých, kamenných zdí. Vydání 1, Jak se neztratit v&nbsp;labyrintu studen. Vzhledem k&nbsp;tomu, že jsem v&nbsp;týhle studni už měl detailně prozkoumanej každej šutr, to nebude problém.</div><div>Když se mi podařilo dosáhnout vytouženého cíle, respektive nejméně obydleného imaginárního rohu, vděčně jsem si kecnul ke zdi a prohlídnul si momentální dění.</div><div>Anette si stírala z&nbsp;tváří slzy dojetí a úslužně se Alexiho ptala, jestli pro něj může něco udělat. Hm, a když byl já mrtvej, tak to nikoho nezajímalo. Ne, nežárlim, perkele!</div><div>Emppu vykukoval zpoza jejích hadrů a očividně nechápal nic, stejně jako Marco. Tuomas nakrknutě seděl v&nbsp;rohu (co ho tak rozladilo, to vážně nevim - asi zase chyt utkvělou představu, že nemáme dost úcty ke klavírům) a fusky vypadaly jednoduše spokojeně.</div><div>Nepostřehnul jsem na Alexiho ksichtě žádnou změnu - pravda, taky asi nebylo co hledat, bílej je furt stejně.</div><div>"Přátelé," začal Alexi znova a tentokrát jsme na něj civěli bez výjimky všichni, dokonce i já, protože jsme si nedokázali představit, že by nějaký podobný slovo moh vypustit z chlebárny. Pravda, ani jsem vlastně nevěděl, jestli ví, co tohle slovo znamená, nebo jestli má vůbec tucha o tom, že nějaký takový slovo existuje; a to je co říct, když jsem s&nbsp;nim nucenej žít v&nbsp;jakýs takýs symbióze už třináct let.</div><div>"Chtěl bych se vám všem hluboce omluvit," prohlásil Alexi a v&nbsp;tu chvíli by mohli všichni z&nbsp;našeho klanu zdeprimovaných finských hudebníků plus jedna švédská zpěvačka dolníma čelistma zametat. Nejspíš není nutno dodávat, že nic takovýho Alexi nikdy neprohlásil, ani když mu Janne dal na otestování ty mexický houby.</div><div>"Anette, promiň, že jsem ti způsobil tolik problémů. Emppu, promiň, že jsem ti zničil pračku. Marco, promiň, že jsem ti zamotal tkaničku do vousů. Tuomasi, promiň, že jsem si myslel nepěkný věci o tvým klavíru. Ponožky, promiňte, že jste mě musely mít na starost. A Henkko," obrátil se na mě, přičemž mi došlo, že skrz těch několik událostí, při kterejch bylo mý nejběžnější oslovení něco na způsob hajzla, už jsem skoro zapomněl svý vlastní jméno.</div><div>"Nó?" zeptal jsem se nejistě a pomyslel si, že já možná nejsem normální, ale v&nbsp;tom případě neexistuje výraz pro to, co se teď děje kolem mě.</div><div>"Promiň, že jsem tě provokoval a poslal na tebe Marca," dokončil Alexi svůj skromný proslov, který ho zřejmě vyčerpal natolik, že těsně po jeho dokončení usnul. Vytvořili jsme něco jako jakýsi neexistující biblický sousoší - poklidně spící Alexi a kolem několik nekonečně zdeprimovaných, ale momentálně hlavně naprosto profesionálně vykolejených psychopatů.</div><div>Koukali jsme jeden na druhýho a nebyli schopný slova. V&nbsp;týhle studni už se udála spousta naprosto nelogickejch, cvoklejch a na hlavu postavenejch věcí, ale že nás to dožene až do takovejch psychickejch extrémů, to jsem teda nečekal. Faktem ovšem bylo, že Alexi tyhle věci fakt řek - a teď si tu za šedivýho dne chrápal uprostřed našeho skromnýho bejváčku a bylo mu úplně fuk, že tohle nejspíš - nebo rozhodně aspoň já - považujem za hodně blbej Matrix.</div><div>Něco tady krutě nehrálo, ovšem nebyl jsem v&nbsp;dostatečně fungujícím fyzickým stavu, abych se zmoh na nějaký bližší výzkumy, rozhodně zatím ne.</div><div>Zadíval jsem se na nebe, který bylo dneska tmavší a hnusnější než obvykle a zatímco jsem obnovoval momentálně dost žalostně vyhlížející sbírku svých sarkastických keců, pomyslel jsem si, že jsme poměrně v&nbsp;hajzlu, poněvadž je kosa a podle toho nebe bude dneska asi slušně chcát.</div><div>Všichni ještě chvíli nevěřícně čuměli na hnípajícího pana Mámvásmocrád a Marco přelomil ticho větou: "Nedáme sázku, kdy se vzbudí?"</div><div>"Brzo," ujistil jsem ho. "Usnout v&nbsp;místnosti, respektive studně plný lidí je totiž proti společenský etiketě, na kterou střízlivej psychopat určitě hodně dá, takže až mu to docvakne, probere se."</div><div>Další chvíli jsme zírali na Alexiho. Vsadil bych basu na to, že až (nebo spíš jestli) odsud vypadnem, budem se všichni schopný dost dobře umístit na mistrovstí v&nbsp;zírání.</div><div>Námi ozírávaný objekt se se symbolickým <em>docvak</em> (nebo už mam slyšiny?) náhle posadil, otevřel oči a začal se nám omlouvat, že tak netaktně usnul. Perkele, perkele, <em>perkele!</em> Nikdo mi neumí lízt na nervy tolik, jako Alexi! To už ho mám teda mnohem radši, když se ožírá a řve na mě, že ho sere, jak mě vidí dvakrát a ať se rozpůlim, než když je z&nbsp;huby schopnej vypustit věty jako "Velice se omlouvám", "Mám tě moc rád" a nebo dokonce, a to je vrchol, "Dal bych si hrneček čaje, prosím." To řeknul jen jednou a samozřejmě z&nbsp;prdele, ale vyděsil tim všechny natolik, že se Jaska fláknul při hraní paličkou do ksichtu, Roope hrábnul do kytary tak prudce, že se mu přervala struna a málem mu vyšvihla oko, já dostal cosi jako epileptickej záchvat a Janne okamžitě běžel Aleximu překontrolovat životní funkce a pak po něm i žádal občanku, jestli je to ten samej týpek, co nás kdysi natáhnul do kapely.</div><div>"To je v&nbsp;pohodě, klidně si chrápej dál," odseknul jsem nasraně. "Stejně tu nikomu nechybíš."</div><div>"Henkko!" okřikla mě Anette. "Ty si snad nepamatuješ, co jsem říkala?!"</div><div>"A KDYŽ MI TU NADÁVAL ON, BYLO TI TO JEDNO!" rozječel jsem se jak siréna. Nebo spíš sirén, na sirénu mam moc hlubokej hlas. "MĚ UŽ TO TU NEBAVÍ! MAM HLAD, ŽÍZEŇ, VŠICHNI NADRŽUJOU ALEXIMU A NA MĚ SEROU!" Hrábnul jsem po lopatě ležící kousek od vikinga a bylo mi v&nbsp;tu chvíli úplně jedno, jestli mě s&nbsp;ní zjebe nebo jestli mě oběsí na svejch fousách, slyšíš, krutej světe? Mně už je všechno jedno!</div><div>Čekal jsem, že Anette zrudne vzteky jak opálená ředkvička a vytasí se na mě s&nbsp;Rihannou, ale ona si místo toho povzdechla, sedla si ke mně a objala mě kolem ramen (na což se Emppu netvářil moc vesele). "Je toho na nás prostě moc," shrnula to, "a samozřejmě tě máme všichni rádi."</div><div>"To je pravda," přidal svojí trošku do mlejna Alexi.</div><div>"Ty už nic neříkej," zavrčel jsem na něj a pevně stisknul lopatu, "nestačí ti, žes mi zničil život?"</div><div>Alexi se zatvářil... <em>lítostivě? Smutně? Provinile?</em> Do háje, odkdy se zrovna on umí tvářit jinak než <em>toho bych zabil</em> nebo <em>s&nbsp;tou bych se rád blíže seznámil?!</em></div><div>"Heleď, Henkko," začal další proslov. Stačilo mi jen to, aby vyslovil mý jméno a už jsem měl sto chutí vstát a využít svojí lopaty na tvrdý a nečekaný útok proti jeho vlasatý hlavě. Neptejte se, proč jsem to neudělal, asi jsem moc velká sralbotka. Popřípadě sralfuska, to je teď výstižnější.</div><div>"Já vim, že jsem udělal spoustu věcí, co jsem neměl. A řeknul jsem ti spousta věcí, kterejch teď lituju, ale, víš... Nedokážu to zastavit, neumim si pomoct. Seš můj kámoš, ne, to kecám... Ty a ostatní z&nbsp;kapely jste moje rodina a ať jsem se choval a budu chovat jakkoli, tak na tom se nic nezmění," prohlásil Alexi neuvěřitelně střízlivým tónem. Jestli mě za ožralosti vidí dvakrát, teď ze mě musí vidět tak čtvrtku.</div><div>Vymanil jsem se z&nbsp;Anettina objetí (Emppu na mě přesto stále čuměl nasraně a závistivě jak babka na spolubabku, co peče lepší buchty) a rozhodnul se využít Marcovy metody. Postavil jsem se přímo doprostřed studny, zaklonil jsem hlavu, zadíval se do mraky zatemněných modrých výšin a začal jsem co nejbeznadějněji sirénovat: "Ó, mocný ty studnový bože, jež dlíš v&nbsp;říši nebeské, my, tví nejpoddanější a nejuctivější služebníci tě prosíme o jediné - zajisti, aby se k&nbsp;nám dostalo něco pitného, jinak zde všichni zemřeme nelidsky krutou žízní, popřípadě," hodil jsem rychlej pohled na Alexiho, co na mě stále upíral nešťastně omluvný psí oči, "nelidsky krutejma vyznáníma lásky od našich, řekněme... kamarádů. Proto tě žádám, zavlaž naše krky a my ti budeme navždy neskonale vděční!"</div><div>Zavřel jsem oči a očekával jsem zadunění hromu. No znáte to, ne? V&nbsp;každym správnym béčkovym filmu (na jiný v&nbsp;buse nekoukáme) se při tom nejvíc rádoby dramatickym okamžiku zničehonič rozezní hrom, jak když celý Americe kručí v&nbsp;břiše z&nbsp;nedostatku kuřecích burgerů, někdo se pak začne hrozně šíleně smát a pak se stane něco totálně natřiprdelního.</div><div>A víte co? Ten podělanej blesk se fakt zjevil, no jestli já bych neměl dělat scénáristu nízkorozpočtovejch hororů! Jo, a teď vlastně ten smích, co?</div><div>Odkašlal jsem si. "MUHAHAHAHAHAHAHAHAHA!" začal jsem se smát jak nejšílenějc jsem uměl. Když jsem schytal řádku znechucenejch a nechápavejch pohledů (kromě Emppua, co stále civěl nasraně a Alexiho, co stále civěl jak štěně, který vezou do útulku), radši jsem toho nechal a čekal na boží prozření.</div><div>Jediný, co se stalo bylo to, že mi na čelo kápnula dešťová kapka velká jak golfovej míček. Zaperkeloval jsem, vytíral si vodu z&nbsp;očí a nakvajznutě jsem vzhlídnul k&nbsp;imaginárnímu studnovýmu bohu, od nějž z&nbsp;mraků padaly další a další kapky, tentokrát už naštěstí jen velikosti mozku průměrný zmutovaný blechy.</div><div>Tuomas, zmírající v&nbsp;rohu žízní, se postavil a chytal do pusy dešťový kapky. Ostatním to přišlo jako dobrej nápad a opičili se po něm, až na mě - vejrat kamsi nahoru s&nbsp;držkou otevřenou jak při zpívání vysokýho cé neni nic pro mě, to radši přežiju tu žízeň.</div><div>Posadil jsem se do kouta, zděšeně jsem shledal, že na zemi už je to celý mokrý (a tím pádem už i na mejch kalhotách v&nbsp;oblasti prdel) a zas vystřelil do stoje.</div><div>"Lidi?" ozval se Emppuův hlas. "Nechci panikařit, ale jestli ta voda studnu zatopí, a to teda zatopí, pokud zničehonic nepřestane zázračne pršet, tak se tady s&nbsp;největší pravděpodobností utopíme, maximálně, že by začal takovej liják, že by nás to vyneslo až nahoru, ale to dost pochybuju."</div><div>"To by nás bez tebe fakt nenapadlo," odvětil Tuomas poněkud zlomenym hlasem. Všichni skupinově přestali chytat vodu do pusy a z&nbsp;jakýhosi důvodu se jejich civění zakořenilo opět na mě.</div><div>"Co je?" zakňučel jsem a počítal s&nbsp;nejhoršim.</div><div>"To je kvůli tobě!" zařval Marco vztekle a vyrval mi <em>mojí</em> milovanou lopatu. "Kvůli tobě tady chcípnem, protože ten blbej déšť jsi přivolal ty těma pitomejma kecama!"</div><div>"Marco, klid," snažila se Anette zachovat nejen svůj, ale i Marcův klid, "ty mraky tam byly už dávno předtim a pršet by začlo tak jako tak, Henkka na tom samozřejmě nenese žádnou vinu, jen nám chtěl pomoct."</div><div>"Mně je u prdele, co chtěl," vrčel Marco, "faktem je, že se tu utopíme!"</div><div>"POMOOOOC!" začal ječet Alexi. Jestli je na týhle bytosti něco dobrýho, je to jeho hlas.</div><div>Všichni jsme věděli, že to nemá cenu, ale připojili jsme se k&nbsp;němu. Jedinej, kdo nás teď slyšel, byli jmenovitě Alexi Laiho, Emppu Vuorinen, Marco Hietala, Tuomas Holopainen, Anette Olzon a já, Henkka Blacksmith. Kdo z&nbsp;vás neni vymaštěnej jak hrnec na pečení, dojde mu, že kromě osazenstva studny, který ono zvuky samo vydávalo, to tím pádem neslyšel <em>nikdo.</em></div><div>"Mně je jasný, jak tohle dopadne," kvílel Emppu, "tři lidi se tu utopěj, zbylý dva budou lapat po dechu někde na opačnejch koncích studny, já budu moct zachránit jen jednoho, zpanikařim, nezachránim nikoho, oba se utopěj a já nakonec taky. Do prdele!"</div><div>No, jestli i Emppu zapomněl na svou averzi vůči prdelím, tak je nad momentálně kdesi schovaný slunce jasný, jak je to moc zlý.</div><div>Lilo jak z&nbsp;devíti konví, ale pochybuju, že dojde k&nbsp;oný záchraně v&nbsp;podobě vyplavení na povrch, než tu všichni umřem. A vsadim se, že ten, co zpanikaří, budu já, všichni tu kvůli mně umřou, Marco si mě pak v&nbsp;pekle najde a bude mě do konce věčnosti mlátit lopatou. Dokonalý.</div><div>Vyrval jsem Marcovi lopatu z&nbsp;rukou, protože mě sralo se na to dívat. Jasně, zanedlouho budu už čuchat k&nbsp;fialkám zespoda, ale dokud jsem ještě tady, v&nbsp;zaplavující se studně, na lopatu mi nikdo šahat nebude. A kdo ví, třeba se mnou pak přejde i do posmrtnýho života.</div><div>Voda pořád stoupala, Emppu si musel stoupnout na pračku, aby se k&nbsp;němu dostal kyslík a Alexi na klavír. Tuomas proti tomu nic nenamítal, protože jakejkoli je to nástrojofil, je to zároveň i děsnej lidumil. Jestli na tomhle smrtelnym momentě bylo něco hezký, bylo to to, že všichni jako by zapomněli, jak na sebe byli ještě před chvilkou děsně nasraný a snažili se navzájem si pomoct. Jo, to zní jak další scéna z&nbsp;béčkovýho, ne-li céčkovýho dojáku.</div><div>Po chvíli jsme se na klavír nakupili i všichni ostatní, kromě Emppua, co si vytrvale stál na svý drahý pračce. Nahlas jsem polknul, protože mi došla jedna věc - já mám lopatu. Lopata popluje na hladině a já se jí můžu držet. Kdyby se jí ale chytlo víc lidí, lopata zamíří dolu, z&nbsp;čehož vyplývá typicky béčkofilmovej fakt, že buď si tady vesele doplavu nahoru s&nbsp;lopatou v&nbsp;rukách, nebo se zřeknu svýho už tak posranýho života a daruju jí někomu jinýmu. No, Henkko, výborný. Žes tu lopatu radši nenechal ve vikingově zabijáckym náručí...</div><div>"Henkka má lopatu!" vyjeknul najednou Emppu, stojící na špičkách na pračce, kterej už měl vodu pod kousek pod bradou. Ááá sakra, teď to bude ještě horší. Všichni se začnou překřikovat, abych někoho zachránil, každej samozřejmě bude ječet jiný jméno a já budu namydlenej jak houba na mytí.</div><div>"Jo, mam," oznámil jsem svym klasickym živě-mrtvym tónem a láskyplně jsem svíral svojí lopatu.</div><div>"Tý se může někdo přidržovat!" pokračoval Emppu.</div><div>"Já vim, Emppu," vrčel jsem na něj. To tak nenávidim, když někdo konstatuje věci, který jsou na první pohled jasnější jak stowattová zářivka.</div><div>Všichni ke mně vrhali zoufalý pohledy, kromě Alexiho, kterej se tvářil smířeně se svym temnym osudem.</div><div>"Zachraň mě!"</div><div>"Ne, mě!"</div><div>"Mě!</div><div>"<em>Mě</em> zachraň!"</div><div>Alexi dál mlčel, což už mě začínalo poněkud deprimovat, protože ten když mlčí, tak to značí nějakej hodně velkej průser. Po chvíli zmlknul i Emppu, ne však kvůli přestřízlivělosti ale proto, že se mu voda doplavila k&nbsp;puse. Rozpolceně jsem pozoroval svojí lopatu a snažil se nevnímat pohledy ostatních metlošů ve studně. Tohle je <em>hodně</em> v&nbsp;prdeli.</div><div>Jediná osoba ve studni, která se momentálně chovala jakž takž nestranně, byl náš frontman, tak jsem se k&nbsp;němu otočil pro radu, dokud byl ještě čas.</div><div>"Co mam kurva dělat?" křičel jsem bezradně.</div><div>Alexi na zlomeček nanosekundy vypadal zamyšleně, jako by si v&nbsp;hlavě shrnoval všechny fakta, a pak na mě křiknul: "Zachraň nejmladšího!"</div><div>No, bezva...</div><div>To, že Alexi by nespočítal ani mý drobný, natož to, kolik let už kdokoli z&nbsp;nás oxiduje na tomhle posraným světě, to jsem věděl. Ale že se mi to jednou takhle vymstí, to by mě v&nbsp;životě nenapadlo. Nebo spíš ve smrti, jak mě moudře napadlo, když jsem hodil pohledem na nebezpečně rychle se zvedající vodu.</div><div>Technicky vzato by se mi tohle řešení celkem líbilo, protože by to v&nbsp;praxi znamenalo, že lopata zůstane v&nbsp;mým držení až navěky. Jenže to si vysvětlujte bandě topících se psychoušů pod váma, navíc za předpokladu, že máte jako osoba ještě nějaký ty morální zásady.</div><div>Vim, že je to v&nbsp;týhle chvíli asi poměrně nepraktická myšlenka, ale chtěl bych bejt jako Alexi. A teď nemyslim toho pseudotvora s&nbsp;mirkodušínovskym komplexem, myslim <em>starýho</em> Alexiho. Toho, co chodil v&nbsp;kožený bundě, fakoval celej svět a spotřeboval toho víc než průměrná továrna na výrobu lihovin. A hlavně - nikdy si nelámal hlavu s&nbsp;něčim takovym, že bude jednou balancovat na klavíru s&nbsp;urvanou nohou v&nbsp;potápějící se studně jako poslední osoba svírající klíč k přežití. Mimoto, vsadim se, že bejt teď na mym místě, bylo by mu výrazivo jako "přátelé" či "obětavost" už tuplem u prdele. Jenže to už se nikdy nedozvim, protože starej Alexi pravděpodobně odešel tam, kam za chvíli s&nbsp;velkou slávou přitáhnem taky.</div><div>"Udělejte někdo něco!" zakvílela Anette a snažila se Emppua vylovit půlmetrovým lemem svý sukně. Hm, to se dá pěkně říct, ale když dojde na praktikování, tak…</div><div>Můj momentální největší poznatek je, že celá studna na mě upírá zraky typu "hoď prdelí, nebo tady všichni umřem". Hm, jak kdyby to už tak nebylo jasný jak rána pěstí.</div><div>"Kurva, co mam dělat?!" vřísknul jsem znova. Najednou nikoho nic nenapadalo.</div><div>Marco ke mně vykročil svým specificky výhružným krokem a propích mě pohledem.</div><div>"Když ty nic, tak musim já," oznámil hrdinsky, přičemž mi vyškub lopatu a za válečného ryku "Za ponožky!" se vrhnul do vody.</div><div>Anette si křečovitě svírala okraj sukně a ječela na Emppua, ať ještě chvíli vydrží, že za chvíli bude venku. Zřejmě jí nedošlo, že účelem Marcovy scientologický mise bylo najít svoje spřízněný fusekle a na topící se trpaslíky se v&nbsp;jeho rozvrhu jaksi nedostávalo.</div><div>Zbytek obyvatelstva klavíru, kterej se tímto smrsknul na dva najtvišácký elementy plus já, se obrátil na Alexiho, kterej - příšerně nerad to přiznávám - se jevil jako nejnormálnější osoba v&nbsp;týhle sebevražedný misi.</div><div>Alexi chvíli civěl do vody, jak kdyby nemoh uvěřit tomu, že řádově tak do deseti minut budem všichni hrát karty se Smrtkou. Potom najednou zblednul ještě víc, přestože z&nbsp;odstínový stránky tímto popřel fyzikální zákon. Pomyslel jsem si, že jestli jsme na tom předtim byli špatně, tak teď už jsme ale definitivně v&nbsp;hajzlu. Míra Alexiho bledosti se sice už tak špatně zaznamenávala, ale <em>takhle</em> bílej ještě nikdy nebyl. Vypadal jak mrtvej Yetti zalitej vápnem.</div><div>"P-p-potápíme se!" zavřísknul Alexi a tryskem se přemístil na opačnej konec klavíru, aby vyrovnal váhu. Žel, ulomená noha piána byla silnější, takže náhle jsme si všichni naráz uvědomili, že jsme nakloněný o dobrejch pětačtyřicet stupňů a jestli s&nbsp;tim něco urychleně neuděláme, tak se v&nbsp;blízké budoucnosti setkáme s&nbsp;Titanicem.</div><div>"Tuoppi, pomóc!" zaječela Anette těsně předtím, než se klavír vlivem vln, který způsobil zuřivě hledající Marco, znova naklonil a způsobila tak poslední zvuk, co jsem slyšel, než jsem se blíž, než by se mi líbilo, seznámil s&nbsp;vodní hladinou.</div><div>…</div><div>Ve vodě jsem učinil dalších pár poznatků. Za á, byla tam tma. To nebylo ani překvapující, ani nijak zvlášť děsivý, s&nbsp;tmou jsem si posledních pár let poměrně rozuměl.</div><div>Za bé, bylo tam mokro, což vzhledem k&nbsp;tomu, že se jednalo o kapalinu, taky asi nebylo zrovna vystřižený z&nbsp;obálky Surprise.</div><div>Za cé, byla tam až nefinská kosa, což mě utvrdilo v&nbsp;přesvědčení, že ať už se nacházíme kdekoli, hnusnější prdel světa zřejmě ještě nikdo nevymyslel.</div><div>A za dé… Že mi tu poněkud dochází kyslík.</div><div>Kolem sebe jsem slyšel plácat se pár dalších objektů, sem tam se do toho připletlo něco, co znělo buď jako bublinkující (nevim, jak jinak to nazvat) Emppu, nebo panikařící Anette.</div><div>Držel jsem svoji lopatu a snažil se vyhrabat nad hladinu.</div><div>Po asi deseti až patnácti vteřinách jsem to vzdal. A vlastně, co je lepší? Dokončit to, o co jsem se tady už víc jak půl dne snažim a pokojně si umřít, nebo se vyhrabat nahoru a poslouchat další sortu psychopatickejch, beznadějnejch keců? Ne, dík.</div><div>Sakra, vždyť by to ani nemělo smysl…</div><div>…</div><div>…</div><div>…</div><div>…</div><div><br />"Hej, co to děláš?! Chceš se zabít?!" zaznělo náhle vedle mýho levýho ucha. Tyhle hlasy už mě začínaj srát, doufal jsem, že už budu mít konečně pokoj. Jenže to bych očividně chtěl moc. Teď budu muset všem vysvětlovat, proč jsme umřeli, a…</div><div>Moment. Uvědomil jsem si dalších pár věcí.</div><div>Za á, někdo mě velice nešetrně vytáh z&nbsp;vody.</div><div>Za bé, ten divnej cvakavej zvuk, co deprimuje moje ušní bubínky budou pravděpodobně mý zuby cvakající v&nbsp;důsledků tý hnusný, mokrý a nefinský kosy.</div><div>Za cé, nejsem mrtvej. Škoda.</div><div>Za dé…</div><div>"KDE MAM SVOJI LOPATU?!" zaječel jsem na celou studnu, nebo kde to vlastně kurva jsem a myslim, že za podobnej výlev by se nikdo nemusel stydět. Ani Alexi. Kterej, jak jsem si právě uvědomil, seděl vedle mě na napůl potopeným klavíru, pořád mě držel za rukáv mikiny a vejral na mě těma svejma divně štěněcíma očima.</div><div>"To jsem rád, že nejseš mrtvej," řek a já obrátil oči v&nbsp;sloup. Bože, nebo prostě ty, co tam seš, říkal jsem ti už někdy, že tohle NENÍ VTIPNÝ?!</div><div>"Nech lopaty bejt," promluvilo něco vedle mě Tuomasovým hlasem. "Hlavní je, že přestalo pršet."</div><div>Kouk jsem nahoru. Fakt už to nevypadalo, že by něco dalšího padalo konkrétně sem do studny, na druhou stranu ale ten chcanec bylo slyšet pořád. Ten Matrix už mě začíná srát.</div><div>"A proč je tady vůbec taková tma?" došlo mi najednou. Pravda, před mým poloutopením to tady teda taky nevládlo osvětlením Jantarový komnaty, ale aspoň jste poznali, kdo na vás mluví a přibližně jak daleko od vás se ona osoba nachází (užitečný, obzvlášť v&nbsp;Marcovým případě).</div><div>"Ticho!" zasyčela najednou Anette. Pravdou teda bylo, že si moc nepomohla, protože nikdo tady na dělání bordelu momentálně moc náladu neměl.</div><div>Vtom jsem to zaslech taky.</div><div>Seshora se ozývaly nějaký hlasy. Zněly dost vykolejeně, což mě potěšilo - to horší bylo, že podle typu hlasu to mohla bejt jedině buď Bieberovic famílie, nebo fff…</div><div>Ne, to nezvládnu, tak duševně silnej zas nejsem. Vzhledem k&nbsp;tomu, že během tohoto pobytu došlo k&nbsp;prudký změně v&nbsp;mým temperamentu, tipoval bych spíš tu horší možnost.</div><div>Pak se ozval další zvuk - jak kdyby někdo hejbal s&nbsp;víkem od kanálu. Ovšem několikanásobně zvětšeným. Pak bylo ticho.</div><div>"Daly nám na studnu poklop, aby sem nepršelo," řek ohromeně Tuomas, z&nbsp;čehož mě opět chytla lehká verze maniakálního tiku a <em>opět</em> mě to donutilo si vzpomenout na stowattový zářivky.<br /><br />"No vidíte, takže zabít nás snad nechtěj," snažila se na tom Anette najít světlejší stránku. Před pár dnama bych se o to taky nejspíš pokusil - teď už ne. Můj optimismus odešel na věčnost a možná to bylo i dobře.V podobnejch situacích optimisti vždycky umíraj nejdřív - a většinou nějakou ošklivou a násilnou smrtí. Hádejte proč.</div><div>"Hele, tak aspoň jsme všichni živí, ne?" odlehčoval dál Alexi a mě pro změnu přepadla touha ho uškrtit.</div><div>"Jo. Všichni až na…" řekla Anette zlomeným hlasem a vzlykla.</div><div>Náhle jsem měl pocit, že hrůza si koupila buldozer a několikrát mě s&nbsp;nim přejela. To snad ne, snad Emppu fakt není mrtvej? To by mi tak chybělo, bejt obviňovanej z&nbsp;vraždy finskýho trpaslíka! SAKRA, ZA CO!</div><div>"Ehm… Je mi to fakt hrozně líto, Marco," ozval se najednou Emppu vedle mě. Tak počkat, teď v&nbsp;tom mám bordel. Že by tady už někdo praktikoval i vyvolávání duchů?</div><div>Marco neodpovídal, ale odhadoval bych, že byl stejně zlomenej jako polovina zdejšího obyvatelstva. I když mi momentálně nelezlo na mozek, proč. Pravda, aspoň se mě nesnažil zabít. Dřepěl na opačným konci klavíru a nad něčím tam zřejmě truchlil.</div><div>Než jsem se ovšem stačil blíže podívat, čí pohřeb se to tady teda koná, Marco se napřímil, třímaje v&nbsp;ruce cosi mokrého, pravděpodobně bavlněného a kromobyčejně odporného.</div><div>"To <em>ty</em>," upřel na mě svůj drtivě obviňující pohled a vykročil mým směrem, stále ještě křečovitě svíraje mrtvý ponožky, ze kterejch opadávalo posledních pár červů.</div><div>"Ehm… Myslim, že půjdu<br /> hledat tu lopatu," zakoktal jsem a už jsem se chystal ladně sklouznout z&nbsp;klavíru, když mě něco zatáhlo za kapucu takovou silou, že mě to napůl uškrtilo a napůl mi to utrhlo hlavu.</div><div>"Alexi, pusť mě," zavrčel jsem a všemožně se snažil vymanit z&nbsp;jeho pařátů. Sakra, už jsem si připadal jak nějaká čivava.</div><div>Jmenovaný zavrtěl hlavou. "Zatím ne. Pak si pro ni dojdeš, ale teď si potřebujeme ujasnit pár věcí."</div><div>Chtěl jsem se ho zeptat, co si na tom do prdele chce ujasňovat, místo toho mi ovšem z&nbsp;pusy vylítlo cosi jako "Ale já ji potřebuju!"</div><div>Ne, tohle nemoh bejt můj hlas! Takový kňourání praktikujou Alexi nebo Emppu, ale nikdy ne já!</div><div>Uvědomil jsem si, že se mi klepou ruce. Nevim, jestli to bylo vlivem tý kosy, co tady okolo panovala, absťáku či stesku po lopatě, jistý ovšem bylo, že to není dobrý.<br /><br />"No," začal Alexi a já vytušil, že tohle bude otrava jak na školní besídce. "Sice už sem neprší, ale je tady ještě větší tma než předtím. Kromě toho se všechno kolem potopilo až na náš záchranný klavír. Navíc se zde objevily i ztráty na životech - Marco, moc nás to mrzí."</div><div>Marco něco zlomeně zahuhlal a dál se věnoval ponožkám, protože očividně ztratil chuť z&nbsp;toho obviňoval všechny okolo. Respektive mě. Fakt nevim, čim to je, ale poslední dobou podle soudu mýho okolí můžu snad i za rozpad Britský Indie.</div><div>"Takže kromě toho, že tu buď chcípnem hlady, utopíme se nebo se udusíme, jestli ten poklop nebude propouštět vzduch, jsi nic přelomovýho říct nechtěl," zavrčel jsem otráveně.</div><div>Alexi znova zavrtěl hlavou a povzdychnul si takovým tím způsobem "proč mi jen bylo dáno být zde nejchytřejší," což mě pochopitelně napružilo ještě víc.</div><div>"Ne. Chtěl jsem jenom poukázat na skutečnost, že teď na sebe už ani neuvidíme, tím pádem komunikace bude možná poněkud složitější."</div><div>"No dík, to bysme si bez tebe nevšimli," zavrčel jsem. "A vůbec, mně nevadí, že nic neuvidim, aspoň budu ochuzenej o stálej výhled na ten tvuj blbej ksicht."</div><div>"Henkko!" zaječela Anette káravě. Fajn, to jsem možná trochu přehnal. Ale za to, jak mě Alexi terorizoval, na to mam ještě furt právo.</div><div>"Proč se ke mně najednou takhle chováš?" zeptal se Alexi. Dokázal jsem si živě představit, jak na mě ublíženě civí.</div><div>"Jestli tě fakt nic nenapadá, tak ti hrozně závidim tvoje svědomí," vrčel jsem jak vzteklej pes.</div><div>"Hele, můžete toho vy dva nechat?" ozval se z&nbsp;rohu unaveně Tuomas. "Alexi tě před chvílí vytáh z&nbsp;tý vody, tak už bys mu moh dát pokoj."</div><div>Vrčel jsem dál a s&nbsp;myšlenkou <em>už to zas začíná</em> jsem sklouznul do vody.</div><div>Jestli tu lopatu nenajdu, tak aspoň budu vědět, koho z&nbsp;toho obvinit.</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1012/kapitola-jedenacta-destove-ritualy-nedoceneneho-scenaristy http://ladiesofbodom.blog.cz/1012/kapitola-jedenacta-destove-ritualy-nedoceneneho-scenaristy Studna Thu, 16 Dec 2010 19:46:04 +0100 <div>Ha! Desátej, kulatej díl! Takže všichni okamžitě přečíst a pochválit, jinak nemusim říkat, kdo si vás najde, že?</div><div>...dobře, stejně to řeknu - TETA LOPATA!!! </div><hr /><div> <br /></div><div>Marcův deník, hvězdné datum *666238 (aby někdo neřeknul)</div><div>Shlížel jsem z klavíru na Tuomase a přemejšlel, jestli to, co teď hraje, jsou Ramones anebo Enya. Nakonec jsem došel k názoru, že to jsou Megadeth a musel jsem se nad svou inteligencí pyšně pousmát.</div><div>"Hej, Alexi," ozval se zničehonic Henkka, "dáme sázku, kterej z nás dřív skončí s Rihannou v uších, hm? Protože pochybuju, že <em>ty</em> bys vydržel v klidu."</div><div>Alexi mlčel jak masovej vrah při výslechu. Válel se v jednom z místních imaginárních rohů a hejbal se přitom asi tolik aktivně jako cikán na veřejně prospěšnejch pracích.</div><div>"No fajn, tak teď zrovna mlčíš, ale vim, že ty to dýl jak pár minut nezvládneš," šklebil se Henkka. Ten floutek musí mít extrémní vůli k životu, v životě jsem neviděl nikoho, kdo by se v jeho stavu tolik naposmíval. Je to zajímavý, protože co jsem viděl nějaký rozhovory, kde ty dva magoři figurovali, zdálo se, že spolu vycházej skvěle. Holt když člověka naházej do studny šáhlý fanynky (nebo možná ufo - nebo možná taky šílený fanynkovský ufo), nemůžete se divit, že se začne chovat lehce... podivně. Ještě, že aspoň mně můj zdravej rozum zůstal, to vám potvrdí i moje bradka.</div><div>"Henkko, nepopichuj ho pořád!" vyjela na něj Anette. "Zapomněl jsi, co jsem říkala?"</div><div>"Právěže nezapomněl," ujistil ji Henkka, "řekla jsi, že nesmíme svejm spolustudnícim ubližovat, ať už slovem nebo pěstí. Moje pěsti jsou momentálně lehce mimo provoz, takže tuhle zásadu jsem zjevně neporušil. A slovem mu taky nic nedělam, vždyť vidíš, že je mu to šumafuk."</div><div>"To že nic neříká, neznamená, že je mu to šumafuk," upozornila až moc živýho umírajícího Henkku Anette (tak si řikam, že už začínam chápat, koho se týká to oblíbený childrenovský slovní spojení "Living Dead"). "Alexi, slyšíš? Jestli na něj máš vztek, klidně nám to pověz."</div><div>Alexi toho namluvil asi tolik jako průměrná klíčenka. Anette nevypadala, že by se jí to nějak zamlouvalo. Asi v ní už taky začínala klíčit zlomyslnost a těšila se, jak Henkkovi nacpe do uší vražedný sluchátka. Však řikam, že jsem tu jedinej normální.</div><div>"Alexi? Slyšíš mě?" Anette k němu naběhla jak závodní kamzík. Alexi stále nereagoval.</div><div>"POJĎTE SEM VŠICHNI, SAKRA!" zakvílela Anette a nikdo se neodvážil neposlechnout. Ani já. Teda, samozřejmě ne, že bych se jí bál, jen jsem byl zvědavej, co tak důležitýho nám chce sdělit. Zvednul se dokonce i zmírající Blacksmith.</div><div>"Předpokládam, že tu nikdo nemáte kurz první pomoci a nezjistíte, co mu je?" ptala se Anette a bezradně pozorovala Alexiho, kterej už tolik living jako Henkka nevypadal.</div><div>Vyčítavý pohledy celý studny se najednou obrátily ke mně. No ty vole, snad si nemyslej, že jsem ho zabil?!</div><div>"Já žádnej kurz nemam," zablekotal jsem a doufal, že na mě přestanou čumět jak na reinkarnaci Jacka Rozparovače. "A rozhodně jsem ho nezabil," dodal jsem, doufaje, že je to třeba nějak uklidní. No, uklidnění se zřejmě nekonalo...</div><div>"VRAHU! VRAHU! VRAHU!" Fajn, tohle sice <em>neříkali,</em> ale já jim to viděl na očích. Kéž by se tu teď zjevil Eso Rimmer a dal jim na budku...</div><div>A tak si řikam... <em>Co když jsem ho fakt zabil?</em></div><div>Neblbni, Marco, ty přece nejsi vrah.</div><div><em>Vrhnul ses na něj jak šílenec, přiznej se, taky ti hrabe. Seš na ostatní agresivní jak muslim na nudistu. A právě jsi zabil člověka.</em></div><div>Já ho nezabil, do háje! Je jen trošku... mimo.</div><div><em>Trošku mimo? Já snad nevěřim svejm uším! Leží tu ve studně, nožky má nahoře...</em></div><div>...nebylo to nějak jinak?</div><div><em>...neser, teď mluvim <strong>já</strong>. Každopádně, nehejbe se a bůhví, jestli se to ještě někdy změní.</em></div><div>DRŽ UŽ SAKRA HUBU!</div><div><em>Nebudu, Marco. Já jsem ty. Jsem tvoje svědomí, proti mně bojovat nedokážeš...</em></div><div>Je mi jedno, jestli seš svědomí nebo plastovej kýbl, nic to nemění na tom faktu, že mi právě sprostě lžeš!</div><div><em>Nelžu ti, jen ti říkám to, co si sám nechceš připustit. To je naše práce, nás, svědomí.</em></div><div>Práce? Kdo ti sakra dovolil mi rejpat v hlavě? Propouštim tě!</div><div><em>To bys rád, viď? Jenže je to nemožný, hahaha. Zabil jsi ho, zabil jsi ho, ZABIL JSI HO!</em></div><div>JÁ HO NEZABIL!</div><div><em>ZABIL.</em></div><div>NEZABIL!</div><div><em>Tvrdíš mi, že ti lžu, ale přitom lžeš sám sobě.</em></div><div>...dobře, beru zpátky to, že jsem normální. Mam pocit, že jsem si právě vytvořil poměrně závažnou schizofrenii. Ale nevěřim tomu, že to prolhaný cosi by vážně mohlo bejt moje svědomí! Musí to bejt svědomí někoho jinýho, já v sobě nic tak blbýho mít nemůžu. Určitě je to svědomí nějakýho vraha, který se v noci při návratu z hospody ztratilo a omylem se vynořilo v mojí hlavě, jo, to zní dobře.</div><div><em>Zní to pěkně debilně.</em></div><div>"BUĎ UŽ ZTICHA!" zařval jsem. Okolí se na mě dívalo pohledem "aha, ruplo mu v bedně", kterej patřil mezi nejčastější za poslední cca dva dny, společně s "zabijte ho někdo".</div><div>"Ehm... Seš v pohodě, Marco?" zeptal se mě opatrně Tuomas.</div><div>"Jasně, že neni! Zabil Alexiho!" zaječela Anette hystericky.</div><div>"JÁ HO NEZABIL!" vyvracel jsem jí to nasraně. Ale měl jsem pravdu? Sakra! To divný cizí hospodyprolejzající svědomí ve mně furt hlodá a ani zmlátit ho nemůžu! Co teď budu dělat? Já nechci skončit někde v blázinci s kazajkou a vykřikovat něco o lítajících prasatech! Pomozte mi někdo, prosím...</div><div>"Vždyť ani <em>nevíme</em>, jestli je mrtvej," snažil se situaci zklidnit Tuomas. "Ví někdo z vás, kde se nahmatává tep?"</div><div>"Já přibližně vim," ozval se Emppu, procpal se dopředu k Aleximu a snažil se objevit onen schovaný tep. "No tak asi nevim," pokrčil rameny po chvíli. "buď jsem ho nedokázal najít a nebo už je..."</div><div>"...NENI MRTVEJ!" zařval jsem jak sportovní komentátor, jehož země dostala gól. "Já nikoho nezabil, jasný?"</div><div>Všichni se ode mě radši trochu vzdálili, kromě Emppua s Henkkou, co stále ještě hledali Alexiho tep, kterej si odjel někam na dovolenou.</div><div>"Hele, vole, jestli sis z nás chtěl udělat pr..." Henkka si vzpomněl na slib, co dal před nedávnem Emppuovi, "teda srandu, povedlo se ti to skvěle. Tak už přestaň dělat kraviny a vstaň."</div><div>"Jo, slyšíš Henkku," přidal jsem se k druhýmu basákovi ve studně (ale stejně hraju líp jak on!). "Neblbni, stejně víme, že to jen tak děláš."</div><div>Anette mezitím kousek od nás popotahovala. "Marco, v životě bych si nemyslela, že bys byl něčeho takovýho schopnej! Chudáček Alexi! Jak se teď podíváš do očí jeho rodině? Nebo členům jeho kapely?" Znovu se podívala na zbídačenýho Alexiho, udělalo se jí blbě a omdlela. Hm, situace se stále zhoršuje. Dokonalý...</div><div>Jackorozparovačsky vyčítavý výrazy vracely úder. Do háje, co teď, co teď?</div><div>Tuomas se mezitím začal věnovat kříšení Anette. Jestli omdlí i on, dojdu k přesvědčení, že bůh buď neexistuje, nebo je to odpornej, zlomyslnej, nepřející a zdeprimovanej hajzl. Jo, třeba je to taky Fin...</div><div>"VSTÁVEJ, ALEXI, PŘILETĚLA AVRIL LAVIGNE NA KOŠTĚTI!" ždímal jsem zbytky svý fantazie a snažil se Alexiho probrat.</div><div>"A ZA NÍ SEDÍ BRITNEY!" přidal se ke mně Henkka. "A chce tě zažalovat kvůli autorskejm právům na Oops!"</div><div>"Nepomáhá to," zavrtěl hlavou pochmurně Emppu, "je to zlý."</div><div>"Tak co teda navrhujete, pane doktor?" vrátil se Henkka ke svýmu oblíbenýmu šklebení.</div><div>Emppu si odkašlal. "Eh... no... měli byste mu někdo možná dát umělý dejchání."</div><div>Henkka dostal náhlej záchvat kašle a já jen na Emppua čuměl jak na modrýho plameňáka, co vyletěl z rukavice bezrukýho saniťáka.</div><div>"No na mě nečumte, já ho nepřizabil," odvětil Emppu odmítavě. "Nějak si to tu dohodněte, já se jdu podívat, co je s Anette."</div><div>Vyměnili jsme si s Henkkou notosiděláprdelózní pohled, přestože jsme oba věděli, že jestli si z nás Emppu přece jen něco dělá, prdel by to byla těžko, když je na ní tak těžce alergickej.</div><div>"Vikingové a vrazi maj přednost," poznamenal Henkka.</div><div>"Já nejsem žádnej vrah," zavrčel jsem nasraně. Začínam pomalu chápat oběti justičních omylů, právě se totiž jednou z nich stávam. "Přednost maj zlomyslný chodící umíráčky. A vůbec, nechápu, proč zrovna <em>ty</em> se tu se mnou hádáš. Čekal bych, že spíš budeš rád, že je Alexi..."</div><div><em>...mrtvej, mrtvej, mrtvej!</em></div><div>"...v bezvědomí," dokončil jsem, nedbaje na dolejzání tý zbytečnosti zvaný "moje (a těžko říct, jestli je vážně moje) svědomí".</div><div>"Já prostě jen nemam rád vraždy," zamračil se na mě Henkka, "jsem nucenej o nich poslouchat posledních třináct let, tak se nediv."</div><div>"Hele, takhle vám tam fakt vypustí duši," otočil se na nás Emppu.</div><div>"Já mu umělý dejchání dávat nebudu," odmítnul jsem razantně, "k tomu mě nedonutíš."</div><div>"Ne? Třeba tě k tomu donutěj dva roky za ublížení na zdraví, nebo rovnou tři roky za neposkytnutí první pomoci," reagoval na to Emppu a dál si nás zas nevšímal.</div><div>"No, Marco, jen s chutí do toho," vyzval mě Henkka. Měl jsem v tu chvíli sto chutí ho uškrtit.</div><div><em>No vidíš! A mně se snažíš tvrdit, že seš mírumilovnej.</em></div><div>No mírumilovnej sice jsem, ale ne natolik, abych tu ocucával omdlelý kytaristy!</div><div><em>VRAHU!</em></div><div>"Ummm..." ozval se najednou Alexi a mně ze srdce spadnul Mount Everest.</div><div>"Vidíš, Emppu? Je v pohodě, nic mu neni!" oznámil jsem vítězoslavně. Uf. Takže žádnejch pět let v base, žádný strašící svědomí a žádnej mrtvej Alexi. Aspoň <em>něco</em> potěšujícího v tomhle odpornym dni...</div><div>Kromě onoho zvuku však Alexi nic dalšího zářivě moudrýho neprones a ten hnusnej mrňavej švédskej psychopat v mý hlavě zase začal opruzovat.</div><div><em>To byly posmrtný křeče, víš, Marco? A teď seš v hajzlu, protože je…</em></div><div>"DRŽ UŽ SAKRA HUBU!" zaječel jsem zničeně na celou studnu. Nezdálo se, že by to ostatní spolumučedníky nějak překvapilo, nejspíš už si zvykli na to, že mi prostě…</div><div><em>…hráblo, hráblo ti, teď seš tady největší psychopat a jednou je tady všechny zabiješ…</em></div><div>Proč bych to dělal?!</div><div><em>…a pak půjdeš sedět na hodně dlouho, jestli tě z týhle díry někdy ještě vyhrabou jinak než jako plesnivý kosti…</em></div><div>No jasně, tohle přece nemůže bejt můj hlas! Kdyby byl můj, tak by řek "jako zbytek slizu pokrytý plísní Amátou". Jenže on to neřek, hahá! To jsem tě dostal, ty malej šmejde, teď máš po srandě!</div><div>Psychouš v mojí hlavě mlčel. Usoudil jsem, že buď trucuje, zmizel do hospody, nebo si odešel hledat majitele, co není tak oslnivě úžasnej a chytrej a nemá tak dokonale vyvinutej vikingskej smysl pro cokoli jako já.</div><div>Náhle mi svitlo.</div><div>"EPIDÉM!" zařval jsem vítězoslavně. Zbytek studny na mě teď hleděl jako na <em>hodně</em> velkýho vyšinutýho psychopata s těžkou schizofrenií, ale mně to bylo jedno.</div><div>"Teď se ti to kecá, co, srabe? Teď, když jsem tě odhalil, ano, Velký Marco tě odhalil a z toho už se nevyhrabeš…" začal jsem si nadšeně povídat s nejdůvěryhodněji vypadajícím kusem šutru, co jsem našel. Šutru jsem byl očividně volnej jako triko po třech hoperskejch generacích, ale momentálně to byl jeden z mála objektů ve studni, kterej mě netoužil zlynčovat.</div><div>Anette, která se mezitim díky Tuomasovejm a Emppuovejm křísícím technikám probrala (teď mě tak napadá, že jsem od nich moh něco okoukat - i když radši ne, Anette je nakonec ženská a bůhví, jak se jim povedlo ji probrat) a prosebně sepnula ruce k nebesům a nejspíš se dovolávala Jožky. Nebo taky možná svejch bot na podpatku, znělo to rozhodně docela podobně. Emppu k ní přišel a začal ji svým kňouravým způsobem uklidňovat; nezdálo se, že by to zabíralo.</div><div>Tuomas se urazil, protože si ho nikdo nevšímal a living dead Henkka očividně chyt depresi z toho, že si neměl z koho dělat prdel. Respektive srandu, kdybych byl zasažen Emppuovou cenzurou. No a ponožky, ty přesedlaly z rozhodčích na zdravotní fusky a začaly opečovávat Alexiho, kterej pořád ještě seděl v rohu a opět byl hovornej jak prodavačka v drogerii. Tohle už mi připadalo vážně ale extra divný. Že to jsou zmutovaný znuděný vražedný červivý ponožky, to by se pochopit dalo. Ale že jsou pracovitý - ne, tady je něco špatně.</div><div>Anette očividně ztratila chuť k životu a zkoušela se v rohu udusit účtenkou z Ikei za Emppuova plačtivého napomínání, ať se ani neopováží to udělat, protože pak by ho nikdo neměl rád a on by se muset utopit na Toice.</div><div>V mým původním rozpisu úkolů na dnešní den bylo postavit se znova doprostřed studny a čerpat moudrost z nebes, jenže nebesa už mi zřejmě všechnu svou moudrost darovala a navíc prostředek mi zabírala rozbitá pračka a Tuomasovo piáno, takže jsem to po jistý chvíli vyškrtnul. Pak jsem tam měl taky "najít něco k jídlu", "popovídat si s někým normálním" a hlavně "dostat se ze studny" - jo, to jsem tam měl hned po "zahrát si na banjo poloprázdnou tubou zubní pasty s mentolovou příchutí", "přečíst si ,Fotbal, zábavná stará hra, od Kevina Keegana" a "naučit se galicijsky".</div><div>Po tom, co jsem většinu svejch dnešních úkolů zavrhnul, případně se mi zdály příliš časově náročný (tzn. nesplnitelný, ale nechtělo se mi to řikat nahlas), usoudil jsem, že se krutopřísně nudim.</div><div>Basu tu neměli, ať už myšleno piv nebo takovej ten milej hudební nástroj, kterej mi tu teď slušně schází. Pravda - asi dobře, jelikož ani jedno by tu zřejmě dlouho nevydrželo. Z toho prvního by se dala obvinit prakticky celá studna a z toho druhýho rozhodně aspoň jedna už hezky dlouho polomrtvá osoba v rohu, co právě chytla depku z nedostatku zlomyslnosti.</div><div>Rozhod jsem se dokázat, že nejsem takovej psychopat, jak si tady o mně všichni (možná až na ty scientologický ponožky) myslej a hrdě jsem nakráčet do silového pole označeného imaginární, zlověstnou tabulkou "Tady je Tuomasovo".</div><div>"Nazdar," začal jsem naši konverzaci ležérně a profesionálně jsem omrknul svoje nehty. Že by byly zrovna v dokonalým stavu, to se říct nedá - ale že bych se o ně někdy nějak extra staral, to zase taky ne, to jsem udělal jenom tak z principu. Abych vypadal cool, chápete.</div><div>Tmavovlasá bytost dřepěla otočená čelem ke zdi, čili zády ke mně, jak asi všichni chytřejší pochopili, a očividně se rozhodla, že mě bude zarytě ignorovat.</div><div>"Čau kámo," zkusil jsem to znova. Perkele, přece mě tady nemůže ignorovat celej den!</div><div>Tuomas mi ovšem tvrdohlavě dokazoval, že s největší radostí může. Povzdychnul jsem si a zkusil to naposled.</div><div>"Já ho přece nezabil!" byla první chytrá věc, co ze mě vylítla. Teda, snad chytrá. No jasně že chytrá, kdybych ho zabil, tak by byl mrtvej a přitom on je živej. Teda snad.</div><div>"Marco, můžeš se prosím na chvíli vzdálit?" požádal mě tmavovlasý tvor zlomeným hlasem. "Trpím momentálně silnou depresí a nechci být rušen."</div><div>No jo, klasika. Má si nejmíň na co stěžovat a pak vám oznámí, že má depku. Takovýhle lidi aby člověk oloupal, fakt že jo. Vždyť on nebyl obviněnej z vraždy bodomskýho kytaristy, do háje!</div><div>Vzdal jsem to a rozhod jsem se to zkusit v druhým rohu.</div><div>"Nazdar," pozdravil jsem automaticky a čekal, co se z toho vyvine.</div><div>"Zdravim," zazněla okamžitě odpověď. To bylo dobrý, jenže ten tón se mi nezdál. Ten tón mě vlastně přímo mlátil do uší. Bylo mi jasný, že Henkkovi nejde o nic jinýho, než aby si moh zase rejpnout a pomyslel jsem si, že jsem si asi tu společnost nevybral nejlíp. I když pravda, moc na výběr jsem neměl: byla tady zdeprimovaná Anette, bezdůvodně zdeprimovanej Tuomas, Emppu zvaný Anakonda, moje oblíbený fusky, jenže s těma si člověk žel moc nepopovídá, pár myších kostřiček, přívěšek ve tvaru citrónu a mrt… polomrtvej Alexi. A pochopitelně položivej-polomrtvej, ale ze všeho nejvíc škodolibej a zlomyslnej spolubasák.</div><div>"Tak co, co mi hodláš udělat teď?" ušklíbnul se Henri. Začínalo mi bejt líto, že jsem mu místo přelámání hnátů spíš nevytrhnul jazyk, bejvalo by to možná jednodušší.</div><div>"Co to bude teď? Naleješ mi lampovej olej do ucha? Nebo na mě zavoláš ufouny a obětuješ mě Velké kuchyňské cukřence za pomoci misky na salát?" rejpal dál, zatímco já jsem moh jenom zatínat pěsti.</div><div><em>Pamatuj, Marco, seš přece mírumilovnej,</em> napomínal jsem se a děkoval ufounům, že už v hlavě neslyšim toho odpornýho epidéma. Asi se fakt nasral, haha.</div><div>Už jsem se chystal k ústupu, ovšem najednou mě něco zatahalo za vlasy. Už jsem se po tom chtěl ohnat, když jsem uslyšel známý kejchavý zvuk. U mě seděla jedna ze dvou kdysi modrobílých pruhovaných ponožek a vzrušeně na mě civěla. I to její kejchání bylo takový naléhavý. Ha, už jsem se jim naučil rozumět. Ponožka odhopsala směrem do protějšího rohu a mně málem střeva vylítly ušima.</div><div>Seděl tam Alexi. Úplně stejně, jako před deseti minutama, nebo možná před deseti lety, nevim, jelikož mi to tady leze na mozek. Problém byl v tom, že na mě <em>kejval</em>. Ano - ten, z jehož vraždy jsem byl před chvílí obviňovanej, na mě <em>kejval</em> (nějak mě začalo bavit to slovo zdůrazňovat). <em>Kejval</em> na mě, ať jdu k němu.</div><div>Nasucho jsem polknul a pomyslel si, že tohle je jedna ze zdánlivě nejnormálnějších a přitom nejuhozenějších situací, co jsem v týhle studně zatím zažil.</div><div>Přišoural jsem se k Aleximu, čekal, co se bude dít a tušil jsem, že mě tohle přilezení k jistý osobě bude do konce života hrozně mrzet.</div><div>"Hej, lidi," zamumlal Alexi. Celá studna najednou vypadala, jak kdyby z ní někdo udělal živej jehelníček. Alexi sice nemluvil hlasitějc než průměrná moucha, nicméně na maroda se vždycky berou větší ohledy než na normální občany.</div><div>"Pojďte sem," vyzval Alexi svoje okolí a mně došlo, že tim asi myslí nás. Dopad to mělo ohromnej. Anette se přestala dusit účtama, Emppu přestal fňukat a Tuomas obrátil svoji imaginární teritoriální cedulku. Jenom Henkka se nezdál být příliš zaujatej a vrčel něco v tom smyslu, co zas ten skrček mrňavej otravnej může chtít. Přesto se všichni začali pomalu, ale jistě blížit k Aleximu.</div><div>Shlukli jsme se kolem něj jak supi kolem mršiny (myslim, že tohle bylo rozhodně výstižný označení, alespoň co se tý mršiny týče) a civěli na něj. Některý měli strach (Anette), některý to otravovalo (Henkka) a některý prostě jenom proto, že neměli momentálně nic zajímavějšího na práci (ten zbytek).</div><div>…</div><div>Zavládlo trapné ticho.</div><div>Nevim, jestli se Alexi nadechoval, připravoval na svůj ohromnej projev, nebo prostě jenom chtěl vypadat důležitě, jistý bylo, že jsme tam stáli jak dopravní kužely a chybělo nám jakýkoli širší využití.</div><div>"Lidi," promluvil Alexi náhle, z čehož Anette málem kleplo a v posvátný bázni na něj civěla. Všichni jsme byli napjatý, co tak přelomovýho nám chce sdělit.</div><div>Alexi se posunul, aby se mu líp sedělo a řekl: "Já vás mám rád," přičemž nás všechny naráz objal. Jasně, chápu, že musí mít v objímání jistou praxi, ale že by toho byl schopen i v tomto stavu, to jsem si nemyslel.</div><div>Anette brečela dojetím, Emppu ustrašeně zíral, Tuomas vypadal stejně znuděně a zdeprimovaně jako předtím a Henkku vedle mě chytlo cosi jako silnej astmatickej záchvat kříženej s lehčí epilepsií a poslední křečí. A já zíral jak Lister na kometu a nechápal jsem vůbec nic. Po třech nebo kolika dnech plnejch hádání, mlácení se lopatama a podobnýma pochybnýma lotyšskýma nástrojema, mučení mptrojkama, zavírání na Toi Toice, zvracení do pračky a vraždění se navzájem jsme tu teď… no, stáli se říct nedá - hodilo by se spíš seděli, dřepěli a v jednom případě plazili - prostě byli a objímali se jak fotbalisti po vyhraným zápase. Pomyslel jsem si, že jestli já jsem tady největší psychopat, tak je Miley Cyrus oscarová herečka s nobelovkou.</div><div>Ať jsem pedofilní lampa, jestli je tohle normální.</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1012/kapitola-desata-pedofilni-lampa-se-svedomim-svedskyho-recidivisty http://ladiesofbodom.blog.cz/1012/kapitola-desata-pedofilni-lampa-se-svedomim-svedskyho-recidivisty Studna Sun, 05 Dec 2010 10:45:16 +0100 <div>Aneb co občas vyhrabu při deratizaci svojí složky... Schematický nákres, sice lehce neaktuální, ale tak já nejsem Commander, abych se pravidelně aktualizovala, že.</div><div><br /></div><div>Čumte a děste se. Mwaha.</div><div><img title="Studna schema" class="center" src="http://nd04.jxs.cz/917/408/6b4b03cf28_71450451_o2.jpg" alt="Studna schema" /></div><div>Tak jsem tak přemejšlela (dneska mam vůbec přemejšlivou náladu), jak by se asi vyjímalo přehlasovaný ä ve slově Muhaha. Hmm... Muhähä. Jo, vypadá to dobře.</div><div>Mimo jiné jsem taky přemejšlela o počtu druhů výrazů a schopnosti se vždy a za všech okolností vyskytovat v levém rohu, což se týkalo jistého člena Children Of Bodom... Ale to vy slyšet nechcete, že ne.<br /></div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1011/schema http://ladiesofbodom.blog.cz/1011/schema Studna Mon, 29 Nov 2010 22:29:36 +0100 <div><br /></div><div>A máme tu kapitolu proklétého pořadového čísla devět, ovšem žellopato se v naší chovné studni originální devítkofil nenachází, tudíž vám bude muset stačit Tuomas.</div><div><br /></div><div>... A pokud si to nepřečtete, tak si vás Lopata najde. Ale to už vám asi nemusim řikat.</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div>Nechápavě jsem civěl na těleso, který přede mnou právě teď přistálo. Ostatní vykonávali prakticky to samý.</div><div>Jako první jsem se k&nbsp;činu odhodlal já. Vykročil jsem směrem k&nbsp;němu, ale radši jsem se ho ani nedotknul, jak jsem se bál, že kdybych se o něj opřel malíčkem, sesype se na hromadu.</div><div>"Kdo ho mohl hodit do studny? Podívejte se, jak vypadá!" ozval jsem se vztekle, ale nezdálo se, že by se to u ostatních setkalo s&nbsp;valným zájmem.</div><div>"Málem to z&nbsp;nás udělalo mastnej flek, Tuomasi," podotknul Marco vědoucně, "a ty se zajímáš o to, jestli se tomu ulomila noha."</div><div>"Noha? Má to úplně v&nbsp;hajzlu pedál!" zakvičel jsem, došel jsem k&nbsp;piánu a smutně jsem se na něj díval.</div><div>"Počkej, chápu to správně?" pozvedl Marco obočí. No jo, pozvedávat obočí, to by mu šlo, stejně jako citovat všelijaký sci-fi hlášky, ale aby taky někdy soucítil s&nbsp;duší empatickýho klávesisty, to už je pro něj velkej problém. "Do studny zničehonic přiletěl jakejsi postarší klavír, před nímž jsme jen tak tak uhnuli a tebe jako první věc zajímá, že má ulomenej pedál?"</div><div>"Nástroje mají vlastní duši! Že jo, Alexi?" hledal jsem podporu u pánoprstenovský hromádky neštěstí pasivně posazený v&nbsp;neskutečnym rohu.</div><div>"Jo," souhlasil se mnou Alexi a začal vykládat jakejsi velice srdcervoucí a oduševnělej projev, po jehož první větě jsem radši vypnul a jal se prohlížet si nebohej klavír.</div><div>Vypadal, jako by ho přejeli vlakem, nacpali do žumpy, potom do protiklavírního koncentráku a pak ho dali na hlídání ožralýmu hoperovi. Abych to zkrátil, působil dost žalostnym dojmem. Přitáhnul jsem si k&nbsp;němu pračku, posadil se na její kraj a pokusil se zahrát C dur.</div><div>"To zní jako žalozpěv vykastrovanýho šavlozubýho tygra," podotknul Alexi, "co by se s&nbsp;hodně velkou fantazií možná dal považovat za Fis moll... Ale perkele!"</div><div>"Co je?" zeptal jsem se ho, ale ve skutečnosti mi to bylo jedno. Mám tu klavír, hurá! Budu moct konečně doskládat ten song, co mi od rána straší v&nbsp;hlavě! Pln štěstí jsem začal hrát Meadows Of Heaven. Sice to znělo spíš jako něco od Mayhem křížený s&nbsp;Beatles, ale nevadí. <em>Já</em> věděl, co to mělo bejt.</div><div>"Co by asi tak bylo, potřebuju vodku," odseknul Alexi. Aha, jasně, to jsem mohl čekat... Doufal jsem, že se z&nbsp;jeho úst ozve třeba nějakej nápad, nebo možná i dokonce nějaká oprávněná a důležitá stížnost, ale až teď mi došlo jedno ponaučení - takovýhle věci zásadně nečekejte od střízlivýho Fina. Vlastně, od ožralýho už vůbec ne. Tak jinak, od jakýhokoliv Fina. A i od Švéda, protože ty jsou moc mimo na to, aby ze sebe dostali normální větu, stejně jako Amíci, takže... kdo je vlastně na tomhle světě <em>normální,</em> sakra?!</div><div>"Zdá se mi to, nebo tě ty vodkový absťáky chytaj nějak často? Piješ vůbec něco jinýho?" ušklíbnul jsem se a přešel na Amaranth.</div><div>Najednou se Henkka v&nbsp;jednom z&nbsp;vymyšlenejch rohů lehce pohnul a hlasem typu umíráček oznámil: "Kdykoli Alexi někde vidí napsaný slovo <em>voda,</em> tvrdí, že tam nějakej vůl zapomněl napsat <em>k</em>, tak si to přeber."</div><div>"Drž hubu, Henkko!" zasténal Alexi otráveně a snažil se veškerou silou svojí vůle zastavit třes levý ruky. "Já samozřejmě vim, co je to voda."</div><div>"Jo? A co to teda je, pane abstinent?" vložil se do hovoru Marco se zájmem.</div><div>"To je... takovej ten divnej lišejník, co ho na zahradě pěstuje Janneho strejda," řekl Alexi sebejistě.</div><div>Henkka protočil svoje životem znavený oči. "Ty seš snad ještě blbější, než jsem myslel, a to je co říct."</div><div>"Ne, to TY seš tady blbej, vole, když ani nepoznáš, když si člověk dělá prdel," opáčil Alexi, majznul se přes klepoucí se ruku a s&nbsp;očekáváním se na ni zadíval, jako by očekával, že mu upadne a zatančí si kankán s&nbsp;obživlou ponožkou. Když se tak nestalo, jen se s&nbsp;povzdechem opět obrátil k&nbsp;Henkkovi, čekaje jeho odpověď. Emppu mezitím musel být po vyslovení onoho slova na "p" horlivě uklidňován naší dokonale chápající shoppaholičkou.</div><div>"Za á," byla první dvě Henkkova slova. A sakra, teď začne vyjmenovávání. To je vždycky nejhorší. Člověk se dozví spoustu faktů, z&nbsp;čehož ani jeden většinou neni fakt a ani jeden vás naprosto nezajímá a nejradši byste toho blba, co vám je tak rád cpe do hlavy, hodili do škorpióní jámy. No jo, už se v&nbsp;lidech vyznam, když tohle všechno poznam ze tří vyslovenejch písmen, co?</div><div>"Za á," odstartoval svý psychopatický souvětí Henkka, "u tebe se člověk nemůže divit ničemu. Za bé, já nejsem vůl. Za cé, ty rozhodně nejsi člověk a za dé netušim, k&nbsp;čemu by sis měl dělat další prdel, když na jedný už právě teď sedíš."</div><div>"Třeba si chci založit prdelní sbírku," navrhnul mu Alexi jednu z&nbsp;možností. Moment... Oni se bavěj o prdelích? No sakra, všimnul si vůbec někdo<em>,</em> že do <em>studny</em> právě přiletělo <em>piáno</em>?!</div><div>"To jako, že bys kradl lidem prdele, vodil je na výstavy a doma si je ukládal do vitríny?" rozváděl ono nepříliš obyčejné a nepříliš slušné téma Henkka. Nešťastný a rozhovory o sedacích partiích nenávidějící blonďatý permoník už zjevně nedokázal snést další útrapy pocházející z&nbsp;nevytříbených slovníků členů kapely Children Of Bodom a čímsi, co nemělo daleko od falzetu, zaječel: "Jděte už s&nbsp;těma prdelema někam!"</div><div>"A kam? No jen to řekni, uleví se ti," uculoval se Henkka zlomyslně. Zajímavý, jak se mu najednou udělalo líp, co?<br />No jo, to se to hned líp utahuje, když proti vám namísto nasranýho vikinga stojí<br />(respektive dřepí) zdeprimovanej trpaslík.</div><div>"Do Lotyšska!" prohlásil Emppu rozhodně.</div><div>Na Henkkově tváři se vystřídala barevná paleta obsahující<br />i takový odstíny, který jsem snad ještě nikdy v&nbsp;životě předtim neměl tu příležitost spatřit. "To od tebe bylo hnusný, trpaslíku," zavrčel. "Kdybys věděl, co všechno jsem tam byl nucen prožít, ani by ses neodvážil mi to připomínat."</div><div>"Já nejsem trpaslík!" urazil se Emppu a otočil se k&nbsp;Anette, aby si jí mohl postěžovat. Anette ale usnula blaženým spánkem, mimo Emppuovo objetí, a tak se Emppu urazil ještě víc. Byl to ale přece jen můj kamarád, tak jsem se rozhodl povstat od piána, co se dle svýho zjevu účastnilo zákopový války, a zastat se ho.</div><div>"Hele, to se mi přestává líbit," zamračil jsem se na Henkku, "nedělej si z&nbsp;Emppua srandu!"</div><div>"Nebo co?" tlemil se Henkka sebevědomě.</div><div>"Nebo Marco vezme tvojí lopatu a z&nbsp;toho, co z&nbsp;tebe zbylo po jeho minulym zásahu, zbyde tolik, že bys to nenašel ani s&nbsp;lupou pro důchodce," vytasil jsem jeden ze svejch hlavních trumfů.</div><div>"Vlastně, to, co jsi teď řekl, je vědecky nemožný," informoval mě Marco a při slovech "vědecky nemožný" celá studna protočila zraky, očekávajíc další nával scifistickejch informací. Teda, celá studna kromě dvou výjimek čítajících spící Anette a ponožku, která buď Marca silně ignorovala, byla taky sci-fifilní anebo prostě a jednoduše neměla hlasivky. "Nakládačku by ode mě samozřejmě dostal, ale aby z&nbsp;něj nic nezbylo, musel bych do něj pálit plamenometem a pak to vysát. Vzhledem k&nbsp;tomu, že plamenomet s&nbsp;vysavačem z&nbsp;jakéhosi nepochopitelného důvodu nepatří k&nbsp;základnímu vybavení místních studen, řeknul bych, že z&nbsp;Henkky po mym případnym zásahu zbyde docela dost, ale nemyslim, že by kdokoli poznal, že to zkrvavený cosi jednou bejvalo Henkkou Blacksmithem."</div><div>To zjevně zabralo. Těžko říct, jestli Henkku víc vyděsila dýlka nebo obsah onoho monologu (nebo možná to, že se Aleximu rozklepala i druhá ruka, ačkoli se je snažil všema možnejma prostředkama klidnit?), každopádně to nic neměnilo na jeho výrazu zatoulaný mouchy, jež se omylem zachytila do pavučiny zlomyslnýho křižáka. "Emppu?" ozval se nesměle.</div><div>"Hm?"</div><div>"Hluboce se ti omlouvám za to, že jsem tě nazval trpaslíkem a za to, že jsem opakovaně vyslovil slovo prdel..."</div><div>"TEĎ JSI TO ALE ŘEKNUL ZAS!" vřeštěl Emppu, nervózní z&nbsp;toho, že se Anette ještě neprobrala.</div><div>"...když jsem mluvil o dělání prdelí, kradení prdelí, prdelních výstavách a tímto ti svatosvatě slibuju, že už ve tvojí přítomnosti nikdy nevyslovim slovo prdel, jakože tu teď sedim na prdeli v&nbsp;týhle prdeli, pokud mi za prdelí zrovna nebude kvílet Rihanna, ale tak z&nbsp;toho by bylo na prdel každýmu. Přijímáš mojí omluvu?" ukončil to Henkka.</div><div>Emppu se pomalu zvednul a ztěžka dýchal. Nedivil bych se, kdyby mu začly rudě žhnout oči. "Marco? ZAB HO!"</div><div>"Jasně, kámo," kývnul Marco, zazubil se na Henkku, převzal ode mě lopatu a pomalu se k&nbsp;němu výhružným krokem (no jo, výhružně chodit prostě umí jen Marco) šinul.</div><div>Co ale určitě nečekal bylo, že Alexi vstane z&nbsp;imaginárního rohu s&nbsp;výrazem tak drsnym, že by si o&nbsp;něj smrtka mohla nabrousit kosu. Ochranitelsky se postavil před Henkku a tónem, za nějž by se nemusel stydět ani Arnold Schwarzenegger, pronesl: "Henkku nikdo zabíjet nebude! Ne, dokud jsem tu já!"</div><div>Henkka se zatvářil, jako by tu vraždu skoro až uvítal, hodil jeden krátkej, toužebnej pohled po lopatě a zabořil obličej do dlaní.</div><div>Marco s&nbsp;Alexim na sebe chvíli vztekle civěli.</div><div>Po nějaké chvíli si Emppu odkašlal: "Hele, lidi... Tak mě napadá, kterej vůl a proč vlastně do studny hodil piáno? Nebo spíš <em>jak</em>?"</div><div>ANO! Konečně! Myslel jsem, že začnu radostí skákat po studně a líbat všem boty.</div><div>Než jsem Emppuovi stačil odpovědět, Anette sebou trhla, protřela si oči a rozespale se kolem sebe rozhlídla. Jako první jí do zornýho pole uhodili Marco s&nbsp;Alexim, jak na sebe nasraně vrčeli.</div><div>"Alexi má zase absťák?" zeptala se mě šeptem.</div><div>"Jo," odpověděl jsem stejně nahlas. "A bojim se, že tentokrát to dopadne docela blbě."</div><div>"Nech to na mě," mrkla Anette, vstala, došla k&nbsp;Aleximu a pevně ho objala. Alexi chvíli nechápavě poulil oči, pak se trochu uklidnil, taky Anette objal a jeho klepací faktor se viditelně snížil. Henkka si šťastně oddychl, pak si vzpomněl na to, že by měl vlastně umírat a na jeho tvář se znovu vrátil smrtelný škleb.</div><div>Marca najednou přepadla nějaká zajisté zásadní myšlenka, protože se přestal věnovat výhružnýmu čumění na Alexiho a místo toho se celkem mírumilovně kouknul na mě. "Hele, Tuomasi, já dostal nápad," potvrdil moji domněnku. A sakra. Naposled, když dostal nápad, jsem musel vytahovat máminu kočku z&nbsp;mikrovlnky (naštěstí předtim, než ji šílenej Marco stačil zapnout).</div><div>"Jakej je ten nápad, ó velký náš mysliteli?" optal jsem se ho.</div><div>"Vzhledem k&nbsp;tomu, že poté, co si Emppu právě teď dřepnul na Anettin mobil začal ten krám svítit, to vypadá, že s&nbsp;tou baterkou to až zas tak akutní nebude a spíš do toho předtim někdo majznul. Jeden hovor by to možná vydržet mohlo."</div><div>Emppu zpod svého pozadí vytáhl mobil, zadíval<br />se na něj a připomněl nám, že tu není signál.</div><div>"To jsem taky promyslel," usmál se Marco chytře. "Když si všichni navzájem stoupnem na ramena, ten nahoře by mohl už nějakej signál chytit."</div><div>"No ty ses posral," ozval se Alexi a vsadil bych se, že tim vystihl myšlenky všech přítomnejch. Pak si uvědomil, že stále křečovitě objímá Anette, pustil ji, nervózně si odkašlal a prohlížel si klavír.</div><div>Marco po nás tak dlouho střílel pohledama typu, že on se sice neposral, ale že pokud<br />urychleně neuděláme to, co po nás chce, tak se už se sami ani vysrat nedokážem, až jsme se rozhodli proměnit jeho nápad v&nbsp;realitu. Všichni jsme si navzájem stoupli na ramena, kromě Henkky, co si v&nbsp;rohu poklidně umíral. Úplně dole stál Emppu, na němž stál Marco, na němž jsem stál já, na mně Anette a úplně nahoře Alexi, kterýmu se povedlo nás překecat, že si pamatuje Janneho číslo a že Janne nám určitě pomůže.</div><div>"Je tu signál," ozval se radostně a začal vyťukávat ono číslo. Henkka mezitím v&nbsp;rohu tiše nadával na to, jak je život umírajícího Fina krutej.</div><div>"Ahoj Janne, seš to ty? Cože? Kdože? Jaká? Janne, ty ses nechal přeoperovat nebo to se mnou teď mluví nějaká žens... no jo, jsem to já, můžu se konečně dozvědět s&nbsp;kým to... jo, je tu se mnou, proč? Jo, jasně, ale... HALÓ!"</div><div>No, popravdě jsem ten hovor moc nechápal, ale co jsem chápal bylo, že Alexi si to číslo zřejmě nepamatoval a dovolal se jinam.</div><div>"Hej, Tuomasi, dovolal jsem se nějaký ženský, která mi sdělila, že seš..." Alexi se dlouze zamyslel. "No to slovo jsem neznal, ale tipnul bych, že bylo velmi, <em>velmi</em> sprostý. A ještě jsem rozuměl čemusi o kreténech a otevřenejch dopisech."</div><div>Ááá sakra. "Hele, co kdybys sis radši místo vykecávání s&nbsp;Tarjou rychle vzpomněl na to Janneho číslo a bavil se radši s&nbsp;nim?" odseknul jsem.</div><div>"Vždyť to číslo znam, jsem se jen překliknul," zamračil se Alexi a znovu napsal číslo. "Janne, seš to... co? Jaká čistírna koberců?"</div><div>Sice jsem na Marca pode mnou neviděl, ale tipoval jsem, že už mu začínal vzteky rudnout ksicht. A nebyl sám, taky jsem měl sto chutí právě teď Alexiho přetáhnout pračkou.</div><div>"Anteeksi paljon," omlouval se Alexi urychleně, "teď už jsem si fakt vzpomněl! Janne, seš to ty? No super, nazdar vole, mně se po tobě tak stejskalo! Cože, fakt? No to si děláš prdel, ne? Ty vole, no tak to je krutopřísný! A on o tom ví? Ne? No to bych teda nechtěl vidět jeho ksicht, až to zjistí. Jo a co fotbal včera, vyhráli jsme? Haha, no vždyť jsem to věděl. Jo, babičku taky pozdravuj a řekni, že se na ní hrozně těšim. No to nemyslíš vážně, ne? No to si ze mě dělaj prdel, ne? A ptal ses ještě jinde? Zdražili jí všude? To je teda na hovno, ale co dneska neníííííííííííííííííííííííííííí!"</div><div>Emppu už nevydržel ten nápor váhy na svejch ramenech, zakymácel se, spadnul a my ostatní s&nbsp;nim. Kromě mobilu, kterej Aleximu vyletěl z&nbsp;rukou. A i ze studny.</div><div>"Stihnul jsi mu, doufam, nějak oznámit, kde jsme?" zeptal jsem se zpod Marca, přestože jsem odpověď tak nějak intuitivně čekal.</div><div>"Ehm... Ne. No nečumte tak na mě, nemůžu za to, že jste dospod museli postavit zrovna Emppua, kterej je z&nbsp;nás nejmenší, kterej vůl to vymyslel?! Ale aspoň jsme ve fotbale vyhráli proti Lotyšsku," pokusil se Alexi přeradit na světlejší téma. Nepodařilo se.</div><div>"TY IDIOTE! Teď tu ztvrdnem na furt!" zařval Marco vztekle. To vypadalo na další parádní průser...</div><div><br /></div><div><strong>Intermezzo 2</strong></div><div><br /></div><div>"Kdo to byl?" zeptal se Roope a vytáhl z&nbsp;lednice zaručeně čerstvou pampelišku.</div><div>"Kdo asi, Alexi," poznamenal jsem a zastrčil si mobil do kapsy. "Nejspíš zase ztvrdnul v&nbsp;nějaký hospodě a neví, jak se dostat domů. A už mě s&nbsp;tim sere, já za nim do Budapešti jako minule už jezdit nebudu."</div><div>"A počkej, on ti jako neřek, kde je?" zeptal se Jaska podezíravě.</div><div>"Jasně že ne, on by se nikdy nesnížil k&nbsp;přiznání, že už se zas nachází někde v&nbsp;Turkmenistánu a už vůbec by tě nepožádal, abys nased na bicykl s&nbsp;urvanym nosičem a šlapal tam pro něj jak debil," prohlásil jsem. V&nbsp;těchto chvílích se mi nikdo neodvážil odporovat, jelikož všichni od Bodomu po Nuorgam věděli, že mám Alexiho přečtenýho.</div><div>"Ale už jsme ho tady dost dlouho neviděli," řekl Jaska a nervózně bubnoval paličkama o židli. "A Henkku taky ne. Dle mýho je nepravděpodobný, že by se v&nbsp;obchodě s&nbsp;chlastem zdrželi tak dlouho."</div><div>"Alexi se dokáže v&nbsp;obchodě s&nbsp;chlastem zdržet ještě daleko dýl, než si dokáže kdokoli vůbec představit," opáčil jsem. "Navíc nezněl, že by měl nějaký závažný problémy například s&nbsp;tim, že by ho zajaly fanynky a hodily do studny, takže je podle mě všechno v&nbsp;pohodě."</div><div>Jaska podezíravě pozvedl obočí. "A co ten podivnej zvuk na konci?"</div><div>Mávnul jsem rukou. Fakt mě nebavilo dělat místního psychologa, ale s&nbsp;tim už se asi člověk narodí. "To ííííííííí bylo způsobený řek bych tim, že Alexi hodil někomu vajgl do piva a ten někdo ho chtěl vykastrovat, ostříhat, či po něm v&nbsp;náhlém záchvatu neovladatelných citů hodil flašku a náš malej notorik se musel schovat pod pult, aby si ho výše zmíněný kunšaft nenastrouhal na špagety."</div><div>Zbytek zdejšího osazenstva po mně hodil takovej ten pohled "pro mě za mě, ty seš jeho manželka" a dál mi nevěnovali pozornost. Už mi to ani nevadilo, na podobný narážky jsem byl zvyklej.</div><div>"Navíc bez dvou z&nbsp;pěti členů kapely nemůžem nahrávat," snažil jsem se na tom najít nějaký další klady, "z čehož vyplývá, že - "</div><div>"Serem na ně," uzavřel Roope naši skromnou debatu a za souhlasného přikyvování nás dvou si mocně natáhl z&nbsp;pampelišky.</div><div><br /></div><div><strong>Back to studna again</strong></div><div><br /></div><div>"Nešahej na mě, já doprdele nemůžu za to, že mi ten zkurvenej krám vypad!" zavřísknul Alexi a hrabal se zpět na nohy poté, co seskočil z&nbsp;naší živý pyramidy. Marcovi žhnuly oči a rozběhl se za ním, jenže jaksi pozapomněl na to, že na něm stojí další dva lidi a pod ním navíc kvílející trpaslík. Nakonec docílil maximálně toho, že se Emmpu zamotal do jeho vousů, náš vrah se přerazil o Anettiny punčochy a spadl ó hrůzo přímo do mýho drahocennýho piána, kam jsem ho volným pádem okamžitě následoval. Nejlíp z&nbsp;nás dopadla asi Anette, která svých nezdolných vrstev oblečení vkusně využila jako padáku.</div><div>Chvíli jsem tak ležel na klavíru a přemítal o tom, že to je vlastně úžasná smrt umřít jako součást piána - to mě ovšem rychle přešlo, když sebou vedle mě škubnul Marco. Rychle jsem našel zbejvající části svýho těla, ujistil se, že se ještě možná daj použít a urychleně se vyhrabal z&nbsp;milovanýho nástroje, kterej momentálně vypadal i na to, že ho mimo výše zmiňované útrapy prohnali i středně těžkým, na klavíry zasednuvším lisem odpadků.</div><div>Ladně jsem seskočil dolů, znova si přitáh pračku (respektive to, co z&nbsp;ní po hromadném pádu naší svérázné psychiatrické kliniky bez psychiatrů zbylo) a zkusil zabrnkat The Poet And The Pendulum - bůhvíproč jsem si pomyslel, že takhle nějak musel znít poslední zvuk, co těsně před smrtí slyšel Cliff Burton, ale nevadí. Už jsem hrál na daleko horší křápy, tenhle byl sám o sobě výbornej, jenom… tak trochu nemocnej.</div><div>"Jau," pronesl po chvíli Emppu - zdálo se mi, že vcelku moudře. V&nbsp;duchu jsem s&nbsp;ním souhlasil a přeladil na Cadence Of Her Last Breath, což mi ovšem kazil Marco, když se mi s&nbsp;nasraným výrazem šťoural mezi klapkama a vybíral odtamtud svoje zuby.</div><div>Po chvíli začal znova Alexi. "Nemáte tady někdo mobil? Ještě jsem se nedozvěděl všechny podstatný - "</div><div>"I kdyby měl, tak tobě už ho nikdo do pařátů nedá," ozval se Henkka z&nbsp;rohu.</div><div>"Ty už proboha drž hubu!" zaječel Alexi, čímž dosáhl jen toho, že se na něj Henkka zlomyslně zašklebil a zbytek studny stočil své zraky jinam, aby se na ně nemusel dívat.</div><div>"Nikdy by mě nenapadlo, že může existovat někdo tak blbej, že dřepí ve studni a víc než útěk ho zajímaj výsledky fotbalu," křenil se basák dál.</div><div>Alexi prosebně kouknul na Marca, ten ovšem zrovna nevypadal, že by se pro něj oblíknul do růžovejch krajkovanejch šatů. Spíš působil dojmem, že by do nich s&nbsp;největší radostí oblík Alexiho a pak ho za znění Bye Bye Beautiful pustil z&nbsp;Eiffelovky.</div><div>Přitočil jsem se do relativního bezpečí do rohu k&nbsp;Anette a Emppuovi, čímž se studna rozdělila na dva tábory: multikulturní rodinku a stadión, na kterém právě probíhá corrida.</div><div><br />Tak nějak mi došlo, že Marco je vlastně od první hádky uvnitř CoB permanentně nasrán a že to vůbec není dobrý.</div><div>Aleximu to očividně došlo ve stejnou chvíli jako mně, s&nbsp;tím jediným rozdílem, že jeho se to momentálně tak nějak přímo týkalo.</div><div>"Já za to nemoh!" stihl ještě zaječet, než se na něj Marco s&nbsp;bojovným zaječením vrhl ve snaze mu seškrábat kůži z&nbsp;těla. Ponožky vzaly svou roli rozhodčích velice vážně a napjatě sledovaly průběh zápasu, přestože veškerému ostatnímu obyvatelstvu studny byl výsledek jasný už dávno před tím, než boj vůbec započal.</div><div>Po chvíli ponožky svým typicky kejchavým kočičím paprikoomáčkovým způsobem odpískaly konec zápasu. Z&nbsp;bitevního pole hrdě vyšel Marco se zdviženou bradkou a vítězně si kecnul na klavír (<em>proč zrovna tam, sakra?!</em>). O chvíli později se z&nbsp;bitvy o poznání méně vítězně vyplazilo cosi, co hrálo různými barvami od zářivě červené až po tmavě modrofialovou a dle prskavých zvuků se nejspíš snažilo dostat do jakéhokoli volného a bezpečného imaginárního rohu, ve kterém mu nehrozil ani šílený viking, ani jeho rádiové vlny chytající bradka.</div><div>Henkka se šklebil tak zlomyslně, jak toho jen může být umírající Fin schopen a poznamenal: "Vidíš, mistře chytrej, a kdo je tady teď omodřinovanej až na prdel?"</div><div>Při této poznámce se Emppu nešťasně svinul v&nbsp;Anettině náruči a vydal jakýsi podivný zvuk, kterého byli očividně schopni jen příslušníci trpasličího plemene. Henkka měl tu kliku, že Emppua Marco buď neslyšel, nebo neměl náladu se rvát znova - spíš mi připadala pravděpodobnější ta první možnost.</div><div>Alexi, nebo to, co z&nbsp;něj zbylo (a hrdost to rozhodně nebyla) něco zavrčel a když zjistil, že není schopen dosáhnout na své trsátko-miláčka, schoulil se do klubíčka a něco si mumlal. Tipoval bych něco o nespravedlnosti a krutosti vnějšího světa.<br /><em><br /></em></div><div>"Pak kdo je tady dement, že?" nedal si Henkka pokoj - mimochodem, celkem by mě zajímalo, kdy už chce konečně umřít. Ovšem pokud ho, jak se zdá, drží při životě vir jménem Čirá zlomyslnost, co nejspíš vládne zdejším studnám, tipuju, že nás tady všechny přežije.</div><div>"Tak dost," vložila se do toho Anette a já se docela obával, co z&nbsp;ní zase vypadne. Právem.</div><div>"Dokud si vy tři nedáte pokoj, tak se tu všichni budem muset bát o vlastní krk. Tímto prohlašuju, že jestli tady kdokoli ublíží svému spolustudnícímu ať už slovem či pěstí, případně pronese některé ze zakázaných slov, bude trpět s&nbsp;Rihannou v&nbsp;uších až navěky!" prohlásila a přehlédla osazenstvo svým typicky nekompromisním pohledem ředitelky základní školy. Nikdo se na její návrh netvářil příliš nadšeně - Marcovi cukalo v&nbsp;oku a zatínal nehty do klavíru (mé vnitřní já zaúpělo), Alexi byl příliš zabrán do restaurování své maličkosti, Henkka měl v&nbsp;obličeji výraz, pro kterej nejspíš neexistovalo vhodný označení v&nbsp;žádným z&nbsp;existujících jazyků a Emppu se na ni díval s&nbsp;tázavým výrazem, který symbolizoval něco mezi jestli to myslela vážně a jestli se náhodou nezbláznila. Na druhou stranu však všechny příliš děsila vidina Rihanny na to, aby se zmohli na odpor.</div><div>"Nějaké dotazy?" zeptala se Anette bojovně. Nikdo neodpovídal - dokonce ani ponožky, i když to vzhledem k&nbsp;jejich stavu nebylo zas tak překvapivé.</div><div>Obával jsem se, že jestli do sebe nemáme rejt, tak tu bude nejspíš příštích přibližně šedesát let permanentně ticho.</div><div>S&nbsp;povzdechem jsem si sednul ke klavíru, na němž ještě stále oxidoval Marco a zabrnkal si začátek Ever Dreamu s&nbsp;myšlenkou, že už bych radši čelil rozzuřený Tarje s&nbsp;armádou Marcelů než diplomatce Anette s&nbsp;vražednou mptrojkou.</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1011/kapitola-devata-neidentifikovatelny-zasrane-tezky-letajici-objekt http://ladiesofbodom.blog.cz/1011/kapitola-devata-neidentifikovatelny-zasrane-tezky-letajici-objekt Studna Thu, 25 Nov 2010 17:01:20 +0100 <div>Tak. A máme tu kapitolu devět mínus jedna, plnou poznatků pračkofilního trpaslíka. Nemusim snad připomínat, že když si to nepřečtete, bude vás ve vašich nočních můrách až do konce vašich ubohejch životů strašit lopata, že ne?</div><hr /><div>Ve svym životě už jsem si přál spoustu věcí. Přál jsem si jedno krásný modrý autíčko, co jsem jako malej (nebo spíš jako <em>ještě menší</em>, jak by velmi vtipně podotkly některé osoby) zahlídnul ve výloze. Přál jsem si, aby některé osoby v mé přítomnosti přestaly velmi vtipně podotýkat. Přál jsem si, aby Marco přestal na koncertech pobíhat jak účastník discomaratonu a šlapat mi na kabely.</div><div>A přestože to všechno byla velice důležitá a podstatná přání, žádný z nich nesahá ani po ponožky tomu jednomu, který mi zahlcuje myšlení poslední dobou - JÁ CHCI K MAMINCE!</div><div>Možná vám to zní trochu hloupě, ale já vám teď řeknu několik pádnejch důvodů, proč mně to hloupý nepřijde.</div><div>a) maminka opakovaně neprovádí podivné činnosti s kytarovým příslušenstvím, aneb nenazývá trsátko svým miláčkem a nedrnká si na osamocenou déčkovou strunu</div><div>b) maminka nezdrhá před cvoklym vikingem a nehází přitom vylekané pohledy na partu znuděnejch ponožek</div><div>c) maminka <em>není</em> ani onen cvoklý viking, ani ony znuděné ponožky</div><div>d) mamince neruplo v kouli a zásadně nepouští kamarádům hitovky z hitparády, natož aby je vázala na toi toiku a pokreslovala nepěknými nápisy, oznamujícími například lživou náklonnost dané oběti k hip hopu</div><div>Takže, teď už mě aspoň trochu chápete? Umíte si představit, že nejnormálnější bytosti v mym okolí jsou metalová zpěvačka, co na přehrávači přechovává písničky od Rihanny a párek zvrhle šílenejch fuseklí?</div><div>"Anette?"</div><div>Můj zrak se upřel na výše zmiňovanou zpěvačku, která opět trůnila v mém mocném objetí. Oči měla zavřené a tiše oddechovala. Zřejmě usnula. Já prostě nepochopim tyhle lidi, co dokážou chrnět vždycky a všude. To už by snad bylo pravděpodobnější usnout při triatlonu než při Tuomasovu jekotu, Marcovu řevu, Henkkovu vrčení a Alexiho miláčkování.</div><div>Perkele, horší už to snad ani bejt nemůže.</div><div>ANO! To je přesně ta věta, kterou, když si člověk pomyslí, začne se <em>teprv</em> všechno řítit do hajzlu!</div><div>Na jedné z ponožek se totiž právě vymázl Marco a těžko říct, jestli se z toho dýl bude vzpamatovávat on nebo ta ponožka. Každopádně, ta druhá si bez ní zřejmě začala připadat osaměle a začala cupitat mym směrem. Perkele, perkele, proč se ty nejhorší věci stanou vždycky mně?!</div><div>"Ehm... Hodná ponožka?" vykoktal jsem ze sebe. Marco mezitím kousek ode mě vztekle perkeloval. Šoupnul jsem se dál do neexistujícího rohu, protože jsem si nepřál stát se další obětí jeho hněvu.</div><div>Ponožka mě zaujatě pozorovala. DO HÁJE! Rohy ve studně a pozorující ponožka, co bude příště? Jódlující ubrousek? Stepující rtěnka?</div><div>Polknul jsem a hledal něco, co by mě mohlo zachránit před jejím imaginárním pohledem. Jediný, co se nalejzalo v mý blízkosti, byla lehce nahnilá kůrka od pomeranče, nasranej Marco a Alexi, kterej hovořil se svým trsátkem v přesládlejch větách, který jako by vypadly z příručky <em>Co všechno potřebuje mladá dáma vědět o lásce.</em> Po krátkém, ale důsledném rozmýšlení jsem došel k názoru, že ta kůrka je asi nejužitečnější. S poněkud znechuceným výrazem jsem ji sebral ze země (kde se vlastně ve studně vzal kus shnilýho ovoce, perkele? Marco by to určitě vysvětlil nějakou místní trhlinou v časoprostoru, jak ho znám...), obrátil se na ponožku a zeptal se jí, jestli nemá hlad.</div><div>Že jste obklopeni blázny se dá poznat podle jedné jednoduché věci - ochočujete si agresivní, zírající ponožku za pomocí kousku postaršího pomeranče, co se zde zhmotnil za pomocí červí díry a nikoho to ani nepřekvapí.</div><div>Co ale překvapilo mě bylo to, že ponožka vyskočila po tom hnusu, kterej by nesežral ani podprůměrně peněžitej Somálec a zřejmě jí i chutnal. Asi je to francouzská ponožka, tam žerou snad všechno.</div><div>"Ehm... Moc, moc hodná ponožka," předvedl jsem znovu svou bohatou slovní zásobu a váhavě poklepal ponožku po hlavě. Moment, ponožky maj hlavu? Hm, tahle zřejmě jo. Právě spokojeně dochroupala a skočila mi do náručí. Jen tak z nudy jsem se opět rozhlídnul po studně. Stále to nikomu nepřišlo zvláštní. Mami, KDE JSI?!</div><div>"Mám hroznej hlad," zabručel v rohu Vládce trsátek.</div><div>"Ty aby sis na něco nestěžoval," opáčil Henkka.</div><div>"Já si nestěžuju!"</div><div>"Ne, tak co teda děláš?"</div><div>"Pouze konstatuji momentální situaci mého až příliš prázdného žaludku."</div><div>"Takže si stěžuješ."</div><div>"Nestěžuju!"</div><div>"Stěžuješ!"</div><div>"Nestěžuju!"</div><div>Následující dvě slova, fanaticky vykřikovaná střídavě Alexim a Henkkou, se po dlouhou dobu naléhavě linula studnou.</div><div>My ostatní jsme si k sobě přisedli, i s Anette, kterou ten křik vzbudil. Sázeli jsme na to, kdo ustoupí jako první. Ne, že bysme měli <em>o co</em> se sázet, kromě naší shoppaholičky s kabelkou plnou krámů, ale myslim, že o její vražednou mptrojku nebo řasenku by tu stejně (kromě Alexiho) nikdo asi nestál. Vsadili jsme se jen tak z nudy, dokonce i ponožka měla svůj tip. Další věc, co na ní bylo zvláštní - nemluvila, ale i tak jste přesně věděli, co vám chce říct. Marco s Tuomasem si vsadili na Henkku, já, ponožka a Anette na Alexiho. Zatím vypadal zápas vyrovnaně.</div><div>"NESTĚŽUJU, TY ZKURVENEJ DEMENTNÍ BUZERANTSKEJ PRDELOIDNÍ SRÁČI!"</div><div>"STĚŽUJEŠ, TY KRETÉNSKY ZASRANEJ KOŇOMRDNÍ POSTIŽENEJ HOVNOKSICHTE!"</div><div>"Přestává mě to bavit, chci klid," zabručel Marco a jal se vstát. Všichni jsme ho se zájmem pozorovali a přemejšleli, jak ho tak asi chce zařídit.</div><div>"DRŽTE UŽ VY DVA HUBU, NEBO VÁS OBA ZAMKNU NA TOICE A ZŮSTANETE TAM, DOKUD NESHNIJETE NEBO NECHCÍPNETE SMRADEM!" zařval Marco svým mohutným hlasem, až se mi z toho naježily vlasy.</div><div>"KDO SI MYSLÍŠ, ŽE KURVA SEŠ, ŽE MI TU NĚCO PŘIKAZUJEŠ?" zaduněl Henkka. V duchu jsem popřál Henkkově rodině upřímnou soustrast.</div><div>"Tohle nebyla moc moudrá věta," zamumlal Alexi, kterej se mnou zřejmě sdílel ten názor, že Henkka by na tom teď nebyl o moc líp, kdyby skočil do klece s bejkama oděnej v zářivě červenym rouše.</div><div>"Kdo si myslim, že jsem?" Marco mluvil až podezřele klidně. <em>Tak</em> klidně, že se to ke vzteku blížilo z druhý strany. "Já si nic nemyslim, já to vim - já jsem Marco Hietala a TY seš mrtvej!"</div><div>A v tom okamžiku se začali rvát jak kočka se psem po vypití kýblu Red Bullu. Alexi vypadal, že se mu nesmírně ulevilo a spolu s trsátkem se přesunul blíž k nám.</div><div>"Nemá šanci," poznamenal Tuomas při pohledu na bránícího se Henkku.</div><div>"A to je jako jen tak necháte se rvát?" ozvala se Anette vztekle. "Ještě si něco udělaj! A pro morálku to taky neni nejlepší, když tu spolu asi nějakou další chvilku budeme muset zvládnout."</div><div>Tiše jsem zasténal, protože díky tomu, že umim skvěle poslouchat mezi řádky jsem poznal, že tou <em>další chvilkou</em> je myšleno <em>budem tu tvrdnout tak dlouho, dokud se nezačnem přetahovat o protézy a stěžovat si na mládež.</em> Perkele...</div><div><br /></div><div><strong>Intermezzo</strong></div><div>"A kde jste ji viděl naposled?" ptal se mě polda s notýskem.</div><div>"Rozdělili jsme se kousek od studny," odpověděl jsem mu rozladěně. Ten člověk musí bejt snad naprostej debil, už se mě ptá popátý. Ale co, jinak by asi nedělal policajta.</div><div>"Dobrá," přikývl a cosi si zapsal. Pak zalistoval v notesu o několik stránek dopředu a zeptal se: "Vážně jste si jistý, že nešla k té studně? Možná si to přeci jen rozmyslela a podívala se tam, vyšlu tam strážníka s rogalem, aby obhlídl situaci."</div><div>"Ne," zamítnul jsem to. Ten polda mě fakt začínal srát. Společně s Emppuem. Kdyby se ten pitomej finskej trpaslík neztratil, Anette by ho nešla hledat a nezmizela by kamsi do háje. "Anette neni blbá, aby prohledávala nějakou blbou studnu."</div><div>"Fajn, tak tu studnu teda vynecháme," pokrčil rameny polda a přelistoval zpátky.</div><div><br /></div><div><strong>Back to studna</strong></div><div>Ve dvou ze spousty imaginárních rohů se nalézali Marco s Henkkou. Henkka připomínal svym současnym vzezřenim člověka, co na metalovym koncertě začal zplna hrdla řvát, že 50Cent je nejlepší. Marco naopak na tom byl kromě pár náplastí vcelku dobře. Ne, nevim, kde se tu tak najednou vzaly náplasti a kdo jim je dal, ale po <em>každý</em> správný rvačce na sobě účastníci musej mít obvazy a náplasti, i kdyby zrovna byli uprostřed Sahary, jinak by to přece nebyla správná rvačka.</div><div>"Jsem ti to řikal, že to nebylo moudrý, vole," šklebil se vítězoslavně Alexi. "Ale tys mě co? Neposlouchal. A proto seš co? Omodřinovanej až na prdel."</div><div>Henkka nereagoval, jen civěl na protější kámen jako Hitler na Žida.</div><div>"A nedělej, že mě neslyšíš, protože vim, že mě slyšíš. A vim, že jsem měl pravdu, jako vždycky, tak už si to přiznej."</div><div>"Nebejt toho," začal po chvíli Henkka pomalu, "že jsi mě vyprovokoval k tý hádce, by se tohle nestalo. Teď tu v bolestech umíram a ty se mi jen směješ."</div><div>"Jestli ty umíráš, tak je tahle ponožka notář," opáčil Alexi.</div><div>"Jo? Bezva. Aspoň jí nadiktuju závěť," zabručel Henkka. Ponožka k němu přihopsala a zvědavě ho pozorovala.</div><div>Henkka na ni upřel svůj hypnopohled, ze kterýho fanynky od Austrálie po Kanadu v euforický agónii zmíraly a něco zavrčel. Po tom, co fuska prolítla zbytek studny, vytáhla Anette z tašky bloček (mam nemilej pocit, že byl růžovej a kokosově parfémovanej), Tuomasovi z kapsy špaček tužky a Marcovi tkaničku z bradky (za což by jí byl zřejmě za normálních okolností nesmírně vděčný, ale momentálně se příliš soustředil na objekt na druhém konci studny, ze kterého nejspíš hodlal v příštích minutách nadělat koktejlový párky) jsem usoudil, že ty dva si náramně rozuměj. Asi se to taky naučim, abych moh hypnotizovat kdejakou fusekli budu chtít.</div><div>Henkka začal ponožce něco polohlasem diktovat a jeho nejnovější fanynka (myslet si to slovo pořád ještě můžu, dokud mi místní zombie nevleze do hlavy) to začala horlivě zapisovat. Takže naše chovný ponožky už maj dokonce i ruce. To jsem dopad.</div><div>Po dalších asi deseti minutách jsem usoudil, že mistr Blacksmith si nasadil do hlavy, že prostě natáhne bačkory a konec. Což bylo trochu komplikovaný, jelikož:</div><div>a) rakví tu byl drtivej nedostatek a pochybuju, že by se kdokoli chtěl nechat zpopelnit růžovým, chlupatým zapalovačem s imitací jaguára a nasypat do krabice po skopovým sajrajtu</div><div>b) myslim, že tak jako tak by si toho nikdo nevšim</div><div>c) ale až to zjistí Anette, tak z toho udělá druhý Vánoce.</div><div>Fuska dopsala, odložila blok a šla oplakávat svoji družku, kterou zřejmě všechny geneticky zmutované pohyblivé buňky opustily a ze znuděné červivé ponožky byla zas jenom zcela neškodná bavlněná, lehce oslizlá ponožka.</div><div>Ve studni zavládlo velmi depresivní ticho, až na jistý zvuk, jak když si vám kejchne kočka na nový triko - usoudil jsem, že to bude truchlení ponožek. Těžko říct, jestli to bylo lepší než to, co se dělo předtim, jistý bylo, že se mi tak nějak nelíbí ani jedno z toho - začínám opět vážně uvažovat o mamince.</div><div>Šáh jsem Anette do kabelky a vytáh mobil. Chrmpf, to jsem si věřil. Singál nula, display párkrát zablikal a chcíp. Jestli jste si toho někdy všimli, tak v každým filmu, když jde do tuhýho a čirou náhodou se v okolí dvou set kilometrů nalejzá použitelnej mobil, tak má <em>vždycky</em> nulovej signál a <em>vždycky</em> má vybitou baterku. Je to stejný jak s těma obvazama. Začínám mít pocit, že si tu ze mě někdo dělá ošklivým způsobem pračku.</div><div>Rozhlíd jsem se kolem a kontroloval situaci. Tuomas seděl v rohu a povídal svejm zbylejm alter egům pohádku, Marco pořád vypadal jak rozzuřenej bejk, Alexi podlejzal svýmu trsátku (nevim, jakej objem musí mít trsátkovej vesmír, nacházející se v jeho kapsách), Henkka nejevil známky života a Anette spala v mým anakondovitým objetí. Tak mě napadlo, že mě asi chytla křeč, protože jsem nebyl schopnej se jí pustit. Nebo jsem prostě moc velkej posera - ale já mam nárok, to se musí uznat. Obvykle se mi nestává, že se probudim v pračce a jsem svědkem nejen několikanásobného zneuctění zasloužilého spotřebiče, nýbrž i nového kroku v evoluci za pomocí balíčku ponožek, rituálního obětování člena hudební skupiny, případně právě probíhající vražda místního hypnotizéra-šamana vyvolaná víceméně náhodným kolemjdoucím, co byl nejspíš čistě náhodou toreador. Eh, už zas plácám nesmysly. Ale já mam nárok, protože -</div><div>Moment! Něco slyšim!</div><div>Ty zvuky se změnily, cejtim náhlou změnu ve vlnění. Teď například to znělo, jako když si kočka kejchne na igelitku s obědem. A teď to znělo, jako když jmenovaná kočka vleze do oné igelitky a převrhne na sebe krabičku s paprikovou omáčkou. Musim to jít prozkoumat.</div><div>S velkým sebezapřením jsem uvolnil Anette ze svých křečovitých kleští a obezřetně se vydal k fuskám, odkud se ozývaly jediné jakž takž identifikovatelné zvuky.</div><div>Jedna byla pořád chcíplá tak jako tak, ovšem to druhé fusce zřejmě vůbec nekalilo radost a pokoušela se svůj nový objev odtáhnout do bezpečí, kterým byla momentálně zvaná Marcova levá bota (pomodlil jsem se za ponožku a prosil za odpuštění jejího vskutku hodně špatného orientačního smyslu).</div><div>Fuska vypadala více než nadšeně, takže jsem usoudil, že přesvědčit ji, aby mi svůj objev vydala dobrovolně, bude asi stejně jednoduchý, jako přesvědčit Usámu, aby se stal knězem.</div><div>"Ehm... Hrozně, hrozně moc hodná ponožka," vytasil jsem se opět se svým chovatelským talentem spojeným s neskutečně rozsáhlou slovní zásobou a konejšivě jsem poplácal ponožku po hlavě. Ta si to ovšem nejspíš vyložila jako útok na svoji existenci a sprostě mě hryzla do palce.</div><div>Překonal jsem nutkání změnit se v zbraň hromadnýho ničení a s bojovým zaječením jsem odpálil ponožku do rohu (mušku mám pěknou, to se musí nechat). Rozplácla se o zeď a sjela na zem se zvukem, jež připomínal kočku umírající v paprikové omáčce (nějak se mi tahle metafora začala líbit).</div><div>Rozhod jsem se podrobněji prozkoumat její nález. Obezřetně jsem se blížil k danému objektu, který se na mě zlomyslně šklebil. Nebo možná nešklebil, ale po dvou dnech - nebo možná víc, hodinky tu nevedou - v plesnivý studně plný psychopatů už se na vás šklebí úplně všechno.</div><div>Vytáh jsem z kapsy paličku (buď si ze mě Jukka zas dělal srandu, nebo jsem si prostě splet bundu, což by možná vysvětlovalo, proč si při chůzi přišlapávám rukávy) a obezřetně s ní šťouchnul do ponožkového nálezu. Nález zlomyslně zašustil a šklebil se ještě víc. Po chvíli mi došlo, že to šklebení bude asi způsobeno poťouchle zkrouceným nápisem Lays.</div><div>Tak moment, Lays? To už jsem se zas jebnul do palice? Ne, tentokrát očividně ne.</div><div>Stál jsem tam s paličkou v pohotovostní pozici a připadal si jak Barbie na přednášce o anorexii. Nikdy by mě nenapadlo, že přijde den, kdy budu trpět panickou hrůzou z nenačnutýho balíčku slaninovejch brambůrek.</div><div>Náhle se ve mně ozvala moje praktická část. Nacházím se ve studni, kde je jídla akutní nedostatek. Naproti mně leží balíček brambůrek. Neví o něm nikdo kromě mě a jedné ublížené ponožky. Otázka za dvacet tisíc amerických dolarů: Co s balíčkem uděláme? Yes, Mr. Vuorinen - zkonzumujeme ho, než nám někdo násilím oddělí hlavu od krční páteře.</div><div>Popad jsem Laysky; moc se jim to nelíbilo, protože začaly šustit jak pominutý. Obezřetně jsem se rozhlíd po studně a obával se nejhoršího - naštěstí jediná změna byla, že se na mě Alexi vyčítavě podíval; míra šustivosti asi překročila jeho citlivé ušní hranice.</div><div>Zalez jsem do jednoho z imaginárních rohů a dychtivě jsem roztrh obal. Sice jsem slaninový nikdy moc nemusel, ale po mokropsí bábovce to bylo jak modrý z nebe. Po dlouhý době zase něco, co jste mohli sníst a mohli jste počítat s tim, že to v sobě udržíte dýl jak čtvrt hodiny.</div><div>Co nejpotišejc jsem okusoval bramborový lupínky a připadal si jak v ráji. Poprvý za tenhle strašlivej pobyt jsem si uvědomil, jakej mám vlastně hlad.</div><div>"Hej, co to tam žereš?" vyrušilo mě náhle jakýsi až příliš klidný zavrčení. Škubnul jsem sebou, spolknul jednu mimořádně dobře nakořeněnou brambůrku a nevinně jsem odpověděl, že nic, zatímco jsem si rval poloprázdnej pytlík do kapsy.</div><div>"Nic?" zeptal se Marco opět svým laskavým tónem a v očích měl výraz člověka, kterýmu právě mladší sourozenec roztrhnul vejpůl oblíbenou žížalu.</div><div>Couval jsem, nervózně se culil a právě v okamžiku, kdy jsem si pomyslel, že už to nemůže bejt horší - malá rada: nikdy na to nemyslete, vždycky to může bejt horší - opět míra hluku překročila stanovené hranice, Alexi vzhlédnul od trsátka a zle se na mě zadíval. Těkal jsem pohledem z jednoho na druhýho za doprovodu orchestru zvaného Nasrané finské ticho hrající skladbu Emppu, seš mrtvej. <em>To nám život dal a to nám vzal, když se Emppu pro chipsy obětoval.</em> Sakra.</div><div>Alexi sklouznul pohledem na moji kapsu a spustil jakousi řetězovou reakci. Marcovi zacukalo v oku, Aleximu se rozšířily zorničky a zaječel hlasitostí, který není schopnej ani průměrně narvanej fotbalovej stadión: "ON TADY MÁ ŽRÁDLO A NIC NÁM NEŘEK!"</div><div>Sakra, proč to musel z celý studny zjistit zrovna člověk, kterej vládne hlasem okradený sirény?!</div><div>Usoudil jsem, že jestli chci v příštích pěti vteřinách vypadat jinak, než jako růžovej sliz na Marcovejch botách, měl bych pohnout svým ctěným pozadím. Taky jsem se podle toho zařídil - kdybych byl udělal jinak, nejspíš by mě potom ze zdejších stěn sprchovali.</div><div>Marco se za mnou hnal jak nezaměstnanej za výplatou a nezdálo se, že by s tim chtěl někdy v blízký době přestat. Napadlo mě, že bych se měl asi někde schovat, protože na dálkový běhy jsem nikdy moc stavěnej nebyl. Tuplem když to byl běh o život.</div><div>Napadly mě pouze tři možnosti. Pračka - zneuctěná a pravděpodobně to tam bude smrdět jak na indický skládce. Toika - jo, to určitě, zamknou mě tam a nechaj pojít smrady. Takže už zbejvala jenom…</div><div>"ANETTE, POMÓC!" vřísknul jsem jak poraněná cibetka a doufal, že to zabralo. Sice jsem nevládnul hlasem evropskýho operního sboru, ale svůj účel to splnilo. Anette se probrala ze snů a zmateně na mě civěla.</div><div>"Emppu, co to - " Víc jsem neslyšel, jelikož v tu chvíli jsem zmizel pod přibližně třiašedesátou z jejích osmi tisíc vrstev sukní. Tlumeně jsem slyšel, jak venku Alexi nasraně vříská cosi o jídle. Pak to ustalo, zřejmě šel opět miláškovat někam do koutku. Poté jsem zvenku uslyšel jakýsi nasraně překlidněný mumlání, který mohlo patřit jenom jedný osobě na světě. Klepal jsem se Ital v zimě a poslouchal dál, načež jsem uslyšel Anettinu rozhodnou odpověď: "Ne, to není možný, Marco, Emppu by nic takovýho neudělal. Promluvim si s ním a pak vám řeknu."</div><div>I mumlání nakonec ustalo, z čehož jsem usoudil, že jsem zachráněn. Vykouknul jsem zpoza Anettinejch spodniček a stvořil ten nejkrásnější a nejsmutnější pohled, kterýho jsem byl schopnej. Anette se na mě něžně podívala.</div><div>"Ty můj chudáčku," řekla a mě opět přepadly myšlenky na maminku.</div><div>"Já za nic nemůžu, Anette," zakňoural jsem svým pečlivě trénovaným hlasem ublíženého koťátka. "Oni jsou na mě zlí."</div><div>Maminka číslo II. vrhla po dvou vinících vražedný pohled. Marco ji ignoroval a Alexi si popolez do jinýho imaginárního rohu, aby na něj nebylo tak vidět.</div><div>"To se dělá, vážení? Týrat nejmenšího a nejbezbrannějšího člena bandy?"</div><div>"Jestli je on malej a bezbrannej, tak já jsem vynálezce tmy ve spreji," zavrčel Alexi a dodal: "Ukaž kapsy, ty naše chudinko."</div><div>Neochotně jsem se začal hrabat schválně ve druhý kapse, abych oddálil odhalení, když vtom vedle mě Anette vřískla takovým tónem, který by byl normálně vydatelný maximálně pyrotechnikem po neúspěšném zneškodnění atomové bomby, k jejíž explozi zbývaly poslední tři vteřiny a zírala na Henkku jak na nový World Trade Center.</div><div>Opět zavládlo ticho. Stih jsem si ještě pomyslet, že tohle bude hodně zlý a opět jsem zaplul do bezpečí Anettiných hadrů, když naše zpěvačka zavřískla: "Co jste to tady krucinál dělali?! Vidíte, co se tady stalo?! Ne, já nechci jít do pekla, já se tohohle neúčastnila, já za to nemůžu, ne - "</div><div>"Anette," pronesl Marco pomalu s ledovým klidem, "můžeš prosím tě přestat jančit?"</div><div>Anette náhle zmlkla - ne však z důvodu Marcova svérázného uklidňování, nýbrž proto, že obloha nad námi náhle podivně ztmavla.</div><div>Veškeré osazenstvo studny se shluklo do jednoho rohu. Tuomas popad lopatu opřenou v koutě, cvakal zubama a z toho, jak se tvářil, jsem usoudil, že teď by nejvíc uvítal, kdyby ho nějaká nadpřirozená síla vládnoucí nad stěnami studny proměnila v izolaci.</div><div>Moje momentální myšlenky se rozhodily na několik bodů.</div><div>1) Základní myšlenka: Někdo/Něco sem padá a to není dobrý.</div><div>a) Za předpokladu, že ono padající těleso přežijem, Alexi s Marcem si vzpomenou na ty Laysky a zabijou mě.</div><div>b) Za předpokladu, že nepřežijem, jsme mrtví. Trochu logiky.</div><div>2) Henkkovi zjevně nevadilo, že se Tuomas dotknul jeho milovaný lopaty - už to samo o sobě je dost zlý.</div><div>3) Jedinej normální člověk ve studně se v důsledku psychického traumatu ze smrti výše zmiňovaného Pána lopat a hrozícího konce světa zcvoknul stejně jako všichni ostatní.</div><div>4) Vzhledem k tomu, že pan Ublíženej nejspíš fakt odešel na věčnost, byla naše skromná společnost ochuzena o obětavýho blba, co by nás moh ochránit před blížící se apokalypsou.</div><div>Závěr: Když to tak shrnu, napadá mě jediný přijatelný řešení: MAMINKO, POMOC!</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1011/kapitola-osma-zirajici-fusekle-aneb-nejlepsi-pritel-cloveka http://ladiesofbodom.blog.cz/1011/kapitola-osma-zirajici-fusekle-aneb-nejlepsi-pritel-cloveka Studna Sun, 14 Nov 2010 16:42:19 +0100 <div>A je tu další kapitola naší velmi slušné a velmi inteligentním humorem protkané metalové fan fiction, Studny. Následující kapitola je psaná z pohledu Anette, zpěvačky Nightwish. Enjoy.</div><div>PS: Kdo okamžitě neklikne na <em>Celý článek</em> a nepřelouská to, lopata si ho najde.</div><hr /><div>"Johane?"</div><div>On snad spí vestoje, to není možný! Já tu žmoulam v ruce už sedmej naprosto promočenej kapesník, hystericky vyřvávam jméno našeho kytaristy, pátram po všech stopách naznačujících, kde by mohl být, vyptávám se každýho kolemjdoucího a on, místo toho, aby mi pomohl, si tu chrápe!</div><div>"Johane, vzbuď se, proboha!" zakvílela jsem vztekle. Johanovy oči se pomalu otevřely a začínaly si přivykat na okolní světlo.</div><div>"C-co je? Máš nový šaty?" prohlásill Johan rozespale.</div><div>"Ty si nepamatuješ, proč tu jsme?"vyjela jsem na něj. "Hledáme Emppua!"</div><div>"A jó vlastně." Johan zívl a protáhl se. "Stejně si myslím, že na to jdeme špatně, takhle ho nenajdeme nikdy. Že prohledáváš telefonní budky a poštovní schránky na ulici bych ještě přežil, ale když ses v noci vloupala k sousedům, aby ses podívala do psí boudy, jestli se tam Emppu náhodou neschoval a pak ses na něj vyptávala jejich čivavy, to už mi přijde trochu uhozený."</div><div>"A jak bys na to teda šel ty?" vyštěkla jsem nervózně, ale uvědomovala jsem si, že Johan mluví pravdu. Hrabe mi. Emppu se ke mně z kapely choval nejlíp a nevím, jak bych to tam přežila, kdybychom ho už nenašli. Tuomas by mě zasypával nejnovějšíma Skrblíkovejma hláškama, Marco by mlel o těch stupidních počítačovejch hrách nebo sci-fi seriálech a Jukka nemá naprosto žádný vkus v nakupování. A když se máte každý ráno dívat na to, jak se ty tři mlátí polštářema a soutěží, kdo zvládne dýl pít vodku s tužkou zaraženou do nosu a do toho stepovat, tak se nikdo nesmí divit, že začnete trochu bláznit.</div><div>"Měli bysme se rozdělit," navrhl Johan. "Půjdu se zeptat na policii, jestli něco nezjistili. A ne, aby tě napadlo prohledávat třeba támhletu studnu," zasmál se. "Metalovej kytarista ve studně, to je asi tak pravděpodobný jako Paris Hilton přednášející na univerzitě o světový inflaci."</div><div>"Tak dobře," zamumlala jsem a rozloučila se s ním.</div><div>A vůbec, jak si mohl být tak jistý tím, že nenajdu Emppua ve studně? Už jsem ho objevila i na divnějších místech, jako třeba když se tenkrát před Vánocema šprajcnul v komíně továrny na komíny nebo ve vlaku převážejícím potají klonované ovce.</div><div>Rozeběhla jsem se ke studně. Když jsem už byla téměř u ní, zradily mě moje nejnovější boty na podpatku a já zakopla o Emppuovu tenisku, která tu z jakéhosi nepochopitelného důvodu ležela na trávníku.</div><div>Naštěstí jsem přistála do měkkého.</div><div>"DO PRDELE KURVADRÁT, MŮŽEŠ LASKAVĚ ZVEDNOUT PRDEL A SLÍZT ZE MĚ?! UŽ TAK TU MÁM STAROSTÍ DOST!" ozval se pode mnou nepříčetný jekot připomínající Godzillu v říji. Radši jsem slezla a chvíli civěla na bytost, ze které ten řev vzešel.</div><div>Ruku do ohně bych za to nedala, ale nejspíš to byl člověk, i když stejně tak dobře to mohl být i přerostlý mýval, kterého někdo naučil krásně finsky nadávat. Byl zhruba stejně vysoký jako Emppu, možná o trošičku vyšší.</div><div>Obličej měl pokreslený srdíčky, motýlky a všelijakými dalšími motivy, byl přivázaný k položené toi-totice, vlasy rozcuchané a plné bláta a kde na rukou neměl tetování, tam mu prázdná místa kdosi zaplnil nápisy typu "BRITNEY SPEARS JE MOJE LÁSEČKA!", "LAIHO JE HOPER!" anebo "MAJETEK HENRIHO SEPPÄLY, MUČIT JEN S JEHO POVOLENÍM". Nakláněl se nad ním jakýsi dlouhovlasý Fin s lopatou, který mi nápadně připomínal jednoho z členů Children Of Bodom. Měl takový ten výraz jako úchyl-sadista-kanibal, kterému se dostane do rukou zatoulaná školačka.</div><div>"Alexi Laiho a Henkka Blacksmith? Ten, jehož babička vyhrála finský turnaj v chlastání piva a ten, co se probral v Lotyšsku?" svitlo mi v hlavě, protože jsem si vzpomněla, co mi o nich Emppu vyprávěl.</div><div>Úchylný kanibalní sadista, jehož jsem považovala za Henkku, mi nevěnoval naprosto žádnou pozornost a dál se ďábelsky culil na školačku Alexiho.</div><div>"Hej, bude si mě tu někdo všímat?" křikla jsem. Když nikdo neodpovídal, uraženě jsem se posadila kamsi, kde by se v krychlové místnosti jistě nalézal roh a povšimla jsem si malé, blonďaté truchlící hromádky, která vypadala velmi zdeprimovaně.</div><div>"Emppu?" vyhrkla jsem.</div><div>"Anette!" vyjekl Emppu a okamžitě se mi vrhl do náručí.</div><div>"Co se to tu..."</div><div>"Neptej se, prosím," zakvílel a odmítal mě pustit. "Než bych to všechno znova zopakoval a myslel na to, radši si vyříznu jazyk trsátkem a půjdu se na toi toiku oběsit splachovadlem."</div><div>"Pánové," zahřměl Henkka mohutně a znovu mě tím urazil, protože já si moc jako pán nepřipadám, "sešli jsme se tu, abychom potrestali muže jménem Markku Uula Aleksi Laiho za následující zločiny: poblití Emppuovy hlavy, pravidelné kradení vodky kamarádům, pravidelné kradení trsátek kamarádům, pravidelné psychické vydírání kamarádů, pravidelné hysterické scény, pravidelné kradení řasenky kamarádkám - respektive zpěvačce Sinergy, demonstrativní sebevražda, nadávání všem možným slušným i neslušným lidem, fakování všech možných slušných i neslušných lidí, blokování hajzlu zvenčí, pokus o uškrcení Henriho Seppäly, tedy mě, svými mastnými nečesanými chrouny..."</div><div>"MOJE VLASY NEJSOU MASTNÝ, TY DEBILE!" zařval Alexi pobouřeně.</div><div>"Marco, byl bys tak laskav a zacpal mu něčím pusu?" poprosil Henkka klidně. Marco se majestátně narovnal, s tkaničkou zamotanou ve svojí vikingské bradce, došel k jakési krabici zapáchající skopovym sajrajtem, vyndal z ní ubrousek a narval ho do pusy Aleximu, marně se snažícímu se urvat z kadiboudy.</div><div>"Děkuji ti mnohokrát," řekl Henkka s drobnou úklonou. Nezmohla jsem se už ani na slovo a nechápala jsem jedinou věc z toho, co se tu teď dělo. Pochopila jsem akorát, že se parta naštvanejch basáků rozhodla počmárat frontmana Bodomů a přivázat ho na toiku, mezitímco Emppu, odmítající vypovídat v důsledku doživotních psychických následků, se tu utápí v depresích a na druhém konci studny leží cosi připomínající Tuomase, co si hraje na babu s červivejma ponožkama. Ne, tohle <em>nemůže</em> bejt realita! Asi mě někdo uspal a nacpal do mě jakýsi halucinogeny... Takže vlastně nemá cenu vyšilovat, ty přeludy musí každou chvíli zmizet...</div><div>Vyčerpaně jsem se vymanila z Emppuova překvapivě pevného stisku, vypudila z hlavy všechny myšlenky, pozorovala to divadlo a ze všech sil se na něj snažila nahlížet jako na zpestření pracovního dne.</div><div>"Takže, pokračujeme ve výčtu zločinů," poznamenal Henkka. "Rozbíjení hrníčků s Ensiferum, pohazování smradlavejch ponožek do mýho pokoje, úchylný tlemení na fanynky, lepení žvejkaček do mejch bot a přesně 8567,58 dalších stejně významných zločinů. Co mu za to provedeme, Marco?"</div><div>"Něco fakt hnusnýho, Henkko." Marco se široce usmál a vykročil směrem ke mně. Tupě jsem přihlížela, jak mi bere kabelku a horlivě ji prohledává. Po chvíli z ní vyndal mojí mptrojku. Civěla jsem, co s ní chce proboha dělat.</div><div>Zapnul ji, chvíli zjišťoval funkci tlačítek, kamsi to přepínal a pak ji s výrazem úchyla-sadisty-kanibala, co našel druhou školačku, podal Henkkovi, který se s výrazem úchyla-sadisty-kanibala, co našel třetí školačku, zadíval na Alexiho.</div><div>Alexi mu to oplatil vyděšeným výrazem třetí školačky, která pozoruje úchyla, jež ji unesl a před chvílí si před jejíma očima opekl na rožni její dvě předchůdkyně.</div><div>"Teď ti pustíme nějakou Rihannu, Alexi," pronesl Henkka pomalu a vychutnával si každé jednotlivé slovo. Alexi sebou začal házet jak hyperaktivní epileptik a snažil se něco kňučet, avšak skrz ubrousek v jeho puse a Henkkův smích šílenýho vědátora, co právě vynaleznul novou zbraň na zničení světa skrytou v posmrkanym kapesníku, to skoro nebylo slyšet. I tak odhaduju, že vim, co se snažil říct - NEEE, POMOC!</div><div>"To mu přece nesmíte udělat!" vyjekl Emppu zhrzeně.</div><div>"Ale smíme, za to, jak mi posledních třináct let ničí život!" zaduněl Henkka s nasazením a jeho ruka se sluchátkama se pomalu blížila ke škubajícímu se Aleximu.</div><div>"To nedovolim!" zařval Emppu. "Akorát tu umře, nás zavřou a jeho fanynky nás umlátěj nepodepsanejma bookletama."</div><div>"Neumře," zavrtěl Henkka hlavou sebejistě a pozoroval svoji kořist. "Ale bude při tom hrozně moc litovat všeho toho, co mi kdy udělal."</div><div>Otřásla jsem se. Jestli mně hráblo, tak nevim, jaký sloveso by se teď hodilo na duševní stav šíleného basáka Henkky a jeho slouhy Marca, jehož očividně ovládla všemocná tkanička. Johane, ZACHRAŇ MĚ! Co když se odtud už nikdy nedostanu? Co když si nebudu moct koupit to krásný rudý triko s krajkou?</div><div>A co když...</div><div>"...můj syn!" zaječela jsem tak nahlas, že se pohledy všech přítomných, kromě Tuomase, častujícího ponožky všelijakými válečnými pokřiky, obrátily okamžitě na mě.</div><div>"Pardon, nenechte se rušit," hlesla jsem. Do háje, já nechala chudáka malýho na hlídání Jukkovi! Myslela jsem, že to bude jen na jedno odpoledne! Panebože, tak to je hodně zlý... Jestli tu umřu v důsledku násilnickýho Henkky a tý lopaty, kterou třímá nebo v důsledku Emppuova anakondovitýho stisku, nechci ani myslet na to, co by mezitím Jukka toho chudáčka malýho naučil.</div><div>Všichni se vrátili ke svojí původní práci. Henkka dokončil to, co plánoval a nandal sluchátka do uší Aleximu, co se právě z hyperaktivního epileptika proměnil v turbínu nejvyšší výkonnosti a všemožně se snažil osvobodit. Z toho jeho zmučenýho výrazu se mi dělalo špatně, tak jsem se rozhodla, že ho musim osvobodit.</div><div>Pomalu jsem se proplížila k místu, kam Marco nelítostně odhodil moji kabelku. Rozepla jsem jí a začala se v ní přehrabovat.</div><div>Mezitím Alexi nejspíš stačil rozkousat ten ubrousek a přes celou studnu (ne-li přes celou Evropu) se začal nést jeho srdceryvný řev, v němž se občas objevila i nějaká s obtížemi srozumitelná slova typu "SÄ YKS MULKKU JÄTKÄ!", kterým sice rozumím, ale radši nebudu překládat, co to znamená, protože každej si domyslí, že "mám nový dřevěný vláček" to fakt asi nebude.</div><div>Áá, konečně! Objevila jsem to, co jsem hledala.</div><div>Placatku s vodkou.</div><div>"Kdo si dá trochu vodky?" křikla jsem přes studnu. Hlasitost mýho hlasu oproti Aleximu jekotu by se dala porovnat asi jako hlasitost živýho vystoupení písničkáře s akustickou kytarou a Cannibal Corpse, ale přesto mě všichni slyšeli, protože jak jsem stačil zjistit, snad všichni Finové maj v hlavě zabudovanej radar na slovo "vodka".</div><div>"JÁÁÁÁÁ!" ozvali se všichni unisono a nahrnuli se ke mně, až na téměř plačícího Alexiho s Rihannou v uších.</div><div>"Dám ji tomu, kdo mi jako první vrátí moji mptrojku," prohlásila jsem, "nebo ten provaz, co jste s ním přivázali Alexiho na záchod."</div><div>To jsem nečekala, co tim rozpoutam. Všichni se okamžitě vrhli na Alexiho. Mptrojku mu jako první sebral Marco, Marcovi Emppu, Emppuovi Tuomas, Tuomasovi Henkka, Henkkovi Marco a takhle to nějakou dobu pokračovalo. Rvali se jak malý kluci o vrtulník na ovládání.</div><div>Po chvíli se ze rvačky vymotal Emppu, s monoklem a vyraženým zubem. Nepozorován ostatními, až na mě, doběhl k Aleximu, rozvázal ho a běžel ke mně i s provazem. Alexi si okamžitě vytáhl mptrojku z uší, zdrceně se posadil a zabořil obličej do pokreslenejch dlaní.</div><div>Tu Emppua ve svém zorném poli zahlédl Henkka, okamžitě mu podkopl nohu a Emppu udělal držkopád přímo na pračku (tak mě napadá... <em>Pračka ve studně?</em> Tohle je hodně divnej sen). Henkka mu vyškubl provaz, doběhl ke mně a vtiskl mi ho do rukou.</div><div>"Konec," oznámila jsem, "vodku vyhrál Henkka."</div><div>Všechny, kromě Henkky, jež zářil jak barel s atomovym odpadem, okamžitě chytla příšerná deprese, posadili se do neexistujících rohů a začali nadávat na odporný a nespravedlivý svět. Kromě Alexiho, jež stále truchlil na toi toice a snažil se vzpamatovat ze svého odporného zážitku.</div><div>"Nenávidim tě, Henkko!" zakvílel. "Nikdy jsem ti neudělal nic tak odpornýho, abych si zasloužil <em>Rihannu</em>! Nedokážeš si představit, jak mi teď je!"</div><div>Skoro se mi zdálo, že jsem na chvíli v Henkkovejch očích zahlídla záblesk lítosti, ale to byla spíš nějaká hříčka světla (nebo spíš tmy), kterou okamžitě vystřídal nasranej pohled. "Jasně, že vím jak ti je! Ty mě tyranizuješ celou tu dobu, co se známe!"</div><div>"Ale <em>nikdy</em> bych o tobě nenapsal, že seš hoper a nepustil bych ti Rihannu!" kňučel Alexi dál. "Víš co? Kdybys tady teď na místě chcípnul, bylo by mi to úplně jedno!"</div><div>Tuomas, Emppu, Marco a dokonce i zmutovaný ponožky přestali dělat všechno, co načali a se zájmem sledovali výměnu názoru dvou "kamarádů" z kapely.</div><div>"Nápodobně," zavrčel Henkka, mazlil se s placatkou a dál se oba dva krásně a okatě ignorovali.</div><div>Ponožky usoudily, že tímto je scénka u konce a opět se vydaly na lov ječícího Tuomase.</div><div>Tuomas zmerčil ponožky a náhle si usmyslel, že si dá okružní běh kolem studny, přičemž se mu třikrát povedlo šlápnout Aleximu na hlavu a dvakrát se zamotat do Marcovejch vousů. Když to udělal potřetí, Marco se naštval a začal ho honit.</div><div>Chvíli jsem na ně civěla, ovšem po tom, co dosáhli rychlosti zvuku, jsem vnímala jenom tři šmouhy - ječící tvor, ponožky a vlasy. Ječící tvor, ponožky, vlasy, ječící tvor, ponožky, vlasy.</div><div>Po chvíli jsem toho nechala, protože sledovat tři naprosto stejný barevný šmouhy zas není taková zábava a rozhlídla jsem se po studni.</div><div>Kromě těch tří šmouh už tam moc obyvatel nezbylo - Henkka jedinej vypadal doopravdy šťastnej a ždímal moji placatku, Alexi vypadal, že nemá daleko k slzám (uvažovala jsem, jestli si to nevyfotit - metalovej kytarista v slzách, to se neděje každej den) a Emppu se rozhod, že si mi půjde postěžovat a držel se mě jak anakonda v křeči. Bylo mi Alexiho fakt líto. Sice netuším, o co tady šlo, než mě zradily podpatky, jistý ale bylo, že si to chudák vytrpěl asi hůř, než si zasloužil. Táhla jsem Emppua směrem ke svojí kabelce (pořád se mě odmítal pustit). Když se mi jí konečně podařilo dosáhnout, popadla jsem ji jako taštičku poslední naděje a zkontrolovala stav studny. Nikdo si mě naštěstí nevšímal, takže nehrozilo nebezpečí, že bych byla rituálně umlácena lopatou - teda zatím ne.</div><div>Obezřetně jsem se blížila k Aleximu, co se ze sebe zatím snažil smýt nápisy a malůvky a něco si pro sebe mumlal.</div><div>Klekla jsem si k němu a zírala na něj, jak kdyby byl kokosová roláda. Nevšímal si mě a furt si pro sebe něco kňoural.</div><div>"Alexi," oslovila jsem ho - místní oběť k pronájmu si mě ovšem nevšímala. Zamyslela jsem se a snažila z mozku vydolovat nějakou co nejmíň pitomou zdrobnělinu. Když chcete bejt milý, tak taková zdrobnělina vždycky pomůže - akorát jsem si nebyla jistá, jestli mě za to, co vymyslim, nebude chtít zdejší hromádka neštěstí udusit mikrofonem.</div><div>"Allu?" pípla jsem nejistě a psychicky jsem se připravovala na to, až se mi v nejbližší vteřině kolem krku omotá nějakej elektrickej kabel.</div><div>Zmiňovaná hromádka neštěstí/finský mýval/kokosová roláda (nehodící se škrtněte) se na mě místo toho podívala tak deprimujícím štěněcím pohledem, že by se z toho Hellhammer rozbrečel. Moje novinářská stránka náhle pocítila hroznou touhu tenhle výraz vyfotit a dát ho na blog pod názvem "nejroztomilejší muááá věc na světě," ale povedlo se mi zachovat chladnou hlavu. Už vím, proč ty fanynky vždycky tak šílej.</div><div>"Nó?" zafňukal mýval a zdálo se mi, že jestli se bude ještě dlouho smotávat do klubíčka, tak brzo vymizí z časoprostoru. "Co mi hodláš pustit teď? Hannah Montanu?"</div><div>"Ehm… Ne," napadla mě jediná přijatelná odpověď.<br />Mýval na mě podezřívavě hleděl. "Já ti nevěřim," prohlásil pak a smrsknul se ještě na polovinu svoji původní velikosti.</div><div>Napadlo mě, že tady slova nepomůžou a začala jsem se hrabat ve svojí kabelce. Našla jsem svoji mp3jku, jejíž obsah změnil místního kytarového mága na štkající trosku, použitej papírovej kapesníček (nejspíš mi tam zůstal ještě z doby, co jsem oplakávala Emppua), rtěnku, kterou, jak jsem zjistila, mi obyvatelé studny v zájmu zlynčování nepohodlné osoby rozlámali na několik nepoužitelných kousků, zbytky něčeho, co jsem považovala za toaletní papír - nakonec se ukázalo, že to jsou účty z Tesca, mobil s úctyhodným počtem nepřijatých hovorů, vybitou baterkou a nulovým signálem, balíček Tic Taců, co se jedinej z mojí tašky zdál téměř nedotčenej a…</div><div>"STRUNA!" zaječela jsem vítězoslavně. Byla to jedna z těch věcí, u kterých vám její původ zůstane neznámým, ale v některých šílených okamžicích se docela hodí. Například minule jsem v kabelce našla ruční pilku zrovna ve chvíli, kdy se Tuomas z deprese pokoušel oběsit na lustru.</div><div>Všichni na mě čuměli jak na cvoka (kterým se bezesporu brzy stanu, jestli okamžitě nepřistartuje Jožka a nezachrání mě), ale nikdo mi nevěnoval dlouhodobější pozornost. Nakonec, někdy se vyplatí bejt ženská - nikdo vás neposlouchá.</div><div>Popadla jsem vítězoslavně svůj nález a vložila ho Aleximu do dlaně, jak kdyby to byly zlatý nůžky na hedvábným polštářku. Netušila jsem, co to je za strunu, či jestli je vůbec celá, ale v tuhle chvíli mi to nevadilo.</div><div>To jsem ještě nevěděla, co tím spustím. Alexi chvíli střídavě zíral na mě a na strunu, jak kdybych byla odbarvená Miss America s tangama Slayer a výraz obličeje se mu změnil z ublíženýho Mumínka se sebevražednými sklony na prvňáka zamilovanýho do svý učitelky matematiky. Vyškub mi strunu, vytáh z kapsy trsátko rychlejc, než by si Sissi vyndala umělý zuby a začal na ni cosi fidlat, dle výrazu tak nejmíň v devátým nebi.</div><div>Žádnej oslnivej tón z toho pochopitelně nevznik, znělo to spíš jak polomrtvej komár, ale Aleximu očividně šlo spíš o ten princip.</div><div>Po asi tak pěti minutách mě sice začalo poměrně štvát to bzučení na furt stejným tónu, ale nechtěla jsem tomu chudáčkovi kazit radost. Jo, asi mám na trpaslíky dobrej vliv.</div><div>Po dalších přibližně pěti minutách začalo zbylé osazenstvo studny pomalu registrovat to, že taky existuju - přišlo to myslím zrovna ve chvíli, kdy došla vodka.</div><div>"Hele," poznamenal Henkka a bezvýsledně obracel moji nebohou placatku vzhůru nohama, "Alexi se nám dal na punk."</div><div>Jmenovaný po něm střelil vražedným pohledem, ale fidlat nepřestal. Neřek ani slovo, jenom pořád mučil strunu a očividně si kolem sebe stvořil svůj vlastní zvukotěsný vesmír.</div><div>Ponožky mezitím přestaly honit Tuomase a jaly se luxovat zbytky něčeho, co před pár stoletíma možná byla bábovka. Ne, že by se tím pro chudáka Tuomíka něco moc drasticky změnilo, jenom ho prostě nehonily fusky, ale Marco.</div><div>Rozhlídla jsem se po studně a páteř mi málem vylítla krkem, když jsem zjistila, že úchyl-sadista-kanibal, jehož jméno pravděpodobně začíná na H., se na mě dívá asi jako na čtvrtou školačku, kdybych to měla nějak posoudit.</div><div>"Nemáš další?" zeptal se a hodil po mně moji placatku. Napadlo mě, že mejt ji nemá smysl - vysušená byla dokonale.</div><div>"N-nemám," zakoktala jsem a v duchu si připravovala závěť, až náš psychopat zjistí, že za Alexiho znovuzrození můžu tak nějak já.</div><div>"Škoda," protáhnul Henkka a vědoucně se zadíval na nebe. "Chtěl jsem si ji zamluvit, než by mně ji zas Alexi ukrad," dodal pak nevinně, jako kdyby se před pěti minutami vůbec nesnažil jmenovaného umučit, upálit, zastřelit a uškrtit mejma sluchátkama.</div><div>Alexiho statistickou elektřinou prskající vlasy, co zřejmě fungovaly jako radar, očividně vycítily, o kom je řeč a jaly se bonzovat svému majiteli, kterej se najednou postavil a majestátně zařval: "DRŽ UŽ KURVADRÁT HUBU!"</div><div>Henkka se sladce usmál. "Něco se ti snad nezdá?"</div><div>"Jo," zavrčel idol nejen finských fanynek a napřáhl proti svému trýzniteli strunu.</div><div>"Hele," snažila jsem se to urovnat, "nešlo by to vyřešit nějak míň drasticky?"</div><div>Alexi se na mě podíval pohledem, kterým nejspíš obyčejně kácel duby. Nevzdala jsem se - nakonec, jsem holka odvážná.</div><div>"Prostě mi řekněte, co se tady stalo," šla jsem na to od lesa.</div><div>"ON MĚ TÝRÁ!" zakvílel Alexi ublíženě a hystericky na Henkku ukázal prstem.</div><div>"Možná teď, ale ty mě týráš celejch třináct let!" nenechal si to basák líbit.</div><div>"Rihannu bych si nezasloužil ani za třicet let!" štěknul Alexi.</div><div>"Tu by sis za svý chování zasloužil denně!"</div><div>"To říká ten, co mi zničil triko!"</div><div>"To nebylo schválně!"</div><div>"Určitě bylo!"</div><div>"Ty seš debil!"</div><div>"Ty seš debil na entou!"</div><div>"Nevytahuj matiku, beztak neumíš počítat!"</div><div>"To teda umim, ale ty počítej s tim, že tě uškrtim svojí strunou!"</div><div>"Není tvoje!</div><div>"Už jo, když mi ji dala!" (Přitom na mě dramaticky ukázal svým vražedným prstem jak Shakespeare v posledním tažení.)</div><div>"Mně taky dala vodku!"</div><div>"Jo, abys mě nechal bejt!"</div><div>"Ale tu flašku jsem jí vrátil!"</div><div>"Protože ti šlo o další!"</div><div>"To je snad fuk!"</div><div>"Ani nevíš, jak se jmenuje!"</div><div>"Ty snad jo?"</div><div>"To ti může bejt ukradený!"</div><div>"Dej mi tu strunu!"</div><div>"Nedam! Je moje a nebudeš mi na ni šahat!" (Ukázkové představení ublíženého Mumínka se silnými ochranitelskými pudy.)</div><div>"Mam tě jebnout lopatou?!"</div><div>"Tim bys nesejmul ani moji babičku!"</div><div>"Netahej všude svoji babičku!"</div><div>"Nech moji babičku bejt, ta toho vydržela víc než ty!"</div><div>"Jo, jenže ta by skočila bungee jumping z Mount Everestu bez lana!"</div><div>"Aspoň se nezeblila po jedný flašce lihu!"</div><div>"Přestaň se ohánět svejma příbuznejma!"</div><div>"Tobě můžou mí příbuzný bejt u prdele!"</div><div>"Tak je sem furt netahej!"</div><div>"Já je nikam netahám, ty máš utkvělý představy!"</div><div>"Ne, ty máš prostě jenom moc silnou fixaci na svoji babičku!"</div><div>"To ty ji vždycky vytahuješ!"</div><div>"Chcípni!"</div><div>"Nenávidim tě!"</div><div>Těžko říct, jak dlouho by to ještě pokračovalo a jak dlouho by trvalo, než by se ty dva navzájem povraždili, kdyby náhle nezasáhnul Marco a vší silou mi, v zápalu boje o Tuomasovu hlavu, nedupnul na nohu. V tu chvíli přišla chvíle předvést můj hlasový rozsah.</div><div>"JÁÁÁÁU!!" zařvala jsem na celou studnu, přičemž jsem obsáhla snad všechny existující oktávy - podařilo se mi zasáhnout i do ultrazvuku - a pohledy všech přítomných se náhle stočily na mě. Kdybych se nezabývala tím, na kolik kousků byla asi rozdrcena moje ubohá nožka, připadalo by mi to asi docela komické.</div><div>"Sakra, hádáte se jak starý manželé!" vyčetla jsem dvěma rušivým elementům ve studně. Měla jsem je přečtený - oba poněkud znervózněli, ustoupili dozadu a dělali, že se ignorujou.</div><div>"Nemůžem to uzavřít? Prostě se omluvte a konec!" řekla jsem nekompromisně a poskakovala jsem po studně jak retardovaná ovce. Jo, já dokážu bejt zlá, když mi někdo šlápne na nohu - obzvlášť, když ten někdo je Marco.</div><div>"Tak na to ti-" začali oba najednou - aspoň v tomhle jsou sehraný. Vrhla jsem na ně vražedný pohled. Tipovala bych, že Henkka si to vyložil jako "nezapomeň, kdo ti dal tu vodku", zatímco Alexi jako "nezapomeň, kdo ti dal tu strunu".</div><div>Chvíli panovalo z větší části nasrané ticho - kazil to jenom Emppu, co se mi pořád za zádama vzpamatovával ze šoku. Pravda, momentálně byl asi jedinej, koho jsem netoužila udusit rohlíkem.</div><div>"Sorry, vole," zavrčel Henkka po chvíli, moc upřímně to neznělo.</div><div>"Anteeksi paljon," zasyčel Alexi ironicky a vzdálil se do neexistujícího rohu, nejspíš proto, aby si zase povídal s trsátkem.</div><div>Obrátila jsem oči k nebi, myslela na svýho ubohýho synka a po zralé úvaze jsem shledala, že jsme se vlastně nikam nedostali. Čímž se moje myšlenky smrskly na dvě slova: Johane, pomoc.</div> http://ladiesofbodom.blog.cz/1011/kapitola-sedma-uchyl-sadista-kanibal http://ladiesofbodom.blog.cz/1011/kapitola-sedma-uchyl-sadista-kanibal Studna Wed, 03 Nov 2010 15:43:40 +0100